Srpen 2012

Tak už to chodí: mezi ženami a muži

23. srpna 2012 v 6:40 | Old Boy |  ostatní
Na počátku byla otázka: "Čeho se raději zříci, vína nebo žen? ???? Vždy bude záležet na ročníku."
Koumáci nechali tento otazník stranou a žili podobojí.






"Můžeš mi sundat košilku?"
"...a také podprsenku..."
"...a kalhotky?"
"Jo a kolíčky nech prosím tě viset na šňůře."



"

Čtěte, nečtěte.

22. srpna 2012 v 6:06 | Old Boy |  ostatní
Pokud je vám pod šedesát let můžete následující dopis číst pouze s jemným brněním po celém těle. Pokud ovšem máte už přes šedesát, nebo dokonce přes sedmdesát, pak vás musím varovat. Dívat se pravdě do očí, třeba i bez brýlí může být i trochu stresující. A tak nechávám na vás, zda si následující dopis přečtete a třeba vám poslouží jako předloha k napsání podobného dopisu, jehož adresátem budou vaše děti.
"Milý Toníku,
konečně jsem se odhodlal ti napsat pár slov, abys pochopil, že už nejsem to, co jsem býval. Orčitě sis všiml, že jsem již starý a už nejsem takový, jaký jsem býval. Měj se mnou trpělivost a snaž se mně pochopit.
Když mě spadne při jídle knedlík pod stůl a nebudu schopen se sám obléct, netvař se kysele. Vzpomínáš? Když jsi byl maličký, sbíral jsem pod stolem kousky chleba a učil tě oblékání.
Rád si s tebou povídám a možná budu mnohokrát opakovat to samé.Vydrž a poslouchej. Když už jsi chodil do jeslí, musel jsem ti před spaním vyprávět do nekonečna stále stejnou pohádku, dokud jsi neusnul.
No ano, nerozumím novým věcem, třeba mobilu. Neklepej si na čelo a dej mně čas, abych to pochopil. A třeba to ani nepochopím.
A pokud někdy ztratím niť hovoru nebo zapomenu o čem byla řeč počkej, než si vzpomenu. Když to nedokážu, nebuď nervozní. Pro mě bylo důležitější být s tebou a chtěl jsem, abys mě vyslechl.
Třeba už jednoho dne nebudu chtít jíst. Nenuť mě. Vím dobře, kdy to potřebuji a kdy ne.
Když mi moje unavené nohy už nedovolí jít, podej mi svoji pomocnou ruku tak, jak jsem to udělal já s tebou, když ses učil první kroky.
Snaž se pochopit, že v mém věku se už hůře žije a dny staroby si podávají ruku s trápením.
Jednoho dne pochopíš, že i navzdory mým omylům a chybám jsem vždy chtěl to nejlepší pro tebe a tvoje blízké a snažil jsem se připravit ti cestu, po které nyní kráčíš.
Nesmíš být smutný, znechucený, bezmocný, když mě budeš vidět čím dál víc takového, jak jsem popsal. Budu nesmírně rád, když budeš stát po mém boku. Snaž se mě pchopit a pomoz mi tak, jak jsem já pomáhal tobě, když jsi vstoupil do života.
Budu se na tebe a všechny blízké usmívat i když někdy bolestně a nepřítomně až do....

Tvůj táta."

Nedělní odpoledne

20. srpna 2012 v 6:35 | Old Boy |  ostatní
Včera neděle byla, včera byl hezký čas a co s načatým odpolednem? Ukojit žaludeční touhy je nejlépe na grilu. Zajel jsem pro brikety a různá masa, pečivo jsme vytáhli z mrazáku. Pak jsem sedl k počítači, vepsal do prohlížeče GRILOVÁNÍ a dobře jsem udělal. Hned na prvním místě mě čekalo poučení, které jsem plně využil.


Využil jsem tento recept do posledního písmene, pouze mě mrzelo, že jsem nákup uzmul manželce a tím částečně porušil jeden z bodů. Recept vřele doporučuji.

Peprné slovo

19. srpna 2012 v 7:58 | Old Boy |  ostatní
Kolem nás lítá spousta peprných slov, leč jedno je zastoupeno ve slovníku zejména mužů velmi často. U dětí však představa o jejím významu je různá a zároveň je návodem k jejímu ozřejmění. Položme tedy dětem stejnou otázku: "Co zamená slovo .....?" A dočkáme se odpovědi:




Esterka /8let/: "Je to ta, která neumí zaparkovat. Alespoň podle tatínka."











Michal/6 let/: "Je to Sparta, protože taťka u televize stále opakuje- ta ..... Sparta, ta.....Sparta."









Pepča: ".....? To je neslušné slovo, které slyším od tatínka, když mu nejde počítač."









Petřík /7 let/: "Je to jakoby teta, která spí s různými strýčky, kteří nedokáží spát sami, protože se bojí tmy."








Milka 6 let/: "Je velmi namalovaná a nemá peníze na šaty. Proto stojí u silnice a od strýčků řidičů si bere peníze na šaty."








Linda /6 let/: "Je to taková teta, která pracuje pouze večer, protože tehdy chodí tatínkové z práce unaveni a ona s nimi debatuje. I já bych chtěla být jednou ....."










Jiříček/ 4 roky/: "Je to pes sousedů. Štěka ráno, zbudí tátu a ten nadává, že tu ..... psa zastřelí. Možná je to kníráč, ale lepší štěká."







Slávka /7 let/: "To bude taková teta, která sexuje za peníze. Nevím to přesně, protože jsem se zeptala tatínka, co je to sexovat, ale ten mně odpověděl ať neotravuju."







Staňka /5 let/: "Asi naše teta, protože maminka říká, že až si zase přijde ta .....půjčit peníze, ukáže jí dveře."








A co na to starší generace?






Děda Mazal /74 let/: "V tý politice je to dnes samá ....."









Myslím, že oněch pět teček není třeba vyměnit za reálné slovo.

Až se jaro zeptá.../narcisy/

18. srpna 2012 v 7:19 | Old Boy |  ostatní
Tulipány, které jsem představil v bohatém výběru minulý měsíc se všem líbily a reakce v komentářích mě ujistily, že se chystáte na vaše zahrádky vysadit i další druhy cibulovin. Tentokrát vám nabídnu celou škálu narcisů.
Pověst praví, že řecký mladík jménem Narcissus se zamiloval sám do sebe a za trest byl proměněn ve žlutý květ narcisu. Je to příběh krásného, ale poněkud plachého mladíka, který měl být podle řecké mytologie tak krásný, že se mu kromě žen klaněly i nymfy (vodní, lesní a horské bohyně). On však dával přednost sám sobě a svým tužbám. Rád se toulal po lesích a při svých výpravách pozoroval sám sebe celé hodiny v zrcadle vodní hladiny. Podle pověsti se mladý Narcissos(Narkissos) tak dlouho zhlížel ve svém vodním obraze až se bohové rozhodli ho kvůli jeho odmítání, sebelásce a domýšlivosti potrestat utopením. Jeho tělo se prý nikdy nenašlo a podle pověsti byl proměněn ve žlutý narcis který byl v Řecku považován za květinu smrti. Dodnes používáme označení "narcismus" pro vyjádření něčí samolibosti a ješitné zamilovanosti k sobě samému.
Od té doby se ovšem narcisy rozšířily po zahradkách a předzahrádkách v mnoha zemích světa v nebývalém množství a v mnoha odrůdách. Chtějí ovšem své aby ohlásily svými listy příchod jara a rozkvetly v dubnu a květnu do nebývalé krásy. Pokud nemáte zkušenosti s pěstováním nic se nebojte, je to jednoduché.
Cibule narcisu, zvláště těch nejnovějších odrůd musíte nakoupit. Pozor, musí být na omak tvrdé, měkké cibule jsou nekvalitní a neskýtají záruku dobrého výsledku. Nesmí být mechanicky poškozené a měly by být pokryty hnědou slupkou.No a musíte se rozhodnout, kde je nasázíte. Samozřejmě možností je několik podle toho, jaká místa máte k disposici - zahrada, balkon ale dokonce i květináč. Půda by měla být propustná pro vzduch i vodu a přímé slunce alespoň polovinu dne je nutné.
Když cibule koupíte, napiště si do kalendáře, že je musíte vysadit od začátku září do poloviny října. Cibule musí do zimy zakořenit a představte si, pomocí zatahovacích kořenů se dostat do správné polohy a hloubky tak, aby byly dostatečně chráněny před zimními mrazy.
Sázení je jednoduché. Vyhloubíte jamku tak do 10 cm, pokud není půda dostatečně propustná, nasypeme trochu písku, vložíme cibuli, zahrneme a po vysázení důkladně zalijeme. A nezapomeňte, že vzdálenost mezi cibulemi v řádku je vhodná rovněž 10 cm.
Jak zalévat? Čas od času a vydatně. Rozhodně ne příliš často. Hnojit ano. Před rozkvětem i bezprostředně po odkvětu vícesložkovým hnojivem /NPK, Cererit a pod./.
Aby výsledek byl "sichr" je třeba zvláště ve vyšších polohách po prvních mrazech přikrýt záhonek s narcisy slamou, chvojím, rašelinou, případně uschlou travou nebo zaschlými plevely. Není to ovšem nevyhnutelné. Případnou přikrývku je nutno brzy z jara odstranit. A škůdci? Jsou, ale nemusíte z nich mít strach a není třeba nijak narcisy před nimi chránit.
A pak už se jenom těšte, jak vám narcisy rozkvetou. Na jednom místě je můžete ponechat až 5 let a pak je vyryjete a přesadíte na jiné místo. Ovšem situace je jiná u narcisů, vysazených do květináčů. Po odkvětu a zaschnutí je dobré je ponechat a vysadit do volné půdy a pro novou výsadbu do květináčů na podzim pužít cibule z nového nákupu.
Všechno jednou odkvete, tedy i narcisy. Zbylé květy /určitě jste část použili do vázy/ po odkvětu ihned odřízneme. Ne tak listy. Ty dále rostou a po určitou dobu dodávají "sílu" pro příští vegetaci. V případě, že chcete narcisy vyrýt a přesadit, nikdy je nesuště na slunci, ale ve vzdušném obalu s minimem světla. A pozor! Cibule jsou jedovaté a malé děti zvědavé.
A je to. Zbývá se vrátit na začátek a rozhodnout se, co nakoupit. Tak si vyberte.

Narcis velkokorunný a malokorunný

Bantam, Berlin, Decoy, Precocious, Salome

Trubkovité

Dutch Master, Las Vegas, Mount Hood, Unsurpassable

Plnokvěté

Amstel, Full House, Ice King, Replete, Tahiti

Split- Corona

Charterelle, Orangery, Palmares, Tricollet, Vanilla Beach

Skalkové

 
 
 
 
Golden Echo, Jetfire, Kathie Heath, Raggae, Tete a Tete

Vánoční

No a jsme u konce. Nabídka slušná i když odrůd je mnohem, mnohem více. Radost z rozkvetlých narcisů vám na jaře bohatě zaplatí výdaje za cibulky.
 





 

Berlička

11. srpna 2012 v 9:29 | Old Boy |  ostatní
Kdo by se v tom horku páral s psaním chytrých vět a nutil čtenáře do čtení? Ani já k nim nepatřím a tak jsem sáhl po berličce z mého bohatého archivu a vytáhl na světlo tohoto blogu jednu prezentaci jednoho Slováka nám všem milého a zároveň chytrého. Jeho jméno ani nemusím uvádět. Prosím, čtěte:

Radost vládnout tomuto národu.

Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na bratislavském tržišti říkalo, se stala luxusní nabídkou. Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začaly prodávat s kouskem zad v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa.
Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené žbryndy.
Rohlíky se zcvrkly na polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smrasdlavá, odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji rychle nevyplivnete a to kamkoli.
Všechno, co kdysi bylo opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme vlastně vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu.
Jsou i dobré věci. Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme lupu.
Ulice se zaplnily Bratislavany z Číny, Tchajwanu nebo Vietnamu. Přes reklamy si nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut. Exekutor dopisuje adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem.
Žijeme tak v pomyslném blahobytu. Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.
Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich je už přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kamkoli se pohneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a to všechno pro naši "bezpečnost". Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail. Každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem. Kdykoli se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé, že i při takovém špiclování dochází k trestným činům o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, žhářství, vraždy, se staly běžným průvodním jevem této "svobodné" doby.
Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.
Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, jak jim trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli pro prázdnou flašku. Nebo noblesní hotely pro psy i s vlastní webovou stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. Jakmile se nám náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou péčí. Jak se však na ulici ocitne člověk, nezavadí o něho ani pes.
Stáváme se číslem daňového úřadu nebo sociální pojišťovny.
Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata lidství ? Kde je něco víc než jen strohé konstatování ?

Hrůza, co se zde událo za těch dvacet let !
Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Nepoznáme soused souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady.
Sledujeme stupidní, nehodnotné až destruktivně působící televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina ? Nemá šanci fungovat důstojně bez toho, aby jí byly podsouvány podobné stupidnosti ?
Když už je toho málo, tak se můžeme podívat na Superstar a tam nás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. "Nádhera" ! A dík za ten kulturní hodnotný zážitek, který nám za levný peníz podávají, jako duševním mrzákům, některé televize. Nemluvě o tom, jaké celebrity má člověk možnost vidět. Kam se na ně hrabou takoví umělci, jako pan Króner, Dibarbora, Huba atd., kteří celý život usilovali o to, aby předvedli ten nejlepší herecko-umělecký výkon, aby zanechali v divákovi skutečný zážitek. Rozdíl je jen v tom, že tito herci s uměním žili celý svůj život. Žili pro umění a srdcem umění tvořili.
Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou ještě před prodejem.
K lékařce chodíme s platební kartou nebo s peněženkou v ruce.
Bavíme se jako roboti, kdy jeden mluví o životě a druhý hledí do počítače.
Slyšíme formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané vchody domů, nás lákají do obchodů. Pěkně nás prosí, abychom nakoupili jenom u nich. Když jsme však ale zaplatili "u nich", tak se nestačíme divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde jejich zdvořilost skončila.
Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se i vyjádřit. Ale, k čemu to je, když to není nic platné !
Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Je jenom pár jedinců, kterým je to jedno a ti žijí i tak mimo nás a v anonymitě. Svět onemocněl a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním !

Socialismus nebyl dobrý, ale tato demokracie není o nic lepší.
Možná, že až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění, který nás položí na kolena, kdy to už přestaneme všechno zvládat.
A co dál ?
Mám dost svobody tohoto typu. Svobody, která se svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si neumíme užívat, protože je víc proti nám jak pro nás. Je tak okleštěná zákony a právy těch druhých, že je vpodstatě otevřená nepravostem, zločinu, podvodům. Že její existence mně připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě.
Přeji si potkat člověka - přítele. Chtěl bych se ráno probudit a z celého srdce se těšit na nový den. Chtěl bych mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dřív. Chtěl bych potkat kamaráda, jehož první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale zeptá se mě : "Jak se máš ? Jak žiješ ? Zajdeme si spolu někam sednout ?" Kamaráda, kterého v půlce debaty nevyruší zvonění mobilu a nebude muset odejít a pak říct : "Víš, tento telefon byl tak důležitý, že kdybych ho nevzal, mohlo by mě to stát i zaměstnání."
Ovládnul nás strach a v tom strachu žijeme i své každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, demokraticky zkaženého světa. Nemluvím o listopadu. Ten přijít musel. Ale o tom všem, co všechno sem s tím listopadem přišlo.
Dalšího pokusu, který přijde, když to celé se nebude už moci udržet, se díky Bohu
nedožiji. I když rád bych se toho dožil - možná.
Do kdy bude člověk hledat své místo ?

Uvažuji, zda mám toto smutné zamyšlení nějak komentovat. Nebudu. Nechám to na vás a případně se k němu vrátím.