Červenec 2015

Expedice oksroN. norský pupek

28. července 2015 v 14:01 | Old Boy |  cestování
Norským pupkem je možno nazvat Geiranger, protože jeho rozloha vzdáleně odpovídá poměru mezi ním a vlastním tělem Norska. Dnes ráno z něj vykukují z mlhy jen okraje s dohledností tak možná do ve vzdálenosti třiceti metrů. Nevadí, každý si z časem poradí a v deset už je slunce opět na forhontě, jak karbaníci označují přednost ve hře. Už vzlétl i vyhlídkový vrtulník a budí ty, kteří ještě neprotřeli oči. Některým se to podařilo až kolem jedenácté a nedbajíce etikety, vrhli se na zbytky šunkofleků od večeře.
V přístavu už zakotvil velký trajekt s nejméně tisícovkou turistů na palubě a malé čluny odvážejí turisty z trajektu na pobřeží do městečka a ti zaplavují obchody, stánky se suvenýry, fotografují se před nadživotním Trollem nebo přímo v jeho náručí. Ulice šumí přijíždějícími auty a autobusy a přehlušují především štěbetání Japonců. No ano, krásné místo, které s chutí polyká turistický průmysl a my se nedáme.
Kolem jedné odpoledne vyjíždíme na vyhlídku nad Geiranger, mísíme se do davu přijíždějících a odjíždějících turistů ze všech koutů světa, zdravíme se s Poláky a kocháme se pohledem.
Vodopády, nazvané Sedm sester na nás shlížejí ze stěny fjordu. Po něm se pět set metrů pod námi blíží ta samá loď, kterou jsme včera připluli do Geirangeru.
Hodina v čudu, ale nelitujeme. Startujeme na Orlí cestu směrem na Trollstigen.
Trajekt nás přepravil do Linge za 15 minut a jízdné 168 NOK. Jedeme stále po silnici č.63. Hory kolem nabývají na mohutnosti, krajina je čím dál víc líbivější, po zasněžených polích se ve vodě plahočí několik horských turistů.
No podívejme. Nový chuchvalec/v našem slengu označení zajímavého místa/, který tu před třemi lety nebyl. Gudbrandská rokle. A stála za to.
Konstrukce prohlídkové trasy ze dřeva a železa zapadá do prostředí.
Pohled do divokého, řvoucího vodního pekla v bujné přírodě.
Vojtovi poněkud uhnula ruka při registraci okolních krás.
Jedeme údolím, obklopeným vysokými, stále ještě zasněženými horami, ovšem políčka kolem silnice vykazují konec jara, i když šeříky jsou v plném květu. Překvapením pro mnohé jsou na políčkách růžovějící jahody, které nás provázejí několik kilometrů. protože o pro ně příhodném klimatu v těchto místech víme už z našich minulých cest a i letos se určitě potkáme se stánky na parkovištích podél silnic, kde nabízejí čerstvé jahody.
Kdo by nezastavil na vyhlídkovém parkovišti deset kilometrů před Trollstigen, ten by přišel o zážitek, který jsme my zvěčnili na kamerách a uložili mezi pamětihodnosti.
Polední opar kolem vrcholku hory mu dodává majestátnosti.
No a "za rohem" už na nás netrpělivě Trollstigen čeká. Od roku 2001, kdy jsme tu byli po prve, se podstatně změnil. Ještě před třemi lety probíhaly práce na rekonstrukci a vzniklo rozsáhlé parkoviště na místě původního jezírka, proud protékající řeky byl zregulován tak, aby z ní padající vodopád do hloubky málem tisíc metrů byl co nejprudší, vznikla moderní hala s občerstvením a jako místo pro odpočinek, nová vyhlídka na okolní hory a vodopády byla vysunuta až nad vodopád a stará, původní, má změněnou přístupovou cestu a stánky kolem ní zmizely. Původní sádrový Troll v reálné velikosti jako zázrakem zůstal. Stojí pře jedním obchodem a stále se nabízí k fotografování. Nevím, nevím, jak se mu ty změny v jeho království, líbí. A tak jsme si to všechno prošli.
Křeslo zůstalo na původním místě a nikdo v něm opět nesedí. Prima.
Jezírko zmizelo a nahradilo je betonovými "svodidly" vedená řeka.
Nová konstrukce chodníku nad dosud bouřící vodopád.
Starý chodník na pravou stranu údolí byl včetně vyhlídky zmodernizován.
A pokud se vám nechce chodit, můžete sledovat "cvrkot" z moderní budovy.
Zůstal jsem tu pro pamětníky starých, zašlých časů.
Sjíždíme neskutečně ostrými serpentinami do údolí a ani nevíme, jestli jich je stále dvanáct, protože se i silnice rekonstruovala. Silnici od "propasti" pod ní oddělují balvany po okraji, jinde betonové zábrany. Jsme v pohodě i když s překvapením projíždíme po můstku přes vodopád, protože zmizel malý tunel, který tu býval a voda už nám nestříká na auto, jako kdysi. No lze říct, že Norové neudělali všechny tyto popsané úpravy k obrazu svému, nýbrž k obrazu stále pohodlnějších a nenasytných turistů. Naštěstí silniční značka "Pozor Troll" je stále na svém původním místě.
Dál nelze jinam, než do Andalsnes. Projíždíme a silnice č.64 nás vede přes Isfjorden do Molde. To jsme ovšem měli štěstí, protože na trajekt z Afarnes do Solsnes jsme najeli pět minut před odjezdem. Žádná ztráta času a přeprava za 200 NOK, to je paráda. Blíží se večer a vyhlížíme z oken nějaký kemp. V Molde jsme ale klopýtli. Po E39 naše cesta nevede a tak jsme se museli pár kilometrů vrátit a pokračovat po šedesát čtverce na Eide. Značka nabízí vlevo kemp tak zahýbáme a u recepce čteme, že chaty jsou obsazeny. Ze stráně na nás kývá mladík a tak to neotáčíme. Nabízí velkou chatu hned vedle kempu za 700 NOK.
Chata jako malovaná, perfektně vybavená vším, co kuchř i odpočívající turista potřebuje.
Noční snímek /23:02 hod./ bez blesku a sluníčkem hned "za rohem".
Při prohlídce kuchyně mně srdce poskočilo radostí. Ubytování za pět hvězdiček, balkon s výhledem na Kornstad fjord a toalety pro náročné. Majitelka nám vypráví, že se právě vrátila z výletu na Atlantickou cestu, kde my zítra směřujeme. Byla tam mlha, studeno a vyhlídka veškerá žádná, zatím co tady je ještě teď pětadvacet a slunce se prochází po fjordu. Bramboračka a sekaná s bramborem chutnaly

Expedice oksron: pohádkovou krajinou

23. července 2015 v 15:31 | Old Boy |  cestování
Jedeme si prohlédnout alespoň částí Národního parku Jestedalbreen a východiskem pro to má být silnice E39 a město Forde.
DSC01544.JPG
Nahlížím v půl páté z okna a venku drobně prší. No nazdar! V osm déšť ustal a v deset už svítí slunko jako na zavolanou. Oblíbený je čaj, gulášovka, máslo, sýry…. V 10:15 už zase sedíme v autě a do navigace Jirka napsal Sandane. Jedeme stále po E39 kouzelnou krajinou.
DSC01565.JPG
Vpravo i vlevo vysoké hory pokryté sněhem, který při dnešní teplotě kolem pětadvacítky rychle taje a napájí drobné i velké vodopády. A ty bílé balíky se senážovanou travou? Uvidíte jich po Norsku miliony. Staly se součástí krajiny v tomto ročním období.
DSC01549.JPG
Po padesáti kilometrech ve vesničce Klakkeg odbočujeme vpravo do údolí Stardalen, kde se mnoha zastávkami sytíme krásami Národního parku. Krása nesmírná, řekli jsme spolu se spisovatelem. Tu tříhodinovou návštěvu jen tak nezapomeneme.
DSC01529_1.JPG
Ostrůvek v pohádkové krajině dokresluje klidnou hladinu jezírka.
DSC01552_2.JPG
Řeka hučí svou molovou melodii a plní jezero plné pstruhů a lososů.
DSC01561.JPG
Chaloupka pod horami "vlepená" nevtíravě do přírody a plná samoty,
ale i štěstí.
IMG_2590.JPG
Když se mne někdo ptá, proč s Expedicí jezdím do Norska rok co rok, odpovědí
je podobný obrázek.
IMG_2593.JPG
Ale kdepak hlava krokodýla, to je zkamenělá hlava želvy.
IMG_2615.JPG
Tady není žádných pochyb. Ve sněhovém poli trčí hlava Che Gevary.
IMG_2623.JPG
Rafťáci na start! Tudy si užijete ažaž se vším všudy.

No a kam dál? No přece do Strynu.
DSC01576.JPG
Jedeme a jedeme, mluvíme a mluvíme.V Byrkjelo odbočujeme doprava na šedesátku a motáme se kolem Innvikfjordu ke Strynu. Stryn lze vidět na druhé straně fjordu, musíme jej však objet a na tachometru přibude skoro padesát kilometrů. Prozatím to neřešili ferinou, což je název lodi v našem slengu, která převáží turisty i s auty přes fjordy. Strynem jsme v minulosti projížděli už dvakrát a tak nás neláká. Při pohledu na mapu s úmyslem zjistit, kam pojedeme dál, mně padlo do očí místo s názvem Hellesylt. No ano, pátral jsem při přípravě itineráře po možnosti projet se lodí za 900 NOK pro celou Expedici po Geiranger fjordu a nějak jsem do "zazdil". Teď vyvstala možnost do Hellesyltu přímo zajet a zkusit štěstí. Je vzdálen pouhých cca 70 km a tak risk je zisk. Opouštíme úmysl z itineráře jet na ostrov Runde. Snad to papuchálkové, které jsme chtěli vidět ve velkých hejnech, přežili.
IMG_1161_3.JPG
Mini městečko Hellesylt s přístavem pro lodě, plující po Geiranger fjordu nebo Sunnylvs fjordu, s kempem a vším vybavením pro turisty. A skutečně. Můžeme se projet fjordem do Geirangru, už ani nevím za kolik. Tak jsme to dobře trefili. Před odjezdem jsme trochu fotografovali a natáčeli.
DSC01581_3.JPG
Peřeje jsou dominantním místem Hellsyltu a jsou hned vedle plochy,
kde se řadí automobily k nalodění k plavbě do Geirangeru.
IMG_1167_1.JPG
Pochvalu zaslouží hellesylští za viditelné umístění tohoto informačního
ukazatele. Moje nabubřelá prostata jim děkuje.
IMG_1166.JPG
Seřadiště se pomalu začíná plnit a za půl hodiny vyplujeme fjordem
údolím, které je na snímku nepřehlédnutelné.
Já se vypravil s Jirkou do prodejny se suvenýry podívat se na to, co nekoupíme. Jirka z hecu zdraví pokladní zdvořilým "Dobrý den" a ztuhne při odpovědi "Dobrý den". Češka v Hellesyltu. Slovo dalo slovo a dovídáme se, že má české kolegy i v Geirangeru a že nám přes ně pomůže s ubytováním, což hned zkouší mobilem. Bohužel kolegové nepřijímají. Tak alespoň výčtem kempů /celkem tři/, doporučení toho, který je nejpřijatelnější a povídání jak se má a co dělá ve volném čase. V srpnu už bude zase doma na Moravě užívat si vydělaných peněz. Děkujeme.
DSC01585.JPG
Trajekt i s námi vyplouvá na hodinovou cestu v 17 hodin. Vpravo i vlevo spousta vodopádů, na palubě hlavně Japonci, sem tam Němci a české slovo neslyšet. Sedíme pohodlně na přídi trajektu a posloucháme výklad průvodkyně z reproduktoru, chytáme nějaké to anglické slovíčko, ale japonština nám nic neříká. V Japonsku jsme ještě nebyli.
DSC01594.JPG
Těšíme se na slavné vodopády s názvem Sedm sester, které jsou na levé straně fjordu skoro na jeho konci. A jsou tu. Je jich skutečně sedm? Některé asi odpočívají.
IMG_2658_1.JPG
Ovšem nic moc. Je jich skutečně sedm vedle sebe, z nich jsou čtyři větší a tři menší a spadají z výšky mnoha desítek metrů. Tentokrát se jim díváme pod sukně. A koukáme jako výři.
IMG_1192.JPG
Kapitán potáhl za rukojeť, siréna zahoukala a jsme v Geirangeru. Během těch patnácti let myslím již po páté. A také jsme tu již jednou kempovali. Protože však chceme poznat i jiný kemp, míříme na sráznou stráň nad fjord, kde jsme kemp zahlédli i při cestě trajektem.
IMG_1209.JPG
Stráň je poseta domy, kupodivu s ovocnými zahradami, kde jsme zahlédli růžovějící třešně, do hor vede turistická stezka, pokrytá usazenými kameny a recepci kempu nacházíme po strmém výjezdu.
DSC01607_1.JPG
Majitelka, která před ní sedí u stolku nám nabízí čtyřpokojové norské stavení se vším všudy. Na ruku 900 NOK. Kdo by váhal. My to nebyli. Kuchyň hodná "Kluků v akci" dovolila prostřít stůl a na něm předložit k večeři gulášovku a šunkofleky z kila vaječných fleků v poměru 1:1 s kilem uzeného masa a šesti vejci, která prozatím nepáchla. Protože se nemůžeme připojit k internetu jsme rádi, že se ozval telefonem náš kamarád a informační pomocník Zdeněk se zprávou, že zítra jasno až polojasno, 23 stupňů, vítr mírný až svěží. A takoví že budeme i my.
DSC01606.JPG
V noci pršelo a ráno /11:00 hod./jeho předpověď začala vycházet a my vyjížděli.


Expedice oksroN: dnes a zítra

21. července 2015 v 15:33 | Old Boy |  cestování
Člověk míní a okolnosti mění. Slíbil jsem denní reportáže z naší letošní cesty a první z nich si můžete přečíst až dnes, kdy se nám podařilo dostat pod signál Wi - fi a tím pádem i na internet. A tak se provinile nečervenám, protože chybička se vloudila ne moji vinou.

IMG_0997_2.JPG
Tak jsme třicátého skutečně vyjeli podle itineráře. V 15 hodin zůstalo u nás před garáží volné místo a ve 20:35 jsme obsadili místo před restaurací v pražských Strašnicích. Udělali jsme první letošní rekord. Cesta do Prahy nám trvala přes pět hodin a shlédli jsme při objížďkách spoustu krás Vysočiny, třeba v Třebíči nebo kolem Žďáru nad Sázavou. První hodinové zdržení nás potkalo na D1 u Vyškova, kde se srazily čelně dva osobáky, druhé za Brnem a protože kolona, jak nás informoval rozhlas, byla přes deset kilometrů, tak jsme se vydali po objížďkách a tak to dopadlo. Pokud nás takové cestovní problémy budou provázet i nadále, budeme na jihu Norska tak za čtrnáct dní a můžeme otočit volantem o 180 stupňů. Nicméně stejk ve strašnické restauraci měl měl šťávu a nálada na bodu varu.
A to už se motáme při výjezdu z dálnice na hranici s Německem. Rozvinula se diskuse o politice a životním prostředí v souvislosti s nedokončenou dálnicí. Postupně odpadá jeden po druhém do jakéhosi mikrospánku a šéf to točí po německých dálnicích přes 150 km/hod. A tak cesta ubíhá jako čas na mé časomíře. Drážďany, Berlín, Hamburk, Flensburg a jsme v Dánsku. Při zastávce mají řidiči, kteří se střídají u volantu oči jako výr, ostatní mrkají při pohledu do vycházejícího slunce. Počasí vstoupilo do naší fáze. Sem tam obláček, teplo a pohoda.
DSC01496.JPG
Před dvanáctou jsme před kancelářskou budovou lodní společnosti Fjordline a lehce získáváme palubní lístky pro nás pět a auto za 506 Euro a spokojeně usedáme ke stolku s kufříkem, plným jídla Společně jdeme pohladit elektrickou zásuvku, do které jsme vloni zapnuli baterku z auta, která se vybila, když jsme zapomněli vypnout mrazák. To jsme procházeli město a po návratu nám vyvstal pot na čele. Město jsme viděli už několikrát a tak zbytek času do odjezdu trajektu jsme se rozhodli věnovat přírodě a tak jsme zajeli pár kilometrů od přístavu do lesa a vesměs zalehli do trávy, zmožení polo probdělou nocí. Pouze Zdenek si odvezl z lesa klíště, které na sebe upozornilo až příští den a dostalo co proto.Na velké i malé trajekty jsme zvyklí a tak nás ten dnešní, menší než vloni nalodil a vydal se na cestu do Stavangeru a Bergenu. Bylo rovných 20 hodin. Ve Stavangeru máme být zítra ráno v 6 hodin a v Bergenu ve 12:30 hod. Kajuta jako obvykle skromně /koupili jsme nejlevnější/, avšak účelně vybavena vším včetně palubní televize, kterou se nám ovšem nepodařilo uvést do chodu. Holt nadstáří /obdoba nadváha/. Sdílím ji s Milanem, který už také překročil šedesátku a zalehli jsme a spali spolu s návštěvami, ke které nás vyzývala prostata a vzbudili se až před hlášením, že za chvíli připlujeme do Stavangeru. Tam podstatná část cestujících vystoupila a my pokračovali dál.
DSC01516.JPG
DSC01510.JPG
Samozřejmě jsem nevynechal procházku po lodi a moje expediční tričko s nápisem Expedice oksroN 2015 přilákala pozornost procházejících mladých manželů, kteří mne oslovili plynulou ostravštinou a sdělili mně, že jedou také do Norska na deset dní za poznáním a po prve. Slovo dalo slovo, usedli jsme na palubě do "ušáků" a já jim na požádání naservíroval všechny rady, o které požádali. Přesouvali se z Angile, kde už nějaký čas rovněž pobyli. Žádní boháči, on zahradník, údržbář a všeuměl, který kombinoval několik zaměstnání, ona úřednice/?/. bezdětní a chtiví životních zážitků. Požádali o kontakt, poděkovali a šli jsme každý svou cestou. Za chvíli už trajekt houkal v Bergenu. V desítkách aut, vyjíždějících z trajektu, jsme se nevyhnuli jako jedni z mála ostřížímu zraku celní kotroly, která nás zastavila s dotazem, zda nevezeme potraviny a alkohol a když už, v jakém množství. Pokud vezeme, bude nutno provést kontrolu, informovala nás sličná celnice a my samozřejmě odpověděli, že ani náhodou. A tak se kontrola díky bohu nekonala. Málokdo jede do Norska při místních cenách bez vybavení potravinami. No a alkohol lze koupit za majlant a pivo s supermarketech jen do dvacáté hodiny. Pak přijde zřízenec tmavší pleti, přes regály s pivem natáhne plachtu a šmitec. A kuřáci? Vyvrhelové. Místa, kde se smí v městě kouřit bys hledal s lupou.
108_1.JPG
V Bergenu se nezdržujeme a máme jej za chvíli za zády. Jsme tu už po několikáté a tak novinky asi žádné. Najeli jsme na silnici E39 a míříme podle itineráře na Stryn. Silnice nás vede na Alesund a prochází mnoha tunely. Když jsme jich projeli už dvacet, přestal jsem dál počítat. Tohleto tunelaření nám vyneslo jen desítky minut podřimování v přítmí a Vojtův návrh, abychom si z každého tunelu udělali pamětní fotografii. Po desítkách kilometrů se objeví benzinka a na informační ceduli si s lítostí čteme cenu za litr nafty 15,80 NOK. Při čemž kurs kolísá kolem 3,15 Kč za 1 NOK. Do Alesundu je z tohoto místa, kde stojí ukazatel 329 km a do Forde 120 km.
DSC01548.JPG
Vpravo i vlevo se chlubí hory svými sněhovými čepicemi, některé jsou bílé úplně. Po prudkých svazích tečou desítky "čůrků", místy celé velké vodopády. V městečku Oppdal na nás čeká trajekt a zřejmě jsme přijeli na poslední chvíli. Sotva jsme najeli na palubu, trajekt vyplul. Platíme 226 NOK a pohled na hodinky říká, že je 15:30 hod. Procházka po trajektu nám překládá překvapení. Na informačním poutači nám sdělují, že jsme na lodi, která jako první na světě používá elektrický pohon. Fakt!
DSC01537_1.JPG
Na boku lodi nacházíme kabel silný jako noha s koncovkou, který slouží k příjmu elektrické energie pro provoz lodi. Třicet kilometrů před Forde nám časově prodlužuje cestu oprava silnice ve dvou místech. Provoz je řízen světly a protisměr zastavují vždy po pěti minutách. Nic nového, u nás i letos naskakují do dopravy desítky miliard. Na čas ovšem nehledíme, vůbec nám nevadí, že jedeme maximálně šedesátkou. Je se na co dívat a nezasvěcenému pozorovateli z divoké západní Evropy to připadá jako šnečí tempo.
DSC01527.JPG Nyní vám musím sdělit jednu zásadu, kterou pravidelně při cestování s Expedicí uplatňujeme den co den, totiž hledání ubytování. Po mnohaletých zkušenostech, kdy jsme dopředu hledali kempy v příručkách a objednávali je dopředu telefonem nebo mejlem, jsme dospěli k názoru, že nás tento způsob časově svazuje a tak jsme od něj upustili. Teď k večeru koukneme na hodinky a když je na nich něco kolem osmnácté, sledujeme informace podél silnice. Nabídek kempů i privátního ubytování je tolik, že se nám ubytovat vždy až na nepatrnou výjimku, podaří.
DSC01545_2.JPG
Podařilo se i tentokrát. Pár kilometrů za Forde směrem na Stryn nás ukazatel směruje do kempu Jolvassbu, štěstí nám přeje a máme chatu za 700 NOK.
DSC01541.JPG
Postup jako obvykle. Prohlédnu kuchyň zejména jak je vybavena nádobím, postavím vodu na polévku a brambory. Ostatní se rojí kolem auta, vynášejí jenom ty věci, které budeme určitě potřebovat. Dnes bude bramboračka, sekaná s bramborem a zeleninový salát. Zdeněk loupe brambory, tři z nich hodím nakrájené do vařící vody. Dál popisovat vaření polévky netřeba, zná je kdekdo. Ještě že jsme vzali sušené houby a tak polévka bude s pěti hvězdičkami. A byla, alespoň z vyjádření strávníků, kteří ji chválili tak, jak jsou zvyklí doma, kdy manželce pochválí i to, co se zdrclo, připálilo nebo přesolilo. Spát jsme šli jak kdo. Já kolem dvaadvacáté.