Říjen 2012

Expedice oksroN a Jára Cimrman

19. října 2012 v 5:59 | Old Boy
Dnešní povídání o naší Expedici bude mít zvláštní kouzlo. Za celou dobu,co o ní píši jsem nemohl prozradit jednu zásadní věc, protože byla vázána na slib, že dvanáct let nic z toho, co se dělo při naší první návštěvě Norska, nevyzradíme. A tak jsme tuto návštěvu schovali za pozvání našeho přítele Zdenka, ve skutečnosti se za touto zástěrkou skrýval a občas vykoukl Jára Cimrman.

Abych Járu připomněl, přidávám podoby z jeho životního cyklu a nenechte se mýlit bustou a pomníkem. Nadšenci, kteří už znají jeho životopis a tisíce příhod, které jej postavily v anketě o nejvýznamnějšího Čecha na trůn, zbitý s rozpadlého sudu na víno, mu toto místo na piedestalu pořídili už za jeho života. Bohužel se momentálně neví, kde právě působí, proslýchá se však, že zakotvil se svoji jachtu, zhotovenou podle jeho vlastního projektu jím samým někde u Azorských ostrovů a připravuje pro současný svět nanoideologii.
Norsko je doslova zbrázděno cimrmanovskými kreacemi a dokazuje to i jeho relief. Jeho stopu lze sledovat od jihu až na nejzazší sever.
První stopu jsme při cestě přes Polsko našli už v Českém Těšíně, kde se Cimrman chystal k přechodu do Polského Těšína, aby zde nakoupil na trhu ve slevě výbavu pro norské dobrodružství. Jistě se mnou souhlasíte, že písmo na fotografii je typické pro mistra a rovněž tedy nenapodobitelné. Dozvěděli jsme se, že návštěva Norska bude uskutečněna přes Gdaňsk.
Další stopu jsme našli až u jednoho fjordu, který podle nás měl být přejmenován na Cimrmanfjofden. Opuštěná loďka a typickým cimrmanovským designem a rovnoběžné uspořádání objektů v krajině potvrzuje, že zde mistr navrhl a realisoval svoji představu o využití rovnoběžek v chaoticky uspořádané krajině.
Doufali jsme celých dvanáct let, že se s ním někdy potkáme. Po prvních šesti letech jsme vymysleli trik, kterým bychom jej k nám přilákali. Začali jsme si při cestě přehrávat z CD a DVD dokumenty o jeho životě a díle a výsledkem bylo, že se nám občas z ničeho nic objevil v hlavě nutkání zastavit a když jsme mu vyhověli, stanuli jsme na místě, které Jára nějakým způsobem ovlivnil nebo dokonce realizoval.
Tak třeba při návštěvě Leteckého muzea v Bodo nám padl do oka Cimrmanův majstrštyk při šíření kampaně proti silvestrovským raketám v Norsku.
Vedle stojící stojánek vám prozradí, že v norštině toto dílo nese název kondomrakett a my tam připsali v češtině prezeraketa.
Zde mistr právě obědval a těstivonová kaše se mu zdála málo chutná. Odskočil si k fjordu a využil svého před několika dny vzniknuvšího vynálezu na odchyt krevet. Je to vlastně vysyvač, jehož teleskopická hubice se ponoří do fjordu, vysune až na doraz /dno/ a hledá korýše. Hubici lze nastavit na velikost od 10 mm do 100 mm. Teleskopickým potrubím je spolu s vodou vysát korýš až do lavoru, kterým je vysavač vybaven a kreveta je po usmrcení vhodná k úpravě a konzumaci. Z fotografie nevíme, zda se podařilo nalovit alespoň pár krevet /nastavení 25 mm, u tygřích krevet 94 mm/, ovšem při Cimrmanově zručnosti a bohužel jeho zapomětlivost lze usuzovat, že se dílo podařilo, leč miska zůstala zapomenuta na stole a krevety byly zkonzumovány formou BIO bez usmrcení. Je rovněž pravděpodobné, že tím pádem se ozývalo škroukání v žaludku a Jára lov ještě několikrát opakoval.
Tato fotografie pochází z předčasné pozůstalosti Járy Cimrmana a nese název Světlé zítřky. Je obdivuhodné, jak výstižně tento název dokumentuje současnost/oprýskané a narušené dřevo/ s tvrdostí kamene slibovanou budoucností. Vysvětlit je ovšem nutno vznik pozůstalosti. Mistr ji nechal zveřejnit s úmyslem zbavit se nohsledů, kteří jej následovali na území Ngorongoro, rozsáhlého území, které se rozprostírá mezi stěnami obrovské kaldery /trychtýřovitý jícen sopky/, prastarého vulkánu v severní Tanzánii. Počítal tam totiž množinu volně žijících afrických zvířat. Od té doby víme, že je jich více než 30000 a rozloha dna kaldery je 8 288 km2.
Tento snímek se nám dostal do ruky při zpracovávání fotografií v počítači pod číslem CIM122122.lpg. Záhadou ovšem bylo kdo ji nafotografoval a jak se do počítače dostala. Vzpomněli jsme si, že nám někde u Mo i Rany zmizelo Petrovo tričko s čepicí a začalo se vyjasňovat.
Při cestě na sever jsme někde v Mosjoenu na E6 viděli na zastávce vlakovou soupravu, která křižuje celé Norsko z Osla až do Bodo za polárním kruhem. Jedno okno bylo zastřeno žaluzií a někdo se ozval s poznámkou, že máme toho Járu stále v patách. Ani netušil, že se trefil do černého. Byl to opravdu on a v Mo i Raně, když jsme byli na informačním středisku se vkradl do našeho vozu a zcizil v dobrém úmyslu ono Petrovo tričko a čepici. Na pobřeží se pomocí samospouště vyfotografoval s bójí, kterou po zhotovení a odzkoušení nazval čtyřtykadlo. Toto zařízení registruje výskyt čtyř druhů nebezpečného hmyzu, který se v přírodě nachází a pokud takový exemplář usedne na jedno z tykadel, registruje jej pokud usedl na správné čidlo, pokud se zmýlil, pošle jej na patřičné tykadlo a pak provede záznam. Snímek dokumentuje rovněž mistrovu skromnost, protože zvěřejnění snímku s našimi symboly na tričku fakticky přisoudil vynález tohoto zařízení jednomu z nás.
Na břehu u fjordu jsme málem zakopli o čapku s našim logem a když jsme pod ní nalezli umně složené tričko dovtípili jsme se, že mistr zcizené části úboru s díky vrací a dík navíc podtrhuje krabičkou cigaret se zapalovačem a termohrníčkem s kávou, která byla ovšem i přes izoloční vlastnosti hrníčku už zcela vychladlá.
No a tak nás ani nepřekvapilo, že na polárním kruhu jsme mezi desítkami různých sádrových Trollů našli i tohoto fešáka, kterého zde vytvořil a zanechal Jára. Na podstavci v místě, kde není dost dobře vidět jsme objevili nápis www.cimrtrollman.cz a identifikace byla jasná.
Na jiném místě byla stopa opravdu horká. Tak jako u fjordu stejný inventář - cigarety, zapalovač, místo čapky klobouk a jako novinky velkopopovický kozel a mobilní telefon Nokia. Jára si zřejmě odskočil a přitom narazil na nový nápad - dotykové ovládání mobilného telefonu, který obratrem prodal firmě Apple a utrženou částku věnoval.......
..... na výzkum tajnosnubnosti mezi škeblemi a houbami. Výsledek výzkumu odhalil skutečnost, že houby, které se snoubí se škeblemi se nemusí při kuchyňském zpracování solit.
Stopa poněkud vychládla a tak sjme si alespoň vyfotili část lesa, která se vzhledem k blížícímu podzimu obarvila do poněkud nepřirozené vínově červené barvy.
Pak někoho napadlo mistra přilákat na nějakou ptákovinu. Od slov k činům nebylo daleko a tak se za pár hodin ocitlo u břehu řeky Sjoa zátiší, sestavená z krámů, nakoupených na bleším trhu. Po několikahodinovém čekání jsme v nazelenalé knize vedle miniaturního záchranného kruhu našli sdělení:

Jeg kom, jeg så, jeg forlot. Theatresand.

Jára se nesprávně /jaká výjimka!/ domníval, ža jsme Norové a proto použil norštinu. My, norštiny neznalí, jsme větu vložili do Google překladače a překlad nás udivil:

Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem. divadlo Písek

Po chvíli nám to došlo. Divadlo Písek je překlad jména Jára Cimrman. Ověřili jsme to vložením Jára Cimrman do překladače a skutečně: Theatresand. Ztratili jsme sice Cimrmanovu stopu úplně, ale hřeje nás pocit, že jsme našli překlad jeho jména ve všech možných jazycích. S vyjímkou slovenštiny, kde Jára Cimrman je v překladu Jára Cimrman u všech ostatních je Theatresand.

Expedice oksroN: Hamlet na Kronborgu

18. října 2012 v 5:49 | Old Boy |  cestování
Ne jenom příroda při cestách bývá předmětem obdivu členů Expedice. Rádi "zabrousíme" i na památky, které připomínají blízkou i dalekou minulost. Jednou z nich je hrad Kromborg v dánském přístavním městě Helsingör.

Ti, kteří jezdí do Skandinávie přes Dánsko, toto město určitě znají, protože se v přístavu naloďují na trajekt do švédského Helsinborgu, který převeze čtyři osoby i s autem za nějakých dvacet minut a zaplatíte 48 Euro.Trajekt jede 31x za 24 hodin, takže se nedá zmeškat.
Při zpáteční cestě z Norska domů v roce 2007 jsme "najeli" nějaký čas navíc a dbalí pravidla, že domů se nemá muž vracet dřív, než v čase, který sdělil manželce, jsme v Helsingöru věnovali tři hodiny návštěvě hradu Kronborg.
Tento hrad je jedním z nejnavštěvovanějších památek v Dánsku a tak jsme jej nemohli vynechat. Také už proto, že je do něj umístěn děj Shakespearovy hry Hamlet pod jménem Elsinor.
Kolik byste mu řekli? Nebudu vás napínat. Byl postaven v 15.století a v l6.století přestavěn. Jako skoro všechny historické stavby které znám i on vyhořel a to v roce 1639. Deset let trvalo, než jej opravili a pak sloužil jako vojenská kasárna až do 20.století. A dnes? Patří na seznam památek světového dědictví UNESCO. A podle toho také vypadá.
U vchodu mě hoši postáli, abych měl tuto fotku do článku a tak v šedém je Honza, Zdeněk a Vojta míří svým pohldem do objektivu, Jura se žlutou čepičkou ohlíží vstupní bránu a ta paní v bílém tričku a v naději k nám nepatří. Vstupenka byla mastná, 80 DKK což je nějakých 276 Kč.
Pohled na nádvoří je velmi zajímavý.
Průčeli jednoho z vchodů nám prozrazuje, že bylo po požáru opraveno až v roce 1684. Bohužel nemám snímek nádrvoří, ale ujišťuji vás, že může mít plochu tak asi 60x50m a když jsme tady byli podruhé myslím o dva roky později, byl na nádvoří zbudován amfiteátr, kde se pravidelně hrál Hamlet.
Pro lepší představivost jsem našel letecký snímek, který vám umístění celého komplexu a tedy i nádvoří,přiblíží.
Vydali jsme se na prohlídku. Interier je poměrně skromně zařízen a lze jen těžko srovnávat s nádherou, kterou se pyšní naše hrady a zámky včetně toho kroměřížského.

V jídelně bylo prostřeno, i když se jednalo o pouhé atrapy.
Porůznu uložené předměty nutí návštěvníka k přemýšlení, co tím chtěl tvůrce říct. I pro nás to byl tvrdý oříšek.
Ze stejného kadlubu je i tato maska, položená na krabici s různorodým obsahem.
Tady odpočívá na plastové židličce fešák, hýřící všemi barvami a přitahující pozornost svým zcela odpuzujícím zjevem.
Hradní pán se vypravil na lov /?/ a sluha mu ukazuje cestu k cíli.
A cíl je na dosah ruky. Stačilo jen sestoupit z koně,trochu pozměnit vizáž a pevněji uchopit Amorův šíp.
"No ještě nejsem tak široká jako ta almara. Co říkáš, Vojto?"
Prohlédli jsme si ještě předsáílí míčovny /?/ neboli banketního sálu.

O slavnostních příležitostech bývala vyzdobena čtyřiceti gobelíny s vetkanými tvářemi stovky dánských králů. Při požáru vzalo za své sedm z nich. A míříme do kasemat, které ovšem ten den nebyly přístupné.
Jsou přístupné pouze s průvodcem a protože tam není světlo, je třeba si je pořídit. No je zde automat na svítilny a můžete si z něj vyzvednout za 20 DKK LED svítilnu, která vám poslouží při prohlídce. Kasemata sloužila dříve jako sklad potravin a vězení pro politické vězně. Nebyla nijak zvlášť upravena a tak je vhodné mít dobré boty a vyhnout se tak možnosti vyvrtnutí kotníku nebo jinému úrazu.



























K kasematech si spokojeně sedí a spí Holger Dán a čeká na svoji chvíli. Ta nastane, až Dánsku bude nejhůře. Pak se tento sybol Dánska probudí ze spánku a pomůže zahnat nepřítele. Jeho povinností je totéž, co u nás Blanických rytířů.













V severním křídle hradu se nachází muzeum mořeplavby, které dokumentuje dějiny a vývoj dánské mořeplavby a obchodu za posledních 600 let.
Dánové chtějí návštěvníkům ukázat, že dříve to byli právě oni, kdo vládl mořím v severní Evropě a kdo měl díky modernímu a početnému loďstvu v této oblasti vojenskou převahu. Tam jsme se už ovšem nedostali.
Cestou do přístavu, kde jsme měli zaparkovaná auta, jsme jednak viděli panorama města a měli chvíli času i na nákupy, lépe řečeno pořízení dárků pro naše manželky. Honza dostal dobrý nápad a koupil manželce šperkovnici. Ihned jsem jej následoval. A po cestě domů jsme z počítače pořídili Honzův a můj portrét a vložili je jako první šperk do šperkovnice.

U3V: loudání vesmírem

7. října 2012 v 10:37 | Old Boy |  ostatní

Ještě ani nevyprchal dojem z minulého akademického roku, kdy jsme ukončili my studenti Univerzity třetího věku Tomáše Bati /U3V/ čtvrtým semestrem s osvědčením o jeho ukončení v ruce a už je tu další akademický rok. V posledních několika letech jsme si s manželkou zvykli trávit část svého volného, důchodovskými povinnstmi jen málo vytíženého času, u studia oborů nám známých i neznámých. A tak jsme se přihlásili k dalšímu dvouletému studiu a hned první semestr s názvem Planeta země, Astronomie a Meterologie pro mne znamenal krok do neznáma. Když jsem zalistoval ve své paměti a snažil se najít alespoň pozůstatky nabytých vědomostí z gymnazijních dob o vesmíru, splakal jsem nad výdělkem. Pár pojmů a to ještě jakoby v mléčné dráze, na večerní obloze jedna jasně zářící hvězda o které jsem si myslel, že se jmenuje Večernice a ona to možná byla Venuše. No a poznám Velký a Malý vůz, protože jsem je ukazoval manželce ještě při randění před pětapadesáti lety, kdy se rozhodovalo o tom vzít či nevzít. Manželka si pamatovala názvy planet v pořadí jak jdou po sobě.

A tak jsme zasedli do lavice a prohlíželi přehledně zpracovaná a stručná skripta pro první přednášku.

Přednášející se představil jako autor zmíněných skript a zahájil první přednášku tím, že rozdělil studenty, se kterými bývá ve styku do tří skupin:
- studenti po absolvování střední školy, kteří se rozhlížejí coby, jakby, kdyby
- studenti dálkového studia, kteří už ví co činí
- třetí skupinou jsme zřejmě my, studenti U3V, ale přeslechl jsem, kam jsme v žebříčku zařazeni. Myslím, že by bylo možno použít přísloví "pozdě bycha honit".
Když jsem se porozhlédl po sousedech zjistil jsem, že je nás celkem dvacet a známých z minulých ročníků pět. Na plátně v čele místnosti už z počítače "viselo" zadání i stručné informace a z úst přednášejícího plynul komentář k nim.
A ejhle. Přednáška začíná tím, co jsme v minulém ročníku, semestru o literatuře končili. Překvapení jako hrom. Jan Neruda a Písně kosmické. Z nich báseň Seděly žáby v kaluži. Tož alespoň pár prvních slok.

Tak se doufám nikdo neurazí, ani učený žabák, ani ti s tvrdou lebí. Ovšem je zřejmé, že Neruda měl ve své lebi toho mnohem víc, než jen náměty na básně, povídky a novinové články.
No a pak už to šlo fofrem. Měření vzdálenosti velikost Země je popsána nahoře a při trošce zvětšení se všechno to podstatné o ní dovíte. Není to špatný nápad podsunout vám kopii ze skript a pokud není zájem, můžete poskočit o kus dál. Třeba na měření vzdálenosti Měsíce.
Byl to koumák ten Aristarchos ze Samu, když tak přesně a důmyslně odhadl vzdálenost Měsíce od Země. I dnes je spousta takových, ne-li ještě větších, ale málokdy se o nich dovíme. Přednost mají hvězdy šoubysnisem počínaje a sexbyznisem konče.





A když už "vykoumal" vzdálenost k Měsíci, odhadl opět velmi přesně vzdálenost země od Slunce.










No a měření vzdálenosti hvězd, to je jiná káva. To už vstupují do úvahy nové jednotky a čísla se spoustou nul a jeden /jako já/ se v tom jen těžko orientuje.










Galaxie? Tak to vám doporučuji pokud máte zájem napsat do prohlížeče toto slovo a dovíte se, že máte jen chabou představivost.









Naměřené vzdálenosti jsou jistě zajímavé, ale nadpis kapitoly se jaksi vymýká mému chápání. A tak si vypomůžu. Vážení hmotností některé hmotnosti. A jsem tam, kde jsem byl.













Když to řachlo a vznikl Vesmír, bylo to pěkně dávno. A bude to zřejmě ještě hezky dlouho trvat, než si odpovíme na nezodpovězené otázky.












Opravdu se skláním před těmi, kteří se zabývají průběhem Velkého třesku /doufám, že jsem správně použil velké písmo na počátku tohoto názvu/. Jsou to snad lidé z jiného světa, s neskutečnou představivostí a s červeným diplomem z univerzity.














A tady jsou jména z historie objevu. Některá známe důvěrněji, jiná z doslechu. Einstein se nám vtěsnal do mozku Teorií relativity a Hubble názvem dalekohledu, který byl umístěn do výšky 600 km nad zeměkouli v roce 1990. Dalekohled byl pojmenován podle vynikajícího amerického astronoma Edwina Hubblea.



Přiznám, že o temné hmotě a temné energii jsem nic nevěděl. Pamatuji si na černou díru a domnívám se, že je plná právě temné hmoty. Nebo i temné energie?







Co dodat? No odpověď na otázku S.Hawkinga proč je Vesmír takový, jaký je zároveň zbavuje pozemšťana povinnosti dopátrat se pravdivé skutečnosti a umožňuje zaměnit je pouhými doměnkami.







Život hvězd o kterém se tu mluví nemá nic společného s životem hvězd, o kterých se píše v bulvárních časopisech. Zůstává mě záhadou, proč právě pod tímto názvem bloudí jejich prvními stránkami celá plejáda mužů a žen a navíc jim říkáme celebrity.








Aby hvězda mohla žít, musí se nejdříve narodit a slouží k tomu prvotní nestabilní shluky, budoucí zárodky. A svou roli sehrává i prolínání dvou galaxií. Podobnost čistě náhodná?













Porod je opravdu dramatický a představivost člověka je zřejmě nedostačující, aby postřehla detaily.













Možná jsem vás už dost směroval na levou stranu článku, abych vás nalákal dovědět se něco víc nebo si opět vybavit vědomosti o Vesmíru. Rozhodně vás ovšem nesměruji vlevo na závěr sloupku, který je poset čísly a písmeny mě a zřejmě i vám zcela neznýmými. Rovnice? Žádná rovnítka. No možná je nahrazují šipky.









Tady už jde do tuhého pokud se chápání týče a tak si alespoň zapamatujme, že svět stárne a my stárneme s ním.













Podobnost ne čistě náhodná. Vyčerpané palivo, přestane tlak, jádro se začne smršťovat, povrchové vrstvy se rozpínají. A bílý trpaslík? Věčnost ve třech variantách: nebe, peklo, ráj.















A tato hvězdná varianta jen potvrzuje vznik další varianty.














Je to černá díra. V galaxiích se jich nachází bezpočet a bude trvat ještě dlouho, než si někdo do nich doopravdy a věrohodně posvítí.









Dvě hodiny vyuky skončily a v myslích posluchačů se opět vyrojila odpověď na otázku, kterou položili přednášejícímu jako vůbec první. "Čím bude zakončen semestr a na základě čeho udělen zápočet?" Tak jestliže ten test, který nám byl přislíben se bude pohybovat v rovině všech přednesených čísel, odhadů a dohadů, pak nás potěš Pámbu. A pokud by nás opravdu potěšil, velice bych přivítal, kde se v té neskutečné vesmírné spleti nachází jeho sídlo. Peklo bude asi v oné černé díře.


G/ott/ALERIE

4. října 2012 v 9:59 | Old Boy |  kultura

No písničky, které zpíval a zpívá Karel Gott, ty už možná některé známe nazpaměť. Ale výsledky jeho "bokovky"? S těmi se lze setkat jen ojediněle a tak jsem zapátral a přinesl pár jeho obrazů. Vrtalo mně hlavou, kde bere inspiraci a tak jsem pátral v textech stovek písní, které nazpíval. A možná se podařilo. Celé dílo ovšem působí, že Karel žil pouze mezi samými ženami a muže abys pohledal. Posuďte sami.


Pojď, ukážu ti cestu rájem, pojď a přestaň se mi smát,
Pánbu zaplatí dnes náj a nechá nás dole spát.



Je nebezpečné dotýkat se hvězd,
na zem spadlých, na zem spadlých,
z nebe, je nebezpečné dotýkat se tebe.




Jako bídá s nesnází,
životem mě provází - Angelina
Angelina - hrozný sen mi připomíná
Když si s jinou schůzku dám,
dobře vím, že přijde tam - Angelina
Angelina - nikdy snad nebude jiná
Ti volio bene - říká italštinou plynnou
Ti volio bene - co si jen počnu s Angelinou
Mě rozpolcené, srdce marně se jí spíná
Ta Angelina - o zdraví mě připraví


Tu krásu nelze popsat slovy.
Je to královna ze Sáby
Kdybych byl bourec morušový
Byla by samé hedvábí.


Páni a paní vím jak se ruší žal (jak paní,tak páni taky)
Já tíhnu duší jen k Lady Carneval (jak paní,tak páni taky)
Já kdysi pannám já ba i vdovám lhal (jak paním tak pannám taky))
Teď v srdci chovám jen Lady Carneval (Carneval!)



Svět je krásný, svět je krásný,
svět je krásný s teebou.
Když dva,se rádi mají
i v lednu je, jak v máji
i v lednu je, jak v máji s tebou,
s tebou, s tebou, s tebou.




Kávu si osladím o trochu víc,
v duchu tě pohladím, a jinak nic.
Pustím svůj žal zadními vrátky
a půjdu zase klidně o dům dál.


Und diese Biene die ich meine nennt sich Maja
Kleine, freche, schlaue Biene Maja
Maja fliegt durch ihre Welt
Zeigt uns das was ihr gefällt.







Je jaká je,
tak mi náhle padla do klína,
ani černá ani blondýna, někdy tak a jindy taková,
vždycky hádam je se zachová, zrejme nikdyjak chci já.



Rád jsem Ti hrál, hrál nad řekou
Sám s kytarou pravěkou.
Tvůj zrudlý klaun, Tvůj vlčí mák
Tvůj nejhezčí spolužák.
Má ztracená,jak se máš, kdo Tě má,
kam se schoulíš.


Když milenky pláčou za stříbrných nocí,
ten zármutek váží co pírko, ne víc.
Jejich bolest je stálá jako sníh o vánocích,
milenkám, co teď pláčoui zjasní se líc.


Být sále mlád, to bych si přál, být stále mlád,
vzepřít se jednoou kalendáři,
jen mládí, nikdy stáří.
Být stále mlád, zkouším to dál, být stále mlád
i přes ty známky času ve své tváři
být stále mlád.




Jsem, já jsem na světě rád pro jednu píseň
jedny tóny stále v dáli slyším znít
a když náhle písni tajně přiblížím se,
prchne zrádně dál a dál mě nutí jít.


Ptají se proč bývám stále sám
úsměvy dívek já odmítám
hra milostná, kouzla pouhá
krátká či dlouhá
záhadnou lásku mám
vchází když usínám


Loď snů už se houpá na vlnách,
loď snů perutí když vánek mách,
vidím vlajky v ráhnoví, slyším housle hrát,
a já v téhle chvíli vím, že se blíží má loď snů.


1. Když ti jedenkrát už láska nedá spát, jdi za štěstím,
když se cítíš sám a nevíš kudy kam, jdi za štěstím.
I kdybys měl sbohem dát, všemu cos měl dosud rád,
překroč vlastní stín a lásky plný klín, jdi za štěstím.


Náruč růžíplnou já dnes mám
ostych odkládám
náruč růží, bílých růží
krásným dívkám rozdávám.
To musím zvládnout sám, na to snad sílu mám,
na dveře nápis dám: To musím zvládnout sám.
To musím zvládnout sám, v písni ji stále mám,
ta věrná zůstává,to musím zvládnout sám.
Zůstanu svůj, a tónům stále náležím
Zůstanu svůj, na tom mi nejvíc záleží.
Zůstanu svůj, ať různé vládly styly,
Zůstanu svůj, mé písně nešidily,
Zůstanu svůj, a o nic víc mi neběží…