Leden 2017

Já, Baťa.

21. ledna 2017 v 16:16 | Old Boy
S jeho profilem jsem se setkával po celý život. Po prve o něm vyprávěl strýc Tonda, který jezdil s rodinou do naší valašské dědiny každy roétě na čk v ltrnáctidenní dovolenou. Jako dělník u firmy Baťa ji využíval v době, kdy pojem dovolená jsme tu ani neznali a nedovedli jsme si vysvětlit, že někdo může takovou dobu nepracovat a navíc k tomu ještě dostane mzdu. Všichni mu záviděli, že mohl u Baťi pracovat.
Tak to ovšem neviděl spisovatel T. Svatopluk, který ve své knize Botostroj vylíčil J.A, Baťu jako nenasytného, bezohledného vykořisťovatele. Svědčí o tom i film stejného jména z roku 1954. Obsahu knihy i filmu se nevyhnuly velké protestní akce obyvatel Zlína, posléze přejmenovaného na Gottwaldov a Baťovy závody na Svit.
Po skončení cesty k socialismu skončila i slavná éra Baťových závodů i Svitu. Výroba se propadla k nule, město se vrátilo k názvu Zlín, tradice však dodnes pulsoje v myšlenkách obyvatel Zlína.
Dokládá to i skutěčnost, že v minulém týdnu byla na jevišti Zlínského divadla uvedena inscenace Petera Pavlace: Já, Baťa

Dlouho už jsem nebyl v živém divadle a tak jsem se na premiéru vypravil. Byl jsem překvapem prostředím ve Zlínském divadle, milým pohoštěním před představením i po něm a v pohodě usedl do křesla 24 v osmé řádě. Nejsem povolán k tomu, abych hodnotil úroveň představení /byla ovšem vynikající/, spíše jsem se zájmem sledoval tento pohled, jeden z mnoha, na život nevlastního bratra Tomáše Baťi. Hra představuje Jana Antonína Baťu od převzetí vedení firmy až do začátku budovaní domova v Brazilii.
Osud Baťovy rodiny mne opět oslovila natolik, že jsem se vypravil do archivu svých fotek, které jsem pořídil při návštěvě Zlína v rámci exkurse účastníků Univerzity třetího věku v roce 2011. A tak se podívejte podívejte na vilu Tomáše Baťi se mnou.

Vila je usazena do krásné zahrady, pyšní se pečlivě udržovanou zelení i květinovými záhonky.





Ve vile jsme tenkrát pobyli dobře půl hodiny a prohlédli si mnohé dobové dokumenty a nahlédli poněkud do života rodiny baťovské dynastie.

Upozornění, že zde sídlí Regionální evropské informační - Nadace Tomáše Baťi. Tato nadace podporuje věci veřejné a lidem prospěšné, zejména vzdělávání mládeže a podobně.





A tak jsem vám dal možnost nahlédnout do Zlínského divadla i areálu vily Tomáše Baťi. Je na vás, jestli jste se nechali nalákat k návštěvě.

A když ještě nabídnu návštěvu Filmových ateliérů, pak máte s programem na celý den i večer vystaráno.






Zimní Podzámka v Kroměříži

17. ledna 2017 v 10:01 | Old Boy |  ostatní
Pokud jste už byli v Kroměříži a shlédli všechnu tu krásu, posvěcenou UNESCEM, pak to bylo pravděpodobně v létě. A tak není od věci, když vám Podzámeckou zahradu představím celou obalenou jinovatkou, stříbrným hávem, na němž můžete oko nechat.
No ano, jméno zahrady vzniklo právě z toho, že leží pod tímto zámkem, který jste určitě navštívili a třeba podnikli košt v arcibiskupském sklípku s výběrem skvělých mešních vín. Vím o čem mluvím. Naposled jsem tam byl s partou spolužáků z Vysoké školy zemědělské, když jsme se v roce 2014 sešli na už čtrnáctém srazu. A bylo veselo.
Jen kousek od zámku je správní budova, ve které bydlí dnes už důchodce a kamarád, bývalý mnohaletý zahradník v Květné zahradě. Stačí projít kolem mini zookoutku, kde si vaše děti, vnuci a třeba i pravnuci příjdou na své.
Soustřeďte svůj pohled vlevo na lípu, ze které vykukují koule jmelí. Hostí je celá Podzámka a už před padesáti lety mne přilákala k jeho sběru, který jsem prováděl po celé Moravě až do šedesáti let. Byl to dobrý přivýdělek při studiu i poté v rodinném životě. Ostatně v "branži" jsem zůstal dosud, i když už nevzhlížím kolem sebe z korun stromů.
Zahrada je protkána cestami a cestičkami, ba i chodníky a chodníčky a stačí vyrazit a čerpat všechnu tu krásu, která se rozvíjí zejména na jaře, když kvetou rododendrony a mnohé luční kvítí. Léto se pak chlubí výsadbami květin především kolem zámku.
Krtince na louce mezi stromu potvrzují, že loňský podzim se zakousl i do doby, když už měla zima převzít vládu nad počasím. Proto si to asi letos vynahradila.
Jak vidíte. zahrada se už vzpamatovala z obrovských škod, které způsobila ničivá povodeň před dvaceti lety, tedy v roce 1997. Byla bezezbytku zaplavena a voda zničila část vegetece i její vybavení.
Řeka Morava, která se tulí k části Podzámky, nenadělala největší škody v prostoru zahrady i když její stav překročil 7 výškových metrů. Ničivá voda se přivalila od Přerova a jejím původcem byl tok řeky Bečvy.
Křižovatka cestiček a "hradby" lákají k zastavení. Takových zastavení byla spousta, čas plynul, nohy už vyzývaly k odpočinku, ale lavičky, kterými se to v létě jen hemží, abys pohledal.
No a tady jedna je. A s pěkným rozhledem. Chvilí posedím a v myšlenkách se pokloním všem, kteří přispěli za všechna ta staletí, po která zahrada slouží všem, kteří touží po klidu, přírodě a krásným zážitkům. A pozoruji, jak se tu prohánějí veverky, občas poskočí zajíc. Na jaře v době květu je tu určitě hotový včelín.
Ubírám se lehkým krokem k domovu a k šálku čaje s prckem slivovice. Poděkování patří mému kamarádovi, který mně fotky poslal a tím mne vyzval projít se po Podzámce, kde jsem v zimě byl snad jen jednou. Tak co, následovali by jste mne?

Šábes s inventurou

14. ledna 2017 v 7:10 | Old Boy |  ostatní
Spadla nám do klína zima jak se patří. Směle se může měřit s tou, která nás zkoušela v roce 2005. Z okna se na ni dobře dívá, zvláště když jsem si udělal šábes na několik měsíců a tím nerespektoval jeho původní a dosud platný jeden den v týdnu.
Možná jste uhodli, že se mně ten šábes nelíbí, ale co mám dělat? Co takhle inventuru minulého roku? Proč ne.