Květen 2013

Šuma fuk...

28. května 2013 v 6:51 | Old Boy |  politika


...mně je dohadování o S-kartách. Očekávám, že brzy se rozpoutá boj o to, zda jakoukoliv platbu provádět pouze poštovní poukázkou a nikoliv přes bankovní účet nebo kartou. K této úvaze mě přivedlo sledování pořadu, ve kterém prý my diváci máme slovo.
V tomto pořadu se vždy hádají mezi sebou dvě strany a zpravidla se nedovíte, kdo má pravdu. Bylo tomu tak i tentokrát a paní Jílková ponechala na divákovi, na kterou stranu se přidá. Bylo to ovšem jednoduché. Do "hry" bylo vloženo již 250 000 s-karet a dalších 100 000 by mohli dostat příjemci sociálních dávek posléze. Stovky milionů korun, které Česká spořitelna na jejich zřízení vynaložila, visí ve vzduchoprázdnu a hrozí, že to budou opět vyhozené peníze, pokud vláda karty zruší. Karty mají některé výrazné výhody a nevýhody, související s jejich používáním nemusí nikomu vadit, protože se může svobodně rozhodnout, bude-li dostávat dávky složenkou nebo vybírat je kartou. Takže mi připadá, že mlátíme prázdnou /zřejmě politickou/slámu. No ale poslechněme si, co na to hlavní soupeři v ringu.

Jsou jimi:
Byli jimi: exministr Drábek, předseda NRZP ČR Krása, předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a manažer Rostislav Schwarz.

Do rádia Impuls si zatelefonovali někteří posluchači a vyjádřili svůj názor:

"Moje žena je na mateřské, mateřská jí chodila pravidelně kolem teho sedmého, no a včera dostala tu s-kartu a musela si pro ňu zajíť, protože jinak by nedostala peníze a tak se to najednou opozdilo o čtyři dny. No ale aby ju nemusela používať tu s-kartu tak ona si musela zadat, aby jí to posílali znova na náš společný účet a tu kartu vložila do šuplíku a tam u nechala."

Další posluchač:

"Já nevidím problém v té s-kartě, kolik lidí ji má a nedovedou si to vynachválit. Komu se to nelíbí může si nechat dávky posílat složenkou."

Posluchačka:

"Mně by zajímalo, kdo zas koho podplatil, aby spořitelna vydávala S-karty. Je to nesmysl všech nesmyslů. Já mám starý rodiče, skoro nechoděj a chtěla bych je vidět u toho bankomatu tam šaškovat. Dyť je to hnus."

A ještě jeden posluchač:

"Já jsem jeden z klientů, který S-kartu má. Užívám ji a nemám jedinou výtku. Mám včas peníze, bezplatné výběry a v každém městě jsou aspoň tři bankomaty, kde je to prostě možno vybírat. Nevím proč v tomto případě žádá vláda, aby se to zrušilo".

No a pak se rozběhla diskuse. Začal pan Krása a na otázku, prož S-karty zrušit shrnul své důvody do několika bodů:
- pro lidi, kteří mají problém dostat se k bankomatu je tento způsob nevhodný
- na úřadech práce se musí prokazovat stejně občanským průkazem a karta pro ně nemá smysl
- osobní údaje majitelů karet jsou předávány komerčnímu subjektu /bance/ bez jejich souhlasu
- zřízení S-karet bylo drahé

Tak to mne nepřesvědčil. Vynakládat stamiliony na zrušení tohoto systému z uvedených důvodů, je nesmysl. Už proto, že si každý může zvolit, jestli chce nebo nechce S-kartu. A pokud si nechá posílat dávky poštovní poukázkou, jsou na ní jeho osobní údaje jako na dlani, když nic víc, tak aspoň jejich přesná adresa.

Debata se otočila na tento problém a vyplynulo z ní, že podstatná část příjemců dávek má svůj osobní účet u banky, kde jsou uvedeny osobní údaje v celé šíři, kterou banka požaduje. Posléze si přihřál polívčičku předseda KDÚ-ČSL a bylo jej vidět. Nic víc. Zneužívání osobních údajů nepotvrdil ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů s tím, že se to stále ještě zkoumá. Přisadila si i tisková mluvčí KDÚ-ČSL, kterou si na výpomoc zřejmě vzal sebou její šéf Bělohrádek. Pak se konečně diskuse překulila do oblastí, která měla odkrýt výhody karty.

- na peníze, které má na účtě příjemce sociálních dávek nesmí exekutor sáhnout
- S-karty ušetří 250 milionů Kč ročně pokud ovšem budou realizovány karty pro všechny příjemce sociálních dávek
- kdo má tuto kartu, kterou dostane zcela zdarma, může ji všestranně využívat, t.zn. bez poplatku platit, zdarma vybírat z bankomatu, bude možno prokazovat se touto kartou na úřadě práce, důležitá je identifikační funkce karty /na úřadě práce zastrčíte kartu do čtečky a úřednici v úřadu se přisune vaše agenda a celá akce se urychlí - to ovšem v případě, že systém nebude zrušen/
- za výběr, převod a osobní účet S-karta vylučuje poplatky

No a diskuse byla bouřlivá a víceméně bla, bla, bla...
Závěrem exministr Drábek řekl:
"Kdo chce od státu zadarmo platební kartu na kterou mu budou chodit finanční prostředky, které nemohou být exekuovány, ať si tu kartu vyzvedne, kdo ji nechce, ať si je nechá dál posílat poštou".

Já ovšem S-kartu nemám a ani nepotřebuji a je mně tedy šuma fuk jestli bude nebo bude zrušena. Ovšem pozor. Určitě mně bude vadit, že se České spořitelně budou muset zaplatit náklady za její zřízení možná až ve výši 350 milionů Kč. Za to rozhodně zrušení, zejména když je karta zcela dobrovolná, nestojí. Platit takovou částku za zviditelnění kohoutů na smetišti, kterým je naše současná politická scéna, je nemístné.
No a proč jsem tento článek napsal? Včera večer jsem se z televize dověděl, že ministryně Müllerová udělala nad S-kartou kříž. Teď jde jenom o to, co za něj my všichni zaplatíme, když v opačném případě bychom neplatili nic.

Šla Nánynka do zelí

9. května 2013 v 5:59 | Old Boy
Včera, i když byl státní nsvátek, jsem se pustil do sázení zelí. Rozhodně ne proto, aby Nánynka měla kam jít. Před dvěma dny se do rodiny narodil první náš pravnuk Jirka a o tom ta písnička není. Vím. Až se bude toto zelí sklízet, Jiříček bude ještě u prsu a k zelí se dostane až za dva, tři roky. Ale neodcházejme od tématu.





Nánynka, a to málokdo ví, šla do zelí ne proto, aby si odnesla lupení, ale pěkně vyzrálou hlávku zelí. Proč? Představte si, už v šestnácti uměla vařit a protože po na podzim našlapaném zelí do škopku nebylo ani památky, chybělo ke knedlíkům a vepřovému to podstatné.







Nikdo neví, kdy vlastně zelí dosáhlo svého tvaru, chuti a použití. Víme však, že už při stavění Čínské zdi dostávali dělníci k jídlu zelí s rýží, což je ovšem pro nás kombinace neobvyklá, aby je netrápily nemoci a dokázali vybudovat stavbu, která patří mezi světové NEJ. Mongolové po dobytí Číny tuto potravu převzali a při svých výbojích je přenesli do Maďarska a brzy se stalo nasolené zelí běžnou potravinou pro obyvatele Východní Evropy a Německa. Znali je i staří Římané a v análech nalezneme ujištění, že zelí uchránilo po několik století občany "před rukama felčarů." Dávní mořeplavci, odkázaní na konzervované potraviny, považovali kysané zelí málem za zázrak a spolehlivě je chránilo před kurdějemi. Pochopitelně. Obsah vitamínu C v něm je vysoký, dokonce vyšší, než u zelí čerstvého a navíc působí proti depresím. Jen si zkuste po shlédnutí zpráv na televizi Nova dát misku kysaného zelí. Uvidíte. A vyskytuje se v něm spousta prvků - draslík, železo, vápník, zinek, hořčík, fluor a enzymy. Vypudí vám rychle odpadní látky z těla, protože podporuje látkovou výměnu.



Struhadlo, škopek a dýnko na přikrytí mám ve sklepě dodnes. Nikdo na ně nesáhl už kolem třiceti let. Skleroza mně však nevymazala vzpomínky na tento každopodzimní obřad z paměti.
Prováděl se hned po "smažení" švestek. Igelitové sáčky nebyly a tak se zelí do škopku tlačilo holýma nohama. Byly to vesměs ženy po čtyřicítce, které už vstoupily do plnoštíhlosti a jejich váha přes osmdest kilo byla tou nejvhodnější pro to, aby se do škopku vešlo co nejvíce zelí a pustilo šťávu. No ale před šlapáním bylo třeba zelí nastrouhat, promíchat se solí a kmínem, přidat křen, snítku kopru a
nakrájenou cibuli. Na Valašsku jako zlatý hřeb se vkládalo do sudu i několik jablek. Fííí ha. Ty snad chutnaly po čtyřech týdnech, kdy probíhalo kvašení, snad nejvíce.
A tak jsem určitě neprohloupil, když jsem těch dvacet sazenic vysadil. Sud opět nepoužiji, no ale do sklenic jej bude dost, pokud ovšem nenavštíví zahradu bělásek