Únor 2013

Plivanec do vlastní tváře

28. února 2013 v 10:14 | Old Boy |  politika
Pokud si chcete přečíst článek, který by vám v předjaří zvedl poněkud náladu navzdory za mraky zalezlému slunci, nedočkáte se. Jsem krajně znechucen posledně otevřenou kauzou, která se převaluje ve všech sdělovacích prostředcích a zanechává po sobě puch nevyřízených účtů, hrabivost ve snaze o zisk politické rajfajzenky a nehoráznosti první kvality. Oč jde?
Máme prezidenta, který byl nařčen z velezrady a ne jenom ledajakými extrémisty nebo malomyslnými pacienty psychiatrického ústavu, ale přímo dvaceti osmi senátory z části politického spektra jak jsme si zvykli nazývat onen čím dál více nechutný kokteil politiků od Šumavy k Hodonínu. A co navíc podpořen i politiky, aspirujícími na nejvyšší posty v naší zemi. Třeba pan Diensbier, ještě před pár týdny žhavý kandidát na našeho nového prezidenta, je hlavou této skupiny senátorů a přizvukuje mu i pan Bohumil Sobotka doslovně: "Já osobně podání tohoto návrhu podporuji a v případě, že bych disponoval senátorským mandátem, tak bych se k žalobě pravděpodobně připojil." Nejde tedy jen o nařčení, ale přímo o žalobu k Ústavnímu soudu. Bude-li skutečně podána, rozhodne v pondělí senát a doufám, že místo schválení obžaloby navrhne oněch osmadvacet senátorů ke kárnému postihu. Nevím ovšem k jakému a zdali nějaký vůbec existuje.
Nikdy jsem nebyl příznivcem Václava Klause, nesouhlasil jsem s jeho rolí v rozdělení Československa, vadilo mně spousta věcí při privatizaci, nesnášel jsem jeho výpady vůči Václavu Havlovi a jsem zastáncem Evropy v rámci Evropské unie. Jako prezident však byl Václav Klaus po deset let nesporně velmi dobrým reprezentantem naší země a požíval všeobecnou důvěru našich občanů, která se projevovala prakticky ve většině průzkumů oblíbenosti v oněch deseti letech. Když si uvědomím, že jediným prezidentem naší republiky obviněným z velezrady byl Emil Hácha, který svým podpisem vydal naši vlast nacistické porobě a srovnám to s Klausovým pochybením v nešťastné amnestii, jejíž dopad pomalu z obrazovek a plátků už vyšuměl, nemohu si připustit ani náznak nesmyslného obvinění, které zřejmě poputuje k Ústavnímu soudu. Jak hluboká musí být nenávist oněch lidí. Očekávám, že se dovím jména všech oněch dvaceti osmi senátorů, abych jim mohl předat alespoň pomyslnou červenou kartu, že ještě během zápasu zkopali svého vlastního hráče, který možná neúmyslně nebo úmyslně vsítil gól do vlastní branky. Jedno je však už jasné: naplivali si do vlastní tváře.

U3V: výslužka

16. února 2013 v 16:33 | Old Boy |  ostatní
Tak jsme dnes skončili semestr. Ještě jsme se proběhli po naší obloze z mlhy, o které už víme mnohem do oblačnosti, která nám v těchto dnech zakrývá výhled na blížící se jaro, nad názvy föhn, cirrus, cirrocumulusaltocumulus, cirrostratus,nimbostratus a dalšími už nemusíme nevěřícně kroutit hlavou. Globální prodění nejen v atmosféře ale i v našich hlavách nás doprovodilo až do globálního tlakového pole a odhalilo cípek nad tlakovou výší a níží, minula nás studená i teplá fronta a dokonce i okluzní /když jsme se dozvěděli a anulaci zkoušení/ a tím pádem jsme se s velkou vervou dívali do synoptické mapy, od poměrů ve skleníčku na naší zahrádce se prokousali až ke skleníkovému jevu a skončili u globálního oteplování, což nám dává možnost zavést diskusi s našim prezidentem Klausem, který zřejmě také studoval U3V a rozdává své vědomosti kudy chodí.
Potom už byl čas na loučení. My studenti se sejdeme v březnu na dalším semestru, ovšem náš přednášející, který svým vtipným způsobem naléval stratosferický kokteil do našich hlav, končí. Byl tak oblíbený, že mu jedna z posluchaček napsala a také přede všemi přečetla zdravici, která by vás mohla zajímat. A tak ji předkládám v nijak upravované podobě:
Náš semestr: Země, náš domov.
"Na U3V jsme si vybrali společensko vědní obor opravdu s přiléhavým názvem Země, náš domov. Naše představy se ubíraly do životního prostředí, ale že nás čeká astronomie, málokdo však uvěří. První přednáška lehce začíná Janem Nerudou, jeho básní Seděly žáby v kaluži. Ale, že to budou přednášky o vývoji Vesmíru, planetách- nikdo netušil. Ovšem, krásně vše přednášel pan docent Petr Ponížil.
Vzpamatováváme se ze šoku galaxií i sluneční zářa je tu historie astronomie a kalendáře. Lidé odnepaměti byli závislí na čase na naší Zemi, kde se periodicky opakují zimy, jara léta i podzimy. V plynoucím čase se musel utvořit řád a určitý běh, podle otáčení Země kol osy vzhledem ke Slunci za jeden den, Země kolem Slunce za jeden rok a Měsíc kol Země za měsíc. Čas, vzhledem ke Slunci bude vždy synodický, ne siderický a co víc, jdeme na vývoj kalendáře, římský podle bohů a bohyní, Lunární má měsíční fáze, týden je sedm dní podle oběhu Země a kol Slunce a 4 ročních období je solární, a sluneční rok s kalendářními měsíci je kalendář lunisolární. Římský kalendář se ovšem také vyvíjel, od založení Říma nejdřív 10 měsíců měl, přidali pak dva měsíce, čas od času další, až Gaius Julius Caesar r. 46 př. n.l. udělal reformu radši. Po Caesarovi omylem vkládali každý 3 rok den přestupný pak Augustus dostal svůj měsíc, když vypustil 8 dní. Učíme se , jaký je židovský, islámský i gregoriánský kalendář, že náš se vyvíjel jako éry, a od narození Krista dostal svou tvář. Dovídáme se neuvěřitelné množství informací o Vesmíru, jak vznikaly galaxie, planety, objevujeme qvasary a černou díru, je tu měření vzdáleností, AU, parsecy, biliony kilometrů,Velký třesk- jak vzniklo Slunce,jak Planetesimály se akrecí sdružovaly ostošest, až vznikly 4 terestrické planety Merkur, Venuše, Země, Mars s pevným povrchem, překvapují nás i se svými mnoha měsíci plynní obři, Jupiter, Saturn, Uran s Neptunem. Merkur je nejblíže Slunci a je to také planeta ve sluneční soustavě nejmenší maličká. Venuše, to je Jitřenka, Večernice, také Krasopaní, krásná hvězdička- která neuvolňuje svou energii jako Země pomocí tektonických desek, svou energii uvolňuje vulkanickou činností, má 460°C a skleníkový efekt. Země je naše krásná planeta, už víme o ní leccos, také třeba, jak hrne se po ose pláště dvojkužele, jednou za 25 tisíc a 725 let do Precese. Při oběhu Země kol Slunce, když na oblohu se díváme, všechny hvězdy na obloze vídáme, jak na různých místech se promítají, jak vysypaná otevřená kapsa, ten jev se ovšem správně nazývá- Paralaxa. A co Měsíc, který má vliv na celý náš život, s ním je každý den na naší zemi neobyčejně živo, po celý rok ve dne v noci sleduje nás jeho vliv, svit i vlídné tlapy, protože na jádro Země pravidelně působí v ose- sluneční a měsíční SLAPY. Mars má dva měsíce, Phobos a Deimos v objetí, vyschlé řeky, 24 km obrovskou sopku jako prokletí, celý povrch s červeným oxidem železitým záře a dokonce má na povrchu fotografii lidské tváře. Planetky Ceres a jiné , mezi Marsem a Jupiterem hledají spásu, ale to jsme ještě daleko od planetek v Kuiperově pásu. Zastavme se u měsíců planet, jichž je velké množství, 63,60,27, 13, a mnohé nic dobrého nevěstí. Měsíců je mnoho, však 4 Galileovy znám najisto, jsou to Io, Europa, Ganyméd a Calisto. Svým složením, sopkami, sírou a metanem chovají se zrádně, mnohé, jako Triton u Neptunu otáčí se retrográdně. Nelze ovšem opomenout chudáka Pluto, nejdřív planeta, od roku 2004 suspendovaná jen jako trpasličí planeta, ale aby její, řekněme potupa nebyla tak velká, tak hajdy, hojdy, obíhá až za Neptunem, tak od r. 2008 už patří mezi Plutoidy. A tak jsme se dostali na konec naší Galaxie Je tam Oortovo mračno komet, těm se tam žije! Až v 50 letech 20 století objeveny za naší galaxií qvasary, co dělají pěknou paseku-, černé díry s akrečním diskem vyplivující hmotu do vzdálenosti mnoha stovek megaparseců. Ještě meteorologie- tuto vědu o atmosféře , počasí ,mračnech, bereme horem, dolem, škoda, že ,co je izobara, Altostratus,či Cumulus se člověk dovídá až je seniorem. Byl to krásný semestr, "Astronomie každého vtáhne" napsal vědec jeden, procházka naší galaxií , vznik života, tolik nových pojmů, byl to opravdu EDEN. Závěrem: v našem životě také někdy jako ocas komety zazáříme, s léty však jsme rádi, že alespoň něco si zapamatujeme a víme. Za Vaše přednášky děkují všichni účastníci, studenti U3V roku 2012-2013 v Kroměříži. Únor 2013."
A je to.
asteroid_vesmir_2013_dreamstime_1.jpg aaa-1357479822-52eccaa1_660x371.jpg
Vlastně mohlo to být. Jen jsme přednášku skončili, vybuchl nad Jakutskem meteorit a zranil více než tisícovku lidí. Na snímku se jevil jen jako menší zrníčko hrachu. Hned druhý den nás minul další kus kosmické horniny, velký málem jako fotbalové hřiště a proletěl kolem nás naštěstí bez následků. Varování? Určitě i když náhodné. Ukázalo však prstem na malichernost všech těch pozemských pútek a hašteření. A tak žiijme život naplno a važme si jej. Je jedinečný.

Tak už to chodí: Valentýn

11. února 2013 v 10:43 | Old Boy |  ostatní
Valentýn je přede dveřmi a už, už na ně zaklepe, tak jako to činí každoročně 14.února ve všech anglosaských zemích a už i u nás. Ještě více k sobě tiskne intimní partnery pomocí vzájemného obdarovávání darky a dárečky, kytičkami, bombonierami a všude se to na nich hořícími srdíčky jenom hemží. Láska je láska.
Kde se tu vzal? Potuloval se mezi mladými už někdy v počátcích starověkého Říma a jmenoval se Luprecalius. A vznikla tradice, která postupně ochabovala.
Dočetl se o ní v počátku minulého století Američan Walter Scott, jehož firma na výrobu vánočních pohlednic stála před krachem. Zkusil tradici obnovit a podařilo se. Firma chytla dech, za dva roky ztrojnásobila zisk a od roku 1907 se den sv.Valentýna začal slavit v USA a jak už to bývá, rozšířil se zejména do západní Evropy a kráčí dál směrem na východ.
Nicméně láska je láska, jak už jsem předeslal, kvete prý v každém věku, ovšem z dnešního pohledu, kdy se přes 40% manželství rozvádí a možná právě proto žije skoro stejné procento mladých párů na psí knížku. No a tak trochu poodkryjme roušku nad tímto propletencem.

Sedí manžel s manželkou v obýváku před televizorem, manželka čte knihu a on sleduje fotbal. Občas vykřikne vzrušením a žena jej uklidňuje: "Co na té televizi vidíš". Otočí hlavu od obrazovky a suše konstatuje: "Prach."
A hádka začala...

Na obrazovce běžela soutěž Milionář a manželé svorně sledovali průběh. Po polovině už pořad ztrácel glanc a manžel se jemně zeptal: "Co říkáš, dáme sex?"
"Ne, bolí mne hlava" odpověděla strikně.
"A je to tvoje konečná odpověď?" zněla další otázka.
"Ano a už mlč."
"Takže" opáčil muž, "zeptám se přítelkyně na telefonu."
A hádka začala....
Zeptal jsem se ženy, co by si přála jako dárek k jejim padesátinám. Trochu se zasnila, podívala se z okna na silnici a řekla: "Mělo by to být červené, lesklé, nizoučké a dávat z 0 na 150 za 3 sekundy".
Tak jsem jí koupil osobní váhu.
A hádka začala...
Bylo to v sobotu ráno. Oblékl jsem se, posnídal a odešel do garáže. Za můj Jeep jsem zapřáhl vozík s člunem, do kufru naházel pruty a ostatní rybářské propriety. Dneska bude pěkná rybařina.
Chyba lávky. Dveře garáže jsem málem zase nezavřel, takový byl venku vítr. No co. Vrátil jsem se do bytu, svlíkl se a hupky zpátky do postele. Ženu jsem objal zezadu a šeptl jí do ouška: "Dnes je venku příšerné počasí drahá a takový vítr, že mě málem odfoukl." A dostalo se mu odpovědi: "No a představ si, že se ten můj blbý manžel vypravil v tomto počasí na ryby."
A hádka začala....
Manžel ještě podřimuje a manželka se prohlíží v zrcadle. S výsledkem rozhodně není spokojená. "Je to hrozné jak vypadám. Stará, tlustá a škaredá. Teď by mě potěšil nějaký tvůj kompliment."
"Tak jo" obrátí se manžel na druhý bok, "zrak máš super."
A hádka začala....

No i tak to někdy chodí.


U3V: za pár

4. února 2013 v 9:49 | Old Boy |  ostatní
Opravdu. Včera to bylo za pár přednášek a jednu z nich jsme už absolvovali. Když jsem bloudil očima po obloze, kterou jsem si předestíral na monitoru, sem tam jsem odskočil pro rozptýlení někam bokem. Narazil jsem na družný rozhovor a tak jsem natáhl uši:
"Proboha, proč si se přihlásila na to studium třetího věku?"
"No jo. Určitě to není jen tak. Dělám to kvůli dědovi. Ten třasořitka se holedbal v hospodě, že by jako dárek k budoucím sedmdesátinám ještě rád přefíkl nějakou studentku..."
Zalapal jsem po dechu. Takhle podcenit U3V! A tak jsem začal v hlavě rozebírat, proč vlastně já s manželkou a dalších sedmnáct důchodců se vydalo na cestu získání vědomostí o vesmíru. Je to jednoduché. Chceme vědět na rozdíl od normálních studentů na Baťově univerzitě, kteří musí vědět, aby své vědomosti prodali ve svém budoucím zaměstnání. Máme tu výhodu, že s námi necloumá touha po adrenalinu, probdělých večerech a nocích v náruči různých večírků, dnes řečených "párty", o sexu si vesměs jenom zavzpomínáme, a v tom čase tryskem uhánějícím se přece jen najde těch pár hodin, které U3V věnujeme.
Dovíme se mnohdy i to, co jsme ani netušili. Z křesel před knihovničkou a televizorem se dvakrát do měsíce přesuneme do společnosti spolustudujících, vyměníme názory, zkušenosti, poklábosíme o tom, jak bude semestr ukončen. V poznámkách máme spoustu zajímavých otázek, které nás napadly při přednášce a doma se můžeme obklopit knihami na dané téma, prolétnout internetem a kulit oči nad tím, co je možné i nemožné. Pro většinu z nás ne-li pro všechny je to prima využití času.
Jak už jsem v úvodu naznačil, blíží se konec semestru a musím se pochlubit, že zápočet jsme všichni dostali. Doslova. Obešlo se to tentokrát bez testu nebo dizertační práce a tak nám spokojenost svítí v očích. Příště se dovíme ještě víc o meteorologii a tak za měsíc už se nebudeme dívat na televizní předpověď počasí s otevřenou hubou.