Únor 2016

Kouzlo časů minulých: dívá/-l/ se na nás shora

5. února 2016 v 15:29 | Old Boy
Nedávno jsem se zastavil na hřbitově v Holešově, kde mám příbuzné a jako obvykle jsem postál i u hrobu Josefa Drásala. Jeho osud mně fascinoval od té doby, co jsem se dověděl z literatury o jeho osudu. Je považován dodnes se svými 242 cm za nejvyššího muže v bývalém Rakousko-Uhersku a nikdo jej pravděpodobně nepřipravil o toto prvenství dodnes.
Hrob je na hřbitově v Holešově hned vedle vstupní budovy vpravo, je udržovaný, vyzdobený a občas tam hoří i svíčka. Jen nápisy by potřebovaly opravit.P3260320.JPG
Drásal nebyl holešovák, koupil si tu dům a usadil se zde až po ukončení své kariéry cirkusáka a varietní atrakce. Ale pojďme na jeho osudy od počátku a využijme k tomu hanácké nářečí, které je v dnešní době vlastně také jakousi atrakcí.
Za ževota děde Josefa Dvořáka, nádenika z Postřemova, se ve vedléši dědině Chromčo v roce 1841 narodil toze velké chlapec, jako třetí ze šesti děti rodičo Jana a Magdaléne Drásalovéch. Tata bel chodé brosič jehel a omřel pře požáro mléna v Chromče, kdež belo Josefovi jedenáct let. V dospělosti měřel dvěstatřecetdva centimetru a vážel stovosomdesátdvě kila, takže mo moc do pultřetiho metra a do dvóch metráku nechebělo.
Tak o něm tu bude řeč. Jeho výška sice nebyla nikdy nijak dokladována, byla však doloženy z kosterních pozůstatků. Kopie jeho kostry je uložena v Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Exhumace byly provedeny třikrát a při nich bylo zjištěno, že Drásalúv abnormální růst způsobila vzácným, ojediněle se vyskytujícím onemocněním. Jeho vzrůst a síla se dostaly i do povědomí místních obyvatel, kteří jej používali jako strašáka, jak o tom píše pamětník:
V dědině bela vila továrnika se zahradó, s lákavéma střešněma, stromovyma jabkama, hroškama, kadlátkama, jahodama. A tak e stará paní továrniková proháněla te, co přes plot lezle a s olópenéma dobrotama před její hulkó prchale. Dopadnót menši zlodějíčke belo snadny. Potom to také o Dvořáku "Na chromečské" končivalo vépraskem a známym strašenim: "Jenom počké, za kaplečkó je Drásal!"
P3260322_4.JPG
Tak byl to chlap jako hora, takže mu také přezdívali Obr z Hané. Měl velkou sílu, vážil kolem 200 kg, chuť na jídlo jej neopouštěla a snědl, co viděl.
Ve složbách o sedláku se vobr trápil, nejednó e hladověl a plakával, že je tak vobrovité a že potřeboje tolek jidla. Take hadre na sebe si mosel dat šet na miro a všechno belo moc drahy. Chodák e postel měl dělanó tak velkó, jak jo možete ovidět vestavenó v Postřelmově "O Dvořáka".
V těch dobách byla ma dědině hospoda jediným místem, kde bylo možno společně posedět, něco vypít a popovídat si. Není dochováno, že Drásal chodil do kostela, ale dochovalo se, že do hospody občas chodil.
Belo se koho bát. Každé zpanikařel, jak se najednó vobr Drásal z Chromče vobjevil. Rád chodil do hospode na krapko gořalke. Dež seděl, tak to ještě šlo. Jak vopostil stul, zcepeněl naponéprv e ten névječi hrdina. Dež se rozneslo, že se Drásal z hospode vraci, mizela vomladina v chalópkách a prvni děvčata. V hospodách často zastával óřad polecajta. Vznikla-le rvačka, bel ochotné na poken hostinskyho zakročet, vzit několek rváču do nároči a venist na dvur. Proto dodnes se straši: "Přende Drásal!"
Narodopisna_vystava_1895_Josef_Drasal_1.png
Život se mu změnil, když začal vystupovat v cirkusech a varietách po celé Evropě.
Všecko se k lepšimo změnilo, jak se s nim holešovické hostinské na vandr vedal. Vestopoval před vebranym vobecenstvem v hanáckym krojo, v tom, co teď ve volomóckym muzeo vokazojó. Seznámil se s tehdéšim cisařem Napoleonem. Abe mo pré trocho stracho nahnal, chlobil se, že na Hané só všeci tak vobroviti. Poheboval se ve všelijaké společnosti. Jezdil v kočáře a kdež se mu pozďéc zlámal, jezdil po dráze. V kavárně o Dvořáka v Přerově zahrál si bylyjár. Ale z miško v roho nebel sto vedělat kólo, jak měl prste velky. Bohaty vobecenstvo ho vobdivovalo a za jeho vestópeni, hde třeba z kufra vesepal ževi trpaslike a na jevišťo si s nima pohrál, ho bohato vodměňovalo. Před hladovéma divákama pojedl celyho pečenyho krocana, nebo najednó devět řizko.
Putování po světě mu přineslo trochu štěstí do života, nezvykle ovlivněného jeho anomálií. Na svých cestách získal spoustu darů, třeba stříbrné hodinky, které stále nosil kolem pasu. Řetěz měl údajně články silné jako chlapský ukazováček. Nosil rovněž prsten, který si dál ulít z osmi dukátů a propadla přes něj i zlatka, tak měl prst tlustý. Byl to dobračisko, nekouřil, ale pil tolik, že jej doktoři varovali před následky. Rád používal jako fór třeba v hospodě, že najednou povstal a vylekal tak všechny hosty. A k "povídačmám" patří, že když se v zimě nachladil. rýmu dostal až v létě.
Zbohatl a za 4000 zlatéch v Holešově kópil dum. Ve světě se naočel vebranymo a společenskymo chováni a zvládl šest cezich řeči. Často poméšlel na ženitbo. V Holešově ho chtěla jedna vesoká složebná, která mo slebovala, že mo bode dobře vařet, ale Josefova předčasná smrť okončela jejich namlóváni. Bohatyho a "očenyho" vobra se ledi ož nebále. Rádi ho poslóchale, jak světem dvacet roku kočoval a co v něm všecko viděl a zažel. STRAŠEDLO belo tatam.
v25339_atlasceska.jpg
Pokud se někdy podíváte do Holešova, čeká vás tam nejen Josef Drásal, ale i slavný židovský hřbitov nebo zámek, který znova vyrůstá do své původní krásy. A já tam příště položím na jeho hrob kytičku za vás.

Moudré pagáčky.

1. února 2016 v 17:03 | Old Boy
Když jsme posledně byli na valašské chalupě, všichni si libovali a rádi by se tam podívali. Nikdo jim v tom nebrání a jaro za chvíli zaklepe na dveře, chodníky uschnou, stráně se zazelenají a stromy budou v rozpuku. A tak mně napadlo podívat se tam ještě jednou a ochutnat pagáčky. Tak jsem nazval moudré valašské postřehy, jež najdete v leckteré hospodě, nebo chcete-li šenku, po celém Valašsku. A myslím, že jsou trochu pokropeny slivovicí.

8h5QtfR21gw0K-AEc9SiWw4qx_eR2B9WOSTnFcYxufwwzOyV_qAYDbYl-C_CsQS7_z0QR-k_1.jpg




Kdo je z Fňukálkova, není z Valašska.

Když se tak nad touto moudrostí zamyslíte pak vám vyjde zcela určitě, že Valaši jsou u nás na vymření. Ovšem na mne nesahejte, ještě jsem tu.

Spíš dostaneš od Valacha kobylu, než od Hanáka kobylinec.

Co by jste řekli o mně? Valach jsem a žiji už přes třicet let na Hané. Písničku "My jsme Valaši, jedna rodina..." si pamatuji i když mne Aizhamer už tahá za rukáv.

Z najvětší trúby sa najvěc kúří.

Stačí otevřít noviny nebo pustit zprávy na televizi. Je tam "zakúřené" až až.

Sklének a děcek není nikdy dosť.

To je dnes velmi aktuální moudrost. Ještě že k nám imigranti vodí celé průvody dětí a naše ženy vyčkávají s porodem až po vybudování kariéry a zatím si nechávají vajíčka zmrazovat za tučný peníz.

Gdo žgárá do osího hnízda dostane jedu místo medu.

Tak jsem si v životě několikrát zkusil "žgárnúť" do "osího" hnízda a přesvědčil jsem se, že tato moudrost nemá chybu. Co říkáte?
Malé děcka ijá tatovi chleba a velké mozek.
Mám to za sebou. Jedny "děcka", ty měly druhé "děcka" a ty třetí jsou už čtyři a páté je na cestě. V pubertě si neodřely uši.

Z dobrým mužem možeš byť na pustých horách, se zlým je zle aj v dědině.

A proto je dnes spousta párů "na hromádce", což je dobré přirovnání k tomuto partnerskému stylu života.

Rozume nechoď po horách - ostaň doma.

Už tě před časem pokřtili na selský rozum, ale pořád se ti nedaří nastěhovat do řídících orgánů a úřadů naší republiky.

Z pustej stodoly vyletí enem sova, z hlúpého člověka hlúpé slovo.

Dobrá výzva. Hned musím projít svůj blog abych věděl, kam se mám zařadit.
Uč sa a nečekaj, až zmúdříš zestaránim.
"Už na nic nečekám, vím, že svůj příděl mám nadobro vyčerpaný" jsou slova z prvorepublikové písně. Starý jsem už dost a moudrý jakbysmet. Aspoň já to tak vidím.

Gde ťa neprosijá, nechť ťa čerti nenosijá.

Pamatuj, že "host do domu, čagan do ruky".

Kdo vysoko leze, lahko sa sveze.

Za pár měsíců budou opět volby a nebude málo těch, kteří by si rádi vylezli ani těch, kteří se už svezli a začnou nám mazat med kolem huby.

Gde je komín, tam je pec, gde sú ludé, tam je řeč, gde sú ženské eště věc.

A nejlépe je, když jsou jenom dvě. I těm je těžko porozumět, ne tak když je jich několik kolem jednoho stolu.

Hubě netřeba mýdla, ale dobrého jídla.

Dobrý nápad. Promiňte, odskočím si do ledničky pro pár plátků pečeného bůčku od oběda, abych se o tom přesvědčil.
Na co kdo vrčí - to mu Pán Bůh strčí.
Z toho plyne poučení, že vrčet k ničemu nevede, vlastně ano. Není to na nic.

Neškodí pěknú pěsničku dvakrát zazpívať.

Manželka mně ji vyzpívá i vícekrát nebo i kolem dokola. Ale je pěkná?

Na uťatý strom aj koza vyleze.

Co dodat? Že by se vlk nažral a koza zůstala celá? Nebylo by to té moudrosti příliš?

Jak svini narostú rohy, tak je z ní najhorší hovado.

Ať se dívám, jak se dívám, žádné rohaté nevidím. Asi mně už tak neslouží zrak.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být horší a není horší, jak když je zle.

I tak mně někdy v životě bylo, ale s touto obezličkou jsem se nepotkal.

Máš málo, daj málo, ale daj!

Týká se všech, kterým v tomto roce zvýšili důchody a vzhledem k volbám určitě přijde další peněžitá smršť.

Dyž vypoščává, hladí, dyž má oplácať, sa vadí.

Dnes mu to není nic platné. "Vadiť" se s exekutorem netřeba, stejně by to nebylo nic platné.

Veselá mysl - okradený doktor.

1lEEhAY3Sv5kVUlloP0Rqvkb1KYyof77gWAoNTQaz8Ek3O6AA46kDuE06_5tQHcKyEwDFrY.jpg
Okradli jste doktora?

Každé hrabě k sobě hrabú.

V parlamentu byl tuším jen jeden hrabě, ale pokud bychom to brali tak, že ve slově "každé" je překlep, pak jsou jich plné lavice.

Když dobře zalže, je to, jako by pravdu pověděl.

V překladu uvedeno jako ústřední heslo na konferenci českých novinářů.

Kdo sa má zle, žije dlúho.

Tak nevím. Onehdá jsem četl, že se u nás prodloužil věk o sedm let.

Bůh je mocný, ale kráva zajíca nedohoní.

Pravda pravdoucí. To je jako kdybych chtěl nahánět imigranty, aby se vrátili tam, odkud přišli.

Mladým dokáže byť každé tela.

Omlouvám se všem mladým. Ano, patřím do starého železa a zaplať pámbu, že vydali to nařízení o jeho sběru a prodej.

Po všeckém je hovno, enem po včelách med.

I po tomto mém článku? Pokud to tak cítíte, nic se neděje. Závěr všechno napraví. Ale pozor!

Ožralému sa musí aj Pán Bůh vyhnúť.

iitQtpIpsZFe2vcBgQgD2G9V5vTllvpshTi2aJ4GpLLoWjDVn-e5jlfq2Szj9mU4XgLxRMg.jpg
Zasloužím si také jednu?