Leden 2015

Kouzlo časů minulých: jak se čistí cylindr petrolejky

28. ledna 2015 v 5:54 | Old Boy |  vzpomínky
Čtenář promine, pokud by jej probudil z letargie závan zápachu petroleje. Vím předem, že většina čtenářů by nedokázala odhadnout, jaký druh materiálu tento zápach způsobuje. Petrolej se totiž "vypařil" z prostoru, který nás obklopuje a jeho využití zůstalo jen ve vzpomínkách pamětníků.

Do roku 1942 byla petrolejová lampa mým společníkem, když jsem si večer četl Tři zlaté vlasy děda Vševěda nebo listoval v čítance, abych se dověděl, co nám paní učitelka nabídne ke čtení v hodině češtiny. Když jsem pořádně zívl, plamínek petrolejky se roztřepal a vytvořil na stropě změť různých obrazců, já se díval a představovsal si, co se pod nimi skrývá.
Cylindr po hodině, dvou zčernal od čmoudu, který petrolej vytvářel a bylo jej nutno ráno očistit. Bylo to jednoduché. Stačilo vzít staré noviny, zmuchlat je do kuličky, zasunout do cilindru a cídit a cídit. Když čmoud vzal za své, čistění ukončilo leštění flanelovým hadrem ze staré košile.
Na jaře v roce 1942 se blýsklo na lepší časy. Od sousedů k nám bylo tak pět set metrů a tak jsme se k nim připojili na elektrický proud. Byla to fuška: vykopat dvanáct dvoumetrových děr pro sloupy, navézt sloupy, uložit je do děr, obsypat hlínou a pořádně ji udusat a počkat, až přijedou elektrikáři namontovat izolátory a natáhnout dráty. Bylo to neskutečné. V polovině června jsme měli také elektriku jako naší sousedé a ostatní obyvatelé dědiny. Jediné, k čemu jsme ji využívali bylo svícení a pokud si dobře pamatuji, v celém bytě bylo namontováno šest žárorovek. V kuchyni byl dokonce nějaký lustr podobný talíři, který byl upevněn na šňůře, kousek nad ním pak "vajíčko", naplněné olověnými broky. Když chtěl někdo číst nebo si světlo přublížit z jiného důvodu, stačilo "lustr" uchopit, přitáhnou jej na místo. Zpět pomohlo "lustr" vyzvednout právě ono zatížené "vajíčko". Na celém systému se nám klukům nejvíc zamlouvaly ony broky v něm, které jsme kradli a používali ke střílení z vlastně vyrobených zbraní. Ona zbraň, nakreslená rukou neumělou, vypadala takto:

Najít starou "špicu" z kola biciklu nebyl žádný velký problém. Na jejím konci byla matička, která sloužila k přišroubování k ráfku. Olověný brok se kladívkem rozklepal na placku, na ni položila matička koncem bez závitu a kladívkem se na ni ťuklo a tím se otvor neprodyšně ucpal a vytvořil střelu. Do matice se naloupala hlavička ze sirek a matice se našroubovsala na špici. Ta se na konci zahla a zastrčila do země. A potom už stačilo jen pod matici umístit svíčku, zapálit ji a upalovat pár metrů stranou, aby náhodou nedošlo k úrazu. Za pár vteřin se ozvala rána a na papíru, kam byl namířen '"špičák" byla dírka, důkaz, že jsme dobře mířili. A za minutu přiběhl otec, rozdával facky a bylo jasné, že na příští střílení budeme muset vyrobit nového "špičáka".
Jak šel čas, spotřebičů elektřiny přibývalo. Začalo to rádiem, protože ploché baterky Palaba dlouho nevydržely, gramofon na kliku byl vyměněn za stolní, soused vyrobil matce pračku ze sudu, u potoka pracovalo čerpadlo na zavlažování. V kuchyni také nezůstalo všechno při starém. Objevil se mixér, elektrický vářič, posléze i trouba a nejen ta obyčejná, ale i mikrovlná, na televizoru se začali předvídět Tři chlapi v chalupě a později i personál v Nemocnici na kraji města. Na zahradě vrčela sekačka s v garáži vrtačka. A nastal čas digitalizace. Přičly elpíčka, cédečka, kazety DVD a s tím spojené přehrávače a přihrnuly se počítače, které následovaly tablety. Kde vlastně není třeba elektřiny? Uvažujte se mnou. V hospodářství státu, to je klíčový spotřebitel eleaktřiny. Co by se asi stalo, kdyby přišel ten obludný black out na pár dní, měsíc, půl roku? Těžko domyslet. A tak jsem rád, že umím vyčistit cilindr petrojejky a mohl bych si na tu katastrofu alespoň posvítit

Hlava vejpůl.

20. ledna 2015 v 7:39 | Old Boy
Hrabat se v tisících fotek i když je to ve složce počítače, je práce pro vraha, zejména když jste v ní neudržovali pořádek. Nekouřím, nepiji, nemiluji s výjimkou jídla. Dodržet tradici a dát si předsevzetí? Zajisté, tradice se mají dodržovat. Takže jsem se pustil do třídění a co čert nechtěl, hned ve druhé složce, pojmenované "Osobní" jsem narazil na níže uvedenou fotografii. Je z kostela sv.Františka z Assisy na Křížovnickém náměstí v Praze. A tak jsem se své hlavě tak nelíbil, že jsem se rozhodl trochu ji prozkoumat.
138.JPG
Mnohokrát mně byla položena otázka, co mám v hlavě. Pokud tazatel nebyl vyloženě sprosťák, musel přijmout odpověď: mozek.
mozek.jpg
Tak tady je. Zapůjčený z Googlu a překvapilo mne, že je rozdělen na dvě půlky, což se na mém těle ještě opakuje. Když se podívám na levou polovinu, a používejme odborné termíny, tedy na levou hemisféru, musím uznat, že její obsah, nic moc. Nijak mne to nepřekvapilo, protože si docela dobře vzpomínám, jak jsem se prodíral na odborných školách, které mně život vnutil do vínku. Ale vezměme to od počátku.
Analýza by mně jakž takž šla. Logicky. Denně na mně plácají vrstvu nových informací a mně nezbývá, než je analyzovat. Dobře mně tak. Mám je poslat k šípku a budu v pohodě.
No jazyky, bída a utrpení. Z němčiny, kterou jsem se učil za války na obecné, se kupodivu zachovala spousta slovíček, ale na konverzaci jsou použitelná jen s pomocí rukou. Ruština je na tom líp, tou se domluvím bez problémů. Aby ne. Učil jsem se ji na školách nejméně deset let. A snaha byla. V knihovně mám učebnici pro začátečníky angličtiny, němčiny, francouzštiny, srbochorvatštiny a španělštiny. V každé je prvních dvacet stránek ohmataných. O slovnících se raději nebudu zmiňovat. Vévodí jim slovník norštiny.
Věda je pro mne věda a toto místečko v levé hemisféře jakoby nebylo. To je fakt.
O data a čísla se u mne už zajímala i paní doktorka Železná, kterou jsem navštívil, když jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenuje můj soused a problesklo mně to až za pár minut. Otázka byla nasnadě: neotvírá touto lapálií dvířka do mého života tatíček Alzheimer? Paní doktorka pokynula sestře a ta začala být zvědavá:
"Jak se jmenujete?" To jsem věděl.
"Jak se jmenuje paní doktorka?"a zamyšlení, "Železná."
"Kolik je sto bez třinácti?"......"Osmdesát sedm.
"Dobrá a kolik osmdesát sedm bez třinácti?"......"Sedmdesát čtyři."
"A sedmdesát čtyři bez třinácti?"...."Šedesát jedna."
Dozvěděla se ještě kdy jsem se narodil, kolik má manželka let a na kolik prezidentů si ještě vzpomenu. Vyjmenoval jsem všech deset a nepřipletl mezi ně ani Obamu nebo Medvěděva. To bych ji trochu vyvedl z míry, protože sama nevěděla, kdo je v Rusku prezident a kdo předseda vlády, protože si to ne tak dávno prohodili.
Pak mně paní doktorka poklepala příslovečným kladívkem pod kolenem, prohmatala nohy, probrala absolvované nemoci a operace a spráskla ruce nad tím, kolik beru léků a na co. Její výrok byl uspokojivý pro nás oba, nicméně mám přijít zase za půl roku, protože se stav může změnit a paní doktorka potřebuje pacienty.
U vůle se dlouho nezdržím. Mám ji dobrou skoro se vším, co mně přijde pod ruku. A umím ji používat. Možná je to ono místečko, které zachraňuje jakž takž kvalitu levé části hemisféry. Protože v místě pro míry a váhy mám uloženy i některé ty anglické. Dobré,ne? Ale matematika doslova černá ovce. Protrpěl jsem ji ve školách včetně vysoké a nic moc mně neřekla a už ani neřekne. Schválně. Dejme si nějaký příklad::
Důchodce Chramosta odejde na předem určené místo, vzdálené od jeho domu 850 m v 18:35 hod. a cesta mu trvá 8 minut. Ve stejnou dobu odjede na totéž místo, vzdálené ovšem 1020 m skladník Petrbok rychlostí 24 km/hod. Vypočtěte kde a kdy a se sejdou. Počítejte. Výsledek uvedu na závěr článku. No a to bychom měli levou hemisféru za sebou.
Scan 45_1.jpg
Račte vstoupit do pravé hemisféry mého mozku. Holistické myšlení nevím co vlastně je, ovšem ostatní "střívka" jsou nacpaná nadoraz. Důkaz o mé tvořivosti je už to, že právě tvořím toto povídání a kromě toho umím rukama tvořit různá květinová aranžmá a raritou je skutečnost, že už od dvaceti let tvořím ze slámy nebo travních stébel spirálovité košíčky jako dárky pro toho či onoho.
894_2.JPG
Naposledy jsem takový košíček pletl u tohoto jezera pod ledovcem Svartizen vloni v červenci. Kolem vody rostla vysoká tráva s dlouhými stébly, ideální pro moji tvořivost. Hotový košíček pak putoval majiteli kempu v Kjellinstraumen, kde se každý rok při návštěvě Norska pár dní zdržíme. A Svartizen? No pokud jste moji stálí čtenáři, určitě si vzpomenete. Už jsme tam několikrát byli.
Umění je také moje parketa. Dokonce jsem před několika lety dal na studium malířství na Univerzitě třetího věku a uspěl. Ovšem jedničkou byla pro mne vždy literatura a divadlo. Svědčí o tom plná skříň několikrát přečtených knih, které už se nevešly do knihovny a které beru do ruky jen za pár let s pocitem viny, že je už zanedbávám.
A divadlo? Už mnoho let jsem nevstoupil na prkna, která pro mne znamenala mnoho. Teď je šlape můj mladší syn a nevržou. To by nedostal medaili J.K.Tyla za přínos pro ochotnické divadlo.
Scan0040.jpg
Když nahlédnu na vesnické jeviště do roku 1954, vidím se v roli indiána ve hře J.K.Tyla Paličova dcera. A mohu sypat z rukávu další hry Maryšou počínaje, a Deseti malými černoušky Agáty Christie konče. Vybaví se mně i moje divadelní činnost během mých studií na průmyslovce ve Vsetíně.
fbfef2d24f00c7a6abde4fcb75d98995.jpg
A tu už jsem zavadil o hudbu. Právě ze Vsetína jsem se seznámil s Gustavem Bromem, jehož orchestr jsem uvedl do vsetínského divadla nejméně dvakrát. Sekce tohoto Big Bandu hrála tradiční jazz, dixieland, který mne okouzlil na celý život. No a hned vedle jazzu se můj hudební "jídelníček" chlubí folklorními písničkami, později jsem si zamiloval rock and roll a vlastně veškerou hudbu s výrazným rytmem. Dokonce jsem "oprášil" i sbírku otcových gramofonových desek a přehrál si řízné vojenské pochody, nejčastěji pochod Radeckého.
maxresdefault_2.jpg
Z vážné hudby mně chutnají bonbonky a jako jejich interpret mne nejvíc zaujal Holanďan André Rie a jeho orchestr. Zkuste poklepat toto jméno na YOUTUBE, poslechněte si nějaký jeho koncert a dáte mně za pravdu. Přiznám se ovšem, že opera a balet mne nelákají a na Sluhu dvou pánů s Donutilem jsem do Národního divadla v Praze jel na otočku z Kroměříže a nelitoval.
Emoce v mém mozku tvoří malou loužičku, která tak ponechává větší prostor pro vtip a fantazii. Vtipy ovšem nevymýšlím a ani mně nenapadají. A tak mně je moji přátelé a čtenáři prezentují e-mailem, hned je zapomenu a nesnažím se je vyprávět. U vás udělám výjimku.
20140430-Silikonovy_mozek.jpg
Mozek se určitě věkem mění. Mně vzrostl prostor, který vnímá chutě a vůně tak, že možná překrývá i tu fantazii, která se uvelebila hned vedle něj.
133251pecena-husa-net.jpg
Martinské hody už odezněly před pár měsíci a vůně a chuť zůstaly. Teď se soustřeďují na jelítka, jitrničky, ovar a uzené, které mně dost čřasto přinesou příbuzní a známí z vesnice, kde ještě nevymřely tradice. V mrazáku je oškubaný bažant. Na jaře bude na divoko s rýží jako ve filmu Slavnosti sněženek.
Tak to jsem vyčerpal průzkum mého mozku a nečervenám se. Podle výsledku to vypadá, že jsem spíše pravičák než levičák. Zbývá tedy ještě pro zajímavost srovnat podle vědeckých poznatků ženský a mužský mozek.
f076f09e0e_50268538_o2.jpg

ab86c4fec1_50412041_o2.jpg
A abych nezapomněl. Tady je slíbený výsledek početního úkolu:
Důchodce Chramosta a skladník Petrbok se sejdou v hospodě a v 18:43 hod., protože Petrbok po pár metrech zjistil, že má pchlé přední kolo a šel také pěšky.

Milí, rozmilí....

17. ledna 2015 v 7:12 | Old Boy |  ostatní
Oslovoval jsem vás už osm let články, kterých je pře 500 a tak si myslím, že mně to dává možnost použít ono familiérní oslovení, které je v nadpisu. Rok s rokem se sešel. Zatím co ten minulý proběhl ve znamení ukrajinské krize, ten letošní začal masakrem. Obě události obešly naši republiku, ale jejich hořká příchuť je cítit na jazyku našich medií i strýců, kteří sedí v hospodě u piva.
Obojí ve mně zanechává lehký pocit nebezpečí, který klepe na dveře. Ale nebuďme skeptici, protože jak praví Pepa Fousek: Skeptik je osoba, která si před pohřbením nechá zašít kapsy, aby ji hrobník neokradl. A tak v mém kukátku do života se bude i nadále vrtět optimismus a radost ze života, který se už zcvrkl na načatý sáček šafránu. Otočme kukátko a rozhlédněme se kolem sebe.
Kde je letos ta chřipka? Ještě že jsem se proti ní nedal očkovat. Ba ani kapesníky nelovím ze skříně jeden za druhým. Zima se ani nečervená za svůj název, láme rekordy a sem tam nějakou nohu na náledí.
Predpoved-pocasi_2.jpg
Pokud máte doma kus provazu, může být i starý, natáhněte jej v zahradě před oknem mezi dvě jabloně a máte vystaráno. Ať se dívám jak se dívám, provaz dnes není vidět, takže mlha a pochmurno. Aspoň z rána.
Náladu spraví dobrá snídaně v teploučku kuchyně a dodá jí ten správný šmrnc i výběr jídla. Včera ve správách televize říkali, že inflace se vloni držela při zemi, ale protože koruna padá na "hubu", letos potraviny cenově nakynou.
images_8.jpg
Ne že bych vám chtěl radit, ale na jaře a v létě je kombinace pomazánkového másla, čerstvé pažitky a rajčat skvělou kombinací. Před prvním zakousnutím doporučuji štamprlku slivovice, jak my říkáme, otrávit chrobáka a na závěr snídaně bílá káva je dobrá tečka. Teď je ovšem zima a moje snídaně probíhá v podobném duchu. Střídám chleba s pomazánkovým máslem, posázeným nakrájenými kolečky česneku přizdobenými špetkou pálivé papriky a další den pak mažu na krajíc škvarkovou pomazánku. Využívám také ten známý nešvar všech mužů a při snídani si čtu třeba o zdravé výživě.
Je čas sednout k internetu. Hovím si na Seznamu a prolítnu prvně zprávy. Nic moc. Vláda si klepe na rameno, jak se jí daří, opozice hrozí peklem a svět se hemží teroristickými útoky. Mám v Norsku jednoho známého z Jemenu, který mně v balíku fotek poslal i tuto:
1688798_689593481084863_816790534_n_3.jpg
A tak jsem mu napsal že když už, pak jedna z jedniček a šel jsem si do schránky pro sobotní noviny. Ty mám předplaceny a jsem schopen přeskočit spoustu reklam, které mne otravují, kam se podívám. Ještě odebírám Reflex, který od zvolení Zemana prezidentem republiky mu v každém čísle ukazuje na několika stranách onu červenou kartu, se kterou se vyrojili s produkcí polských nosnic manifestanti a nechutně narušili slavnostní shromáždění.
Reflex.jpg
Jedna z mnoha obálek, ta nejslušnější. Ostatní předčí ona peprná slova, i za která je Zeman na této tapetě. Sekundantem je mu úspěšný Babiš. Na Zemana nemávám červenou kartou, i když jsem ho nevolil, Babišovi posílám prozatím zelenou. Přeložit novoroční projev prezidenta na Vánoce mne rozčílilo, protože jsem jako už třicet let seděl v jednu hodinu po povedeném Silvestru před obrazovkou a na ní se objevily Dalskabáty, hříšná ves.
Á, zvonek. To bude pošťačka s důchodem.
crop-356750-duchodci-penize_1.jpg
No byla to ona. Ovšem nesedím u stolku jako pan Novák s manželkou s kalkulačkou v ruce. Přidali mně dvě stovky, takže mám už skoro dvanáct tisíc. V roce 1992 to bylo 2456 Kč. Nájem neplatím, protože mám svůj vlastní domek v rámci akce myslet na zadní kolečka. Ostatně promazávám je dodnes.
Taky jste si oblíbili šlofíka? Pro mne je nenahraditelný a tak jej ke mně pozvu každý den po dvanácté a dám mu možnost na mně pracovat i dvě hodiny. Vstanu pak jako znovuzrozený a neunaví mně ani tři hodiny na zahrádce. A večer? Zvedám oči v sloup při televizních zprávách a nechce se mně brodit v kalužích krve a s nostalgií koukat do postele dvojic, což se neobejde skoro ani v jednom současném filmu nebo inscenaci.
224793.jpg
Včera jsem si připnul odznak s názvem Ve znamení koně a docela jsem se cítil spokojen. Koně jsou krásná zvířata a když zapadnou do věrohodných příběhů, je to paráda.
maria-sharapova-06.jpg
Rád se dívám také na tenis. Je to velmi pěkná hra a děvčatům moc sluší. Fed Cap jsem viděl celý a Davisův pohár jsem rovněž nevynechal. To se ve mně ozvaly vzpomínky, kdy jsem jako kluk sbíral míčky a inkasoval pětikorunu za odpoledne.
Na závěr jsem chtěl vytáhnou z klobouku nějakou zajímavost, protože se mně nedařilo nic napadnout. A takhle to dopadlo.
kouzelnik_a_kralici.jpg
Pokud jste to dočetli až sem a je ráno, tak dobrý den, pokud poledne klepe na dveře, zkuste po něm šlofíka a pokud se vám už večer po dočtení zavírají víčka, tak dobrou noc.