Červenec 2014

Expedice oksroN 2014: hledej a nalezneš.

30. července 2014 v 8:40 | Old Boy |  cestování
Před sedmou jsem si dal záležet na hygieně, zatím co můj spolunocležník Marian spokojeně odfukoval ledabyle přikryt běloskvoucí pokrývkou. Podle lodního jízdního řádu jsme měli přistát ve Stavangeru v 7 hodin a po odbavení cestujících, kteří necestovali až do Bergenu jsme měli pokračovat v plavbě Přístav ve Stavangeru jsem ještě neviděl a proto jsem spěchal na horní palubu, abych jej zhlédl a přiblížil kamarádům nějakou tou fotkou.
002.JPG
Moc se nedařilo. Na palubě 16 Celsiů, vítr, na těle tričko a kraťasy. Tyto okolnosti mne vyhnaly zpět do teploučka vnitřku lodi. Stavanger jsme už jednou navštívili. To bylo v roce 2006 a pokračovali jsme přes něj po návštěvě Preikestolen směrem na Bergen. Dnes tam doplujem ve 13 hod. podél norského pobřeží. Nicméně pasažéři ve Stavangeru vystoupili a zmatek ustal po vyplutí ke konečnému cíli cesty.
009.JPG
Ti, kteří plují až do Bergenu včetně ostatních členů Expedice spokojeně spí a na vstávání mají dost času. Čeká je snídaně, lákající vůní domova /manželčiny řízky/. Já ovšem dychtiv co nejvíce zážitků bloumám po všech palubách, snažím se nezabloudit a za cíl volím nákupní centrum, t.zv. free shop. Jo, jo. Kdepak jsou ty doby, kdy jsme po takové návštěvě prahli. Dnes je to všední záležitost. Otevřeli v osm hodin a tak jsem nakoukl. Kopce zboží tak jako u nás, spousta z nich shodná s našim, ceny ani po odečtení daně nijak nelákají.
003.JPG
A tak jsem se vrátil na jednu z palub a prohlédl si jeden ze záchranných člunů, které se tulily ke stěnám lodě skoro po celé její délce. Tož pěkné, pohodlné, vybavené, ale nic pro mne. Patřím mezi ty vyznavače vodních radovánek, kteří si nasazují záchrannou vestu i když lezou v koupelně do vany.
039_1.JPG
Před třináctou hodinou už vidíme okraj Bergenu a neprší. To prý je v Bergenu vyjímečná situace. V jednom roce tu prší průměrně ve 213 dnech a proto vtipálci nazvali Bergen městem deště. Drží také rekord v počtu po sobě jdoucích dešťových dní, který byl dosažen 21.1.2007 počtem 84. A kolik v průměru v Bergenu za rok naprší? Celých 2250 mm. Na vizitce se chlubí, že je druhým největším městem Norska /252100 obyvatel/.
Ovšem pozor. Na palubách houstne provoz a vrzají kolečka přesouvajících se kufrů. Loď za chvíli přistane a je třeba přemístit se na palubu, kde na nás čeká naše auto. Ovšem která je to paluba? Polévá mne pot, naštěstí Marian, můj spolunocležník má dobrou paměť a tak ve 13:10 vyjíždíme z lodi a přesouváme se k nejbližší benzince. Litr nafty za 14,59 NOK /fí ha, 49 Kč/. Přijel tankovat i automobil, který jezdí na vodík a zaznamenali jsme i elektromobily. Holt Norové jdou s pokrokem.
Kempy nikdy nezajišťujeme dopředu a spoléháme nato, že je jich v Norsku tolik, že o ně doslova zakopáváte. A to nemluvím o tom, že se co chvíli u silnice objeví cedule, že vás zvou na přenocování do svého domu. Pochopitelně za určitý poplatek.
camping.jpg
Když už bychom se chtěli orientovat podle nabídky kempů, pak lze na informacích v kterémkoliv městě dostat zdarma stostránkovou nabídku kempů, kde najdete všechno, kontakty, ceny i vybavení. A hleďme. Letošní katalog má na první straně loď, na které jsme pluli po
My použili variantu první a vydali se po silnici č.39 . Po pár kilometrech přímo u silnice byla hospoda s americkou patinou a na parkoviští bylo několik desítek automobilových veteránů, kteří tu měli sraz. Cedule upozorňovala, že je možné ubytování v chatách. Už proto, že nás sraz veteránů zaujal jsme zastavili, na recepci vnesli dotaz a za pět minut jsme měli pronajaty dvě chaty, každou pro dvě osoby s cenou 600 NOK za jednu. Majitelka nás upozorňovala, že očekává vzhledem ke srazu velký provoz a možná i hluk a požádala, abychom to tolerovali. Neodmítli jsme a naopak se těšili, že rádi k tomuto hluku přispějeme.
reklama.JPG
Pozvánku na kovbojský lunč jsme nechali bez povšimnutí. Na večeři vařím vylepšenou gulášovku z masa, které překonalo vzdálenost i čas bez ztráty barvy a chuti, brambor máme dostatek, cibule jak by dal a pár stroučků česneku navíc neuškodilo. Barvu jsem doplnil dvěma nožkami čabajky a pak sledoval, jak třílitrový hrnec postupně vzal za své.
Ve vedlejší restauraci byl podezřelý klid. Přičítali jsme jej tomu, že účastníci srazu sledují tak jako my utkání na Mistrovství světa v kopané mezi NSR a Francií. Když utkání skončilo a my se vypravili, že si také užijeme veselí, na parkovišti byla dvě dodávková auta a nic víc. Účastníci srazu odjeli sledovat zápas zřejmě domů. A tak jsme zalehli.


Expedice oksroN 2014: den blbec

26. července 2014 v 7:43 | Old Boy |  cestování
Jelikož nikdo z nás, kteří sedíme v autě Merces Venta a míříme směrem na Berlín, není zvyklý na ponocování až na Vojtu, který jako lékař koná často noční služby a ví jak na to, aby překonal vidinu sladkého spánku. To se nám hodí. Bude do rána řídit a my ostatní se pokusíme o spánek v nepohodlí.
Vojta si pustil Mládka s Pitkinem a náš "spánek" přerušoval jeho hlasitý chechtot nad texty, které plynuly s reproduktoru. Hamburgem jsme projeli v 6:45 a nikdo si ani nevzpomněl na Uličku lásky, zastavili jsme však kvůli "wejcování". A pak už Flensburg a dánská hranice, Kolding, Arhus, Aalborg a v 11:50 jsme v Hirtshals. A ne po prve. Odtud jsme vyplouvali do Norska už několikrát, ovšem se společností Color Line, ale tentokrát chceme plout do Bergenu se společností Fjordline. Jejich sídlo jsme museli chvíli v přístavu hledat a naše orientační schopnosti opět dostály svému jménu. Jsme před budovou a nastává chvíle, kdy se rozhodne, jestli dnes odplujeme nebo ne, protože nemáme jako obvykle cestu objednanou.
kart1.PNG
"Yes, miss, just on this line we want boarding card for 6 persons." Není problém. Tak po této odpovědi pokladní jsme si oddechli. Lámanou angličtinou jsme karty koupili se slevou 100 euro jako odměnu, že použijeme trajek na začátku turistické sezony. Prima. Zaplatili jsme za cestu cca 250 euro.
Co s načatým dnem, který začal podle našich představ a do odplutí trajektu zbývá spousta hodin? Pravda, šlofík by přispěl k dobré náladě, ale kde hlavu složit? V hale společnosti pospávali na podlaze mnozí mladí cestovatelé, nám se to však zdálo nedůstojné našemu věku a vyrazili jsme do města.
014.JPG
Zaparkovali jsme na náměstíčku a ke slovu hned přišly fotoaparáty. Z našeho dresu, který byl letos fialový, zbyla na hlavách pouze oranžová čepice s našim logem. Je trochu chladnější počasí a svižný větřík a tak vzaly za své a nahradily je lehké bundy.
018.JPG
Sto metrů od náměstíčka šumí moře a vedou k němu schody, roubené architektonickým výtvorem, který nás přilákal k zastavení. Pravda, nejsme rozmístění dle věku ani funkcí, protože já jako nejstarší a zároveň kuchař Expedice tam chybím. Je to škoda, možná že někdy jindy pokud se někdo ujme fotografování a natáčení video sekvencí.
027.JPG
V této části přístavu je natěsnána spousta rybářských bárek, jachet i obyčejných loděk. Nabízí se spousta výletních lodí, které lákají svým vybavením a cílem své cesty někde na ostrově za obzorem. No my si plavbu užijeme jak se patří. Poukaz na plavbu máme už v ruce a plavba do Bergenu s mezipřistáním ve Stavangeru trvá 17 hodin.
040_6.JPG
Také se divíte jako ta soška, nebo je to výraz úděsu? A co vám připomíná?
392.jpg
No ano. Připomíná tvář z nejslavnějšího obrazu norského malíře Eduarda Muncha s názvem Výkřik. Ale to jsem utekl od tématu. Ale to jsem uprchl od tématu. Firma Vinter existuje už přes sto let a v tomto jejím obchodě se prodávalo a prodává to nejkvalitnější maso a dnes i ostatní potraviny. Kdo by odolal. To nejkvalitnější maso musíme ochutnat. A tak jsme sáhli do prodejního koše, kde se pod igelitem na platu na nás usmívalo několik druhů uzeniny. Plato, ve kterém váha salámů čítala 15 dkg jsme koupili zhruba za 200 Kč a před obchodem jsme zahájili ochutnávku. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z obalu zjistili, že jsme koupili charizo, made in Spain. Volové.
043.JPG
Zpět na parkoviště jsme prošli vedle zajímavého kamenu, který někdo utrousil na náměstíčku k potěše očí korzujících obyvatel a nepřetržitý proud turistů.
Neschylovalo se k bouři, ale k události, která mne utvrdila v přesvědčení, že tento den je blbec. Bylo půl šesté odpoledne a k nalodění na trajekt jsme měli být na seřadišti nejpozději v osm. V pohodě jsme doplnili tekutiny i žaludky /padla na to šrůtka domácího uzeného, kterou jsme vytáhli z ledničky a Zdeněk pravil, že ta lednička jaksi málo chladí. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Kuřáci přidali cigaretu a nasedli jsme s úmyslem, přesunout se na seřadiště. Šéf otočil klíčkem v zapalování a ono nic. Ani podruhé, ani potřetí. A všichni pochopili, že baterie v autě je prázdná a došlo jim, proč lednička málo chladila. Při poledním odchodu od auta jsme zapomněli vypnout ledničky a mrazák a to byla příčina maléru, který nás položil na lopatky. K seřadišti kilometr, na loď nás s nepojízdným autem nevezmou a jakákoliv pomoc v tuto donu v nedohlednu. Pokus o přebukování plavby na příští den nevyšel a tak jsem stáli u auta jako zmoklé slepice a Zdeněk, profesionální elektrikář přišel se spásným nápadem.
"Vzal jsem pro jistotu nabíječku. Je někde pod kuframa. Tož aby ale nabila baterku tak, aby jsme stihli odplutí je skoro nemožné. A kde ji nabijem?"
Skupina vyrazila hledat po chodbách a v hale společnosti Fjordline zásuvku, což se podařilo a mez itím Zdeněk baterku vyndal a společně ji přenesli ke zdroji energie a zapnuli do zásuvky. Všichni vzpomínali, jestli ještě znají nějakou modlitbu a pouze Vojta si vzpoměl na Andělíčku, můj strážníčku...
Po hodině šéf zvolal: "Risk, zisk!" a společně se Zdenkem odnesli baterii zpět do auta a zapojili. Pak všichni zatajili dech. Klíček vykonal své a auto opět spokojeně zabručelo. Rychle jsme nasedli, dojeli na seřadiště, nechali motor běžet, aby se baterie dobíjela a dvakrát jsme se přesvědčili, že ledničky a mrazák jsou odpojeny.
001.jpg
Přes kontrolní stanoviště jsme projeli ve 20:15 a každý dostal kartičku s číslem kajuty a nahrazovala tradiční klíč. Loď byla obrovitá a auta najížděla do několika pater. My byli v pátém, což jsem nezaznamenal a nebýt šéfa, těžko bych hledal auto při ukončení plavby v Bergenu.
065.JPG
U recepce jsme se nezastavovali. Nebylo proč. Výtahem jsme vyjeli do osmého patra a systémem dobře, špatně jsme našli kabinu. Moje představa o lodních kabinách hovořila o dvou palandách a možná nějakém umyvadle na chodbě. Pochopitelně. Lodní kabinu jsem zkusil po prve. Byla luxusní. Chytře poskládány ve stěnách a stropu čtyři postele, koupelna s umyvadle, sprchou a WC, ručníky. Televize v kajutě s více než padesáti programy nijak nelákala a tak jsme vyrazili na prohlídku lodi.
074.JPG
Tyto panely, umístěné u každého výtahu /a těch bylo nepočítaně/ nám řekla vše. Totéž umožní i vám, pokud se budete chtít blíže seznámit s vybavením lodi.
048.JPG
Ocitli jsme se v jiném světě a ani jsme nezpozorovali, že loď vyplula. Obavy z možných žaludečních potíží vzaly za své a až na otevřené palubě jsme zjistili, že se už vzdalujeme od Hirtshals. Pěkně to foukalo a tak jsme se honili za čepicemi, které nám vítr sundal s hlavy.
062.JPG
Taková chodba vede k některé z restaurací nebo kaváren a všude je čilý ruch. Náš nezájem nasytit se v samoobslužném bufetu byl provázen cenami, které byly zhruba na tronásobku těch, na které jsme doma zvyklí.
051.JPG
Koberci se při vybavení lodi nešetřilo a atraktivní výzdobou jak by dal.
052_2.JPG
Dokladem je i tento nástěnný obraz, který nás překvapil svou velikostí a barvami.
054.JPG
I toto je nástěnná výzdoba a myslím, že nepředstavuje děti na norské pláži.Pokud se dobře pamatuji, většina dětí se vzhledem k nízké teplotě vody koupá v neoprenových oblečcích.
055.JPG
Kolem jedenácté je zábava v Havana klubu už ve stádiu bujného veselí, které vyvolávají účinkující soubory a živá hudba. Jen si to užijte. Je už kolem půlnoci a já jdu do hajan. A ještě než jsem usnul řek jsem si, že tento den nebyl takový blbec, jak jsem se původně domníval.

Expedice oksroN 2014: den první

23. července 2014 v 8:30 | Old Boy |  cestování
Moje letošní cesta do Norska byla velmi zajímavá a tak jsem se rozhodl nabídnout vám ji den po dnu v 19 článcích tak, jak to časově stihnu. Tak vítejte v našem prvním dnu.
IMG_1934_2.JPG
Udeřila naše hodina a tentokrát oproti jiným letům poněkud pozdní. Na čtrnáctou Expedici oksroN jsme vyjeli 2.7. ve 20:10 hod. To proto, že jsme si letos vymysleli cestu přes Berlín, Hamburk , Flensburg do nejsevernějšího dánského přístavu Hirtshals. Trajekt, který chceme použít, pluje do Bergenu a vyplouvá z Hirtshals ve 21 hodin příštího dne. Zmíněný čas odjezdu zaručuje, že dálničním tempem tam budeme již kolem poledne. A také se tak stalo. V Hirtshals jsme byli v 11:50 hod.
Jak zkrotit očekávání věcí příštích? Měli jsme na to vlastně celý den. Jelo nás letos šest a každý si svůj pinkl už sbalil dopředu podle seznamu, který má každý k disposici a je v něm uvedeno vzhledem k úložnému prostoru opravdu jen minimum věcí. Kasu máme společnou a každý jeden do ní vložil 25 000Kč jako zálohu, na kterou se bude doplácet nebo z ní vracet. to podle situace především v ceně nafty, trajektů a ubytování.
Nákup jídla a pití omezujeme v Norsku na nezbytnosti, protože ceny jsou zhruba trojnásobné. A věřte, nevěřte, šest chlapů jídla spořádá kopec. Jsme vybaveni mrazákem a ledničkou. Vezeme sebou vše potřebné ke slušnému najezení a napití včetně Coca Coly, která údajně odpuzuje spánek, který se pokouší o řidiče, kteří se střídají u volantu po dvou, třech hodinách. Nechybí ani Hanácké kyselky a v brašně s červeným křížem pár kapek slivovice v případě nevolnosti některých z členů. A řeknu vám, že takových případů bylo nepočítaně. Abychom v Norsku propagovali plzeňské pivo, vezeme sebou jedno štěně, které spokojeně ulehlo v zadní části vozu. Prostou kolem blatníků je vyplněn bagetami na rozpékání v igelitu s dlouhou záruční lhůtou, kterým říkáme rozpičky. Velmi se osvědčily jako náhražka chleba,. Ten po šesti dnech se postupně mění v podklad pro výrobu plísní a neradno jej konzumovat coby penicilin. Deset kilo brambor, dvě kila cibule a kilo česneku pocházelo z vlastní zahrádky, konzervy, paštiky, máslo, domácí sádlo se škvarky, olej, koření, zelenina, bombony a sušenky z Tesca. Kuřákům, a byli čtyři, dělala vrásky na čele cena cigaret v Norsku, která se blíží třem stovkám za krabičku a tak se bohatě předzásobili, což tvořilo majlant i v našich korunách.
Cédéčka s Cimrmanem, Ivanem Mládkem, písničkami z devadesátých let vyplňovaly každé volnější místo poblíž řidiče a jeho spolujezdce. Výborný systém na překonávání větších vzdáleností za volantem. Některé skeče známe už za ta léta nazpaměť a tak se je čemu divit, žre je stále opakujeme, dokonce i třikrát p sobě v jeden den. A tak mně ještě dnes bzučí v hlavě písnička skupiny Na doraz "Ježišmarja, jájsem tak zdravej...".
Před výjezdem jsme se jakž takž poskládali do auta a první průšvih jsme objevili při poslední kontrole. V jedné z ledniček zmrzla paprika natolik, že se po chvíli dala mazat na chleba. To jsme ovšem nerealizovali.
Rozloučení proběhlo bez dramatických okolností a oddechnutí našich manželek, vnuků a pravnuků, že už konečně skončí zmatky kolem našeho odjezdu, jsme zcela zřetelně slyšeli. Zatroubili jsme jim na rozloučenou a vyrazili do dlouhé, nepohodlné noci směrem na Berlín.Zastavili jsme až dvacet kilometrů před německou hranicí, uspokojili prostatu, zavzorkovali jsme /vzorkování je v našem žargonu výraz pro ochutnávku směsice jídel v autě/. Pletýnky s máslem, šunkou a hořčicí vzaly za své jako první a řízky od manželek počkaly na druhou zastávku. Po půlnoci jsme vjeli do Německa.

Otázka: ptáte se, kde jsou fotografie.
Odpověď: bude jich v dalších dílech desítky, možná stovky. Všech dalších osmnáct dní jsem se snažil.

Letos zase v norske krase.

10. července 2014 v 20:31 | Old Boy |  cestování
Tak prominte.ale norska klavesnice nema pismena s carkou, hackem, ma jinak umistene z a y, naopak ma pismena u nas nepouzivana - ø, æ. Presto jsem se rozhodl napsat vam par poznatku z letosni Expedice okroN, ktere se zucastnuju diky tomu, ze jsen nespadl z visne - 2012, a manzelka si nezlpmila nohu - 2013. Jsme v polovine, jsme 100 km v nasem kempu za polarnim kruhem, paty den bez mracku a teplota dnes 31 C. Dostali jsme se sem pres Drazdany, Hamburg, Flensburg a danske Hirtshals, kde jsme nasedli na na lod spolecnosti Fjordline a preplavili jsme se do Bergenu za sedmnact hodin s prijemnym spankem v kajutach a vzhledem k tomu, ze je nas sest, cena 250 euro byla velmi prijatelna. Nakoiukli jsme do restauraci, kina i clubu Havana, posmakli si na konzervach a vpluli do bergenskeho pristavu s fotoaparaty u oka. Do vecera jsme se ubytovali v kempu u silnice 39 a vzpomeli na hlasku z filmu Na samote u lesa: A chcije a chcije...A tak jsme provetrali internet, ktery pravil, ze to bude pokracovat v celem jiznim Norsku a promeni se to v oznaceni, ktere pouziva jeste vulgarnejsi, lec prilehavy vyraz. A tak jsme zmenili plan. Mestem Stryn, kde jsme chteli stravit tri dny vyjizdkami za ledovci, vodopady, velehorami a dalsimi krasami, jsme pouze projeli v hustem desti a namirili si to primo do kempu za polarnim kruhem. Prejezd se konal po zname E 6 a byl dlouhy kolem 1200 km. Se ctyrmi kratkymi zastavkami jsme to stihli za dvacet hodin. V kempu v Kjellingstraumen jsme vylezli z auta jako po mladatkach a prekvapeni bylo na svete. Majitel kempu spustil reprodukci ceske hymny a maval nasim praporem. No moc jsme se nedivili. Vzdyt jsme do tohoto kempu prijeli uz po trinacte. Odvdecili jsme se zapenim nasi oksroNovske hymny. Do postele jsme padli jako zabiti a vzbudili se az kolem pulnoci. Pak jsme dali reci s norskymi prateli a komolili anglictinu s nemcinou a norstinou a kdyz uz nam dochazel dech, dostaly slovo ruce.
Pristi den rano ve 12 hodin jsme posnidali a vyrazili do Narodniho parku Rago asi 100 km tam a 100 zpet. Nadhera. Nic nevadi, ze nas jeste ted boli nohy. Stihli jsme i fotbal a zmasakrovani Brazilcu od Nemcu.
I vcera jsme vyrazili lodi, objednanou jen pro nas majitelem naseho kempu a prepravili se na krasny ostrov s jeste krasnejsi vodou o temperature 13 st. Celsia. Nohy jsme si namocili a prohledli si kolome skalni steny, kde se kazdorocne porada festival horolecu, kteri zvladnou stenu za dva dny.
Dnes byl odpocinkovy den. A tak jsem nevaril a vysel mne cas na par slov pro ctenare meho blogu. Fotky drimaji ovsem v pocitaci a uvedu je k zivotu az po navratu. Jiste poslouzi k zevrubnemu popisu nasehom skotaceni v nekterem z pristich clanku.
No a uz musim na veceri, na kterou nas pozval majitel kempu. Budou to mexicke pochoutky, ryby, ktere jsme nachytali, cekaji v lednicce na grilovani. Urcite zitra.
Tak prominte.ale norska klavesnice nema pismena s carkou, hackem, ma jinak umistene z a y, naopak ma pismena u nas nepouzivana - ø, æ. Presto jsem se rozhodl napsat vam par poznatku z letosni Expedice okroN, ktere se zucastnuju diky tomu, ze jsen nespadl z visne - 2012, a manzelka si nezlpmila nohu - 2013. Jsme v polovine, jsme 100 km v nasem kempu za polarnim kruhem, paty den bez mracku a teplota dnes 31 C. Dostali jsme se sem pres Drazdany, Hamburg, Flensburg a danske Hirtshals, kde jsme nasedli na na lod spolecnosti Fjordline a preplavili jsme se do Bergenu za sedmnact hodin s prijemnym spankem v kajutach a vzhledem k tomu, ze je nas sest, cena 250 euro byla velmi prijatelna. Nakoiukli jsme do restauraci, kina i clubu Havana, posmakli si na konzervach a vpluli do bergenskeho pristavu s fotoaparaty u oka. Do vecera jsme se ubytovali v kempu u silnice 39 a vzpomeli na hlasku z filmu Na samote u lesa: A chcije a chcije...A tak jsme provetrali internet, ktery pravil, ze to bude pokracovat v celem jiznim Norsku a promeni se to v oznaceni, ktere pouziva jeste vulgarnejsi, lec prilehavy vyraz. A tak jsme zmenili plan. Mestem Stryn, kde jsme chteli stravit tri dny vyjizdkami za ledovci, vodopady, velehorami a dalsimi krasami, jsme pouze projeli v hustem desti a namirili si to primo do kempu za polarnim kruhem. Prejezd se konal po zname E 6 a byl dlouhy kolem 1200 km. Se ctyrmi kratkymi zastavkami jsme to stihli za dvacet hodin. V kempu v Kjellingstraumen jsme vylezli z auta jako po mladatkach a prekvapeni bylo na svete. Majitel kempu spustil reprodukci ceske hymny a maval nasim praporem. No moc jsme se nedivili. Vzdyt jsme do tohoto kempu prijeli uz po trinacte. Odvdecili jsme se zapenim nasi oksroNovske hymny. Do postele jsme padli jako zabiti a vzbudili se az kolem pulnoci. Pak jsme dali reci s norskymi prateli a komolili anglictinu s nemcinou a norstinou a kdyz uz nam dochazel dech, dostaly slovo ruce.
Pristi den rano ve 12 hodin jsme posnidali a vyrazili do Narodniho parku Rago asi 100 km tam a 100 zpet. Nadhera. Nic nevadi, ze nas jeste ted boli nohy. Stihli jsme i fotbal a zmasakrovani Brazilcu od Nemcu.
I vcera jsme vyrazili lodi, objednanou jen pro nas majitelem naseho kempu a prepravili se na krasny ostrov s jeste krasnejsi vodou o temperature 13 st. Celsia. Nohy jsme si namocili a prohledli si kolome skalni steny, kde se kazdorocne porada festival horolecu, kteri zvladnou stenu za dva dny.
Dnes byl odpocinkovy den. A tak jsem nevaril a vysel mne cas na par slov pro ctenare meho blogu. Fotky drimaji ovsem v pocitaci a uvedu je k zivotu az po navratu. Jiste poslouzi k zevrubnemu popisu nasehom skotaceni v nekterem z pristich clanku.
No a uz musim na veceri, na kterou nas pozval majitel kempu. Budou to mexicke pochoutky, ryby, ktere jsme nachytali, cekaji v lednicce na grilovani. Urcite zitra.