Duben 2014

Slalom

27. dubna 2014 v 9:50 | Old Boy |  ostatní

V poslední době byly procházky v mém blogu vydlážděny z části politikou, z části moralitami a tak jsem si řekl: dost bylo poučování a diskutování. Co takhle dát si slalom z mého archívu "bonbónků" a vkročit do týdne, ve kterém budou čekat rozkvetlé jabloně na netrpělivé dvojice, protože bude lásky čas/pro mne třeba jen na obrazovce/. Nevidím sice, zda souhlasně přikyvujete, ale za zkoušku to stojí.
Tak o čem asi tak přemýšlím, když se dívám na následující fotku?
No samozřejmě na to, že letošní zima byla tak mírná a proto jsem si před chvíli mohl nakrájet čerstvou šalotku ze zahrádky na chleba se sádlem. A na co jsem zvědav? No jak bude vypadat účet za plyn a elektřinu, když tato zima a slevy "postihly" naše milé dodavatele.
To snad nebudou vajíčka. Velikonoce jsou už za námi a tržnice daleko. Jen aby dojel, jinak by na silnici bylo kluzko.
Moje řeč. Poplatky za pobyt v nemocnici byly zrušeny, poplatky u lékaře čeká stejný osud, tak proč by nemohlo být i pivo na seznamu dotovaných. Černá díra, ohrazená zábradlím z dluhů, by byla jenom o něco větší, ale zabezpečená.
Tak takhle ne. Adrenalin je sice třeba vkládat dětem do žil už v raném mládí, protože budou připraveny na kaluže, plné adrenalinu, které se lesknou na obrazovkách televizorů, no ale takhle opravdu ne.
A potom že jsou ženy nevybíravé. Opak je pravdou i když ta moje potvrzuje výjímku. Vzala si mne před sedmapadesáti lety po zralé úvaze ze zástupu ctitelů.
Dnes nesmí v současném uměleckém díle chybět sex a porno je kolem nás kam se podíváte. Stačí jen kliknout. A tak abych nevybočoval z řady, uvádím alespoň toto poloporno.
Pokračování tímto vtipem zapadá do nakousnutého tématu a je v mnohém poučné.
Omlouvám se, ale i ten sem patří.
Takové myšlenky se mně honily hlavou po přečtení úvahy na webu www: Ligaprotialkoholu.com. Hned jsem odložil minerálku s ledem a nalil si ruma bez ledu.
Potom, že medvědi nevědí. V rodině mají medvídka Pú a ten jim dá zabrat, takže teď je asi na prázdninách.
Pepa Fousek tento slalom, ve kterém nespadla ani jedna tyčka natož závodník, to vyslovil stručně a vtipně. A popřejme ať se i dnes mladí vydovádí.

Kouzlo časů minulých: UNRRA

21. dubna 2014 v 7:07 | Old Boy |  ostatní
Tentokrát vám dám přivonět k pomazánce z burských oříšků, kterou jsme si mazali na chleba v roce 1946, kdy do naší republiky začala proudit pomoc od organizace United Nations Relief and Rehabilitation Administration -zkráceněUNRRA) - Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu. Než však k tomu dojdu, musím se vrátit ve vzpomínkách do doby II.světové války, kdy jsem byl školákem obecné školy, podvyživený, v jedněch kaltotách /druhé byly na neděli/, s botami, ušitými u ševce ve vesnici a přesvědčením, že všechno se dá koupit pouze na lístky, které byly skoro na všechno. Patřila sem i obyčejná sůl a vlastně všechny potraviny, také ošacení, obutí atd. Díky tomu, že otec si zakládal písemné informace do šuplíku v psacím stole /pokud se tak dal nazvat/ mohu dokumentovat, že jsem měl nárok měsíčně na 1400 g cukru, 8 vajec, 1300 g masa, 14,5 l mléka, 360 g másla. Záznam o ostatních potravinách jsem v otcových poznámkách, které mám uschovány, nezjistil. Dospělí měli lístky na kilo masa nebo uzenin na měsíc, což dnes stačílo tak sotva na týden, chleba, mouky nebo pečiva bylo přiděleno 9,7 kg, 6 kg brambor stačilo tak na týden a tak se zásadně neškrabaly a vařily ve slupce. Bramborová jídla byla denním pokrmem na stole, chabě omaštěná sádlem, kterého bylo na měsíc 16 dkg. Chleba z máslem skoro nepřipadal v úvahu, protože lístky bylo na pouhých 17 dkg. Pomoc mohl umělý tuk kunerol /48 dkg/, osladit se dalo cukrem /1,2 kg/ nebo umělým medem, prodávaném v kostkách a ten mám dojem na lístky nebyl. A mohl bych pokračovat.
Tato situace přetrvávala i po válce v poněkud zlepšené formě, ovšem potravinové lístky byly zrušeny až po "slavné"
měnové reformě v roce 1953.
V této situaci je pomoc pro obyvatelstvo naší republiky od organizace UNRRA nezapomenutelná. Vzpomínám si, že když nám ve škole po prve dali na svačinu několik konzerv, z nichž si každý mohl vybrat, co se mu líbilo, valil jsem oči na pochoutky, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení. Dodnes cítím na jazyku chuť pomazánky z burských oříšků a v duchu rozmotávám dlouhý plátek slaniny, zabalený v celofánu a stočený v konzervě. Už mně vypadlo z paměti jak dlouho jsme ve škole dostávali svačiny od URNNY, vím však, že žvýkačku jsem ochutnal a použil tenkrát poprve.
I dospělí měli možnost ochutnat si z tohoto neočekávaného kadlubu. V počátku si zboží od UNRRA mohli koupit volně, později na zvláštní body. Výběr byl bohatý a v konzervách bylo různé maso, paštiky, hotová jídla i třeba přesnídávky. Ty byly obvzláště vyhledávané, protože se v nich ukrývaly vedle cukru, káva, čaj, suchary, bombony nebo čokoláda i oříšky. V některých bylo i pár cigaret a tak se není čemu divit, že docházelo mezi muži k "výměnnému obchodu". Konzervy stály podle obsahu a velikosti od 5 do 40 Kč. Naše zboží v obchodech bylo prodáváno za úřední ceny, na př. máslo 96 Kčs/kg, cukr 15,20 Kčs/kg, cigareta stála jednu korunu a vepřové za 64 Kčs/kg bylo dražší než hovězí o deset korun.
UNRRA v roce 1947 skončila s dodávkami zboží a po silnici ještě pár let jezdila nákladní auta, která do republiky dodala.
Vystřídal ji návrh Marshallova plánu, který byl po nátlaku Sovětského svazu u nás odmítnut a postupně jsme se dostali pod výhradní vliv Sovětského svazu.
A tak si kladu otázku: jak jsem žil od těch dob do dnešních časů. Přes všechny těžkosti, které mne a moji rodinu potkaly, jsem prožil pěkný život. Myslím si však, že pokud bychom byli přijali Marshallův plán a pokračovali v hospodářském systému, který přivedl naši první republiku mezi nejlepší ekonomiky v Evropě, nemuseli by dnes mnozí na příkad nad rozdílem životní úrovně u nás a na př. v Německu a Rakousku, které byly válkou zničeny podstatně více, než náš stát.

Že nám není hanba!

18. dubna 2014 v 5:26 | Old Boy

Že mně není hanba? A proč? Vždyť se dnes hanba "nenosí". A co to vlastně je? A co je to stud? No odpověď na tyto otázky by nám dali nejspíše už jen obyvatelé domova důchodců nebo jiného zařízení pro důchodce. Zalistujme trochu ve sdělovacích prostředcích a mediální sféře, třeba i tam se leccos dovíme.
Dnes a denně se čteme o politicích i rádoby podnikatelích, kteří podvádějí a kradou natolik, že k jejich odhalování slouží celá mašinerie policistů a soudců s hubeným výsledkem. Stydí se snad tito příživníci za svoji nenažranost. Ani náhodou!
Stydí se snad manžel, který opustil rodinu, ženu a své tři děti a neplatí na ně? Už kolem 40% manželství se rozvádí a okradou děti v této rodině o to nejcenější, co mají, teplo domova?
Mnozí rodiče se nestydí za svoje dítě, které ve škole zesměšňuje pomocí mobilního telefonu svého učitele. A nestydí se ani za stížnost, kterou přednesli řediteli školy, když dítě dostalo přiměřený trest.
Ani vlastní rodiče mnohdy neujdou nestydatosti, když je jejich vlastní děti přestěhují proti jejich vůli do zařízení pro důchodce a jednou za měsíc je navštíví s natažrnou rukou pro jejich důchod.
A kolik je těch, kteří bezostyšně parazitují na ostatních a mnozí dokonce otevřeně hlásají zlo na sociaálních sítích. Kde se proboha ta stoupající křivka hanebnosti bere? Zaplatíte na internetu předem za zboží, které pak nedostanete, banka po vás chce poplatky málem i za to, že jste do ní vstoupil, špekáčky bez masa a špeku by měly změnit název na "klamáčky", prodají vám hrnec za desetinásobnou cenu. Nikdo se nezastydí. Naopak.
Abychom vykročili správným směrem, chrlí na nás z některých televizních kanálů /příhodný název/ krev, hrůzu a bezostyšnost. Vzpomenete na nějaký film nebo hru ze současnosti, ve které by chyběla alespoň minuta otevřeného sexu? Domnívám se, že v rámci sexuální výchovy budou zařazeny podobné scény i do Večerníčků.
Už dost jsem naříkal. Pravda, pojmy jako stud, hamba, poctivost, ctnost pomalu mizí pod příkrovem peněz.

Kouzlo časů minulých: slivovice

7. dubna 2014 v 6:05 | Old Boy |  vzpomínky



"V té naší áleji, švestky se válejí......" zpívali si štamgsti v mnohé české hospodě "...až do rána bílého". Proč zrovna v české? No protože na moravské a tím tuplem na valašské nebo slovácké áleji by se trnky rozhodně neválely a určitě by odpočívaly v sudu a šířily by kolem sebe vůni budoucí slivovice. Na povrchu se tvořil "koláč" a ten když se propadl, startovalo se do pálenice.
Tam se pálí a pálí. Po prvním pálení teče vodka, chcete-li lajtr a při druhém, tentokrát již přepalování teče slivovice. Napětí majitele kvasu, případně jeho kamarádů, kteří vypomáhali při transportu do pálenice, stoupá. Lihovost se v průběhu přepalování mění od 80 až nakonec i pod 30%. A to se kontroluje koštováním. Majstrštyk předpokládá zachytit v průběhu přepalování zvlášť tu část slivovice, která teče zrovna při lihovosti 51,5% a získat t.zv."Duši", nejkvalitnější a nejchutnější díl slivovice., které se říká mistrovská. Odebráním této části bude ovšem ochucena zbylá část slivovice, které bude "Duše" chybět.
Když je hotovo, ředí se destilát vodou ze studny, která se nezakalí. Pálenice jsou pověstné svou kvalitou vody, která se vztahuje i na kvalitu slivovice. No a páleničářovi zaplatíte, on pak berňáku. Poplatek prý zavedla už Marie Terezie.
Tož tohoto hodokvasu jsem ze zůčastníl několikrát jako děcko, kdy jsem jen "očumoval" i později, kdy mne vzali mezi koštýře. A řeknu vám, že na to vzpomínám na to dodnes. Jednou jsem vezl na zednickém kolečku z pálenice strýce Francka, který byl krejčí a tudíž i křehké postavy. Nevšiml jsem si, že v kolečku byly ještě troška nespotřebovaného betonu a strýce do koleček posadil. Chvíli mumlal, chvíli vyzpěvoval, ale cesta byla dlouhá přes kilometr a tudíž z mnoha přestávkami na odpočinek. Když jsme přijeli před chalupu a strýc se vymotal z koleček a byl o pár kilo těžší, protože beton mu na kalhotách ztvrdl.
"Boženo, poď mě pomocť" dovolával se strýc své ženy. Ta se objevila ve dveřích málem dříve, než to dořekl.
"Gde ťa zas ty sviňo tak nacachtali" spustila už mezi dveřmi. "Ježiši a co to máš na tých gaťách?" Drapla kolečko, zajela s ním do stodoly, tam strýce vyklopila do slámy, kalhoty mu sundala a hodila na něj otýpku slámy. Špalek na sekání dříví posloužil k odstranění betonu a o zbytek se postarala valcha. Ze stodoly se ozývalo chrápání jako když soused kácí pilou uschlý ořech.
Nejenom takové dopady zanechává po sobě slivovice. Uložená v láhvích ve sklepě se špunty tuplované včelím voskem čeká na mnohé další využití. Když jsem si odřel kolena a doma nebyla jodová tinktura, použila matka na desinfekci pár kapek tohoto moku a nedivte se. štamprlku přilila při nakládání ovoce do nálevu.
Moje experimenty se slivovicí začínají obvykle v zimě, kdy si připravím pravou valašskou Zhřívanicu o které se říká, že "té když sa napije, aj mrtvý ožije." No a mám už léta předsevzetí, že si dám ráno štamprlku abych "otrávil chrobáka", ale protože každé ráno vyjíždím autem, používám tento preventivní proces vždy večer.
Tož medicína je to dobrá. Léčí všechny neduhy. Flašku dobré domácí slivovice koupíte nejvýš za pětistovku a při denním štamprlkování vám vydrží i měsíc. Když to srovnáte s cenami léků v lékárně, vítězství je na straně slivovice.. A tož se nenechejte odradit při této léčebné kůře, když nekde uslyšíte zpívat valašskou písničku s textem: "Všeci lidé povídajú, že já sem ožralčisko a při tem já piju len to gořalčisko". Gořalka patří do docela jiné kategorie.