Listopad 2014

Dědečku vyprávěj.

29. listopadu 2014 v 16:22 | Old Boy |  vzpomínky
large.jpg
Už jste zaslechli to ťukání tam i onde, které opět, po kolíkáté už, upozorňuje, že vánoce jsou přede dveřmi. Mně to ťukání zastihlo už před měsícem a přineslo mimo jiné i výčitky svědomí. Vloni mne překvapili pod stromečkem poloprázdnou knihou o bezmála 150 stranách, která vybavená otázkami po mě chtěla, abych napsal odpovědi na otázky o mém životě, třeba:
Milý dědečku, jak se jmenovala Tvoje babička a Tvůj dědeček z maminčiny strany? Odkud pocházeli a co více víč o jejich rodině, sourozencích...?
Nebo:
Jaké máš z období, když děti byly malé, nejhezčí vzpomínky?
Takových otázek je v knize několik desítek, jinak sem tam karikatura nebo fotografie, týkající se tématu otázky a jinak nic, jen volné místo. A to je třeba vyplnit odpovědmi na otázky. Stejnou knihu dostala i babička s tím, že byla nadepsána "Babičko vyprávěj." Vnuci nám zřejmě chtěli ušetřit za dárek pro ně na letošní vánoce a předpokládali, že knihy vyplníme a vložíme letos pod stromeček.
dedecku-vypravej-1_1.jpg

V knize je také jak vidíte nápověda pro nás sklerotiky. Otevřel jsem ji před měsícem, zalistoval v ní a začaly mně hrůzou stoupat vlasy na hlavě. Uvědomil jsem si, že pokud toto dílo nechci odbýt mám nejvyšší čas, abych se do něho pustil. A od té doby dnes a denně vzpomínám, telefonuji sourozencům, kteří mají lepší paměť, aby mně pomohli s tím či oním a sleduji, kolik ještě zbývá času do vánoc. Naštěstí ještě nespustili v radiu starou známou "Vánoce, vánoce přicházejí..." a tak je ještě čas na dokončení. Ovšem šidím tím svoje čtenáře, kterým se v té souvislosti omlouvám.
sc0004.jpg
A tak jsem vzpomněl naši světnici, kde jsme se my čtyři sourozenci tísnili s rodiči a bylo nám teplo. Nemuselo se v zimě ani topit.
mand11.jpg
Vzpomněl jsem i na to, jak jsme sbírali počátkem padesátých let mandelinku bramborovou, kterou nám po konzervách s oříšky, čokoládou, slaninou a žvýkačkami z akce UNRA začali rozhazovat po polích američtí imperialisté, aby nám omezili možnost smažit bramboráky.

d051c3a781_71482768_o2_1.jpg
Šestý prosinec, to bylo pro nás terno. Převlečení do námi slepených, vypůjčených a připravených úborů, jsme chodili o něco mladší děti odměňovat pokud byly hodné a trestat, pokud byly zlobivé. Ty první dostávaly drobné dárečky od nás a od rodičů, ty zlobivé kousky uhlí a shnilé brambory. A my nějakou tu korunu, která se velmi hodila. Vždyť bylo před vánoci a bylo třeba koupit dárky.
2fb2c7d9f0_71482691_o2.jpg
U vánoc jsem se zdržel hezkou chvíli. Na kapra nebylo a tak jsme v potoce nachytali pár pstruhů. Cukroví bylo upečeno s péčí mamince vlastní a nejvíce mně chutnaly oříškové pusinky. Po jídle jsme popíjeli i my děti černé pivo, které kvasilo ve sklepě. Do něj otec vždy rozšlehal syrové vejce a bylo to mňam. A pak dárky. Dřevěný koník na špagátě, skládací kostky, někdy sáček kyselých bonbonů. Radosti k neuvěření. A pak hurá na půlnoční. Jezulátko vpravo od oltáře spinkalo svůj vánoční sen.
57598935850d35ccc1baaa_-vna_po_Warhola_vymena_Vanoce_Lada-jpg_1.jpg
Sněhu bývalo o vánocích skoro každý rok dost a dost. A k tomu patřily i ty zimní radovánky. Pravda, sáně měl jen málokdo, lyže byly vzácností, koulování na denním pořádku a sněhulák stal málem před každou chalupou. A zatím co ženské drhly peří, my si užívali sněhu až do tmy.

ccd5c8d949_22445249_o2.jpg
Pravda že jsem chodil do hospody. Pivo mně nechutnalo a tak jsem pil zelenou sodovku za šedesát haléřů a přikusoval slané tyčinky. Brzy jsem se dostal do maryášové party, kterou tvořil pan řídící, mistní farář a přednosta stanice. Elita naší dědiny. Čtvrtý, který jim onemocněl byl tajemník na obci a tak hledali čtvrtého. Hospodský občas zaskočil, ale musel hlavně obsluhovat a tak já, který do té doby pouze kibicoval, byl na zkoušku připuštěn. A hleďme. Osvědčil jsem se a moje aktiva v pětníkovém maryáši překrývala pasíva.
9fQJYrhMm1sDf.jpg
Jaro začínalo plavením se na krách ledu v potoce, pokračovalo sběrem fialek, petrklíčů a blatouchů kolem potoka, strouháním píšťalek z vrbového proutí, které už bylo plné mízy, vylíhly se housata a za pár dní už se chodilo pást. A dlouho bylo světlo a cylindr z petrolejky se tak brzy nezačmoudil.
lada_josef-2.jpg
Voda před stavidlem, které přehradilo potok, byla teplá jako polévka. V ní se čachtalo vedle mne i spousta kluků a děvčat, někdy jen tak, beze všeho. Výborná příležitost zahrát si na doktory. Třešně už dozrály. chlupáče /angrešt/ se dal tak jako rybíz, ovšem jablka "žňůvky" se teprve oblékala do bílého. A když pořádně zapršelo, byly na večeři smažená "kuřátka" /lišky/ nebo hřibové řízky.
lada_bbrd_490x240-2_1.jpg
Válku jsem s rodiči prožil bez větších problémů. Pro kluky to bylo obrovské dobrodružství a já chápal dopady na rodinu a společnost jen jako méně jídla v kastrůlku, tenčí krajíc chleba, maso jen na neděli a občas pajšl, který se dal koupit pod rukou. Němčoury jsem neměl rád a jednou jsem jim ukradl veškerý vercajk z odstaveného auta a za pár hodin mně naliskali, protože mne kamarádi vyzradili. No na tuto otázku v knize jsem napsal skoro dvě stránky.
GFP.jpg
Popsal jsem dva roky studia na Palackého gymnáziu ve Valašském Meziříčí, které v roce 1948 v rámci sjednocení školství a já se stal žákem čtyřletého studia, t.zv.měšťanky v téže budově. jak ji vidíte na obrázku. Dnes je ovšem daleko krásnější a dýchá z ní moderna.
Scan0013_1.jpg
Stále jsem ještě byl doma a vyučil se v Tesle Valašské Meziříčí soustružníkem, což vnuky určitě překvapí a snad i to, že jsem pak vystudoval Průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně a okolnosti mně už ženatého odfoukly na Vysokou školu zemědělskou, fakultu mechanizace do Prahy. Rád jsem popsal účast na majálese v Praze v roce 1959.
Vzpomínek je z mého produktivního života ještě tolik, že jsem si musel dát na chvíli odmach a svěřit se vám. Řeknu vám, že je to pořádná fuška, ale přesto doporučuji poohlédnout se po této knize v knihkupectvích a máte o zábavu v zimě postaráno. Děti, vnoučata a možná i pravnoučata za takto sepsaný dárek budou velmi vděčné, protože vytvoříte jakousi minikroniku života vaší rodiny.
A pokračování tohoto článku? To by jste si o ně museli říct.

Sametová sedmnáctka.

15. listopadu 2014 v 17:48 | Old Boy |  politika
Tak jsem měl zas jednou příležitost poležet, skučet a skládat hromádky ze vzpomínek na to, co jsem prožil. Vyřádil se na mně pásový opar neboli herpes. Toho, co jsem prožil a moji věrní čtenáři to vědí, protože sledovali a sledují můj seriál Kouzlo časů minulých, bylo hodně.. Nicméně je tu významné výročí v historii naší země a tak jsem poskládal pár hromádek, které s tímto výročím souvisí. Na první z nich leží moje mládí, které jsem prožil skoro celé v lidově demokratické a posléze socialistické době. Mládí je mládí a nedá se jen tak zahodit. I v té šedi se dalo žít, pracovat i budovat rodinu.
_kh5R-saA1cWy1ylLgz86VwEcWUTnK5V4r0i1cIKUdFZvZeRLLkg7YQ7Tr2Qx1pJrVNm1Zs.jpg
K tomu dopomáhalo vlastnictví takovéto knížky. Mně chyběla pouze ta první, protože jsem byl už "přerostlý" a dětství prožil v Junáku.
7XwYRIEykO6KrPKnRwjRajlbFGaqxyEmZqUJ1uunLG1be6qbQYAzjqH0q74tADfKiAzD1nY_1.jpg
Takový průkaz ovšem v mé sbírce nebyl. Vyměnil jsem ji za čtyřletou návštěvu Vojenské katedry na Vysoké škole zemědělské v Praze a pak už si hověl v hodnosti desátníka absolventa v armádě pouhých šest měsíců.
30.jpg
O jídlo nebyla nouze. Už na snídani byl bohatý výběr. A když nechutnalo sušené....
jTpzpkhQG0VQ2QT4VunzyJ9l9sTRp9F86mbU1uvAh-tQJ1VZ76YRLEfayRzT5lUobvLhNNg.jpg
..bylo ke koupi v igelitu to pravé polotučné nebo tučné.
BTTu3Lxbnb8v4O_R0XJpApGzjB5yY5AJ6PQIt8I1r5oVyOxj-ZbVljmMQ1bFmM9iYKRbbu4.jpg
K rohlíku se hodily jogurty, které byly asi kvalitnější než dnes, ale nedozvěděli jsme se o jejich kvalitě nic.
ALT3f2f1f_Koll_irova_1981.jpg
tuzex_1.png
A pokud se vám zdál ten výběr malý, nic hrozného. Stačilo mít známého veksláka, příbuzného v zahraničí a trochu času na frontu a problém byl vyřešen.
F7GwDftM32NxBzeolU36s6bCfy8D9rUjdyk6bMvXRtsvpW_BVploxw59UIcaCVwTF5VonwE.jpg
Zůstaly mně v paměti, občas se nějaké bony urodily a pak bylo i néskafé nebo voňavé mýdlo.

NKuqdGQ2edQXdS5h4RkBmukr5LaW_RDRlANG3v2tk7n1CWSHEQ4tPtEk2-5dMGf62DzzBkY_1.jpg
Kolem této prodejny jsem šel s despektem. Nelákala mne, protože jsem měl plat, převyšující ten průměrný /kolem 1500 Kčs/ a šel raději o ulici dál.
OCd1RWUr0D8SuOWEqLIy656aN2dqNZfE9Mb_ftwJ-htvni_Dbj8e70a1iL9SQZRLb82g11k.jpg
Pokud nebyla zrovna manifestace, nakoupil jsem tady nebo se zastavil v hospodě za rohem a nejmenovala se U nudle /F.Holzman/.
RaJ_uvod.jpg

Než mně přinesli jídelní lístek, přečetl jsem si upozornění, pohozené vedle vázičky s umělou růžičkou. No to jsem zvědav.
jidelak-stary2.jpg
Smažená vepřová kotleta za 8,60 Kčs a před ní hovězí krupicová polévka s vejcem za necelou korunu. Termo. S pivem bych na oběd musel dělat při mém tehdejším platu tak hodinu a půl. Dnes bych za podobné "meníčko" dal o něco míň. Terno?
xP5de26vnSHLx4CfZfSoHZDQzbkjUgfJQeDQ4JFB9IMvKxogePWUuThvAvFE-w59YYcaCW8.jpg
Oběd chutnal i když obsluha chvíli klábosila mezi dveřmi o včerejším fotbale a tak je radno si zakouřit . Tak na těchto jsem se vyučil a už mně nevoněly.
6n6VD-U0Ph9EnBuTPtfEsWRMuS3jituRmgVDC4by0LinuFXWFB8mxUwDFoVYjyIRVRsunUM.jpg
Bétéčka, to bylo jiné kafé a konkurovaly jim Sparty a Clea.
KLc3QjcC3K_XFMsvbiQXZHvZ6mCMdw2HK3WFpaE4IOdwYtSDgwJ1kGN25bjvgnHESo790DQ.jpg
Sáhl jsem i na noviny. Dokonce jsem se zájmem přečetl titulky na první straně, což jsem běžně nedělal. Tentokrát zmizel v propadlišti dějin náš dobrodinec, který nám nedovolil holedbat se lidskou tváří.
MBB46541f_vanek.jpg
O pár let později si už z Rudého práva dělali čtenáři srandu

V_BX2yWwRU8RhM2HfHMIfTBwbRnlxyQ2E0FWPwePC3gwkH4s2Ct6-ZjPYlGkW27dged6aY8.jpg
Protože se mně zachtělo ryflí z maďarského Györu, zastavil jsem se na Čedoku a zaplatil jednodenní zájezd. Devizový příslib jsem raději hned vyplnil, abych předešel varování, že musí být vyplněn před příjezdem na státní hranici.
W28XddJr8Vd1ga3boTZiG05qB7fiPDL6WxgX5qP_SWq4jRgAPjGAX3bluO-CccR7v_3QB6k.jpg
Devizový příslib netřeba. V držadle deštníku je "zašita" stovka marek a před návratem budu muset rifle zašpinit, obléci si je a dělat jakoby nic. Ovšem zatrnulo mně. Kolegyni na přechodu /rozuměj státní hranice/ vysvlékli donaha a prohledali všechno všudy a my se zdrželi ve frontě na odjezd déle než hodinu.
EIefebnn_AeBv368vMfuH9JWg7u-TmThdsi0N-7euvNqKhGmujUcW_rpPPMGdUh_IwFUCy0.jpg
Jo cestování vlakem bylo dobrodružství, o kterém dnes mnozí nemají ani potuchy. Z Hulína Slovenskou strelou do Prahy za 60 Kčs na jedné noze, to se už dnes nikomu nepodaří. Sednout a čučet na televizi, do počítače nebo poslouchat rádio! A zaplatit skoro čtyři stovky!
GjjyDifSsYcb6vBUCRlbMAcNniwBDgdg2fN5VpnYI_AK2fe5d16JRK9CMYQ7Tr2Q9lpJnGA.jpg
Co s načatým večerem? Jako teď, vesměs televize.
64AR2rR1Kt4VHg7eS8ev_NMxQhjE4_Y_51K4A-y6itwkQSRtO2rdePsOfVCHGglcIiaVaKw_1.jpg
Prima. Alespoň jedna reklama za večer. Copak asi "uvařil" pan Vajíčko?
fjvyDZ1pZlphuSN7ExP6s6bCfy-ectTvD343YuKnvF10PNbKVploxw59UIcaCVwTF5VonwE.jpg
No jo, všechny. Bezkonkurenční nabídka.
005_3.JPG
Na auta reklama netřeba. Složit vyinkulační vklad a pár roků čekat nebo se zapsat do pořadníků a učinit totéž. A pak už jen jezdit od Šumavy k Tatrám bez devizového příslibu a celního a devizového prohlášení. Zhloupl jsem a koupil náhodou v Mototechně Austin Allegro za 102000Kčs. Sice slouží jak vidíte dodnes, ale za ty prachy bych měl tři daleko lepší a třeba už zítra.
UPfXD4MUd6elqtzc6czEsWRMuS0azZTBgu2D8G3d6LsecdnqFB8mxUwDFoVYjyIRVRsunUM.jpg
Než jsem televizi vypnul, ještě jsem se prokousával romským problémem, který přežvýkávám dodnes.
x7czRBU9JAIO2aYTkqHRajlbFGaQ2UKxfMb787TJgZz2G1EQQf59bqH0q74tADfKiAzD1nY_1.jpg
Manželce jsem na noční stolek připravil několik krabiček....
Z3SKpx2cYKACvO7iNcFcSfykEcXWzr1bODKMVC14lA-JiziYjBnATeSbrh3wJ7qpzbPGNTs.jpg
...ať si vybere.

No a jak dnes? Jak už jsem říkal, pásový opar mně přikoval k injekcím a práškům. A už pohoda. Tak jako po operaci žlučníku, rakovině prostaty. zánětu slinivky břišní, naštíplému kotníku, šestihodinové operaci výdutě na břišní tepně a mnohým dalším prkotinám. Na zdravotnictví nedám dopustit.
Důchodu s manželkou máme kolem 21000Kč. Tak akorát. Za bydlení platíme jen daň z nemovitosti a pojištění, protože jsme včas mysleli na zadní kolečka a přivezli si na nich postavený atriový domek.
Energie nás sice drží pod krkem, ale jejich využití je v domácnosti nezbytné a nedá se moc omezovat. A vodu máme jako tu lahvovanou z kohoutku a tak ty dva litry denně do sebe naliju bez vyčítek svědomí.
Oblečení? Proč kupovat? Mám ho plnou skříň, svatby a pohřby jsou jednou za čas.
Jídlo? Kolik chceme v akci nebo bez akce. Výběr takový, o kterém se nám ani nezdálo s kvalitou, která vesměs s akcí padá jako meteor.
Rozhlas a televize? Jsme nalepeni na dvě stanice a stačí to až až.
Velký problém ubránit se reklamě a nabídce zboží na každém kroku. Šmejdí ať si rejdí. Ale bez nás.
Projeli jsme kus světa a ani jsme nemuseli z kapsy vytáhnout pas.
A politika? K ničemu. Stádečko moci chtivých a v současnosti i peněz chtivých.
No a co ti, kteří se počítají na statisíce a jsou bez práce. Malá část se zdravotními problémy si zaslouží pomoc nás všech a také ji dostávají. Větší část ani po práci netouží a dostává podporu a různé příplatky, které zneužívá a ani si nezaslouž. A přece je dostávají. A ti zbylí, mnohdy už před důchodem, mají pouze naději a možnost přijmout nabídky, které využívají u nás cizinci a pro nás jsou nepřijatelné.. Ale tak už to v životě chodí. Někdo je zdravý jako řepa do sedmdesáti, jiný má zdravotní problémy už v pětadvaceti.
Já využil těch sedm let života, kterých se muži v posledních pětadvaceti letech dožívají navíc se vším všudy a sděluji vám:

amerika.jpg