Červen 2014

Čurbes

30. června 2014 v 5:17 | Old Boy

Pod slovem čurbes vnímáme zmatek, nepořádek případně nevázanou, hlučnou zábavu. Dobrá. Zmatků a nepořádků kolem nás nepočítaně a aby nás z nich nebolela hlava, přidám nějakou tu ne však hlučnou a nevázanou zábavu. Tématem bude také třeba se necháváme ošulit.
Zalistoval jsem v novinách a časopisech. A protože jsem zapomněl v kuchyni připravený šálek kávy Tchibo-Jihlavanka, skočil jsem si pro něj. Náhoda nebo dedukce? Z týdeníku Ekonom se dovídám, že tato nejprodávanější káva u nás, která se kdysi prožila v Jihlavě se od roku 2005 pálí ve Vídni. Tak už vím, co jsem netušil a vídeňská káva, ovšem bez šlehačky, je vlastně Jihlavanka.
Z čehopak po mateřském mléce vyrůstal Pepíček. No přece ze Sunaru. Ten pamatuje i můj už padesátiletý syn. Výroby se ujal švýcarský koncern Hero ve spolupráci s Velkou Británií a Španělskem. V Zábřehu na Moravě ostrouhali v roce 1999 kolečka. A Pepíček? Hodně se změnil, ale to všetečka:
Sedí a brečí. "Mamíííí, mně ten guláš nechutná,"
"Mlč a jez" uklidňuje jej matka "za dvacet let budeš vyprávět manželce jaká jsem byla výtečná kuchařka."
Dcera vyndává z nákupní tašky v kuchyni nákup.
"Mami, v Kauflandu mají okurky silné šest centimetrů a dlouhé kolem třiceti."
Ozve se přihlížející nahluchlá babička:
"Jen aby si tě děvenko vzal."
Matka málem upadla do mdlob:
"Běžte se bábi dívat na seriál. Dnes je s titulkama" zklidňuje situaci a obrací se k dceři:
"A tu mochovskou mraženou zeleninu měli?"
"Jo. Ale dívej. Mochov, Klasa a vyrobeno v Rakousku."
Uznáte, že takováto výbava do Norska přetrumfne všechny ty lososy, makrely, tresky, slávky i tresčí játra, kterých je v moři na rozdávání. Opravdu je to tak? Dobrý pocit určitě smaže, když v autě pod kufříkem objevíte staré noviny, z nichž sálají informace, které vám zkazí chuť. Třeba:
"České párky jsou dnes z většiny plněny sojou, moukou nebo separátem. Ten se vyráběl i dříve, sušil se a používal jako krmivo pro dobytek.... Různé bůčky a slanina je dnes vyráběna zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou masitá a jejich bůčky obsahují více masa....Česko se stalo v posledních letech popelnicí či odpadkovým košem Evropa...."
Stačillo. Kufr naplním až při průjezdu Německem.

Takový dopis jsem nedostal, protože mám formou důchodu vystaráno. Ovšem těch, kteří by jej mohli očekávat lze uvést v číslicích o šesti nulách.
Když už jsme u toho ovoce tak vás jistě překvapilo, že kilo banánů bylo letos levnější, než kilo brambor a švestky dovážíme z Argentiny. To argentinské hovězí steaky si dám líbit. Ale naše vepřová žebra? Asi drží rekord. Jsou dražší než vepřová kýta.
Před týdnem se vdávala moje vnučka. Ne, ne. To není ona a navíc není tak malinká, aby si ji ženich postavil na stůl.Ten svatební čurbes se samozřejmě konal se vším všudy, od rozbitého talíře až po únos nevěsty.
Ženich se cítil skvěle. Vzhledem k mému věku poslouží možná již brzy tento příklad mé ženě k následování.
Ovšem další rozhovor na toto téma je vyloučen. Ženy nemají smysl pro realitu a občas znevažují dobře myšlený úmysl.
Tvrzení, že sloup místního osvětlení padl na silnici a přerušil dopravu, nepadlo na dobrou půdu. Ani ujištění, že jej náhodní nálezci vezou na správu silnic k dalšímu použití.
To tady by si provozovatelé kovošrot byznysu nepřišli na své.
Čurbes je čurbes. Najdete jej vyhřívat se na pozornosti širokého okolí tu i onde a vytváří úsměv na tváři, ale také i vrásky na čele.

Vymítání Alzheimera

10. června 2014 v 17:11 | Old Boy |  ostatní
Motto: Babička se ptá lékaře: "Pane doktore, jak že se to jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává moje věci?"
"Alzheimer, babičko, Alzheimer!"

V posledních letech už nejsem kromě příbuzných na jiné návštěvy zvyklý. Hochy s kravatou, nutící ke změně dodavatele energijí ženu ode dveří sviňským krokem a podomní prodavače, kurňa, jak se jim říká, no od š...??? , jakbysmet. A tak mně překvapilo, že mne navštívil jak se zdá pán pokročilejšího věku a bez pozdravu se drze začal montovat do mých myšlenkových pochodů a začal v nich kopat díry, které mne nutil svízelně přeskakovat. Po chvíli přemýšlení mně napadlo, že se ke mně chce nastěhovat sám Alzheimer. A tož to teda ne. Abych nezblbnul, musím ho co nejdříve vykopnout přede dveře.
Upozornil na sebe už před pár týdny, kdy jsem si koupil nový televizor, manuál k němu měl 164 stran a já jej odložil už po dvaceti šesti stranách s tím, že naučit se nové informace je pro mne problém. A ne tak ještě si je zapamatovat. Vzpomínky na dobu, kdy jsem mlátil klackem do obruče si vybavuji jako by to bylo včera a když se mně zeptá pošťačka, jak se jmenuje náš soused Franta, příjmení lítá kolem mé hlavy jako vosa kolem sklenice s pivem. Mimochodem, když sklenice s pivem rozvěsíte po stromech s dozrávajícím ovocem nalezou do láhve, cucnou si a pak už se točí v kruhu až
skončí tuhé v lákavém nápoji.
Mobil si na mne nepřišel. Když jej někde odložím a zapomenu kde, vytočím svoje číslo na pevné lince nebo mobilu manželčině a melodie, kterou jsem obšťastnil tohoto mého společníka, mně k němu dovede. To, že si nepamatuji utřít po obědě nádobí je věc zcela přirozená a mnou praktikovaná už po několik let a Alzheimerovi bych ji nepřičítal. Je to následek jiné choroby, která se projevuje při hlasitém vybídnutí k provedení tohoto úkonu. Neslyším.
Sranda je, když si kromě příjmení souseda nevybavím ani jména našich předních politiků, což není celkem na škodu a zaplať pámbu jak se jmenují moje děti, vnuci a pravnuci sypu jak když bičem mrská. A pokud po mně manželka chce, abych ji pustil robota, nastartoval mobil, ušlehal sníh do bábovky nebo dokonce nastavil správný čas na elektronických dodinách, které se vypnuly díky přerušení dodávky proudu, není problém.
Co s tebou, nevítaný návštěvníku? Skutečně klepeš na dveře nebo je to jen dojem z toho, že se v televizi, časopisech i novinách skoro dnes a denně zviditelňuješ. Jistota je jistota. Pomůže neurolog.
"Dobrý den. Co vás k nám přivádí?"
Chci být vtipný a odpovídám:
"Alzheimer, paní doktorko, Alzheimer."
Má smysl pro fór.
"A jak jste se s ním potkal?"
Zopakuji zhruba to, co jsem výše napsal a doktorka se usmívá:
"Tak se mu podíváme na zoubek". Také vtipná, ne? "Sestra vám položí pár otázek a pak vás proklepnu." Že k tomu dojde o tom svědčí kladívku, uložené na stolku vedle vyšetřovacího lehátka.
Sestra vytáhne ze šuplíku nějaký papír a spustí:
"Jak se jmenujete pane Kašíku, pardon. Jak se jmenujete?"
Nemusela mně ani napovídat.
"A jak se jmenuje paní doktorka?"
Lov v paměti byl celkem zbytečný, protože její jméno jsem si přečetl před chvílí na dveřích.
"Jaký pak máme dneska den?"
"Pěkný sestřičko, moc pěkný" snažím se navázat na napůl humorný styl konverzace.
"Myslím jak se den jmenuje". Bez problému.
"A kolik má týden dnů?"
"Myslím, že sedm" a přikládám úsměv.
"Myslíte nebo víte?"
"To víte, že vím. A rok má dvanáct měsíců". To jsem si dovolil až moc.
"Zapamatujte si tato tři slova: lopata, schody, bumerang. Zopakujte je."
Nezaváhal jsem a sestra byla spokojena.
"Dobře. Kolikl je sto bez sedmi."
"Devadesát tři."
"A kolik je devadesát tři bez sedmi."
"Osmdesát šest."
Pokračovali jsme s odečítáním až do okamžiku, kdy jsem správně odpověděl, že 72-7=65.
Tvářila se spokojeně.
"A teď mně zopakujte ona tři slova, která jste si měl zapamatovat".
Trochu ve mně hrklo, ale přece jen jsem ze sebe vysypal jedno za druhým, což je celkem tři: lopata, bumerang, schody.
Nebylo jí to dost.
"Které máme teď roční období?"
To už mne naštvalo.
"Venku je dvaatřicet, tož léto ne?"
Chyba lávky. Spáchal jsem první pořádný "překlep" a putoval na lehátko.
Paní doktorka poručila skrčit nohy a klepla si pod koleno, můj pravý a levý prst střídavě putoval na špičku mého nosu a ostatní jsem už zapomněl. No a potom že jsem v pořádku.
S paní doktorkou jsme se posadili proti sobě tváři v tvář.
"Čehopak jste inženýrem, pane inženýre" zněl první dotaz. Vzpomněl jsem si, že už titul zhruba dvacet let nepoužívám a po pravdě jsem odpověděl: "Zemědělské mechanizace, paní doktorko".
Trochu se zamyslela a pravila: "Tak to byste mohl správně vědět, jaké máme nyní roční období. Nicméně není to s vámi až tak špatné a nepředepíšeme žádne drastické léky. Stačí Tanakan. A za pár měsíců se nám přijďte ukázat, posoudíme, jak to s vámi je."
Poděkoval jsem jak je u slušných lidí zvykem a hned se stavil v lékárně, která je světe div se, ve stejné budově. Ještě jsem otestoval paměť zjištěním, že z oněch dvaceti tří lékáren, které ve městě máme vím, kde má šestnáct z nich sídlo. Dobrý, ne?
Lékárník mně podal krabičku, na kterou napsal: 1-0-0 a s úsměvem mně požádal o 305 Kč + 30 Kč za recept. Mlčky jsem zaplatil a v duchu se proklínal, že jsem s tím vymítáním Alzheimera měl ještě počkat.

Jak na lelky

1. června 2014 v 6:33 | Old Boy |  ostatní
* Jak na lelky
Vydáno dne 31. 05. 2014 (4 přečtení)



Už určitě sedíte u počítače a i když se dnes počasí trošku zlepšilo, neodcházejte. Pojďte se mnou chytat lelky. Tato pěkná nečinnost vám může spravit po ránu náladu a anulovat starosti, které se nakupily v minulém týdnu. A pokud se vám špatně spalo, pak si najděte a stáhněte nejdelší film, který byl kdy natočen. Jmenuje se Léčba nespavosti, trvá 87 hodin a byl natočen v roce 1987.
Eb9IxlMzHEWVdTi_AqUT6H9F1uQQujSAr2p675P_7sG1L7_AiI1L9mf66TzzBnVIThIBVDg.jpg
Možná se vám stala nepříjemnost za pětistovku, ale nezoufejte.
1533785_10152179535558028_765619382_n.jpg
O policajtech koluje spousta vtipů, ale najdou se i koumáci, kteří vědí to, co málokdo z nás. Třeba, že:
Nejznámější slovo na naší planetě je OK a COCA-COLA.
Eskymáci používají chladničku proto, aby jim nezamrzly potraviny.
Na výrobu 500 mililitrů medu musí včely obletět 5 milionů květů.
I slon se činí. Vyprodukuje za 24 hodin kolem 25 kg exkrementů.

Pepovi Fouskovi se podařila básnička, která vystihuje moji současnost a opepřená lidovými výrazy má tu správnou chuť.
H4em56PxGA6ztfipzWicibxk0QWkKJNSVSqv-7uvZgjk4TCuSxIvoiTb7l0wZ_rpDfMGdXs.jpg
I on si vybral pár zajímavostí, které šly prozatím mimo něj.

Na světě je 23 % škod na kopírkách způsobených tím, že lidé na nich sedí a snaží se okopírovat vlastní zadky.
Nejdelší záchvat škytání trval podle Guinessové knihy rekordů 68 roků.
Sameček koníka mořského přivede na svět mláďata, ne samička.
Ženy mrkají 2krát více, než muži. Tak pozor.
eOsp8QqAjKjpqnwH3VRml0ruGzPXNcw0LaBrLujEezfnBjYUNbHOcnJhtGt-7cD3u3nMg6U.jpg
Nechme je v klidu spát a podívejme se ještě na další zajímavosti, které nám možná v mozku nenašly dosud místo. Co takhle o zvířátkách.

Oko pštrosa je větší, než jeho mozek.
Lenochod chodí rychlostí 3cm/min. A to pospíchá.
Delfíni spí s jedním okem otevřeným.
Žirafy si dokážu čistit uši vlastním jazykem.
Trávicí šťávy krokodýla dokážou rozložit i ocelový řetěz.
apfel.jpg
Příroda je mocná čarodějka a napodobitelka a zřejmě dělá ženám i radost, alespoň to lze vyčíst ze tváře této vesničanky. No a tak jí napovězme o přírodě víc.
Moucha žije pouze 14 dní.
Některé žížaly sní samy sebe, když nemohou nalézt potravu.
Nejkratší řeka na světě, Roe River, měří pouhých 60 metrů.
Delfíni spí s jedním okem otevřeným.

IAHvez2mVyg04SU258uoHZDQzbnAsZrjQKiSI2udQQttYONufhJA0ThvAvFE-w59YYcaCW8.jpg
Kdo by to řekl, že muži jsou tak blízcí bohu a dokáží se naučit a skoro denně využít tuto modlitbu. Ovšem znají toho daleko víc. Posuďte sami.
Nejkratší válka se odehrála v roce 1896. Zanzibar se vzdal Británii po 38 minutách.
Slovenština je úředním jazykem také ve Vojvodině (území na severu Srbska).
Na Mount Everestu není možné uvařit vajíčko natvrdo.
U nás se před II. světovou válkou jezdilo vlevo.
V roce 1995 se potopila japonská loď, z toho důvodu, protože na ní z výšky 3 tisíce stop spadla žijící kráva, která omylem vypadla z ruského nákladního letadla.
mMAVPTesbpST6gjvccUq45aST38X-Nfse5Sm6Lq9K64FMQXZYXy8Sj6tgLdKOYxDZ8WYz1E.jpg
Ano. My muži máme tyto základní povinnosti. Navíc se současně pravidelně vzděláváme formou diskuzí v hospodě případně na internetu a tak nám neušlo, že:
Vlajka Libye jako jediná na světě má jednu barvu (zelenou).
Žáci základních škol v Norsku nedostávají známky.
Když se pokusíte mít při kýchnutí otevřené oči, mohou vám "vypadnout" z hlavy tak jako když se díváte na ženské akty.
m4d-FxbmU8XVZ-fT9ijMuWw0oVWxqK-Ibt5Wxs6QKtxBZirJG0PcfVQLHo1glyoZXSM2pUs_1.jpg
Přesto nám však v mozku zůstává prostor na zajímavosti, se kterými se můžeme s kýmkoliv podělit.
Jediné jídlo, které švábi nepožírají je okurka.
Zapalovač byl vynalezen předtím, než byly vynalezeny zápalky.
V Číně spotřebují ročně 45 miliard dřevěných paliček na stravování. Musí kvůli tomu porazit 25 milionů stromů.
Před rokem 1800 se boty nevyráběly speciálně na levou a pravou nohu, byly stejné.
5HcxNzYTWf5z_3mcY2Ds2UwUgXUPFh38PcXjFsGuOcQGyKpdO_aUN3QrPq2At0o5vUNWxas.jpg
Zabrousit do politiky, to se dnes nosí. Volby stíhají volby, sliby sliby, skandály jsou na denním pořádku a politici seřazení jak brambory v řádku.
8TKn9fu4qJ0Yy3qYZWzim87qhzdBajIMnqweO1IKOwLWbQtqubyaRPZlOG8C8UT7P31Qhyk (1).jpg
Nedávno vložila ve volbách pětina našich voličů slušný balík do klína zvolených.
JPNwBE0pNQAaOgdglnGRKnmbVCaMzX0rne9-nz0lSBRUP7prhsF5ZGG0a37twPeKSMyDljY_3.jpg
Zahraniční politické návštěvy bych njak zvlášť nekritizoval. Zvláště když se konají do exotických oblastí.
iZfo1qBH1mqC69CzzAoj-E81xhS9h70qlFSaCxq70dntwhr_uLLx-ncK-UwDFoVYviIRZCg.jpg
Sice na ni nemám, ale rozhodně nečekám, že mně ji některý poslanec nabídne. A tak přidám ještě nějakou tu zajímavost a pak už jen.....
Řecká hymna má 158 sloh.
Ve Švýcarsku je trestné, když zavřete hlasitě dveře od auta.
Armáda Monaka má méně členů, než národní orchestr.
V Japonsku DP zaměstnávají lidi, kteří mají za úkol vtláčet cestující do vozů metra.
Na každém kontinentě je místo, které se jmenuje Řím.


LKXh03NyY9vYQjTM7EQAdSiIZRHvFnDZcXgNjoXaMN4Os2DR1wF4KJDHWkmcU2bVmd9yYYc_2.jpg