Kouzlo časů minulých: Pojďme tam a pijme,...

24. září 2016 v 10:49 | Old Boy |  ostatní
...pijme ho. pijme ho, až do rána bílého. A také se tam zpívá, že kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Před několika měsíci mně vrtalo hlavou, čím "okořenit" sraz absolventů Vysoké školy zemědělské, kterou jsme ukončili v roce 1962. A tento sraz byl už patnáctý a věřte, nevěřte, sešlo se nás stále ještě 39. Jaksi nevymíráme.To asi proto, že když z dvojčísla/80/ našeho věku tu první číslici položíme na ležato, máme tu označení pro nekonečno /cha, chá/.
"Koření" se našlo, i když tekuté. U nás v Kroměříži je jako součást Selského statku i Selský pivovárek s posezením, ochutnávkou, prohlídkou provozu a možností odnest si za příslušný obnos nazlátlý mok pro vnoučata. Tak jsem tam brnkl, dostal rezervaci a v pátek po věčeři /sraz byl třídenní/ jsme účastníky srazu odvezli do pivovárku vlastními vozidly, aby mohli ochutnávat. A ochutnávali.

A vzpomínali. Třeba na srazu v Modre na Slovensku v roce 1972 ještě na to, jak jsme se po obhájení disertační práce podepisovali na papír, vyvěšený před vstupem na pavilon koleje na Kolonce na pražském Špejchaře. No ano, podepisovali s titulem. To už jsme měli umístěnky na budoucí pracoviště v kapse. Půjdeš tam ať chceš nebo nechceš, strana a vláda tě tam potřebuje. Neuvěřitelné? "Sedlák" chutnal a kdosi podotkl, že chmel na jeho výrobu byl určitě s míst, kde jsme každé prázdniny povinně nastupovali na jeho česání.

Majitel pivovárku nalil a komentoval "Sedláčka". Chválil jej oprávněně. Dno ve sklenicích bylo vidět coby dup. To v Poděbradech, kde byl sraz v roce 1982, nám Poděbradská kyselka moc nechutnala i když po pravdě řečeno jsme jí ředili
kalíšky slivovice, kterou dovezli Moraváci. Jejich obsah do nás padal s pravidelností, odpovídající našemu stále ještě kyprému mládí.

"Američan" nesklidil pochvalu a upadl v zapomnění i při nákupu lahví ssebou. Do popředí proklouzly vzpomínky na sraz v roce 2002 v Ráčkově Dolině ve Vysokých Tatrách. Organizovali je slovenští spolužáci ve velkém stylu. Sponzoři nebyli skoupí a tak selátko se vrtělo na grilu, gorbáčiky a oštiepky bylo možno porovnat s bryndzou, oběd se neobešel bez halušek a Zlatého bažanta, čardáš nabídli tři cikáni s fantastickým nasazením jejich nástrojů.

"Krok do tmy".To ovšem nebyla pravda i když jsme ochutnali. Těch ochutnávek bylo v rámci padesátikoruny, kterou jsme za osobu zaplatili poskrovnu a tak taková možnost nastala, až byla ochutnávka ukončena, prohlédli jsme si celé zařízení a vrátili se ke stolu. "Seláček" putoval od sklenice ke sklenici, hovor nabral na síle a tím pádem na nesrozumitelnosti i když všichni předstírali, že nejsou nahluchlí, mírněji řečeno nedoslýchyví. A tak jsme se ocitli zase na Slovensku, tentokrát v Trenčianských Teplicích, procházeli se po kolonádě, nakupovali lázeňské oplatky pro vnuky a probírali kdo má co, kolikrát byl v nemocnici, kolik léků mu chrastí v krabičce a jak je dobře nebo špatně v důchodu.
Proč tolikrát na Slovensku? V ročníku nás bylo zhruba 90, z toho třetina Slováků. A tak bylo rozhodnuto, že každý třetí sraz bude na Slovensku a tak to do tohoto roku bylo. Mezitím byl sraz 3x v Praze, jednou ve slovenských Motěšicích a zbytek v Kroměříži nebo jeho okolí /Kvasice, Bunč v Chřibech/. Kroměříž se stala zlatým hřebem našich srazů zřejmě proto, že je uprostřed bývalého Československa, je tu spousta památek a parta, která už má organisaci srazů v krvi. A tak se není čemu divit, že poslední tři srazy byly už jen tady. No ano. Poseděli jsme už jeden večer v Arcibiskupském vinném sklepě při sklence mešního vína, obdivovali zámeckou obrazárnu s Tizianovým obrazem "Apollón a Marsyas a Van Dyckův portrét anglického krále Karla I. s manželkou, prošli se Květnou zahradou v původním vzhledu i po rekonstrukci za několik set tisíc milionů no a o okolí se ani nebudu zmiňovat. Třeba na to někdy vyjde čas.
Ráno je moudřejší večera. Ne snad proto, že bychom chtěli být moudřejší než v našem věku jsme, ale proto, že už na nás dolehla únava, jsme po osmé otočili sklenice dnem vzhůru, poděkovali a odjeli do ubytovny. Dobrou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 25. září 2016 v 13:49 | Reagovat

Skvělé vzpomínání, nejsem nejmladší, takže mě to potěšilo..a taky jsem v letech studentských obracela skleničky dnem nahoru....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama