Květen 2016

Děti, vnuci, pravnuci.

25. května 2016 v 6:12 | Old Boy |  ostatní
Kdo by jim nebyl rád. Pokud se ptáte, jak je to se mnou, tak to vyjádřím čísly: 2 - 3 - 4/+1/, přeloženo do spisovného jazyka 2 synové, tři vnuci, 3 pravnuci a jedna pravnučka. V závorce je ještě pátý pravnouček na cestě. Vykoukne někdy kolem Mezinárodního dne dětí, který bude za pár dní. Pravda. Dětí jsem si moc vzhledem k pracovnímu nasazení neužil a mají dnes přes padesát, vnuci se už poženili a také to nebylo s nimi nic moc, ale pravnuci, to je jiná. Mají teprve do tří let a moje tělesná schránka pomalu ale jistě kopíruje alespoň tu část péče, o kterou je nutno se u nich postarat. A tak jsme v příbuzenském stavu i v tomto směru.
Je pravda, že si pravnoučat užívám. A tak jsem se zeptal, jestli o nich mohu něco prozradit. Odpověď přišla obratem:
yIk9TjefStfGS91m_T6bcMfNXmywSIP6f88wN1jM8UUmYkHUMYjVy--CccR7jv3QNpqJ3KA_1.jpg
"Plozlaď, plozlaď, plozlaď pladědoušku Jaloušku." A tak jsem sáhl do archivu a vytáhl tucet dětí, jež se podobají těm našim jako vejce vejci.
_-usAfFUiC8QLQ-N2QF2p1reCyMTPraVHgCN_8zyqaE-Dz6RIEAlY4JxxHuO_dAHq4nck5U_2.jpg
Anička to zkusila poněkud jinak, ale mamince to přišlo veselé a tak si pořídila dokumentární fotku, aby tatínek také viděl, jakou má dcerušku. A šup s ní do vedlejší vany.
priloha (4).jpg
To hoši Novákovic zalévají květinovou výzdobu a těší se, jak je maminka pochválí.
1000848_500939353309651_1273179478_n.jpg
Zdenička z povzdálí pozoruje chlapce a je jí divný ten rozdíl v instrumentu, na který je zvyklá, když ji přestali dávat pleny.
priloha (14).jpg
No a je to jasné. Tak vznikl základ hry, hrané od nepaměti a dodnes nazývané "hra na doktory".
007.JPG
"Aspoň víte, že mně máte."
Xg-poIZx1zaYG7U2qXu1xlX_SMK8y_yBbPxVO1oN2kMhWmJRopiuaH1QhxoJXBMmpGifMhI.jpg
"Ta se ode mne nehnula a pusinkovala a pusinkovala."
impHogrzLqzpUB-0oex3xBt5isChV0By7ichZmAyqmoDNejBZPCPmcPWRRhP4tEk6u5dMFQ.jpg
"S kočičkou jsme se rozdělili a chutnalo nám oběma".
Lj1KS1Q4lHadAxIWPB147aAA_WnyXsRA9BqM_2JV8Du_aRYyqJBWVgg_0sEUy95NEVfq2R8.jpg
"Pejska já mám rád a on mne taky".
nC-0WRmGQkhyXwEiC-3O__J2o5vVnxn1QSArxsKgCOqeb5tQmrKjk9rJHNPmVShfw-E0680.jpg
"A určitě se s nimi naučím hafat. Už umím af, af."
8_WrMyhT7EY8LsYRhC5g1cgoBXFvTVPMo5fqvRUsboMbFrMxsj4zkfAnuqn8s8Y1OT_SwSc.jpg
"Brácha, ten se toho naučil víc. Však až trochu dorostu, tak také něco předvedu".
pCdFZRW4ETNcClzJxV5SC356F4f3VX74NyO0ho-wbZz_yPRfDOwB32bVqN9yYbRrT-3A97k.jpg
"Brácha, ten se toho naučil víc. Však až trochu dorostu, tak také něco předvedu".
priloha (10).jpg
"V ledničce jsem už také byl, ale zmrzlinka byla až nahoře v mrazáku a to jsem ještě malej!"
priloha (8).jpg
"Chudák pradědeček. A brácha je sviňák".
75d0b042-efba-4339-ab8a-d84e75856ba2.jpg
"To já mám pradědečka rád. Dělá se mnou baran, baran, duc".
priloha (19).jpg
"S tatínkem si rádi prohlížíme ty cizí maminky a všechny jsou nachystány ke kojení".
kU4Wp2HnywP_-SSdQKdcSfykEcUX4EA5TNcZMSt1yjz2d7UGjCgoaOSbrh3wJ7qpzbPGNTs.jpg
"Segra Milča ničemu nerozumí a tatínkovi nepřeje".
ht860nRD9kM2Q8DqMbOn9MtJWhCcb1uw5RJMcapc5zG4DiBWNA-0hvMGdUh_EgFUOh6NYIQ.jpg
"A to jsem se naučil od tatínka".
vgk2pHW4ECaBvxhLcjMxytn7tMYQl2ceIBk8dMHAk9B466FdJhW3cwFUCx6NYJcqKGwjNpY_2.jpg
ATT00050_1.gif
"A co vy na to? Je kariéra víc než než pětičlenná rodina A bude Mezinárodní den dětí velmi blízký Mezinárodnímu dni žen a Svátku matek?"

Objevy Expedice oksroN.

20. května 2016 v 5:53 | Old Boy |  cestování
Stejný název jako titulek tohoto článku má i moje kniha, která vyšla v těchto dnech. Dovolte, abych vám ji představil.

Scan 51.jpg

Kniha vyšla v nákladu 400 ks a je určena všem přátelům cestování po skandinávských zemích, zejména Norsku. Obsahuje zážitky Expedice oksroN, která cestuje už patnáct let vždy na přelomu června a července a poznává krásy Norska. Kniha má 142 stran, padesát kapitol a více než 100 fotografií. Je vložena do stylové pevné vazby a působí dobrým dojmem. Může dobře posloužit všem, kteří chtějí individuálně navštívit Norsko, protože obsahuje mnoho tras včetně popisu, který jim může posloužit při plánování cesty.
Zájemcům mohu knihu poslat na dobírku v ceně 250 Kč/ks+poštovné. Objednávku zašlete na e-mail. nostalgiafilm@seznam.cz.

Místo poslední.

19. května 2016 v 14:47 | Old Boy |  ostatní
Z Východního Slovenska jsme se vrátili po čtyřech dnech pobytu, které jsem popsal v několika minulých článcích a hned za týden probíhalo v Kroměříži slavnostní shromáždění k výročí osvobození na konci II.světové války. A navazovalo.
Konalo se u hrobky armádního generála Ludvíka Svobody /v letech 1968 až 1975 prezidenta Československé socialistické republiky a jeho rodiny.
DSC02195.JPG
Na kroměřížský hřbitov se sjelo mnoho oficiálních hostů a členů různých odbojářských organizací v čele se zástupci Československé obce legionářské. Do Československých legií vstoupil po přechodu z rakouské armády v roce 1915, bojoval ve slavných bitvách a Zborova a BachmačeDSC02197.JPG
U hrobky stála čestná stráž s historickými prapory.
DSC02207.JPG
Kladení věnců se zúčastnili zástupci armády, Jihomoravského kraje, zahraničních zastupitelství i města Kroměříže. DSC02243.JPG
Nejsledovanější řeč pronesla dcera armádního generála Ludvíka Svobody jeho dcera Zoe Klusáková - Svobodová.
DSC02268.JPG
Slavnost ukončila vojenská hudba českou hymnou a mnoho z oněch zhruba tří set účastníků slavnosti ještě kolem hrobky vzpomínalo na staré zašlé časy a hrůzy II.světové války.

Bardejovské oplatky a nevěsty.

16. května 2016 v 8:18 | Old Boy |  cestování
Když už jsme na Východním Slovensku, co takhle nahlédnout do lázní Bardejov i do samotného Bardejova, jež se pyšní tím, že jej UNESCO vzalo pod svá křídla do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví.

V sobotu jsme se vypravili do Bardejova ani nás nenapadlo, že si tak smlsneme. Lázeňské oplatky jsme čekat mohli, ale několik svateb v přímém přenosu? No také byly.
DSC02129_1.JPG
Po včerejším dnu, kdy jsme šli po stopách událostí před 72 lety, nám přišlo zastavení v lázních Bardejov velmi příjemné i když cesta sem ze Svidníku byla poseta signalizačními světly na silnici snad každých pět kilometrů. Stav silnice tomu odpovídal. A tak stojíme ve svěží zeleni a květech nejstaršího lázeňského parku na Slovensku.
DSC02148.JPG
Není ještě sezona a před nejhezčím léčebným domem Astoria je klid a pusto. Pestrobarevný kolorit kolem se teprve připravuje na sezonu a nám nezbývá, než si jej představit. Není se ani koho zeptat, jestli se právě v tomto domě léčila císařovna Alžběta rakouská, kterou spíše známe pod názvem Sisi a mohla se potkat s ruským carem Alexandrem I.?
DSC02145.JPG
Před Astorii jsme narazili na první nevěstu se ženichem. Je sobota. Jsme na Slovensku, kde se soužití "na hromádce" tolik nenosí a není se čemu divit.
DSC02126.JPG
Čtyřhvězdičkový hotel Alexander jaksi nezapadá do architektonického obrazu lázní. Ovšem pobyt v něm patří mezi nejdražší a překoná i léčebný dům Astoria.
DSC02143.JPG
Namířili jsme si to ke kolonádě, která vykukuje vlevo za schodištěm.
DSC02135.JPG
Zastavili jsme se u jednoho z venkovních pramenů u kterého si mohou návštěvníci naplnit nádoby minerální vodou. Protože jsme byli zvědavi jak minerálka chutná, tak jsme také odskočili ochutnat alespoň z dlaní. První dojem: brrrrr.
DSC02150.JPG
Kolonáda je ukryta pod střechou a hned na začátku vám nabízejí spoustu rozličných suvenýrů a nádobky na pití minerálky.
DSC02154.JPG
A tady si můžete nabídnout ze skoro desítky pramenů a každý má jinou chuť. Některé jsou teplé, jiné studené, některé jako lék, jiné jako afrodiziakum. U toho stála fronta mužů a snímek jsem nepořídil abych neodhalil skutečnost, že jsme tam stáli i my jako jeden muž.
DSC02158.JPG
Když jsme opouštěli promenádu bardějovských lázní museli jsme uznat, že lázně, i když malé, mají své kouzlo zejména svojí polohou . A co nakoupit? Lázeňské oplatky prodávali na každém kroku a tak jsme neodolali a nakoupili.
DSC02159.JPG
Za půl hodiny už jsme parkovali poblíž Radničního náměstí v Bardějově.
DSC02164.JPG
Zdeněk vykročil k radnici, která je dnes už bardejovským muzeem. Radniční náměstí je utvořeno z desítek domů, z nichž některé připomínají gotický styl a jiné historii města i jeho obyvatel.
DSC02167.JPG
Perlou náměstí je Bazolika sv.Egidia. Do ní jsme pouze nakoukli a nechtěli jsme rušit probíhající svatební obřady.
DSC02183.JPG
I tady jsme na ně narazili a za tu hodinku, co jsme obdivovali stavby náměstí a využili služeb jedné z restaurací, se v bazilice vystřídalo svateb několik.
V Bardějově a jeho okolí by se jistě našla spousta zajímavostí k vidění, ale my už spěchali "domů", do Údolí smrti a Nižné Písané, abychom se připravili k odjezdu zpět do Kroměříže. A Jankovi velký dík za pozvání i všechny neobvyklé zážitky.


Se Svobodou za svobodu.

11. května 2016 v 8:09 | Old Boy
Vrátili jsme se k Vojenskému historickému muzeu ve Svidníku, zaparkovali a procházkou došli k k památníku Ludvíka Svobody.
e079a1bd32_77685102_o2_1.jpg
Socha v nadživotní velikosti je údajně jediná, která stojí na území bývalého Československa. Pan Rodák vypráví:
"Táto socha je odrazom vzťahu obyvateľov nielen Svidníku a jeho okolia k armádnemu generálovi Ľudovítovi Svobodovi. Pod jeho velením 1.československý armádny zbor oslobodil východné Slovensko a po konci 2.svetovej vojny sa zapísal významnou pomocou do života miestnych obyvateľov. Na jeho príkaz vojenské jednotky opravovali poškodené mosty a cesty, odminovávaly pole, aby na nich mohli obyvatelia pestovať poľnohospodárske plodiny. Dal postaviť prvé domy aj prvú nemocnicu. Bola drevená a keď bola v roku 1946 pred dokončením, zničil ju výbuch míny a bola dokončená až v roku 1947. V sedemdesiatych rokoch bola potom postavená nová, moderná.
Na jeho popud bolo postavené aj Vojenské historické múzeum, v ktorom sme ráno boli. Vďačnosť za starostlivosť, ktorú po oslobodení venoval tomuto kraju, možno nájsť aj v pomenovaní ulice, názvu nemocnice , základnej aj strednej školy. Obyvatelia na neho nedajú dopustiť a je to osobnosť, ktorá je v ich mysliach stále živá vrátane jeho búrlivého života. V ňom sa objavil nevďak najmä v roku 1950, kedy bol penzionovaný a po krátku dobu aj zatvorený. V roku 1968 bol zvolený za prezidenta a jeho postavenie v zložitej politickej situácii po okupácii Československej socialistickej republiky vojskami Varšavskej zmluvy sa stalo a je dodnes predmetom diskusií. Či tak alebo onak nemožno Ľudovítovi Svobodovi uprieť, že bol najvýznamnejšou vojenskou osobnosťou našich novodobých dejín. "
Od pomníku jsme odcházeli s dobrým pocitem a poděkovali panu Rodákovi, že nám celý den věnoval svůj čas a pozvali jsme jej do Kroměříže, kde jsou na hřbitově uloženy ostatky Ludvíka Svobody i jeho manželky Ireny.
Večer jsme navštívili "hospodu" v Nižné Písané. No hospodu. Vlastně obchod se smíšeným zbožím, dvěma stolky /víc se jich tam nevešlo/ a kolem nich po čtyřech židlích. Nalévalo se láhvové pivo Šariš a na dvou židlích seděli místní štamgasti a během chvíle se stoly srazily, přišli další tři chlapi jako hora a diskuse se vedla všemi směry. Samozřejmě i o Svobodovi, rozpůlení státu, životní úrovni, nevýhodnosti eura a kdoví o čem ještě. Kolem půlnoci nám syn majitele obchodu-hospody doporučoval, ať zítra zajedeme do lázní Bardějov a my mu kývli.

Paleta památek na boje v dukelském průsmyku.

7. května 2016 v 8:33 | Old Boy
Dnes nás čeká návštěva památek na boje v Karpatsko-dukelské operaci a abychom stihli avizované přijetí u primátora města Svidník, vyrážíme už po osmé. Z Vyšné Písané jsme na silnici, spojující Svidník s polským Krosnem za necelou čtvrthodinku a na tomto rozcestí je první připomínka tankových bojů. Dnes nás čeká návštěva památek na boje v Karpatsko-dukelské operaci a abychom stihli avizované přijetí u primátora města Svidník, vyrážíme už po osmé. Z Vyšné Písané jsme na silnici, spojující Svidník s polským Krosnem za necelou čtvrthodinku a na tomto rozcestí je první připomínka tankových bojů.
DSC02119_1.JPG
Zastavili jsme, Janko si sedl na podezdívku a ostatní se vrhli na průzkum vystavených tanků. Čtvrt hodina stačila na to abychom pochopili, že tanky jsou umístěny tak, aby ten sovětský zobrazoval vítězství nad tím německým. Parkoviště u městského úřadu nás nepřijalo ani trochu vlídně, protože nám policie udělila pokutu 9 Euro za vjezd v protisměru. Nicméně přijetí u primátora bylo velmi srdečné. Zasedli jsme do jednací místnosti, primátor nám představil svoje spolupracovníky z nichž pan Jozef Rodák nás bude celý den provázet po památkách. Tento bývalý mnohaletý ředitel Vojenského historického muzea ve Svidníku má celou historii Karpatsko-dukelské operace v malíčku, o čemž jsme se během dne přesvědčili.
Scan 51_6.jpg
Dostali jsme několik drobných propagačních dárků a pan Rodák nám věnoval svoji poslední knihu s tématikou Karpatsko-dukelské operace. A pak už jsme vyjeli.
Svidnik_war_museum_07.jpg
DSC02033.JPG
Dostali jsme několik drobných propagačních dárků a pan Rodák nám věnoval svoji poslední knihu s tématikou Karpatsko-dukelské operace. A pak už jsme vyjeli.
Svidnik_war_museum_07.jpg
DSC02033.JPG
Dostali jsme několik drobných propagačních dárků a pan Rodák nám věnoval svoji poslední knihu s tématikou Karpatsko-dukelské operace. A pak už jsme vyjeli.
Svidnik_war_museum_07.jpg

DSC02033.JPG

DSC02039.JPG
První zastávkou bylo Vojenské historické muzeum, které nám přiblížilo historii první i druhé světové války v tomto kraji. Zdrželi jsme se jen slabou půlhodinku, ale i tuto dobu jsme se dozvěděli od pana Rodáka spoustu zajímavostí,
DSC02041.JPG
Ve svidnickém skanzenu na nás čekala průvodkyně .
DSC02046.JPG
Ve skanzenu jsou umístěny lidové stavby z vesnic Nízkých Bezkyd Slovenska. Jsou tu i hospodářská stavení třeba vodní a větrný mlýn, nebo pila, poháněná vodou. Vrcholem je cerkev z Nové Polianky-Margešky, stará přes 250 let. Nahlédli jsme dovnitř a prohlédli si především interier se spoustou krásných ikon.
DSC02059.JPG
Nechyběla ani hospoda, čili korczma.
DSC02047.JPG

DSC02064.JPG
Ze skanzenu, který je umístěn ve stráni nad Svidníkem je město jako na dlani.
b_dukla6.jpg
A to jsme už na pro nás nejvýznamnějším místě dukelského průsmyky, na hranici mezi Polskem a Slovenskem, v místě, kde vstoupil 1.československý armádní sbor 6.10.1944 na československé území a pokračoval v postupu na Vyšný Komárník. Na místě, kde měl velitel 1.československého armádního sboru generál Ludvík Svoboda byla postavena a v roce 1974 otevřena rozhledna, kterou jsme navštívili.
DSC02073.JPG

DSC02077.JPG

DSC02085_2.JPG

DSC02086.JPG
V halách rozhledny jsou vystaveny upomínky na Karpatsko-dukelskou operaci a zbraně. Výtahem jsme vyjeli na vrchol rozhledny, která je vysoká 52 m a mohli jsme si prohlédnout dukelské bojiště z polské i slovenské strany.
Navštívili jsme i památník, postavený jako hold padlým vojákům 1.čsl. armádního sboru. Bylo jich v této bitvě 1265 a jejich jména jsou vytesána do mramoru na kolonádě, která vede k pomníku.
DSC02090_1.JPG
Přímo u silnice leží jen kousek od státní hranice pomník Rozpuklé srdce, v místě, kde tragicky zahynul po první chvíli na území Československa generál Jaroslav Vedral-Sázavský se svým řidičem, když jeho auto najelo na nastraženou minu.
DSC02096.JPG

DSC02102.JPG
A přejeli jsme k Památníku Sovětské armády ve Svidníku. Kromě monumentu jsou zde umístěny sochy, symbolizující těžké boje v dukelském průsmyku a ze čtyř stran jsou pod pažitem luk společné hroby více než deseti tisíc padlých vojáků. Čest jejich památce.
Návštěvu Památníku armádního generála Ludvíka Svobody musíme odložit až na pozdnější odpolední hodiny. Restaurace lákají velkým výběrem především východoslovenských jídel a tak jsme neodolali.

Jak bylo v Údolí smrti.

4. května 2016 v 8:43 | Old Boy |  vzpomínky
Pohoda v Nižnej Písanej, Jankově chalupě. Než se pustil do vyprávění svých vzpomínek, přiložili jsme do kachlových kamen pár bukových polínek a Janko podotkl, že dodnes obyvatelé neradi zpracovávají dřevo z okolních lesů, protože se pod kůrou ještě stále nacházejí zbytky střepin z bojů, které v krajině proběhly.
mapa_bojisko_2.jpg

"Jistě jste si všimli" začal s vyprávěním Janko, "že jsme v krajině, kterou vedle Slováků obývají Rusíni. Vždyť i na vyznačení obcí u silnice je vedle slovenštiny i azbuka. Kostelu se tu říká cerkva, protože obyvatelé jsou vyznání vesměs řeckokatolického. Chápu vaše překvapení, že městečko Dukla, po kterém je nazván Dukelský průsmyk, leží kolem třiceti kilometrů za slovenskou hranicí v Polsku na silnici ze Svidníku do Krosna. Osud tomu chtěl, že naše vesnice ležela v místě nejtěžších bojů a byla zcela zničena.335053-top_foto2-vcwn6.jpg
Dnes už jsou tanky na stráních Üdolí smrti obklopeny loukami, na kterých se pasou krávy. Ilustrují tak tankovou bitvu, která byla největší v Karpatsko-dukelské operaci. Boje v naší vesnici jsem neprožil, protože před bitvou jsme byli násilně evakuováni a hledali přístřeší dále od fronty, které bylo obvykle ve stodolách na slámě, někdy i v sálech nebo třídách škol. V jedné takové před námi bydleli Němci a zanechali po sobě vši, které nás ihned zamořily a my museli za pár dní veškeré ošacení spálit a před tím si vyžebrat od lidí z vesnic nějaké jiné, odložené. A nebylo co jíst. I jídlo jsme si museli vyžebrat a co všechno jsme jedli o tom ani vyprávět nebudu.
Ke konci zimy, kdy už boje v našem kraji utichly jsme se vrátili. Mysleli jsme, že domů. Z chalupy zbyla jen hromada suti, cesta do vesnice a široké okolí byly zaminovány, nevybuchlá munice se povalovala na každém kroku. Sníh už roztával a bylo jej v této zimě mnoho. Co bylo nejhorší, vykukovaly z něj mrtvoly lidí a koní, které po bitvě zapadly sněhem a zmrzly. Jen malá část zahynulých byla zahrabána alespoň trochu pod hlínu a hrozila epidemie tyfu. Studny byly zasypány a voda na vaření se brala z potoka, který údolím tekl a kolem nějž se rovněž povalovaly mrtvoly padlých. Proto bylo rozhodnuto, že občané jsou povinni pomoci při pohřbívání obětí. Chlapi sbíjeli truhly z nehoblovaných prken, někteří, ale i ženy a děti tahali mrtvoly na přístupná místa. Ani mně se tato namáhavá práce nevyhnula. Za odklizení jedné mrtvoly propláceli 500 Kčs. Hrozný pohled byl na dvůr lazaretu, kde amputovali raněným končetiny. Skládali je do hraně, která připomínala uskladněné dřevo.
500xNx500_800_image1166788908.jpg.pagespeed.ic.Xof-0tuU9G.jpg
Do školy nebylo chodit kam. Všechny i v okolí byly zničeny a tento stav trval celé tři roky. Proto byla celostátně publikována výzva, aby čeští občané přijali dětí z oblasti Nižnej a Vyšnej Písanej, Dobroslavy, Kapišovej a dalších, starali se o ně a umožnili jim školní docházku. Akce ve spolupráci s Červeným křížem byla úspěšná a tak vlak přepravil všechny děti z válkou devastovaného území do Olomouce, odkud si je podle seznamu vybraly české rodiny. Mezi dětmi jsem byl i já a dostal jsem se do rodiny v Čechách, chodil tam do školy a naučil se češtinu, kterou používám dodnes. Právě s jazykem byly největší problémy. Děti vesměs mluvily rusínsky a slovensky znaly jen málokteré.
A tak bych mohl vyprávět ještě dlouho. Musíme však trochu odpočívat, protože zítra nás čeká návštěva u svidnického primátora a návštěva všech nejvýznamnějších památek na Karpatsko-dukelskou operaci. A tak připijme na zítřejší den, který jsem pro vás připravil."
Po tomto vyprávění, a bylo jej mnohem více a detailnější, se jen těžko usínalo. O to víc jsme se těšili na návštěvu bojiště.