V Údolí smrti: Dolná Písaná.

28. dubna 2016 v 16:22 | Old Boy
Čtyřiadvacátý duben 2016 nás zastihl na cestě z Kroměříže na Východní Slovensko, kde nás pozval do svého domu člen naší Expedice oksroN, se kterou každoročně jezdíme do Norska.
DSC02019.JPG
Cesta ubíhala svižným tempem a Tatry plně potvrzovaly svou pověst. Do Svidníku, kde nás čeká kamarád Janko, je už jen něco přes 130 km.
DSCF_vysna_pisana.jpg
A skutečně čekal. Ze Svidníku vyjíždíme plni očekávání. Vyšná Písaná, která se podepsala výraznou měrou do historie II.světové války a zároveň rodiště mého spolužáka Janka z Vysoké školy zemědělské v Praze, nás vítá už na svém okraji. Janko bydlí už spoustu let v Nitře, kde přednášel na Polnohospodarskej univerzite, později pracoval i jako prorektor a dnes je emeritním profesorem v důchodu. Jeho životní pouť se hned na počátku proměnila ve stezku plnou krve, bídy a utrpení. Konec II.světové války udělal z obce Nižná Písaná, ve které s rodiči žil, místem nejtěžších bojů Karpatsko-dukelské operace a byla po válce spolu s Vyšnou Písanou a Kapišovou Údolím smrti.
Před rozhodující bitvou, která proběhla ve dnech 25. až 27.10.1944 byla celá Jankova rodina vyhnána z domova a hledala s menším i větším úspěchem místo, kde mohli hlavu složit.
DSC02111_1.JPG
Touto cestou se po čase vraceli k domovu. Skrytě doufali, že v Písané, která byla zcela zničena, zůstal alespoň jejich dům ušetřena byl schopen jim poskytnout ztracený domov. Naděje se nesplnila. Z domu zbyly jenom trosky a nedal se ani opravit. V hrozných životních podmínkách, kdy okolí bylo poseto mrtvolami více než devíti tisíc padlých vojáků, z nichž pouze někteří byli lehce zahrabáni pod hlínu, přežívali jak se dalo. Není se co divit, že v prostoru plném min a nevybuchlé munice šestiletý Janko při manipulaci se střelným prachem utržil těžký úraz, zejména popáleniny ve tváři. Podařilo se mu přežít, rány se zacelily, ohrožené oči prohlédly a úraz nezanechal větší viditelné stopy.
DSC02108.JPG
Zbořeniny Jankova rodného domu byly desítku metrů vlevo od tohoto nově postaveného a do dnešních dnů pečlivě udržovaného domu. Tu naše parta v počtu sedmi mužů po příjezdu zasedla ke společnému stolu, zvedla pohárek se slivovicí na uvítanou a s chutí se pustila do guláše, který Janko připravil podle prastarého receptu, který si pamatoval ještě od svých rodičů. Z kachlových kamen sálalo příjemné teplo a mařilo studený večer letošního konce dubna. Čas jako udělaný pro vyprávění vzpomínek na zážitky z doby, kdy kolem nezůstal kámen na kameni. A stalo se skutečností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 28. dubna 2016 v 16:47 | Reagovat

krásný fotky :-)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 19:00 | Reagovat

Tyhlety geograficko-historické toulky miluju... :)

3 stuprum stuprum | Web | 29. dubna 2016 v 0:07 | Reagovat

Na toulkách přírodou se nejvíc naučíš o cestovatelích a ještě si vrzneš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama