Baron Jaroslav ze Včelar.

9. listopadu 2017 v 7:39 | Old Boy |  ostatní
Nedám a nedám si pokoj. Před rokem slavil šedesátku jeden z fundamentálních členů naší Expedice oksroN, o kterém jste určitě četli v mých článcích , a my mu jako dárek věnovali let balonem a přitom zatajili, že jsme let koupili i pro sebe. Při předávání jsme Zdeňka ujistili, že jej k letu ze solidarity všichni doprovodíme.
Protože oslava se uskutečnila už v pokročilém podzimu, nemohl být let uskutečněn a byl přesunut na letošní rok. I tu byl ze stejného důvodu několikrát odložen a přece jen nastala chvíle, bylo to 7.10., kdy jsme usedli na předzahrádku restaurace na konci Břestku v očekávání věcí příštích. Po topince a Prazdroji se nás ujal pilot a pozval nás na startovací plochu, kde se již připravoval k letu jeden z balonů a ten náš právě přiváželi.

Přípravy k letu jsme se přímo účastnili a s naší pomocí se balon plnil horkým vzduchem a sliboval očekávané potěšení.
Zdeněk stále nic netušil a odevzdaně se připravoval na let v domění, že poletí pouze s pilotem. My měřili okem koš, do kterého se mělo vejít šest lidí, což se později potvrdilo.


K odhalení skutěčného obsazení letu došlo až při společné stáži pro dokumentární fotografii a Zdeňkovi spadla čelist a rozptýlily se poslední obavy. V partě se to lépe táhne.


Musím přiznat, že start jsem očekával poněkud jiný, než se ve skutečnosti odehrál. Namačkáni v koši jako sardinky v plechové krabičce jsme najednou začali pozorovat, že se vznášíme. Byl pouze lehký vánek a hrobové ticho, které občas na pár vteřin přerušil hořák, kterým pilot upravoval stoupání. Každý se oháněl mobilním telefonem nebo fotoaparátem a fauly loktem byly daleko běžnější než ty, jež sledujeme na fotbalových zápasech. Vznesli jsme se do tisíce metrů nad krajinu poblíž Uherského Hradiště a skoro nedýchali z pocitu krásy, která se nám otevřela. Kdepak let letadlem. Ten je provázen malým výhledem, hlukem a rychlost letu smazává detaily pozorování.


Let trval hodinu a ulétli jsme několik desítek kilometrů od místa startu. Já měl největší obavy z přistaní, protože zlí jazykové tvrdí, že salta z koše a kotouly po právě zoraném poli jsou zcela běžné. Nic takového se nestalo. Pilot se telefonem domlouval s pozemním doprovodem, který nás sledoval a domluvili se na místě přistání nad vesnicí Včelary.
Trochu to drclo, když se koš dotkl louky, na které jsme přistáli a my v pohodě vystoupili a u splasklého balonu pořídili dokumentární fotku. Podařila se jako let, na který tak hned nezapomeneme.



A pak přišla už jen tečka za vydařeným prožitkem.


Protože jsem poprve letěl balonem, byl jsem odměněn Křestním listem vzduchoplavce a poctěn šlechtickým titulem Baron Jaroslav ze Včelar. Dobře si to zapamatujte, pro komunikaci se mnou je to důležité. Titul jsme zapili šumivým vínem, které začalo šumět v některém sklípku Jižní Moravy speciálně pro organizátora letu. Neváhejte a napište Ježíškovi o letenku v příštím roce. Let bude pro vás krásnou vzpomínkou na celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 21:29 | Reagovat

Pane Jaroslave, máte můj obdiv. Nevím, jestli bych se odvážila letět, ale jak se znám, asi ano. Tak trochu vám závidím, ale  děti provokovat nebudu. Buďte hlavně zdráv a čilý ve společnosti přátel a hlavně rodiny. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama