Únor 2015

Blbinky.

26. února 2015 v 7:18 | Old Boy |  ostatní

Na blbinky to já jsem legionář. Sem tam se s nějakou potkám a náramně se pobavím. A protože možná zrovna nemáte až tak dobrou náladu, tak vám předložím malý servis, z kterého ochutnáte a svět kolem vás opět zrůžoví.
To bychom nebyli ani my, kdybychom si nepřiblížili Evropu až na dosah. No a protože v poslední době rádi vyjíždíme mimo republiku za prací, která by nám vydělala na novější mobilní telefon, televizor s obrazovkou jako výkladní skříň nebo dvakrát ročně na dovolenou v Karibiku, pak není od věci, abyste se podívali na mapu, kde by to bylo jak my Češi říkáme OK.
Rusko vynechte. Jednak po určité době hrozí tvrdnutí jater a volných míst je sice dost, ale v armádě, o čemž svědčí slavnostní pochod, kde pochoduje i hluchoněmý voják. Huráááá!
Nejlépe je zůstsat doma. Přiblížili jsme se vyspělému světu a i ženy nám jdou na ruku. Co říkáte hoši? Poznali jste tuto super dámu z Jablonce nad Nisou? Měl bych pro ni fešáka, ale nevím, jestli se nepřipravuje na další prezidentské volby.
Doma můžete mít i domácího mazlíčka. Pokud jej dobře vycvičíte, může vám být k užitku a ne jen k potěšení. Co takhle naučit jej zalévat zahrádku, leštit boty ocasem nebo umývat auto?
A když už jsme u těch vztahů. Nevím, jestli se tváří stejně chlap, který má vedle sebe za volantem manželku. Sortiment vztahů se tak rozšířil, že se v tom těžko orientuji.
A také vstup do manželství je jiný. Není se proto co divit, že spolu žijí na hromádce nebo na psí dečce on a ona, on a on nebo ona a ona.
Je ještě další možnost. Pořiďte si domácího mazlíčka. Zkomplikuje vám život jenom vyjímečně, nepožaduje kartu VISA a nebude vás tahat po obchodech.

Za chvíli pokvetou stromy a nastane čas k roubování. Vloni jsem to zkoušel, ovšem výsledek se nedostavil. Dočetl jsem se, že k roubování je třeba domácí uzené a já použil to ze supermarketu nakrmené vodou, která se zřejmě včas neodpařila.
Když už se nesklidilo z hrušky je třeba se poohlédnout po jiném zdroji. Tento vás určitě zaujal a do blbinek určitě patří i se svým autorem. Rozhodně pohlédněte poněkud níže.

To je pane kousek! Už jste snídali? Pokud ne, podstrojte si. Na tohle zlaté prasátko se dostane možná až o příštích vánocích, ale teplé škvarky s čerstvým chlebem, upečeným v domácí peci vás k němu také přiblíží.
A tohle raději nedělejte. Prasátko ješte neumí plavat. Tak na zdraví!

Dobrá rada nad zlato.

22. února 2015 v 7:45 | Old Boy |  ostatní
"Lidé se už umoudřili. Od Nového roku neukradli ani jeden vánoční stromek."

Jaro klepe na dveře a brzy se budete moci dočkat od manželky štiplavé poznámky, že "jestli nebudeš chodit na zahrádku, tak ji můžeme vyhodit".
Konec konců už vás to u televize a internetu nebaví a tak proč ne. Vemte to ovšem letos za jiiný konec. Supermarkety jsou plné zeleniny, mnohé za pár šestek, ovoce i cizokrajné stejně tak, ovšem na kvalitu se nutno dívat se zavázanýma očima. Založme si zbrusu novou zahrádku. To budou sousedi koukat!
Nějaký ten záhonek určitě připravíte. Sluníčko už jede na plné pecky a tak můžete záhonek pro papriku alespoň uhrabat. Zároveň si poklepte na rameno, že jste na podzim poryli. Paprika z Kauflandu obyčejně pamatuje minulou sezonu a tak se ta čerstvá bude hodit. Mrkev, petržel, celer a cibule je tam za pár šestek.
Z ředkvičkami nebude celkem žádná práce. Vyrostou coby dup a semínko je skoro zadarmo. Pokud dbáte na linii, salátek z nich při použití další zeleniny podle chuti vás pochválí. A co asi nevíteje, že listy z mladých ředkviček můžete dát vařit do zeleninové polévky. Chutná líp.
A abych nezapomněl. Pokud se vám po zahrádce objevily krtince, přednostně vypuďte krtky. Třeba vodou, ale nevyplavte při tom souseda.
Zřejmě již půda rozmrzla a tak neváhejte a zasejte hrášek. Případný mráz mu neuškodí a bude vyčuhovat ze záhonku mezi prvními. A sklizeň bude také brzo a unikne vážnému nebezpečí, které jsem onehdá vyslechl:
"Já se z toho zblázním, slimáci mně sežrali celou úrodu". A soused za plotem ironicky: "Neboj, oni to přežijí."
A to už vás lákám k výsevu podzemnice olejné, chte-li arašíd nebo bůráků. To jste ještě nezkusili. Semínko seženete jen obtížně, ale mcelá procedura rostení, zrání a sklizně vás zcela pohltí. Výsledek už méně, protože naše teploty jsou skoro nedostatečné, nicméně zahradkáření je hobby.
Že je to bodlák? Tak trochu příbuzný a opravdu bodá. Díváte se však na artyčok a možná vám už na zahrádce hostuje několik let protože je to trvalka. Pokud ne, neváhejte. Je to výborná a chutná zelenina a zároveň i léčivka. Je vlastně na všechno, jen na poruchu ledvin se nehodí. A jak je stará? No pěstovsali ji už staří Egypťané a proč ne i my?
Možná, že vám už vystrkuje hlavu ze záhonku chřest, u nás s příjmením špargl. To je dobře. Za pár dní si budete moci udělat chuťovku, ovšem jednu z ingrediencí abys pohledal. Sušené smrže. Já na tuto jarní houbu už nenarazil hezkých pár let. Přesto. Tady je recept:
Špargl /500 g/ oloupeme a ve slané vodě s trochou cukru a citronové šťávy necháme 15 až 20 minut vařit. Sušené smrže /10 g/ namočíme na 10 minut do teplé vody, usušíme a nakrájíme. Pokud jste přišli ráno z lesa a v košíčku bylo pár smržů, postupujte obdobně. Jemně nakrájíme šalotku /poku jste ji ze zahrádky sklidili/ a s houbami necháte chvilku podusit, zaprášíme moukou/2 lžíce/, podlijeme vývarem ze smržů a pár minut vaříme. Pak přilijeme smetanu/půl kelímku/, opět minutku povařit a solit a pepřit.

















Na okurky, dýně, melouny a rajčata je dost času a tak stačí záhonky uhrabat a pojďme vysazovat stromy a keře. Když jsem řekl manželce, co hodlám vysadit, sáhla mně na čelo a považovala to za dobrý vtip. Myslím, že tak dopadnu i u vás.
Na nějaký záhonek ještě nasadíme kapari. Když si jich naložíme pár skleniček do soli nebo kyselého nálevu, budou se nám hodit na Silvestra k jednohubkám nebo jen tak k zobání. No a keře a stromy vysadíme podél plotu, aby si je i soused užil.

































Kolem plotu se bude vyjímat banánovník i kakaovník. Sazenice asi neseženete a tak si budete moci tyto "ovocné stromy" pouze přestavit.

Stromek avokáda se zrajícími plody by také nebyl k zahození. Když už se rozhodnete připravit si vyloupané krevety s máslem a majonézou, je avokádo tím nejlepším doplňkem.
No a citronovník by poskytl ke krervetám pár kapek citronu a pokud by se vám zdálo málo pravděpodobné, že by venku u plotu zmrzl, můžete si jej v miniaturní formě pěstovat na okně v obýváku v keramickém květináči.
Máte pravdu. Obyčejná jabloň třeba odrůdy Rubín by přinesla daleko větší úrodu, než granátová jablka. Ovšem není zdaleka tak exotická a zvláštní.




























A pokud by jste u manželky neuspěli s černým pepřem určitě uspějete s naaranžovanými květináči různými sukulenty. Jsou nenáročné a jak vidíte, mohou se nasadit i do rozbitých květináčů.

Babička říkala: "Pomož pámbu."


Kouzlo časů minulých: Lili Marleen

7. února 2015 v 9:56 | Old Boy |  vzpomínky
Tak jsem zas jednou vytáhl z futrálu foukací harmoniku, která už pamatuje druhou polovinu minulého století. Koupil jsem si ji kdysi kolem roku 1980 v Lipsku a německou kvalitu potvrdila. Dodnes se na ní dají bezchybně zahrát písničky, zejména ty plné nostalgie. Nevím proč, ale pocítil jsem touhu se s harmonikou trochu polaskat.

Když vezmu foukací harmoniku do ruky, vždy mně před očima vyvstane vzpomínka a na konec války, kdy v polovině dubna u nás před verandou na schodech seděli dva němečtí vojáci, popíjeli kořalku z cukrové řepy, kterou získali kdoví kde a jeden z nich měl malou foukací harmoniku, vytáhl ji z kapsičky vojenského mundůru a spustil vždy jen jednu písničku. Písničku o Lili Marleen. Patřili k ochraně vojenského vlaku, který stál v železniční stanici nějakých pět set metrů odsud a nemohl odjet, protože partyzáni zničili koleje před a za stanicí. Z jejich řeči i chování bylo zřejmé, že už dávno z nich vyprchala ona nacistická nabubřelost a nahradil ji strach o holý život.
"Vor der Kaserne, vor dem grosen Tor,Stand eine Laterne. Und steht sie noch davor, So woll´n wir uns da wieder seh'n. Wie einst, Lili Marleen, wie eninst Lili Marleen."
Po úvodním přehrání melodie se oba dali do zpěvu textu, přezpívali všechny sloky, nalili další skleničku gořalky a utírali slzy, které jim mimoděk uklouzly z očí. Hráli a zpívali v té době už zakázanou píseň, která svojí sentimentalitou údajně podlamovala morálku už skoro poražené německé armády.
Až mnohem později po válce jsem se dozvěděl, že Lili Marleen byla nejoblíbenější válečnou písní všech dob a byla vlastně nepsanou hymnou na všech frontách bez ohledu na národnost s vyjímkou ruské, kde byla nejoblíbenější Kaťuša. A překvapilo mne, že text písně vznikl už v roce 1915 před odjezdem hamburského spisovatele Hanse Leipa na ruskou frontu a teprve v roce 1938 k textu složil hudbu německý skladatel Norbert Schultze.
Za druhé světové války Lili Marleen zpívala Lale Andersonová na všech rozhlasových stanicích Wehrmachtu a tak se stala osudovou písní německých vojáků a později se vzhledem ke své líbivé melodii stala oblíbenou i mezi spojeneckými vojáky. Byla přeložena do 48 jazyků a v angličtině ji zpívala Marlene Dietrichová zejména pro americké vojáky. Po válce vznikly filmy na toto téma, moderní nahrávky třeba píseň Lili Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra pro hru Jonáš a tingl-tangl.
Dobře si pamatuji, že německý text budil u nás a zřejmě i ve světě nevoli, a přesto vznikla spousta překladů a pouť písně po planetě se nedala zastavit. Zpěvačka Vera Lynn ji nazpívala pro BBC a Marlene Dietrichová vystupovala s oním "Děvčetem pod lucernou" veleúspěšně" po tři roky třeba v Severní Africe, na Sicílii, v Itálii na Aljašce, v Grónsku, Islandu a Anglii. A dnes ji v mnoha podáních najdete třeba na YouTube.
Tak jsem si zavzpomínál, i když v souvislosti se vzpomínkami na události druhé světové války má pro mne tato píseň poněkud nahořklou příchuť. Ale stále se mně líbí. A tak promiňte, že než "foukandu" znova na pár měsíců uklidím, vyzkouším, jestli jsem melodii ještě nezapomněl.





Po nás potopa

5. února 2015 v 9:03 | Old Boy |  ostatní
Ať pohlédnu tam či onde, všude na mně vyplazuje jazyk, zarudlý problémem islamizmu v Evropě a tím pádem i u nás. Je to hra na dvě branky a diváci tleskají té či oné straně mnohdy ještě dřív, než padne gól. Na takovou kopanou mám už přespříliš let a minimum chuti a tak si zakopu na vlastní branku, kterou mně postavila moje návštěva před pár lety v Tunisku.
Na dovolené člověk zvyklý poznat co nejvíce, nevydrží na dece u bazénu nebo na lehátku u moře. A to je můj případ. Z hotelu Albatros v Hammametu a jeho "zaturistovaného" okolí jsem prchal jak jen to bylo možné a vydával se na okraj města do polí, kde se občas vyskytoval zelený strom nebo pár keřů.Kozy, které na ně dokázaly vylézt a spásat jejich listí mne sice zaujaly, ale daleko víc byl nezvyklý počet dětí. které se kolem a kolem pohybovaly. Došlo mně, že jsem takovou koncentraci snad ještě neviděl.
sejmout.jpg
O pár hodin později jsem zkoumal nabídku rozsáhlého súku a tady mne zaujala matka, celá v černém a s hloučkem dětí a podle podoby a vzrůstu jsem pochopil, že jsou to její děti. Jako stupínky po jednom roce. Požádal jsem ji, abych se s dětmi mohl vyfotografovat a byla natolik sdílná, že sama stiskla spoušť. Tato vzpomínka se mně vryla do paměti a probleskla hlavou při současných diskusích o islámu. No a přikutálím jiný soudek. Manželka mně podstrčila přílohu jedněch úterních novin s názvem "Styl pro ženy" na místo, kde konám každý den tu nepřístojnost, že při obědě čtu noviny. V rubrice "Vztahy" pod názvem "Nesmrtelná romantika" si manžel stěžuje, že všech pět žen v domácnosti /dvě babičky, manželka a dcery/ postupně propadly sledování rmantických filmů a seriálů a nepokládá to za normální. Odpovídá mu známá psychložka a abych byl stručný, budu pouze používat zkrácené citace s rizikem, že mě autorka nařkne z vytrhávání vět ze souvislostí. Tak pojďme na to. - romantické filmy a seriály jsou něco jako pohádky pro dospělé ženy. Mají pro ně přímo terapeutický a očistný efekt. Pátrám v textu od čeho se mají ženy očistit. Hřebíček, na který klepnu, je zřejmě ukryt v následující větě: - mnoho českých žen žije většinou neveselý život. Věčný kolotoč. Práce, domácnost, nákupy, děti, příbuzní, starosti, peníze. Jistě většina z nás přeje ženám radostný život. Jak toho ale dosáhnout? Obvykle "prací" především rozumíme naše zaměstnání a tady většina žen uvažuje, že se na kolotoči "neveselého života" sveze až po absolvování pro ni odpovídajícího vzdělání. Vítr čechrá vlasy, nevoní kuchyně a nepáchnou dětské pleny. Po škole je třeba založit karieru a je tu třicítka. Naskočit na ten kolotoč, nenaskočit? Vtánout přítele do manželství, riskovat návštěvu skupinu oněch 40% rozvedených manželství? Vybudovat domácnost? Většina žen považuje její stav za svoji vizitku a právem. A dokonce se s ní ráda chlubí. Proč, když jí zabere tolik volného času? Nákupy. Dávno jsou pryč ty hodiny shánění a postávání ve frontách. Nákup na celý týden pořídíte s drobnými vyjímkami za dvě hodiny a výběr je nepředstavitelný. Příbuzní. Pokud je tím míněna péče o dožívající rodiče je to samozřejmě povinnost. A starosti? Jsou a budou. Malé i velké. Život není peříčko a nikdy nebude. Peníze nejsou rozhodující pro šťastný, chcete-li veselý život, i když k němu přispívají.
4.jpg
Děti. Myslím, že i dnes platí u většiny žen, že to je jejich největší životní úspěch, radost a bohatství. A také jednoznačně nejdůležitější smysl jejich života. Proč je tedy označovat za součást "neveselého" života.V současné konzumní společnosti se mít děti posunulo o několik pater níže, až se zastavilo na číslici 1,24 narozených dětí na jednu ženu. A k tomuto čísle se pohybují Romové s počtem přes 200 000 a imigranti, kterých je kolem 400 000. Obojích každý rok přibývá. No a co. Po nás ať přijde potopa. V ní odplavou důchodci s páskou na rukávě, která hlásá, že pracovali na důchod až do 75 let, dnešní třicátníce se budou muset poohlížet po hadžábu a muži začnou přemýšlet kolik asi žen by uživili. A měsíc se možná nedostane do úplňku a bude svítit jen srpek.