Srpen 2013

Lázeň v lázních

25. srpna 2013 v 7:01 | Old Boy |  ostatní
To jsem zase jednou dopadl. Na všechny čtyři. Žena dostala lázně a já se ze solidarity připojil nic zlého netušíc. Navíc: Luhačovice jsou tak říkajíc "za humny" a čtyřhvězdičkový hotel Palace mně dá přičichnout k současnému luxusu a procedury mně postaví na nohy, i když na nich prozatím stojím docela dobře - myslel jsem si. Pravda. Na lázeňského šviháka asi nedosáhnu.
Uvedl jsem auto do čistoty a manželčina zavazadla taktak vešla do kufru auta. Můj kufřík jsem vložil na zadní sedadlo, vyjeli jsme a za necelou hodinu jsme stáli před hotelem. Ušetřili jsme za nosiče zavazadel, protože tam žádný nebyl. Dotazem v recepci jsem se vybavil vozíkem, podobným tomu, jež se používá na letištích a transport zavazadel do haly jsem zvládl bez mrknutí oka.
Na rozdíl od v hale sedících dam byly recepční ve věku, které mně připomněly staré zlaté časy a chovaly se vlídně. Informovaly, úřadovaly, inkasovaly a nadělovaly. Protože jsme přijeli předčasně, nebyl nám určený pokoj ještě v šolichu a tak jsme vyrazili na lékařskou prohlídku s kabelkou plnou papírů - hotelová karta, průkaz hosta, léčebný průkaz, poukázka na 30% slevu a hrst propagačních letáků. V čekárně na doktorku jsme měli alespoň co studovat.
Sáhl jsem prvně po nabídce 30% slevy. Nejluxusnější hotel v Luhačovicích, Alexandria, nabízí poukázkou na onu slevu vstup na dvě hodiny do svého wallness centra. Po této slevě je ony dvě hodinx možno strávit v centru za pouhopouhých 200 Kč a v poklusu můžete proběhnout dveřmi do bazénu, whirlpoolu, projít se po Kneippovu chodníku a toulat se po saunovém světě v sauně bylinkové, solné a finské, posléze se ochladit ochlazovací sprchou nebo zmrazit v ledové studni.Skončit můžete v odpočinkové zóně na vyhřívací lavici. Protože moje chůze postráda švih mých třiceti let, odložil jsem poukázku stranou a mrkl na hotelovou kartu. Už vím, kdy a ve které směně máme jít do restaurace na poskytovaná jídla. Průkaz hosta byl natištěn tak malým písmem, že nemohu sloužit k čemu vlastně je.To léčebný průkkaz bude zřejmě k návrhu procedur, které nás čekají.
Když jsem vstoupil do ordinace byl jsem přesvědčen, že se dlouho nezdržím. Paní doktorka když vyčetla z dalšího papíru seznam mých zdravotních lapálií pozvedla oči v sloup a pravila, že to budu mít v láních těžké a musím se snažit to zvládnout. A dál mě už nezdržovala. V kanceláři za rohem mně dali rozpis procedur a zatočila se mně hlava. Každý den čtyši až sedm procedur a v neděli klid na odpočinek. První procedura byla hned odpoledne a já byl v lázni /uhličité/ v lázních.
A pokud bude čas a vystojím frontu na počítač, pochlubím se jak se z omšelého stažíka stává lázeňský švihák.

Selanka

17. srpna 2013 v 6:39 | Old Boy |  ostatní
Jsou i takoví, a je jich hodně, kteří tuto prázdninovou dobu, kdy rtuťový sloupec šplhá do výše a zdá se, že neví, kdy se zastavit, považují za selanku. Na zahrádce uschlo skoro všechno následkem mé zarputilosti ve věci placení tučného poplatku za odběr vody. Dovolenou jsem nenaplánoval, proč také? Mám ji od rána do večera, den co den, týden co týden, měsíc co měsíc, rok co rok. Holt důchodce. V garáži je vedro, v suterénu bych mohl uklízet a udělat mé ženě radost, ale to není určitě můj šálek čaje, leda tak připravený ze šalvěje. Takže pro mne žádná selanka. A tak se bavím jak jen to jde.
Noviny začínám číst od inzerátů. Ne že bych chtěl něco koupit nebo prodat. Kupovat nemám co a věci, které by možná šly prodat a zabírají místo už několik desetiletí odnáším do kontejnerů, které slibují, že pomohou lidem potřebným. Později jsem zjistil, že se v těchto kontejnerech prohrabují i lidé potřební alkoholu a za peníz, utržený třeba za moje odložené věci dojdou k svému opojení.
Tentokrát jsem našel inzerát, který jsem si zatrhl. Je velmi realistický a odpovídá zcela mé životní zkušenosti.
Občas se věnuji i oné taškařici, která je obvykle vyvedena již na úprvní strraně a strašně mě zajímá, kdy už konečně najdou majitele oněch stovek milionů, které byly zabaveny. Ony kmotry, kteří se v kauze vyskytli ještě nechytili pod krk zřejmě proto, aby jim nezkazili dovolenou, kterou si užívají v pohodě se vším všudy.
A na první straně poněkud níže se mračí David Rath z lavice obžalovaných obložen zprava i zleva svými korupčními společníky a v textu se praví, že jeho projev po dvou dnech skončil a nepotrvá tedy do vánoc, jak mnozí předpokládali. No prima. Naše policejní a soudní orgány vymetají z podkoberce sice jenom drobečky, zato s nasazením hodným zatčení Al Capona blahé paměti. Drobečky však mají známé tváře i jména a tak je nabíledni, že táhnou víc než nějací stamilionoví korupčníci, ukrytí pod pláštíkem, který brání zviditelnění. No a to mne nebaví zvlášť když jsem přečetl ještě noticku, že přečasné volby vyjdou na miliardu.
Přesednout k internetu je snadnější, než jsem původně myslel. Křeslo v obýváku je sice pohodlnější, ale bolí ruce od držení novin. Klepl jsem na mejly a zaujaly mně fotky, které mně poslali kamarádi z Expedice oksroN, pro které jsem připravil letošní již třináctou trasu, ale vzhledem k situaci v naší domácnosti jsem zůstal doma. Trasa přes Polsko, Litvu, Lotýšsko, Estonsko měla pětidenní zastávku v Petrohradu, jak jej my pamětníci známe pod jménem Leningrad. Na tuto zastávku jsem se nesmírně, bohužel však zbytečně, nejvíce těšil. A tak jsem alespoň teď z balíku o velikosti 14,2 GB vytáhl dvě fotky objektu, jehož salva zahájila Velkou říjnovou revoluci a vlastně všechno, co po ní v Rusku následovalo.
























Tak vypadá Aurora dnes zakotvena u břehu řeky Něvy a Honza, který ji viděl už před nějakými třiceti lety hledá rozdíly. Ani on neměl tenkrát na hlavě kšiltovku celosvětového tvaru jako dnes Aurora nemá znaky Sovětského svazu.
Pohled z jiného místa, kde je vidět pouze tři komíny Aurory a reklama společnosti Samsung nad nimi odpovídá jasně co se všechno změnilo. Na ostatní snímky a nejen z Petrohradu se podívám někdy jindy, protože mně kručí v žaludku a kluci
dovezli balík mražených tresek a guláš z velryby. Ten ovšem coby raritu ponechám na příhodnější časy a upravím si část tresek, které nefiletovali vzhledem k jejich velikosti a tak z konečného výtvoru čouhají ploutve i část ocásku.
A jak na konečný výtvor? Tři hlavy z tresek povaříme tak deset minut, scedíme a do rybího vývaru obereme z hlav kousky masa. Nalijeme na pánev, protože ryba chce plavat a nejenom po konzumaci. Přidáme na kostičky nakrájené brambory, dýni Hokaido taktéž nakostičkovanou, na kolečka nakrájenou cibulu a tři stroužky česneku. Pokud jste sami doma, přidejte ještě další tři stroužky. Vaříme za nestálého míchání až skoro do měkka. A teď vložíme na kousky nakrájenou tresku a koření. Rozhodně všechno od pepře až po nové koření. Já přidal i zbytek holandského koření na ryby, které přinesl v roce 2009 účastník Expedice Holanďan Bert, který se vzhlédl v české slečně a po dvouletém manželství už dokázal na dvacet dní opustit rodinný krb bez vážnějších následků, alespoň pokud vím.
Koření už moc nechutnalo , ale barva bodla.
Pět minut a dost. Ryba by se rozpadla a vzhled by ztratil na síle. Solit málem netřeba, protože během úpravy sem tam ukápl pot z čela do pánve. Hotovku uložíme na předehřátý talíř, ukrojíme skývu chleba a sáhneme do ledničky pro láhev zázvorového piva. Chutnalo i když jsem měl v zásobě rčení: "Hlad je nejlepší kuchař."
Hledím na teploměr v atriu a mnu si oči: 37 stupňů Celsia ve stínu! Tak to tu ještě nebylo. Večer to potvrzuje televizní předpověď počásí, která informuje o desítkách rekordů. A jak je na tom Alena tam kdesi v Abú Dhabí?

























Tam někde chodí do práce. Kdo je Alena? No přece naše známá z Norska o které už byla řeč v některých článcích o Expedici oksroN. Přesto. Češka, provdaná za Čecha, žíjí už skoro 30 let v Norsku a nyní pracuje pro OSN v Abú Dhabí. Otvírám stav počasí v tomto Arabském emirátu a žasnu: 42 stupňů Celsia. Je na tom hůř než já. Alespoň si to myslím. Tak jí zavolám. Není to problém a žádná drahota. Mám nainstalovaný web klikniavolej.cz, kde mně minuta z pevné linky přijde na 1,20Kč. Pokud telefonujete do zahraničí zkuste se přihlásit a ušetříte majlant /třeba i s mobilem/. Alena to nebere, možná zaletěla za manželem do Norska a peče mu lososa a buchtu s borůvkami.
Trochu vzpruhy by neškodilo. Bazén nemám, na koupaliště by to byla s mým tělem odvaha a tak mně napadlo pustit si hudbu. V počítači jí mám staženo plno, jazz i rock and roll. Armstronga jsem si pouštěl včera a věřte, je nesmrtelný. Dnes zkusím
rock and roll a přímo naši jedničku, Miki Volka.
Je to síla. I v mých pokročilých letech to se mnou cloumá ze strany na stranu a vzpomínám na šedesátá léta a tančírnu na dejvické ulici Obránců míru, nyní Milady Horákové. Vzpruha se dostavila. Nepřebila však touhu na dvouhodinovou siestu, senzační vynález obyvatel jižních krajin. Zalehl jsem na pohovku a pohověl si. Mozek nastartoval snový děj, který se odehrával kdesi na pobřeží Karibiku, kam jsem dvakrát v životě zavítal a užil si své.