Září 2017

Expedice oksroN 2017: první stovky kilometrů

25. září 2017 v 7:37 | Old Boy |  cestování
"Já jsem švarný, my jsme švarní, jaká krásná skupina, všichni jsou to čiperové, nikdo cestou nedřímá".


Znalci písniček Jiřího Šlitra na první pohled poznali, že mně s úvodem trochu pomohl. Po dlouhé době nás vidíte zase pohromadě. Mezi pažemi se usadili důchodci, ostatní ještě stříhají výplatní pásky. Auto pouze vykukuje pravým světlometem a neprozrazuje, že je nacpané jídlem a pitím, méně už osobním vybavením, případně dopingem pro zabíjení času. To jsou hlavně CD s hrami Divadla Járy Cinrmana, Mládkem a dalšími veselonosiči. V jídle převažují gulášové polévky v sáčku, nakládané špekáčky s cibulí, pravé olomoucké tvarůžky, škvarky v sádle, uzený bůček a další pochutiny, bez kterých by bylo naše zdraví v ohrožení. K pití Hanácká kyselka ve větším množství a pivo až z Plzně.


























No ano. Start. Manželky, příbuzní a přátelé jsou už na naše Expediční odjezdy zvyklí a tak kapesníky plné slz sušit netřeba. Ahoj!
Itinerář leží v zásuvce, protože jedeme známou cestou už poněkolikáté. Do Polska vjíždíme před polednem a postupně si libujeme, že se cesty v Polsku stále zlepšují i když doprava se podobá hejnu sršňů, kteří míří hlava nehlava za svým cílem. Pokročilé odpoledne nám dopřává okraj Warszawy, kterým projíždíme a pokračujeme dále k severu. Reklam kolem silnice jako když naseje a na parkovišti hned vedle WC reklama, která nás zaujala.

Vida, rovnoprávnost žen s muži je už na dosah ruky.
Večer už o sobě dává vědět a tak je třeba sklopit stínítko a začít se poohlížet po noclehu. Kdeže stany nebo pod širákem. Pohodlného kempu nebo penzionu se holoubkům zachtělo. Kroutíme hlavami zleva doprava, dvakrát zastavujeme a až napotřetí se zadařilo.

Penzion Poniatowski působil už zvenčí solidním dojmem a vnitřek to potvrdil. A tak jsme si lebedili, dobře se v rerstauraci najedli a vyspali se do růžova.
Zapomněl jsem říct, že penzion je v městečku Suchowola na silnici E 67, která je spojnicí mezi Polskem a baltickými státy a tudíž velmi vytížená především kamiony. Přesvědčil jsem se o tom ráno, kdy jsem sledoval z terasy cvrkot na silnici. Co třicet vteřin jeden kamion a mezi nimi ještě osobáky.

Cesta je před námi dnes dlouhá. Konečný cíl, Petrohrad. A tak se není čemu divit, že jsme si dali pořádnou snídaní, která se bufetovém stole nabízela . Polské klobásy, domácí uzené, vejce, zelenina, ovoce...


Jedeme si po E 67 směrem k litevské hranici a kolem cesty se to jen hemží čápy. Semtam stojí sloupy s hnízdem, které těmto návštěvníkům pořizují občané a trčí z nich nenasytné zobáky mláďat. Mrknutí oka na teploměr: 19 st.C. Policejní kontrola nás nestihla zastavit a tak v klidu dojíždíme v 10.05 hod. na hranici s Litvou. Fííí ha, dálniční známka 60 Euro! V 11:30 už objíždíme Kaunas, druhé největší město Litvy . A to už jsme na E 262, která nám poslouží až do ruského Ostrova. No ale teď jsme ještě v Litvě a zrovna přejíždíme hranici do Lotýšska. Je tu odpočívadlo a za chvíli kolem voní gulášovka a na různá přání přidávám chill i majoránku. Všem lupká za ušima a plátky čabajky vybízejí nalít kalíšek meruňkovice. Jura, který šoféroval, se raději díval bokem.

Jaké to bude letos na hranici s Ruskem? Zbývá projet Lotyšsko, což není zas až tak moc kilometrů a tak v 16:45 zastavujeme na vyzvání u budky, kde stojí voják se samopalem a kontroluje pasy. Spasivo. Jedeme dál, na hranici je ještě asi 10 km. Jsme tam coby dup. Další kontrola před vjezdem na odbavovací prostranství. Tam už se řadíme do směru, kterým dále pojedeme a čekáme na odbavení.

Zdeněk se na zadním sedadle řehtá jako kúň a dává kolovat obrázek z časopisu. "Sem zvědavý, jestli si budeme vařit po odbavení kávu" vece. Nevařili. Kontrola proběhla v klidu a korektně s důrazem na stav a majitele vozidla. Jen ta časová prodleva díky kupě papírů k vyplnění nabobtnala na hodinu. V 18:40 jedeme po E 95 přes Pskov, před námi 390 km do Petrohradu a jsme tam v 0:15. Cestou jsme zjistili že nafta stojí našich 16 Kč/l a minuta telefonování domů 62 Kč.
GPS, zabudovaná v autě nás dovedla mezi činžáky, obestavené stovkami aut a v jednom voném místě nás přivítal majitel bytu, který nám parkovací místo hlídal. Ráno odlétá na dovolenou a tak jsme od něj na pět dní získali byt v rámci airbnb.com. Víc jsem v poznámkovém sešítku nenašel a tak jsme asi zalehli a v chodbě se kupily věci, které jsme z auta vynesli. No a lehounké přítmí potrzovalo, že bílé noci a Petrohrad v tuto dobu jedno jsou.

Kudy, kam?/Úprava/

21. září 2017 v 7:23 | Old Boy |  cestování
Dlouho jsme se již nesetkali a víte proč? Vedle všech možných neduhů mně postihla i nechuť k psaní a tak jsem se vyhříval na sluníčku, které naplno zazářilo po uvedení mé knihy "Objevy Expedice oksroN mezi čtenáře.


Líbila se a tak jsem pořídil menší dotisk a z něj mám ještě pár kousků k dispozici. Stačí se ozvat.
A co jsem vlastně dělal? Hrabal se v hlíně na zahrádce a při počasí, které lákalo k počítači, jsem se pustil do plánování letošní cesty Expedice oksroN, už sedmnácté, do Norska. Kudy, kam? Tak zní otázka. Za těch sedmnáct let máme Norsko víceméně přečtené, chybí jen pár Národních parků a přiznám, na tůry už nemáme. Holt všichni máme už dost přes padesát a o svém věku raději pomlčím.

Nikdy jsem nebyl v Sovětském svazu ani v současném Rusku a už dlouho mne svrběly šlapky. Co se tam podívat? S malou zajížďkou na sever Norska je možno navštívit Petrohrad. A tak jsem se pustil do itineráře.
Cestu přes Polsko jsme využili již několikrát, třeba vloni přes Gdaňsk do Stockholmu a pak dále na sever. A tak to vezmeme znovu přes Warszawu do Litvy, Lotyšska a zakotvíme v Petrohradu. Jediný problém: je nutno pořídit do Ruska vízum v ceně přes 2500Kč na osobu. Za týden nám je vyřídí služba s platností na pět dní a to nám stačí.
Do "našeho" kempingu Kjellingstraumen za polárním kruhem je pěkně daleko a možno použít různé cesty přes Finsko a Švédsko. Volil jsem mezi cestou přes estonský Tallin trajektem do Helsing, přejezd do Vasy a opět trajektem do Švédské Umey. A odsud pouhých 1600 km do kempu. Druhá varianta nepočítala s trajekty a do kempu pojedeme přes finské Oulu a Švédsko.
Co v kempu? No přece odpočinek. Je dovolená a tak pět dní chvíli s prutem na vylepšení jídelníčku lovem ve fjordu, výlet na pláže nebo na ledovec Svortisen nebo i do Národního parku Rago.

Dvoudenní přejezd do Lilleströmu ke kamarádovi Zdeňkovi, dvoudenní odpočiněk s návštěvou Osla a pak trajekt z Osla do německého Kielu a domů cca 1000 km na jeden zátah. Už jsme to jednou skusili a vyšlo to.
Tak to bychom měli. Itinerář je na světě a nesmím zapomenout na manžele ze Vsetína, kteří se po přečtení mé knihy na mne obrátili, abych jim na jejich dvacetiosmé cestě poradil. Rád jim pomohu v případě potíží nebo informacemi o tom nejlepším, co mohou v Norsku potkat.
No a my můžeme vyjet. O letošní zážitky z Expedice oksroN se s vámi rád podělím hned, jakmile mne políbí můza.