Expedice oksroN: Já se tam vrátím.

21. listopadu 2016 v 9:29 | Old Boy
A je to tu. Pozdní podzim, plískanice, přímrazky, zahrada zrytá a uložená ke spánku /letos obdařená pěti švestkami Duranciemi/. Copak dělat? Napadlo mě zalistovat v poznámkách a začít s přípravou naší Expedice v příštím roce.
Sotva jsem klepl složku s obrázky na hlavičku, vyskočil mně obrázek, který každý rok v realitě vidíme z pobřeží našeho domovského kempu, který jsme ještě ani jeden rok z těch šestnácti nevynechali. Co takhle se podívat k onomu vodopádu, který jsem už někdy navštívil.
Když se podíváte pozorněji na snímek jistě poznáte, že fjord je v odlivu a vodopád jako by kamenem dohodil. V roce 2009 jsem si do ruksaku dal dva krajíce, flašku s vodou, pamětliv častých výzev k vypití alespoň dvou litrů vody denně. Norská voda je vynikající a je jí všude plno. V ruksaku nechyběla ani medicína pro případ náhlé nevolnosti, únavy nebo setkání s vesničanem z Kjellingu, vesnice, kterou musím procházet cestou k vodopádu. A to jsem ještě ani netušil, jak budu později rád, že jsem ruksak na cestu vzal.


Když jsem volným krokem postupoval po prašné silnici ke Kjellingu, už jsem dobře věděl, že nebudu procházet vesnicí tak jako ji známe u nás. I Kjelling jako i ostatní norské vesnice je vlastně jen pár budov, rozesetých podél silnice, případně na stráních nad údolím. Žádný obchod, žádná pošta, hospodu nenajdeš a nějaké zdravotnické zařízení jakby dal. Autobusová zastávka to ano.
Kolem cesty jen louky a sem tam políčko. Pestré stádečko krav potvrzuje domněnku, že mléko mají obyvatelé po ruce a chovatelství se zaměřuje přávě na skot. Ovce, které jsou v Norsku kam se podíváš, jsem tu neviděl.

Pastviny jsou posety kvetoucími bylinkami, radost pohledět.

Smetánka lékařská už odkvetla a postarala se o rozmnožování spoustou semínek, tvořících chlupatou čepičku na stonku, který je dlouhý někdy až metr. Nevěřil bych tomu, kdybych to neviděl na vlastní oči. Stejně jako ostatní rostliny využívají vynikající světelné a vlhkostní podmínky.

Jistě jste poznali brambory. Jsme 300 km za polárním kruhem a není se tedy čemu divit, že právě jen ony jsou jednou z mála kulturních plodin, které je možné bez foliovníku nebo skleníku vypěstovat. No a ploch pro zemědělské hospodaření je tu poskrovnu. Hory, stráně, rašelina, kámen.

No a rybíz a maliny jsou také k vidění, i když dnes, v počátku července, se ještě nečervenají.

Na květiny si Norové potrpí. Města, městečka, vesničky i každý dům to potvrzují. I pro ně je velmi krátké vegetační období přijatelné a jejich vzhled je ve srovnání s květinovou výzdobou u nás daleko lepší.

S nádobami na pěstování žádný problém. Kdyby se připojila ke splachovači hadice, dalo by se i zavlažovat. Ovšem zavlažovat netřeba. V severních oblastech Norska průměrně naprší 2000 až 3000 mm srážek za rok.

Vesnička je vroubena z jedné strany fjordem a pod horami vykukují obydlí jedno pěknější než druhé. Vzhled jejich domova je pro Nory zcela zásadní.

Pomalu se blížím k odbočce vpravo, kde začína lesní cesta k vodopádu. Neměl jsem dost odvahy přiblížit se blíže k domku, ale již z této vzdálenosti je možné vidět keře růže svrasklé, které jsou v plném květu.

Přešel jsem můstek a zahnul doprava podél potoka, který vzniká z vody vodopádu, ke kterému mířím.
Lesní cesta je porostlá náletovou vegetací a čím více se blížím k vodopácu, hustota vegetace přibývá až se zastavím u místa, které je už těžko prostupné. Snaha byla jak napovídá odložený křovinořez bez obsluhy, která se snad někdy vrátí a dokončí průchodnost cesty až k vodopádu.

A tak jsem pořídil snímek z této vzdálenosti a zaposlouchal se do písně, kterou vyzpěvoval do kraje. A pak už čelem vzad a vracím se do kempu.
Ještě mě zaujala zahrádka a vegetace v ní.
Tento snímek jsem si nemohl odpustit. To jsem už jen kousek od kempu a mám za sebou tak 5-6 km a únava doléhá. Co takhle okamžitá pomoc? Z kapsy ruksaku vytahuji plucku /že nevíte co to je?/ pořádně si přihnu /už to víte/ a vracím ji na svoje místo. Jiné místo tam už není.
To proto, že se v ruksaku ukrývá překvapení pro vás i ostatní členy Expedice, kteří si hověli mezi chatami kempu na trávníku a zřejmě si vzali rovněž posilu. Za půl hodiny houby očistili a za dvě hodiny už voněl bramborový guláš v kuchyni.
Možná, že vám tento článek chutnal alespoň trochu jako jim ten guláš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama