Duben 2015

My dva a čas

28. dubna 2015 v 8:20 | Old Boy |  vzpomínky
Chystám se už delší dobu na oslavu své svatby po mnoha letech, která patří do kategorie těch pojmenovaných podle zboží, které nabízejí klenotnictví po celém světě. A tak jsem si v duchu probral těch 58 let společného soužití.
Ještě před svatbou mně otec upozornil, co mám udělat. "Zasaď strom, postav dům a upíchni syna. A tvoje žena ať ten strom zalévá, uklízí ten dům, dobře vaří a stará se o vás dva". První část rady jsem do své čtyřícítky splnil, ba překonal, druhá část ovšem nezáležela na mně.
V té době už jsme si s manželkou vyměňovali názory. Já jsem přišel s tím svým a odešel s tím jejím. Kamaráda jsem neviděl hezkých pár let od ukončení školy. "Prý ses oženil." "Jo, to má pravdu, již před deseti lety" přiznal jsem. "To musíš být šťastný!" "No, to musím."
Žena pochopila, že mám také cit. Tak třeba cítím hlad. Nevím proč s tím spojovala sdělení, že policie zatkla podvodníka, který prodával pilulky na věčné mládí. Jde o recividistu, který byl za to potrestán už v letech 1724, 1861 a naposledy v roce 1927. Asi to považovala za stejnou hovadinu, jako když mně přišlo upozornění, že jsem jako jeden posledních zaměstnanců nevyplnil anonymní dotazník.
Kolikrát jsem kroutil hlavou, že žena vždycky ví, kde co je. Už je mně to jasné. Protože to tam přendala z místa, kde to bylo. A radím vám. Nejlepší způsob, jak nezapomenout na narozeniny vaší ženy je jednou na ně zapomenout.
Seděl jsem si jednou na gauči a slyšel jsem z kuyně: "Miláčku, co si dáš k večeři, kuřátko hovězí od oběda nebo kousek skopového" .
Přiznám, skoro mně to vyrazilo dech, ale reagoval jsem. "Kuřátko, prosím."
Odpověď bezprostředně následovala: "Trhni si nohou. Já mluvím s kočkou".
Nic nepomáhá, že umím karate a alkido a také spoustu jiných japonských slov. Jsem jako džin. Zjevím se všude, kde se otevře láhev.
A rozčilovalo mne, že jsem měl zakázáno v noci jíst. Tak proč proboha je v ledničce to světlo. Narážela na moji nadváhu a sama operuje průzkumem, který ukázal, že žena s mírnou obezitou vydrží déle než muž, který ji na to upozorní.

Dnes se mně už i poezie vytratila, sedím v křesle, čtu noviny a dovídám se blbiny. Třeba:
Ukrajinská armáda povolala všechny vojenské zálohy. V celé západní Evropě se zastavily stavební práce.
A soused mně také leze na nervy. Třeba se onehdá zeptal: "Proč jdeš vždycky na balkon, když tvoje žena zpívá?"
Odpověděl jsem po pravdě: "Aby si lidé nemysleli, že ji biju."
Dnes se mně už i poezie vytratila, sedím v křesle, čtu noviny a dovídám se blbiny. Třeba:
Ukrajinská armáda povolala všechny vojenské zálohy. V celé západní Evropě se zastavily stavební práce.
A soused mně také leze na nervy. Třeba se onehdá zeptal: "Proč jdeš vždycky na balkon, když tvoje žena zpívá?"
Odpověděl jsem po pravdě: "Aby si lidé nemysleli, že ji biju."
Když mně bylo kolem padesáti, spustil jsem na ženu po pár skleničkách vína:
"Vzpomínáš, drahoušku, před pětadvaceti lety jsme měli malý, laciný byt na půjčku, jednoduchý nábytek, ojeté auto, milovali se na laciné pohovce, dívali se na malou, černobílou televizi, ale já spal s krásnou pětadvacetiletou blondýnkou. A dnes? Jen se podívej kolem sebe. Jsme v krásné vile za několik milionů, máme v ní velkou ložnicí s letištěm, druhou plasmovou televizi a já každou noc spím s padesátiletou ženou, kterou co chvíli bolí hlava. Myslíš, že do tohoto scénáře pasuješ?"
"Jo hochu. Tak to zkus změnit. Najdi si vášnivou ,pětadvacetiletou blondýnku a ona už se postará o to, abys žil už zase v laciném bytě, jezdil v ojetém autě, spal na ošoupané pohovce a díval se na malou, černobílou televizi."
Noi a bylo "po ftákách". Vyřešila stručně a jasně krizi středního věku A tak jsem nakonec zjistil, že......

Ať se daří, zahrádkáři

14. dubna 2015 v 8:16 | Old Boy |  ostatní

No dneska se slunce překonává. Včera mžouralo z mraků a na teploměru se moc nepodepsalo. Zato dnes to bude paráda a tak se dnu v tričku na lavičku a podumám, co a jak na zahrádce.


Věřte, nevěřte, mám většinu jarních prací za sebou. Jenom mrkev a petržel je líná jako veš a ne a ne vystrčit růžky. To hrášek už "leze", cibulka šalotka zazelenala a sazečka také už dává o sobě vědět, pažitka a libeček už týden putují do polévky a na chleba se sádlem, brambory ještě podřimují, ale česnek, ten pane má už skoro 20 cm.
A tady se naskýtá možnost, dát něco k lepšímu. Mám totiž na zahrádce ještě jedno místečko, kde je pár hlaviček česneku ještě o hlavu vyšší, než ten na podzim vysázený. Je to ten, který jsem záměrně vloni nesklidil a nechal jej v zemi. Proč?
Jsem totiž milovník česneku v syrovém stavu a věřím na jeho zdravotní účinky. Moje důvěra je tak velká, že jsem jej pozval na moje nedávné ...sáté narozeniny a na pečeném bůčku se opravdu pochlapil. Je tu však jeden problém. Ne všichni jsou stejného názoru a různé ústní vody moc nepomáhají. A tak nemohu manželku vítat do nového dne pusou ani na levé líčko, protože okamžitě reaguje: "Zase smrdíš tím česnekem". Co s tím?
Tady se vracím na zahrádku k loňskému nesklizenému česneku. Má už krásně zelenou barvu, jedna rostlina se rozrostla do příslušného počtu stroužků a když jeden vytrhnete i s natí máte před sebou to, co potřebujete na ranní k proložení chleba se sádlem. Pěkně nakrájený na kostičky včetně natě nejen dodává krajíci jemnou chuť a zdaleka není tak aromatický, jak je běžné. Tož vřele doporučuji.
Procházka po zahrádce v dnešních dnech má svoje kouzlo zejména také proto, že už rozkvetly meruňky a vypadá to, že koláčů, zavařenin i meruňkovice bude co hrdlo ráčí a tak až bude májíček, měl by být i hojný deštíček.
Než zavřete počítač a půjdete s motykou okopat jahody, jeden na cestu:
Jednoho dne se Bůh zeptal svatého Františka:
Bůh: "Františku, ty víš všechno o zahradách a o přírodě, pověz mi, co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a dalším druhům rostlin, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán.Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely i hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno, co vidím, když pohlédnu dolů, jsou zelené fleky..."
Svatý František: "To všechno má na svědomí ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Tvé květiny označili za plevel, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou."
Bůh: "Trávou? Ale vždyť to je tak nudné! Není to barevné. Tráva nepřitahuje včely, motýly ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je citlivá na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu, aby u nich rostla pouze ona?"
Svatý František: "Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování veliké utrpení. Začnou ji každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví."
Bůh: "Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní."
Svatý František: "Vypadá to, že vůbec ne, Pane. Jakmile tráva trochu povyroste, sekají ji někdy i dvakrát do týdne."
Bůh: "Oni ji sekají? Suší ji jako seno?"
Svatý František: "Nikoliv, Pane. Většina z nich ji hrabe a pak dává do pytlů."
Bůh: "Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?"
Svatý František: "Kdepak, Pane, právě naopak. Platí za její odvoz."
Bůh: "Tak počkej chvilku: Oni ji hnojí, aby rostla, a když roste, tak ji sekají a platí za to, aby se jí zbavili?"
Svatý František: "Přesně tak, Pane."
Bůh: "Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce."
Svatý František: "Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst, tak Příměšťáci co nejrychleji vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení."
Bůh: "Příšerný nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost, aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života."
Svatý František: "Raději se posaďte, Pane. Není to tak, jak říkáte. Příměšťáci hrabou listí na velké hromady a platí za jeho odvoz."
Bůh: "To není možné! A co dělají, aby ochránili kořeny stromů a keřů před mrazem a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?"
Svatý František: "Jakmile vyhodí listy, kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to místo vyvezených listů."
Bůh: "A odkud tento mulč berou?"
Svatý František: "Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili."
Bůh: "Dost! Už na to raději nechci ani myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?"
Svatá Kateřina: "Blbý a blbější, Pane. Je to opravdu hloupý film o..."
Bůh: "To je v pořádku, klidně to pusť. Myslím, že jsem o tom už slyšel od Františka."