Listopad 2012

Jsme jací jsme

22. listopadu 2012 v 17:31 | Old Boy |  politika
Na co sáhnu a týká se to politiky a s ní související situací v naší zemi, to mě pálí. A není k tomu daleko. Ráno sednu do auta a komentátor na mě vychrlí šok, že zas nachytali pár politiků "na hruškách" /myšleno z pravého zlata, případně posázené diamanty/, zastavím u trafiky a koupím noviny a pod palcovými titulky se dozvím o několika korupcích a ani nemusím číst dál, večer u televize mě to nedá, abych se nepodíval alespoň na zprávy /ČT 1, ČT 24/ a jímá mě hrůza, co se zas "vykulí" na obrazovku zítra. A tak jdu na procházku po internetu. A vida! Nějaký šikula, který brouzdal kolem Shakespeára, vylovil jeho strastiplnou báseň, kterou napsal své milé:

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,

jen nevidět, jak žebrá poctivec,

jak dme se pýchou pouhý parazit,

jak pokřiví se každá dobrá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,

jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,

jak lidskou slušnost korumpuje moc,

jak zchromlá vláda na nás bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,

jak blbost zpupně schopným poroučí,

jak prostá pravda je všem jenom pro smích,

jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě,

jen nemuset tím sbohem dát i tobě.


A je tu odpověď. Nic není tak černé, jak se zdá. Všechno už tu bylo, dokonce před 400 lety. Nic nového v ekonomice, kultuře, vztazích. I lidé jsou stejní a stejní budou. A tak se ptám sám sebe i vás: má smysl se rozčilovat?


Horáček versus Kalousek

20. listopadu 2012 v 6:34 | Old Boy |  politika
Michalu Horáčkovi, známému textaři a hudebníkovi, se ani za mák nelíbí výrok ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) o tom, že zlaté časy v Evropě skončily a my jsme je prožrali a proflákali. Koho tím pan Kalousek myslel, ptá se na sociální síti Facebook Horáček a poukazuje na to, že např. on i jeho žena pracují prakticky od nevidím do nevidím a nejsou sami. Ministr podle něj urazil slušné lidi. Koho tím "my" myslel?
"Už desítky let pracuju ve dne a hlavně v noci, o víkendech, o svátcích" říká Horáček. " Moje žena pracuje od rána do večera a ještě se stará o dcerku; nejednou si pak dá budík na tři ráno, aby mohla přemýšlet a kreslit. Můj tchán, profesor teoretické fyziky, pracuje nepřetržitě. Mí kolegové, jako zvukař Michal Pekárek nebo Vojta Dyk nebo Dodo Gombár pracují, až padají únavou, stejně jako editorka mých knih Daniela Iwashita. Když jdu nakoupit, vidím ženské, které sedí den co den hodiny za pokladnami, vidím řidiče autobusů, vidím lidi na stavbách, lékaře v extra službách v nemocnicích, znám lidi, co vstávají ke koním před pátou ráno... Nepochybuji, že mnoho lidí se "fláká", ale kdo jim umožnil ten luxus flákat se a "přežírat" díky prostředkům, které vytvořili ti usilovní? Nebyl to snad právě profesionální politik - zprava i zleva, tohle rozdělení dávno ztratilo jakýkoliv smysl - kdo si tak kupoval jejich hlasy? Anebo, stejně jako já soudím podle lidí ve svém okolí, soudí tak i Miroslav Kalousek? Vidí pašáky jako pan Škromach, který jako bolševik, odborář a politik o práci nezavadil nikdy a vždycky jen heftoval lidi.Vidí celou tu vlastní povedenou partu, která se stará hlavně o přihrávky předražených státních zakázek na cokoli svým kumpánům. V tom případě se nedivím, že mluví o flákárně a přežranosti. Ale to ať mluví za sebe a za své, ne za mě a za mé. Tenhle dnešní ministrův žvást není jen blbý, je vůči stále ohromnému počtu slušných a pracovitých Čechů nesnesitelně drzý".
Michal Horáček je známý spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent a vystudovaný antropolog. Posuďte sami, nakolik má právdu. Já s ním souhlasím.

Stáří versus mládí.

18. listopadu 2012 v 5:50 | Old Boy |  ostatní
Náhodou se mě dostal do ruky velmi zajímavý text pana Suchého a je nantolik zajímavý, že vám jej nabízím k odpolední kávě.

Jiří Suchý



Čas letí jako spřežení

Nad kterým práská bič
Člověk se párkrát ožení
A hned je mládí pryč
Píseň krále Jindřicha VIII. ze hry Šest žen


V posledních dnech mi neušel incident Bohuslava Sobotky kontra starší uchazeči o prezidentský úřad. Určitě víte, co mám na mysli. Pan Sobotka si trochu nešťastně zažertoval na konto jejich pokročilého věku, nejspíš si neuvědomil, že velikou část voličů jeho strany tvoří právě senioři. Od politika to nebylo počínání příliš obratné, ale o to mi vlastně nejde. Celá ta aféra mi připomněla jakousi rivalitu, která vládne mezi stářím a mládím. Sám se s ní občas setkávám, aniž by to nechalo nějakou stopu v mé duši, ale hlavou mi táhnou myšlenky, to jo. Jak ono to vlastně je?

"Stáří je nepěkná vlastnost. Kolik významných lidí jsem před ním uchránil a nakonec jsem sám do toho vletěl", říká král Jindřich VIII. ve hře Šest žen na adresu těch, které nechal popravit. Když jsem psal tuhle větu, bylo mi sedmadvacet. Už tenkrát jsem tušil, že stáří není to, nač bych se měl těšit. Římané výstižně nazvali nachýlené stáří slovy curva senecta. Ve svých mladých létech jsem sice věděl, že, budu-li mít štěstí, tak se svého vlastního stáří dožiju, ale představa jaké to bude, se mi tehdy nedostavila. Dneska už to vím. A taky vím, že ve svém okolí potkávám dvojí druh mladých lidí: jedni mě zahrnují úctou, kterou abych pochopil, musím si nejdřív uvědomit, kolik že mi to vlastně je, druzí na mě hledí jako na něco, co už nemá na tomto světě co pohledávat.

Jako příklad mi vždycky napadne onen případ Kofola. Když jsme otevřeli Semafor v Dejvicích, řekl jsem si, že by se tam v bufetu měla prodávat Kofola. Byl nápoj mého mládí a tak se mi zdálo, že v divadle, které se honosí svým tradicionalismem, by se to hodilo. V Semaforu se tedy začala prodávat Kofola. Jednoho dne se mi udělal nápad: na závěr sezóny uskutečnit jakousi přehlídku her, které onoho roku vznikly - byly čtyři - a po čtyři dny tohoto malého festivalu zahrnovat diváky drobnými pozornostmi. Nakreslil jsem drobné grafiky, které jsme dali divákům na památku, po představení jsme nabídli zájemcům debatu s účinkujícím, a pak nás taky napadlo požádat firmu Kofola o sponzorský dar - o přestávce nabídnout divákům jménem této firmy sklenici Kofoly zdarma.

Na náš zdvořilý dopis se dostavil do divadla mladý muž, který vlastně ani nevypadal jako pako. Pohovořili jsme, prošel si divadlo, a pak nám napsal stručný e-mail, že radši dá ty Kofoly mateřské školce než nám. A vzkázal nám, ať si požádáme o sponzorování výrobce umělých kloubů. Uvědomil jsem si, že je to vlastně nepřítel. Od těch dob se prodává v Semaforu Coca cola - firma, která nám dodala chladicí zařízení a navíc i finanční podporu. Znovu za ni děkuju.

A Kofole děkuju za to, že mě přiměla se zamyslet nad absurdní situací: na jedné straně se mně dostává ze všech stran poct, jakými zahrnuje slušná společnost různé tvůrce v pokročilejším věku, a tak mám na kontě státní vyznamenání od prezidenta republiky, čestná občanství od starostů, čestné doktoráty od univerzit, síně slávy, Thalii a řadu jiných poct, a na druhé straně setkání s mladým ambiciózním mužem,
který toho nejspíš zas až tak moc nedokázal, a ten mi naznačí, že pro něho jsem nula. A ty umělé klouby mě ujistili, že jde o generační rozpor. Prostě mu vadí, že nejsem mlád. A pokročilý věk je mu odpornej. Protože mu však nechci odplácet zlé zlem, přeju tomuto mladému muži, aby se toho hrozného stáří nedožil.

Začal jsem srovnávat své mládí s mládím dnešním a samozřejmě tak, aby to mé z toho vyšlo líp. A musím říct, že nelituju toho, že jsem upínal své zraky k předešlým generacím. Mou inspirací byla dvacátá léta, která jsem v létech padesátých objevoval a hltal. Vzhlížel jsem k Nezvalovi, k Seifertovi, k V+W a kdyby mě některý z nich požádal o basu Kofoly, ochotně byl mu ji přinesl na rameni (auto jsem ještě tehdy neměl) a cestou bych se zajíkal štěstím, že je mi něco takového dovoleno. A tenhle obdiv k předcházející generaci jsem pak vlastně zúročil ve své práci.

Onehdy se ozval mladý sebevědomý muž, který mě vyzval, abych mu přenechal Semafor, včetně loga, za symbolickou jednu korunu a ustanovil ho ředitelem. On že pak dá Semaforu zcela nový ráz, a hned mi poslal na ukázku divadelní hru své přítelkyně. A všechno to myslel vážně. Zřejmě usoudil, že starý = blbý. Chudák. Netušil že to může být i naopak.

Tak už to chodí: hody, hody, rozvody

14. listopadu 2012 v 7:31 | Old Boy |  ostatní

V zemi, kde si partneři ve společné domácnosti nechají říkat přítel a přítelkyně a kde se nevíc kolem čtyřiceti procent manželství rozvádí se není co divit, že se to vtipy o rozvodech jenom hemží.

"Tak prosím, vyjádřete se" vyzývá soudce manželku.
"No, po pravdě řečeno nejsem vynikající kuchařka, ale jídla dokážu dobře připravit, třeba sekanou nebo makový koláč....."
Manžel povyskočí: "Ano pane soudce, problém je ovšem v tom, že nikdy nerozeznáte, které z těchto dvou jídel máte právě na talíři."

"Jak vysvětlíte" táže se soudce manžela "že jste celého půl roku s manželkou nepromluvil?"
"Nechtěl jsem jí, prosím pěkně, skákat do řeči".
"No a kolikrát jste byl své manželce nevěrný?"
Manžel zrudne: "Pane soudce, já jsem se přišel rozvést a ne chválit".

Ve světlé chvilce manželé sedí v restauraci a dopřávají si slavnostní večeři k manželčiným budoucím narozeninám.
Manžel se osmělí: "Jakýpak by sis lásko přála dárek ke svým narozeninám? Nový Mercedes, vilu na Mallorce nebo perlový náhrdelník?"
"Pfff" reaguje manželka, "chci se nechat s tebou rozvést".
"Tak pozor! Nemám v úmyslu utratit až tak velkou sumu" vyděsil se manžel.

Advokát usadil klientku do křesla a spustil: "Proč se chcete rozvést paní Nováková. Bije vás snad manžel?"
"Kdeže. Je to zbabělec."
"Tak vám třeba nedává peníze z výplaty?"
"To ne. Vyklopí celou výplatu do koruny."
"Nebo vás pomlouvá kde jen může?"
"Tak to by si nedovolil ani náhodou."
"Takže pije."
"Kdepák. Je abstinent."
"No a jak je to u vás se vzájemnou věrností?"
"No konečně jste se trefil. Není otcem ani jednoho našeho dítěte!"

"Tak prosím, povídejte" vyzývá advokát klienta "do telefonu jste říkal, že se chcete dát rozvést".
"Ano, pane doktore. Jsem obchodní cestující a zdržuji se doma jen o víkendech. Onehdá v sobotu jsme si s manželkou užívali v posteli no a byli jsme trochu hluční..."
"No to je snad normální" zarazil jej advokát,"jak to ale souvisí s vašim rozhodnutím?"
"Souvisí. Z vedlejšího bytu na nás zabouchala sousedka a křičela: "Aspoň o víkendu by jste si s tím měli dát pokoj!"
"Vysvětlete mně prosím vás, jaký mají ve vašem rozhodnutí rozvést se roli kukačkové hodiny" kroutí hlavou nad odpovědí klienta na důvod rozvodu advokát.
"To se budete divit pane doktore. Sedím si tak v křesle, kukačkové hodiny nade mnou odbily akorát šestou a tak jsem si šel do ledničky pro láhváč. Za pár vteřin kukačky spadly přímo do křesla. A víte co špitla moje žena? Zase mají zpoždění."

"Víte, když vás tak poslouchám" promlouvá advokát k panu Dvořákovi, "pro vás by bylo nejlepší řešení vrátit se zpět k manželce."
Klient vytřeští oči: "A nemůžete pane doktore nabídnout nějaké horší řešení?"
Soudce kroutí hlavou a snaží se hledat smírnou cestu.
"Paní navrhovatelko, přece mně nebudete tvrdit, že na vašem manželovi nebylo ani zbla pozitivního."
"No prosím, ano" souhlasí navrhovatelka, "ale to jsem už do poslední koruny utratila."
"Co by stál pane doktore rychlý rozvod se vším všudy" ptá se klient advokáta.
Advokát se zamyslí: "No zhruba 8000 Kč myslím."
"Cože? Tolik! Tonda Horák je myslivec a v hospodě mě slíbil, že pokud u vás nepochodím, zmákne to za 5000 Kč".







Jak to vidíme /Fanda/

13. listopadu 2012 v 9:35 | Old Boy

Fandův komentář:

Já osobně si myslím, že to srovnávat takto nelze. Autor tabulky píše, že nemůže srovnávat např. ceny nájmů nebo nemovitostí. Tak to já ano. Bydlím už přes 40 let ve stejném bytě. Za komunistů to byla myslím III. kategorie, vytápění uhlím, v koupelně bojler, taky na pevná paliva. Svým vlastním přičiněním jsem před 89-tým zvýšil kategorii na v současné době I. (elektrický bojler, plynové topení - wafky). Komunisti mě nájem nezvedli. Jen jsem na ten plyn musel udělat malý projekt, ve vlastní režii.
V roce 1990 jsme zde měl nájem 70,- Kčs, v roce 1990 byl náš nájemní dům vrácen jako náhrada v restituci soukromému majiteli. V roce 2012 činí nájem za tento byt /stejné položky jako v roce 1989/ rovných 5.550,- Kč. Majitele domu už máme druhého. Za těch 22 let mi 1x vyměnili topení (moje plynové) a 2x bojler.
Na domě se neudělalo nic, kromě výměny několika tašek na střeše, aby nezatékalo. Třeba na chodbě jsou stále původní kachličky na stěnách (dům už bude mít brzo 100 let). Nevím jestli mám právo na fňukání, ale nečiním tak, taky mi mohli odpojit elektřinu, vodu nebo plyn ...
Před měsícem jsem na těchto stránkách zveřejnil článek pod názvem "Tak či onak" a věřte, nevěřte, následovalo 33 komentářů. Pravda, několik sklouzlo na jiný chodníček, ale ostatní stojí za to, abych se k nim vyjádřil, což jsem ostatně v polovině diskuze slíbil. Vědom si skutečnosti, že pouštět se do diskusí na téma zda bylo před rokem 1989 lépe pro obyvatele naší republiky než dnes, je stavění nekonečné řady kostek domina s neustálým opravováním zhroucených kostek. Hned v úvodu tvrdím: Pokud je tomu, kdo na takovou otázku odpovídá už přes šedesát, a mezi takové patřím i já, většina je toho názoru, že skoro všechno od doby, kdy začali rozum brát, bylo lepší než dnes. Byli jsme mladí, zdraví, plní energie, chleba byl chutnější a klobásy voněly masem, pivo a cigarety byly málem za hubičku, místo přiblblých televizních programů byly tancovačky, kuželky a třeba maryáš, o bezbřehém telefonování mobilem nebylo ani potuchy, dětem bylo možno dát pár facek když zlobily, bydlení ve státních bytech bylo skoro zadarmo pro všechny stejně. Na věci, které náš život ztrpčovaly neradi vzpomínáme a nejraději o nich nemluvíme vůbec.
A do této diskuse vstoupil Fanda, který srovnává svoje náklady na bydlení v bytě, který obývá přes čtyřicet let, kde se topilo v počátku uhlím a nyní plynem a ohřevem vody bojlerem, což si pořídil na svoje náklady ještě před rokem 1989. Nájem v tomto roce činil 70 Kč a dům byl vrácen v restituci původnímu majiteli, dnes činí nájem 5550 Kč. Uznáte, že se to Fandovi nemúže líbit a určitě by se to nelíbilo ani mně a vlastně každému. Je to veliká platba navíc. Jenže....
Nájemné v našem případě 70 Kč platil Fanda, který měl třeba příjem 1800 Kč měsíčně stejně tak, jako kdyby tam bydlel generál s platem přes 10000Kč. Z nájemného nebylo možno zaplatit ani nejnutnější opravy, případně vylepšení bytu. Doplacel stát z daní všech a výsledku hospodaření ekonomiky. Přispívali i ti, kteří měli vlastní domky nebo byty, postavené ze svých peněz vypůjčených a splácených po mnoho let podobně, jako dnes uživatelé hypoték. A při tom jejich domy a byty vyžadovaly stejnou, ne-li lepší péče než byty nájemné. Třeba můj konkrétní příklad:
Roční splátka půjčky /po 37 let/..............................................4800 Kč
Domovní daň ročně ................................................................1520 Kč
Revize /komín, hromosvod, plyn, kotly/ročně..........................2180 Kč
Opravy instalací /voda, plyn, elktřina/ ročně............................ 125 Kč
Výměna plynového kotle po 15 letech..................................68000 Kč
Oprava střechy po 18 letech.................................................35000 Kč
Zateplení domku po 30 letech...............................................65000 Kč
Výměna instalací po 28 letech.............................................114000 Kč
Pokud z této tabulky vyjmu roční náklady na domek v době, kdy Fanda platil roční nájemné 840 Kč jsem zaplatil náklady do domku ve výši cca 12 ooo Kč. Byl to spravedlivý systém? Myslím že nikoliv.
Režim si to v té době uvědomoval. Potvrzuje to i skutečnost, že u družstevních bytů to bylo docela jinak a zainteresovanost nájemníků na udržování bytu i nájemné byly vyšší.
Přišel rok 1989 a s ním mnoho změn i v bytovém hospodaření:
- komunistickým režimem zcizené byty byly v restitucích vráceny. Bylo to správné. Bezpochyby.
- výstavba paneláků byla postupně nahrazena výstavbou modernějších, kvalitnějších a praktičtějších bytů. Bylo to správné? Bezpochyby.
- nedostatek bytů zejména pro mladé lidi byl novou výstavbou odstraněn a v současnosti je bytů přebytek. Je to pokrok. Bezpochyby.
- státní i družstevní byty byly ve velkém počtu výhodně odprodávány za přijatelné ceny a ze statisíců nájemníků se staly statisíce vlastníků. Bylo to správné. Bezpochyby.
- ceny nájemného prudce vzrostly a jsou až likvidující zejména pro důchodce. Je to o tom, jaký je o byty zájem a v současné době jsou nájmy stabilizované nebo mírně klesají. Těm, kteří žijí z penze nebo malého platu to nijak nepomůže. Fandův nájem je pro jeho rodinu příliš vysoký.
- stát si uvědomuje nepřiměřenou výši nájemného proto nabízí různá řešení: příspěvek na bydlení pro ty nejpotřebnější, přestěhování do menšího bytu s nižším nájemným, směnu bytu z atraktivního místa do místa méně atraktivního a pod.
- stát připouští, aby majitelé ubytoven požadovali za ubytování sociálně slabých rodin, pobírajících sociální dávky mnohonásobně vyšší nájem než je přijatelné. Byt 1+1 za 7300 Kč, na ubytovně od 7000 do 20000 Kč. Majitelé ubytovacích zařízení nestydatě parazitují na sociálním systému státu a shrábnou bez uzardění sociální příplatky na bydlení. Zákon, který by tomu zabránil čeká už delší dobu na schválení. Co k tomu dodat? Šlendryán.
Fanda má "právo na fňukání" /vytaženo z komentáře/ a fňukal bych i já v jeho situaci. I při vesměs nízkém platu v počátcích budování domova jsem si vzal půjčku, výpomoc od státu i podniku, svépomocí dům postavil a 37 let splácel. Byl jsem si vědom toho, že vlastní byt je jedna ze základních životních jistot, což bytová politika minulého režimu opomíjela. Teď jsem v pohodě a náklady na bydlení /bez poplatků za energie a jiných poplatků/ mě nijak nedusí. Stejnou možnost měla převážná věštšina občanů v té době.
Už slyším, jak různé argumenty na účet těchto mých názorů klepají na dveře tohoto článku a rád je vyslechnu.

Svatá pravda

12. listopadu 2012 v 6:30 | Old Boy
Je jich kolem nás jako hub po dešti. Tomu odpovídá i to, že slovo blbec má spoustu totožných jiných slov v jiné zvukové formě, ale stejného významu. Co třeba debil, blb, hovodo, kretén, dement, magor, vůl.... Stále hloupý člověk a navíc si nevidí ani na špičku nosu.
Nevím ovšem, jestli jsem to nenapsal blbě a tím pádem rozšířil jejich zástup.

Spam.

11. listopadu 2012 v 10:43 | Old Boy
Vím. Máte jich už plné zuby a stále jim není konec. A tak jsem na rozpacích, jestli mohu jeden přidat. Zavádím totiž do života firmu na prodej neobvyklosti a v příručce pro začínající podnikatele jsem se dočetl, že reklama musí kráčet mílovými kroky před samou realizací projektu. A tak zkusím, je-li to pravda.

Nové, NOVĚJŠÍ, NEJNOVĚJŠÍ.........

Blog VŠEHOCHUŤ nabízí ze svých neprodejných zásob předměty, které udělají radost všem, kteří mají ještě na půdě, ve sklepě nebo na jiném místě starým harampádím zaskládané místo. Posloží vám i náměty, vložené na tuto stránku.




Křeslo z beskydského dubu je staré kolem třiceti let a původní špalek dřeva sloužil firmě Husquarna k prvnímu předvádění ruční motorové pily v Beskydech. Prohnilá místa jsou ošetřena make-upem /!/, aby konečný vzhled neodpuzoval. Nejlepší umístění je na zahradě, je však nutno v době nepřítomnosti dbát o ochranu proti poletujícímu ptactvu, které si přiletí odpočinout v době vaší nepřítomnosti a zanechá po sobě vizitku, která je mazlavá a zatvrdne až za několik hodin.










Když už jste si na zahradu pořídili křeslo je vhodné pořídit si i tento pojízdný kurník. Skládá se ze dvou částí:
- snůškové
- výběhové
Snůšková čast je pojízdná a je možno slepice popovážet po zahradě a umožnit jim různý výhled a tím dosáhnout vyšší snůšky. Výběhová část slouží pro pastvu slepic a ochraně proti kohoutovi. Pokud si slepice ochranu na určitou dobu nepřejí, otevřou se vrátka a kohout je vpuštěn do prostoru a ujme se svého úkolu.









Taková lavice je k nezaplacení. Usednete na ni, rozevřete noviny a začtete se začítat do snůšky politických pletich, korupčních skandálů případně která s kterým, jak často a jak dlouho. Unaveni čtením upřete oči na okolí a když vás i to omrzí, přesunete se k držadlům a popojedete na jiné místo, třeba pod stepilý kaštan, aby na vás nepálilo slunce. Lavička je vhodná také pro bezdomovce, je třeba ji však dovybavit držáky na plastové láhve a tetrapaky na víno.









Pokud si k lavičce zakoupíte i tento unikátní masážní truhlík, máte o masáž nohou vystaráno. Masážní kameny je možno použít i na kuří oka tak, že kámen potřeme husím sádlem a pravidelným pohybem obrušujeme nevítaný jinotvar. Po půlhodině se může stát, že oko praskne a způsobí nepříjemné pocity. Proto třete maximálně 25 minut.





















Vzhledem k vašemu věku lze předpokládat, že máte manželku a ne přítelkyni. Obšťastňujete ji v rámci vánočních a novorozeninových svátků různými módními doplňky a určitě vám poslouží pro nastávající vánoce tento typ,t.zv.výběrový Ježíšek. Pokud máte vydutou kapsu následkem vložené šrajtofle, pak koupíte celý tento dáreček najednou. Šustí-li to v kapse prázdnotou, můžete nakupovat postupně. Nejdříve samozřejmě věšák aby později bylo na něj možno pověsit darovaný klobouček po návratu z dostihů. Apartní plášť se tam bude také vyjímat a prozradím, že sáhnout do kapsy bude třeba až na dno. Zato nákupní taška bude za babku a noviny v ní jako bonus za nákup. Pověšených klíčků si nevšímejte, nejsou od auta, které jste své ženě pořídil po půlročním zaměstnání na stavebním úřadě.












Věšák na perlové náhrdelníky v exkluzivním provedení. Pokud ovšem manželka byla obdarována pouze náhražkovými napodobeninami, stačí koupit věšák levnější, vyvedeny z tvrzeného plastu.





















Samorost, který se hodí před vstup do vaší venkovské chaloupky byl poněkud upraven vzhledem k přání zákazníka, který je obdivovatelem Josefa Váni a sázkami na jeho výhry si pořídil nejen chaloupku, ale i tento samorost.




















Nedocenitelnou úpravou bytu je pro aktivního profesionáního hasiče tato úprava. Má-li ložnici umístěnou v patře, pak skluzavka vedle schodiště urychlí jeho nástup do akce minimálně o 15 sec. Doporučuji ovšem, aby vedle schodiště místo umělého stromečku byl umístěn stojatý věšák s kompletním oblečením, kterému by u podstavce ležely boty.













Tato nabídka se týká především těch, kteří si pořídili náš pojízdný kurník. Mimořádná produkce vajec skýtá možnost pořídit si levně tuto plantáž na pěstování sazenic všech možných druhů rostlin s vyjímkou konopí. Pokud na dně skořápek ponecháte část bílku pak nemusíte celou dobu klíčení a vzrůstu sazenic přihnojovat.










Pro milovníky sukulentů a vína všech odrůd a barev nabízíme jednoduchou pěstírnu. Pokud si nechcete už vysázenou pěstírnu pořídit přímo od nás, pak volte tento postup:
- nakupte a zkonzumujte tolik lahví vína, jejichž počet se rovná počtu sukulentů, které chcete vysázet
- pro vzrostlejší sukulenty přikupte špunty do demižonů
- neopomeňte barvu nakoupených vín, neboť listy rostlin se zbarví podle barvy vína, které ten nebo onen špunt uzavíral v láhvi
- nápisy na špuntech nelikvidujte, poslouží ke klamání neznalců rostlin a naopak znalců vína, kteří se budou domnívat, že pěstujete sazenice několika odrůd vinné révy.


















Zcela zdarma nabízíme toto řešení zahradního altánku, vestavěného do rostoucí jabloně. Kamennou zeď nezaměňujte prosím tapetou a sezení pohodlnější variantou. Nepohodlné sezení zaručuje rychlou a střídmou konzumaci a možnost nasycení i těch, kteří vzhledem k opomenutí architekta čekali na přilehlém trávníku na svoji konzumační šanci.


















Opravdu originální je garáž pro bicykl, umístěná do vrátek na obrázku vlevo. Pokud máte ovšem v rodině více bicyklů pak je nutno vestavět do zahrady vrátka v počtu, který se rovna počtu vašich bicyklů. Toto řešení má ovšem tu výhodu, že návštěvníci vaší zahrady a altánku, který si případně také pořídíte, nemusí stát ve frontě u vrátek, ale mohou použít vstup přes několik dalších.













Vánoce klepou na dveře. Kdo zaváhá bude muset koupit ve slevě!


U3V: domácí úkol

10. listopadu 2012 v 7:49 | Old Boy
Už dlouho se nestalo, a letos ještě vůbec ne, abychom odcházeli s domácím úkolem v aktovce a s broukem v hlavě. Je to následek dnešní přednášky, která dokončila stať o kalendářích a tak jsme si "čichli" k takovým kuriozitám, jako byl kalendář židovský, islámský, francouzský revoluční a sovětský revoluční. O těch se prozatím nebudu zmiňovat, protože domácí úkol je domácí úkol a pilný žák musí řadit povinnosti tak, aby dobře uspěl. V závěru přednášky nám přednášející s poťouchlým úsměvěm předal každému zvlášť koncept domácího úkolu tak jak jej vlevo na obrázku vidíte. Bledost z našich tváří se poněkud vytratila, když jsme se v prvním momentu domnívali, že úkol je pro všechny do detailu stejný. Leč chyba lávky. Bledost se vrátila v okamžiku, když jsme si úkol vzájemně srovnali a zjistili, že každý pes, jiná ves. A tak nezbývá, než pustit se do řešení úlohy a živit se nadějí, že výsledek bude znamenat, že až příště staneme před staroměstským orlojem, nebudeme pouze sledovat dvě okýnka, ve kterých se představují apoštolové, obdivovat sochu anděla a sochy kolem orloje a radost nám udělá zakokrhání kohouta nad okny s apoštoly.









No ano, jsou tam ještě dvě kruhové desky a v nich změť číslic, znaků, ručiček, několik různě barevných polí, ovšem kdo by se v tom vyznal. Když už se dokážeme k orloji protlačit, pak si počkáme na kohouta a apoštoly, dolížeme roztékající se zmrzlinu a pokračujeme po Zlaté cestě směrem ke Karlovu mostu. Mezi takové "znalce" staroměstského orloje jsem dosud patřil i já a je to vzhledem k mému věku a skutečností, že jsem pět let studoval v Praze s podivem. A tak to teď musím dohnat. Už slyším jak při příští návštěvě orloje kolem sebe trousím věty, které mají upozornit, že babylonský i staročeský čas je velmi zajímavý svou historií i skutečností, že den podle něj začíná západem slunce. Ovšem k tomu je ještě dlouhá cesta, kterou bych měl ukončit vyřešením výše uvedeného úkolu. A pokud se chcete naučit odečítání údajů z orloje, pokračujte se mnou v této anabázi.







Tentokrát pomineme to, co jsme dříve pozorně sledovali - apoštoly, anděla i kohouta. Tady je ciferník jako na dlani i když schematicky. Ovšem poslouží nám skvěle. Navíc máme možnost srovnávat jej s reálným ciferníkem o něco výše.
Základem orloje je nepohyblivý velký kruh s barevným pozadím. Má průměr úctyhodných 2,6m. Co v něm vidíme? Ve středu globus, který má kupodivu severní pól dole, protože středová osa ciferníku prochází Prahou /to budu muset ještě promyslet/. A teď se dívám na reálné barvy na cirerníku orloje. Horní jasně modrá plocha představuje oblohu nad horizontem/den/, černá/tmavě modrá-noc/ a načervenalá/béžová-svítání a soumrak/ plocha je část oblohy pod horizontem nebo chcete-li pod obzorem /obojí má stejný význam - jde o hranici, kam při pozorování dohlédne lidský zrak/. Tato barevná plocha ciferníků je pevná a je součástí základní desky. Z pohyblivých částí je nejdůležitější asi pozlacená ručička/ruka rafie ukazuje čas/. No a teď to vezměme kolem a kolem. Poloha slunce v daném okamžiku na ekliptice /zdánlivý pohyb slunce/ je vyznačena Zlatým sluníčkem a ručička ukazuje na ciferník staročeského času /tak tady asi přečtu údaj pro úkol/. V kruhu pod ciferníkem staročeského času je vyveden římskými číslicemi ciferník a právě z něj budu odečítat středoevropský čas. A pak je tady excentricky umístěný zvěrokruh.




Znám jeho znamení vyvedené v gotickém/?/ zobrazení a dovedu k nim přiřadit obvyklá vyobrazení, která se v současnosti používají? Nedovedu.A tak si budeme muset pomoci.












No k tomu není co dodat, srovnání je zcela jasné a komu to nestačilo, vložím ještě jedno schematické zobrazení.














Tady se vám nabízí další spousta informací a stačí se trochu porozhlédnout po schematu a když jste třeba střelec, je vám přiřazen oheň, ale to bychom už kráčeli někam jinam.













Animace pohybu zvěrokruhu (ekliptiky) a čtyřiadvacetníku v 9.30 dopoledne (skok animace v měsíčních intervalech/








Teď si povšimněme zakřivených zlatých čar v jasně modré ploše. Rozdělují ji na dvanáct částí, označených arabskými číslicemi od 1 do 12. Je to ciferník denních nebo také planetárních či babylonských hodin a dělí čas mezi východem a západem slunce na dvanáct dílů. Stejně tak je to v době, kdy je tma, tedy mezi západem a východem slunce. Délka hodiny se v průběhu roku mění tak, jak se mění délka dne během roku. Zlatá ručička ukazuje na XII, čili je dvanáct hodin, sluníčko je ve světle modrém poli a tedy je den.
Zlaté sluníčko nám také řekne:
- v jaké fázi dne jsme /den, úsvit, soumrak, noc/
- jak vysoko je slunce nad obzorem
- jaké je postavení slunce ve zvěrokruhu
- přibližné datum /dílek na obvodu kružnice zvířetníku představuje asi 5 dní/.
Bude dobré, když si zopakujeme, jaké ciferníky na orloji vidíme:
- v prvním mezikruží je vyznačen ciferník t.zv. čtyřiadvacetník, označený arabskými číslicemi gotického tvaru a zlatá ručička na něm ukazuje staročeský čas.
- druhý ciferník už ve světle modrém poli rozděluje den na 2x12 hodin,čili I-XII a I-XII. Čteme z něj středoevropský čas, čili ten náš, o kterém říkáme, že jej máme málo.
- třetí ciferník je pod tím středoevropským, je vyveden arabskými číslicemi o l do 12 /východ Slunce - západ Slunce/.
Tady si odečteme babylonský /planetární/ čas.
- čtvrtý je hvězdný čas, který ukazuje zlatá hvězdička na ručce. Hvězdný čas používají astrnomové a vyznat se v něm by bylo na mne asi příliš a tak jej opominu.





I když už máme všechny podklady na vyřešení úkolu pohromadě, všimneme si i kalendářní desky, která je na orloji pod astronomickým ciferníkem. Namaloval ji Josef Mánes v roce 1865, v roce 1880 byla nahrazena kopií od J.K.Lišky. Na okraji kruhu je církevní kalendárium se jmény 365 světců a s názvy pevných svátků.

Řešení úkolu:

1. Ručička ukazuje cca 9:30 hod. středoevropského času
2. Ručička ukazuje cca 4 hod. babylonského času.
3. Ručička ukazuje 12 hod. staročeského času.
4. Slunce vyšlo ve 4 hod.
5. Slunce zapadlo ve 20 hod. hod.
6. Ve znamení raka
7. Přibližné datum je 13.7.

A nyní nás čeká překvapení. To když otevřeme http://www.volny.cz/mrada/orloj/orloj4. Uvidíme astronomický ciferník staroměstského orloje v činnosti,takže ukazuje středoevropský čas shodný s časem na vašem počítači a všechny ostatní časy a důležité informace. Tak zkusme řešit náš úkol.
Otevřená animace astronomického ciferníku nám dává možnost ovládat jej pomocí tabulky a poklepu na požadovanou činnost, která je umístěna vpravo. Z úkolu je zřejmé, že příslušné časové děje se odehrávají ve znamení raka asi tak 13.7.
Na ciferníku nastavíme středoevropský čas, který odečteme na z úkolu, tedy cca 9:30 hod. tak, že přidáváme nebo ubíráme hodiny /poklep na přidat hodinu, ubrat hodinu/ a přidáváme nebo ubíráme minuty /poklep na přidat minutu, ubrat minutu/. Zlatá ručička nám ukáže babylonský čas /na třetím ciferníku - arabská písmena/ tedy cca 4 hod. a staročeský čas /na prvním ciferníku - gotická arabská písmena/ tedy 12 hod. Kdy vyšlo a zapadlo slunce nám řekne otevření "Východy a západy slunce" v tabulce vpravo, tedy a 4 a 20 hod. Znamení zvěrokruhu jsme našli snadno a datum odečteme na vnějším kruhu kolem zvířetníku, kde každý měsíc je rozdělen na 6 dílů /po 5 dnech/.
Hotovo. Teď jde jenom o to, jestli jsem to správně pochopil a jestli tam nemám chyby. A pokud se do toho pustíte i vy, pak mě na případné chyby upozorněte co nejdřív, abych řádně uspěl.

Tak či onak?

4. listopadu 2012 v 7:21 | Old Boy |  politika
Po delším čase mě opět zavoněl ten náš politický guláš zřejmě proto, že jej míchá kdekdo. Zaujala mě skutečnost, že v krajských volbách a volbách do senátu se voliči přiklonili k levici a posunuli KSČM znovu na výsluní, i když pouze do první fáze úsvitu.
Začal jsem pátrat po příčinách a prozatím jsem odhalil tři:
- současná vládní koalice nezvládla vedení státu sotva se drží nad vodou
- korupce prorostla do všech velkých stran s vyjímkou KSČM
- mnozí starší lidé nostalgicky považují život za komunistického režimu před rokem 1989 za lepší a dokládají to tím,že nezaměstnanost prakticky neexistovala a ceny za potraviny, průmyslové zboží, nájmy, energie a vodu byly nižší.
První dvě příčiny netřeba komentovat. Komentářů jsou plné noviny i televize a při jejich čtení je stydno nejen mě, ale většině čtenářů. Tady musí co nejdříve zafoukat čersvý vítr a vyfoukat tu všeobecnou zatuchlinu.
Nepatřím k těm, kteří by považovali režim před rokem 1989 za společnost, ve které bych chtěl dožít. Můj tchán se v ní dožil věku 96 let s měsíčním důchodem 300 Kč a vydatnou pomocí rodiny. Můj důchod je cca 11 000Kč a určitě ě potkal lepší osud, sebevědomě podotýkám, že mým vlastním přičiněním. Zachtělo se mě vypátrat, co si za něj mohu pořídit a srovnat to s důchodem, který bych bral v minulém režimu.
Otevřel jsem si http://www.zakomunistu.cz/ a byl překvapen, kolik srovnávacích možností zde umístěná tabulka nabízí. A otevře oči. Mohu vám jen doporučit, abyste si tento odkaz rovněž otevřeli a posoudili jak to vlastně je: Tak či onak?

U3V: listování v kalendářích

1. listopadu 2012 v 6:50 | Old Boy |  ostatní
Mrkl jsem do kalendáře a opravdu: ve čtvrtek 18.10. je další přednáška U3V. Navíc, tato přednáška bude věnována právě tomu, do čeho jsem před okamžikem nahlédl, vzniku a vývoji kalendáře.
Velmi zajímavé téma a tak pokud chcete na malou procházku po naší minilé přednášce, jste vítáni. Ostatně kdo by se nezajímal o to, jak čas co nejvíc ušetřit a kolik mu jej ještě zbývá. A tak zavedení řádu do plynoucí řeky času bylo nabíledni. Vývoji řádu bylo věnováno dlouhé období historie lidstva a už počátek této věty představuje i když neurčitou časovou jednotku, období.
A tady jsou zakladatelé měření času, tedy jejich pohyby ve vesmíru a už tu máme den /otáčení Země kolem své osy 24 hodin/, rok - oběh Země kolem Slunce a měsíc - oběh Měsíce kolem Země. Pro chápání běžného smrtelníka celkem pochopitelné. Když se však začnou přidávat další astronomické základy pro měření času, jako je otáčení Země vzhledem ke hvězdám/, oběh Země kolem Slunce, oběh Měsíce vzhledem ke hvězdám, a to jsme na přednášce probrali, vyžaduje pochopení těchto základů notnou dávku představivosti.
Měsíc byl pro lidi natolik zajímavé a blízké kosmické těleso,že právě pozorování jeho fází posloužilo ke vzniku nejstaršího kalenndáře a zároveň i jeho poetického pojmenování - lunární. Pokud budete pátrat po jeho nejstarším zobrazení dostanete se až do Göbekli Tepe v Turecku, kde se můžete podívat na nejstarší dochovanou stavbu na světě /kolem 12000 let/.
Klepl jsem si na jeden obrázek a text k němu mne zaujal natolik, že jsem na rozpacívch, zda vám mám doporučit stejnou procházku. Byla natolik dobrodružná , že jsem na ní strávil málem půl dne.
Solární kalendář a koneckonců i ostatní typy kalendářů jdou spolu ruku v ruce, až dojdou k našemu současnému.
Ten solární si vybral za základ dobu oběhu země kolem slunce. Rok je rozčtvrcen na čtyři roční období od sebe oddělenými rovnodennostmi a slunovraty.
Kalendář lunisolární spojuje vlastnosti obou předchozích a rozděluje rok na měsíce a ty na týdny. Kalendářů vzniklo v historii po světě mnoho druhů.
V různých dobách na různých místech vznikly různé systémy počítání času, různé éry a periody. My v současné době používáme kalendář křesťanské éry (ab incarnatione Domini). Vzhledem k této éře uveďme příklady jiných ér. Např. náš rok 1976 se shodoval:
- u světové éry řecké s rokem 7484/7485
- u juliánské periody Scaligerovy s rokem 6689
- u židovské éry s rokem 5736/5737
- u mohamedánské éry Hedžry s rokem 1397
- u indické éry Saka s rokem 1897/1898
- u japonské éry s rokem 2636
- u Diokleciánovy éry /koptský kalendář/ s rokem 1692/1693
No a to jsem vyjmenoval jen část. Liší se od sebe počtem měsícú, jejich délkou i názvem, počátkem roku a počátkem, čili rokem 0. Židovský kalendář začíná v okamžiku stvoření světa, křesťanský narozením Ježíše Krista, islámský od útěku Mohameda z Mekky do Mediny, římský založením Říma a mohl bych pokračovat. Zdá se, že společný má většina kalendářů počet dnů v týdnu 7, což odpovídalo počtu známých planet.
Zůstaňme tedy u kalendáře křesťanské éry, který se vyvíjel na území Evropy, především ve starém Římě. Vývoj byl velmi chaotický a vtipně to popsal Voltair: "Římští vojevůdci sice většinu bitev vyhráli, ale nikdy pořádně nevěděli, kterého to bylo dne."
Římský kalendář měl při svém vzniku 10 měsíců a 304 dnů. Do vývoje kalendáře postupně vstupovali král Numa Pompilius /přidal dva měsíce a hned bylo 355 dnů/, Julius Caesar /reforma z roku 46 př.n.l., rok měl 365 dnů a každý čtvrtý rok byl přestupný/, Augustus /napravil omyl kněží, kteří později vkládali přestupný každý třetí rok/.
Můžeme také náhlédnout na vývoj tohoto kalendáře v této době:

Zajímavý je i vznik pojmenování měsíců, které se dochovalo:
Leden - Januarius podle boha Januse, boha začátku a konce
Únor - Februarius odvozen od latinského slova februa /očistění/
Březen - Martius podle boha války Marta
Duben - Aprilis vzniklo tak, že tento měsíc byl zasvěcen Venuši /Aphrodite/
Květen - Maius podle bohyně Maii
Červen - Junius podle bohyně Juno
Červenec - Quintilis, později Julius /pátý měsíc/
Srpen - Sextilis, později Augustus /šestý měsíc/
Září - September, později Germanicus /sedmý měsíc/
Říjen - October /osmý měsíc/
Listopad - November /devátý měsíc/
Prosinec - December desátý měsíc/
S těmito názvy si vystačilo členění času až do dob Caesarových. Pak ovšem okolo roku 190 př.n.l. byl začátek roku přeložen na Januarius, vzniklo 12 měsíců a za počátek tohoto období byl stanoven rok založení Říma. Problém vznikl tím, že tento kalendář měl za čtyři roky 1465 dní, ale správně měl mít pouze 1461 dní. Řešení se ujal alexandrijský astronom Sosigenes, navrhl reformu kalendáře a ta byla v roce 46 př.n.l. Caesarem uzákoněna. Co v ní bylo jiné? Délka roku byla stanoveny na 365,25 dne, byl upraven počet dnů jednotlivých měsíců tak, jak je známe dodnes a na počest Caesara byl kalendář nazván "juliánský" s tím, že červenec /Quintilis/ byl přejmenován na Julius. Císař Augustus pak byl poctěn vložením svého jména jako názvu Augustus /srpen/za Sextilis.
Dalším důležitým, možná pro nás nejdůležitějším byl rok 325 n.l. a v něm nikajský koncil. Ten se usnesl, že se Juliánský kalendář nadále bude používat v celém křesťanském světě. Komplikace byly s křesťanskými svátky. Takovým svátkem jsou třeba Velikonoce, určované měsíčními fázemi. Výpočet je velmi zajímavý a pokud rádi luštíte nebo pídíte po řešeních, pokuste se.

Kolem juliánského kalendáře ovšem panovaly zmatky. Tak třeba Valdštejn se narodil 14. 9. 1583 - podle juliánského kalendáře a zemřel 25. 2. 1634, to už podle kalendáře gregoriánského. Zavedení gregoriánského kalendáře v říjnu 1582 způsobilo velký zmatek, vždyť se najednou kamsi ztratilo deset dní! Aby byl zmatek v Evropě ještě větší, začal v katolických zemích platit nový kalendář okamžitě, zato v protestantských se prosazoval mnoho let a pravoslaví jej přijímalo ještě pomaleji. U tehdy narozených osob se proto raději uváděla obě data. Třeba zrovna u Keplera je možné najít dva různé letopočty narození: 27. 12. 1571 se totiž převedlo na nový kalendář, a byl z toho 6. leden 1572.





Dalším zpřesněním byl gregoriánský kalendář, vydaný Řehořem XIII dne 24.února 1582 bulou "Inter gravissimas" a církev jej akceptovala a kodifikovala.

Po světě se "toulá" ještě spousta dalších kalendářů a v poslední době zaujal mayský kalendář. To proto, že končí datem
21.12.2012.
V posledních desetiletích bývá konec světa obvykle spojován s děním v blízkém vesmíru. V tomto ohledu smutně proslula vlna paniky vzedmutá návratem Halleyovy komety v květnu roku 1910. Také konec světa, připisovaný mayské předpovědi je dáván do souvislosti s astronomickou událostí. V den zimního slunovratu - tedy 21. prosince 2012 - vychází Slunce v bodě, kde se na obloze promítá jádro naší galaxie. To nastává jednou za 28 500 roků.

Astronomové však upozorňují, že onen velmi vzácný okamžik nepřipadá přesně na rok 2012. Navíc zdůrazňují, že vzdálené hvězdy z centra galaxie nemají na dění ve sluneční soustavě a na Zemi žádný významnější vliv.
A to už jsem trochu utekl od tematu, které jsme probírali, ovšem souvislosti s měřením času jsou natolik zajímavé, že mě "vcucly" a tak mohu vám jen doporučit zabývat se touto tématikou podrobněji a na intrernetu je k tomu neskutečné množství informací. Do 21.12. je ještě dost času. A já vám na závěr představím některé kalendáře, které bylo možno v minulosti pověsit na zeď, postavit na stůl nebo v současnosti využít jako jeden z nejúčinnějších propagačních předmětů. O kalendářích v digitálním kabátě se ani zmiňovat nebudu.
Tak to jsme navštívili kalendáře, jež napovídaly datum před začátkem dvacátého století.
Defilé kalendářů z období prvních historických události první poloviny minulého století. I já si mohl v takovém kalendáři zalistovat, ovšem daleko přitažlivější byly kalendáře, které sloužily zároveň ke čtení, prodávaly se v trafice a nesměly chybět nejen v každé vesnické domácnosti.
Když tento první kalendář spatřil světlo světa bylo veselo. V únoru 1948 přelétl přes republiku rudý mrak, který sliboval život pracujícím jako v bavlnce, v roce 1949 si už, alespoň podle kalendáře, podávali ruce dělníci s rolníky, ve skutečnosti sami se sebou, dva roky po skončení první pětiletky v roce 1953 rostly odborné problémy, připojily se následky čistek a procesů s odborníky a dílo dokonala měnová reforma.
Vzduch se začal pročisťovat, ale od východu se přihnaly mraky a vzduch se prosytil smradem stovek tanků a vojenských vozidel.
V roce 1989 to byla chuťovka, naservírovaná na sametové podložce, ale jak se zdá, péče o ni byla nevalná a tak ztratila na tvaru i chuti.
Tak jsme to dopracovali. A jak vypadají kalendáře na příští rok. Můžeme na ně kouknout, aniž se třeba příštího roku dožijeme.
Fííí,ha. Dnes je čtvrtek 1.11. a ve 12.15 hod. další přednáška, kde se asi budeme ještě kalendáři zabývat. Tak, tak jsem to stihl, ovšem účelem tohoto povídání nebylo zahltit vás fakty, ale upozornit, že i tak běžná věc, jako je kalendář, má svoje kouzlo.