Červen 2012

S tatínkem je sranda

27. června 2012 v 8:16 | Old Boy |  ostatní

Také jste někdy narazili na kritiku mužů, kteří prý výchovu svých potomků odbývají? Tak aby bylo jasno. Muži jsou ve výchově svých dětí velmi pečliví, vynalézaví a začínají na ně působit už v jejich nejrannějším věku. Přesvědčilo mně o tom několik snímků, které předkládám jako důkazy ve snaze vzít vítr z plachet všem šťouralkám, které výše uvedenou kritiku nekriticky šíří.
Tento malý chlapeček má v láhvi vlažný čaj, ale už obvod láhve a neobvyklé písmo na etiketě mu umožňuje pomalu se vcítit do budoucnosti, která nabídne jiné tekutiny.

Otcové ve snaze uživit rodinu nemají problém s krmením syna a současně vyřizovat korespodenc své firmy v době, kdy manželka je v kosmetickém salonu.

Když dítě dosáhne věku, kdy dokáže samostatně sedět a dělá mu dobře zvuk motorů nastal čas je zacvičit v jízdě třeba na Hondě nebo Kawasaki.

Podobný výcvik za volantem otcové zařazují rovněž do základní výbavy budoucího muže.


Snad jedině tento snímek nahrává trochu pomluvám o ledabylé výchově dětí ze strany otce, ovšem je třeba si uvědomit, že se jedná o trenink na budoucí turistické výšlapy třeba do Prčic.

Jak vidíte, děti odmění své otce mnohdy neobvyklým, ale zcela originálním dárkem.

A že si otcové s dětmi nehrají? Tak to snad nemyslíte vážně! Stačí tyto předložené dva snímky a každý pochopí, že hry mají zcela intenzivní charakter.

Všimněte si toho maximálního soustředění při počítačové aplikaci pohádky o Karkulce, kdy vlk se snaží sežrat babičku a aktéři se snaží pomocí konzolí tomu zabránit.

Otcové stíhají, třeba i pomocí kamarádů výchovu k dobrému vztahu k fotbalu případně jiným míčovým nebo pukovým hrám. Na kočárku ovšem chybí logo Sparty a na stadion je ještě kus cesty.

Při dovolené u moře mají ženy vystaráno. Své tělo, rozložené na písečném loži nechají laskat sluncem, aby změnou barvy kůže zvýšily pravděpodobnost zvýšeného laskání ze strany muže /mužů/. Zatím jejich partner /manžel nebo přítel/ zaučuje jejich společný výtvor do tajů surfingu.

Muž s dítětem zvládne i ten seběvětší nákup a pokud neztratí papírek, na kterém měl napsáno od manželky, co má nakoupit, pak je tato jeho výpomoc v domácnosti korunována úspěchem.
Myslím, že dále rozvádět toto téma a vkládat další příklady je zcela zbytečné. Doufám, že jsem vás přesvědčil.

Expedice oksroN: start 2012

26. června 2012 v 10:58 | Old Boy |  cestování
Tak je to tady. Dnes v 8:45 hod. odstartovala Expedice oksroN na svoji dvanáctou výpravu do Norska.
Před pár dny jsem vám nabídl první dva články, ve kterých se skrývaly první dva díly itineráře pro tuto výpravu. Dostavil se však zádrhel a na snímku nevidíte v celé své, momentálně pokroucené velkosti mne samého, protože musím foukat na bolístku. Vyrojila se náhle celá řada variant jak dál.
Nejpravděpodobněji se jeví, že budu spolu s vámi sledovat výpravu pouze virtuálně jako vy a informace budu dostávat po telefonu nebo přes internet. V tom případě se naskýtá možnost nahradit tento výpadek a ušetřené korunky věnovat na nějaký poznávací zájezd, třeba na Madeiru, kde jsem ještě nebyl a mají tam dobré víno.
Nelze vyloučit, že se během pár dní dostanu znovu do formy a pak je jednoduché sehnat letenku někam do míst, kde výprava zrovna bude a tak ji dohnat. V Norsku je 42 letišť.
Nebylo by zrovna špatné po zdárné rekonvalescenci navštěvovat denně zanedbanou zahrádku, ničit plevely, sbírat maliny, popohánět okurky, aby se daly už sklízet, užívat si v kuchyni vypěstovaných kedlubnů, zelí, kapusty a ledového salátu, pochutnávat si na sklízených bramborech s mlékem, máslem, případně cibulkou. Ušetřené peníze bych mohl uložit do banky a za rok si mohl v Norsku z úroků koupit jeden slušný oběd. Uvidíme, případně si přečteme.
Tím pádem se nebudu dál zabývat komentováním itineráře a poskytnu vám konkrétní informace, ke kterým se dostanu prostřednictvím telefonu a internetu. A děkuji, že mnozí z vás mně drželi palce, abych překonal ten ostych z možných komplikací, kdybych nad zdravotními problémy mávl rukou a vyjel s partou užívat si a kuchařit do Norska.

Zádrhel

23. června 2012 v 16:52 | Old Boy |  ostatní
Začátek tohoto víkendu se mě nejeví nijak extra. Ráno, hned jak jsem vyřídil e-mailovou poštu vypravil jsem se na zahradu natrhat manželce višně. Půda na zahradě po čtvrteční bouřce by se dala mazat na chleba a nožky žebříku, který jsem postavil k višni se hned po prvním vstupu na nejnižší příčku zabořily až na doraz. Prima, přerušil moji úvahu o možnosti případného maléru tento stav a žebřík se zdál stabilní. I vystoupil jsem postupně až do dvou metrů a už ani nevím, jakou písničku jsem si popiskoval. Košík, pověšeny na háčku byl skoro plný a nad hlavou ještě několik trsů lesklých už načernalých višní. Vystoupil jsem ještě o jednu příčku a to si žebřík nedal už líbit. Levé nožky se zabořily ještě hlouběji, žebřík se naklonil doleva, katapultoval mně na zem a sám zůstal stát i s košíkem plným višní. Dopadl jsem na záda, trochu na levý loket a třískl hlavou o měkkou zem. Hvězdičky jsem nestačil počítat, protože moje první myšlenka se ubírala směrem k mému celkovému stavu /odjezd do Norska za tři dny/. Otestoval jsem jej po pár minutách, když jsem se opět postavil na nohy. Nic moc. Určitou dobu se nebudu moci otáčet za děvčaty, protože kroucení hlavou trochu bolí. Tím pádem jsem později výčitkám od manželky a syna čelil pouze souhlasným přikyvováním dokonce i synovu návrhu, že pošle vnuka, aby pokácel všechny stromy na zahrádce, aby nebylo k čemu stavit žebřík.
A pak jsme odjeli nakupovat do Tesca potraviny pro připravovanou Expedici. Po nákupu jsme zajeli do nemocnice. Službu měl náš pravidelný účastník Expedice, který nenapsal recepis, ale pouze požadavek na rentgenové vyšetření, které jsem ihned absolvoval. Se dvěma snímky v ruce, ze kterých moje laické oko nic nevyčetlo, jsem se vrátil k Vojtovi a tomu jsem vyloudil úsměv na tváři. Žádná zlomenina, pouze naražená záda a s tím spojené několikadenní bolesti, než to tělo napraví. Vařečku a rendlík v ruce udržím. Za odměnu dal jednu injekci a po příjezdu domů jsem si po ní šest hodin pospal. A tak jsem teď u počítače, abych se pochválil a vysvětlil, že další blog, týkající se letošního itineráře napíšu až blíže nahlédnu do situace. Manželka si zavařila pět sklenic višní a já si také zavařil. A vy máte ode dneška možnost bez uzardění používat úsloví, že tenhle bloger spadl z višně.

Expedice oksroN: popojedem

22. června 2012 v 15:39 | Old Boy |  cestování
Doufám, že prohlídku Legolandu stihneme tak do 16.hod., protože nás čeká 277 km do Hirtshals, odkud poplujeme do Larviku trajektem v 22:15 hod. Pokud by se nám v Legolandu až tak líbilo, můžeme přespat ještě jednu noc a do Larviku a následně do Oslo přejet až v pátek. Odjezd z Hirshals 12:45.
Měl by to být on, který nás převeze do Larviku a Super Speed je záruka, že cesta bude rychlejší než obyčejným trajektem, ale i dražší. Co skutečně budeme platit jsem z nabídky nevyčetl a nabízené řešení pomocí telefonu jsem neakceptoval-
Tak bychom mohli vidět Larvik před přistáním. Určitě by nás zajímaly památky na Thora Hayerdala, který se v Narviku narodil , na což nás upozornila čtenářka předchozího článku /http://expositor.netau.net/view.php?cisloclanku=2012062101/ paní Lydie. Abychom se přesunuli do Lillestromu poblíž Osla, musíme ujet něco kolem 150 km a tam nás čeká odpočinek u rodiny kamaráda jako ostatně každý rok.
Samozřejmě Oslo nemůžeme vynechat a tak si brousíme zuby na návštěvu Munchova muzea, kde jsme byli před deseti lety a má za sebou pohnutou historii.
Z muzea slavného norského expresionistického malíře Eduarda Muncha byla v roce 2004 ukradena dvě autorova nejslavnější díla, na Výkřik se právě díváte. Obě díla byla objevena značně poničená o dva roky později. Muzeum bylo kvůli posílení bezpečnostních opatření na rok uzavřeno.
Muzeum bude mít nové sídlo. To se bude nacházet hned vedle hypermoderní stavby nové Opery. Soutěž o zakázku vyhrál se svým futuristickým návrhem ateliér španělského architekta Juana Herrerose.
Nové sídlo Munchova muzeanazvané Lambda by podle plánů mělo být dokončeno v roce 2013 a pro jeho umístění byla vybrána v současnosti asi nejatraktivnější architektonická lokalita Osla v přístavu vedle nedávno otevřené budovy Opery. Na stejném místě má vzniknout i nový komplex veřejné knihovny. Tak se ještě podíváme do původních prostor.

V Norsk Folkenmuseu jsme ještě nebyli a i když jsme po celém Norsku viděli spoustu stále zachovalých původních starých budov ve vesnicích i ve skanzenech, určitě to tu bude zajímavé.
Je tvořeno selskými domy a dvory, které byly postaveny díky institucím různých norských oblastí, odkud jednotlivé stavby pocházejí. Objekt zahrnuje asi 150 budov. Vedle selských obydlí tu jsou také plně vybavené obchůdky a lékárny, a v letním období ulice skanzenu ožijí díky dobrovolníkům, kteří se převlékají a předvádějí návštěvníkům život svých předků. Jsou zde vystaveny i řemeslné dílny s plným vybavením. Je největším evropským skanzenem. Byl založen v roce 1894 Hansem Aallem, který sem nechal převézt budovy ze všech koutů Norska. Zrekonstruované stavby dnes umožňují poodhalit tajemství každodenního života obyvatel v údolích, ve fjordech i rybářských komunitách. Jednotlivé budovy byly sestaveny tak, aby vytvořily Gamlebyen - Staré město. Nejstarším objektem je sklad z Hemsedalu postavený v letech 1650 - 1700.
Ve skanzenu často probíhá doprovodný program, při kterém vás lidé odění v tradičních krojích seznámí se zvyklostmi a tradicemi jednotlivých norských krajů. Jsou zde nashromážděny lidové kroje ze všech koutů země sloužící k různým příležitostem. Uprostřed skanzenu se rozprostírá náměstí Festplassen, které slouží k tanečním vystoupením a jiným speciálním akcím, jako jsou například oslavy svatojánské noci.

O sklárně Hadeland Glassverk je řeč už v itineráři a tento snímek je jen důkazem, že les a zeleň vás potkává v Norsku.
na každém kroku.
No a to by tak bylo všechno kromě procházky městem, abychom zjistili, co se od poslední návštěvy změnilo, jak chutnají krevety v přístavním stánku a jestli se nezměnilo střídání stráží před královským palácem.
V sobotu ráno zvedneme kotvy a vyjedeme do Namsosu, kde dojedeme zřejmě docela utahaní po absolvování nejakých 650 km. Vás, kteří jedete s námi se únava netýká a tak si přelaďte na jinou strunu. Zase se ozvu.

Expedice oksroN: pojeďte letos s námi

21. června 2012 v 8:25 | Old Boy |  cestování
No vážně, připojte se k nám alespoň virtuálně a projeďte s námi letošní trasu po Norsku. Abychom ji ale mohli absolvovat musíme si nejdříve sestavit itinerář a po jeho zpracování vás zvu k účasti. Vím, virtuálně to není nic moc, ale kdoví. Třeba tento itinerář použijete někdy v budoucnosti.
Rozhodně si vezmu k počítači každé dva roky inovovaný průvodce Norwegian Automobile Association, který obsahuje podrobné mapy jednotlivých oblastí Norska, nabídky turistických zajímavostí, popis měst a podrobný rejstřík, který nabízí podstatnou část norských míst a najdete tam bezmála každou vesnici.
Samozřejmě máme ssebou GPS, která nás neomylně /?/ navede do místa, které do ní vložíme. A svoláme se. Svolávání trvalo jen krátce, protože se letos Expedice zůčastní jen pět členů a pojedeme tedy pouze jedním autem. Už teď se do mně vkrádá pocit sardinky, natěsnané do plechové krabičky, ale nedá se nic dělat. Cena nafty v Norsku jsou ovšem jedny z nejvyšších v Evropě a blíží se k 50 Kč/l.
Včera večer jsme se sešli v restauraci U lva a probrali předběžný návrh trasy. V rozpáleném večeru s teplotou stále kolem třiceti tu bylo jako v úle, pivo teklo proudem a já srkal Kofolu, protože jsem řídil.
Členové Expedice přijali letošní trasu jako takovou odpočinkovou s možností aktuálně ji vylepšovat a současně poznat pár nových míst, kde jsme ještě nebyli, nebo je pouze projížděli. Takových je v Norsku v řádu pěti nul, protože za oněch dvanáct let jsme putovali víceméně po místech, které doporučovaly cestovky nebo zkušenosti jiných cestovatelů. Když tak listuji v některém knižním průvodci a srovnávám námi navštívená místa s místy doporučovanými, najde se jen pár, které jsme ještě nenavštívili. Mnohé ovšem přivítaly naši přítomnost již několikrát. To proto, že s námi každý rok jel nějaký nováček, kterého jsme přece museli povodit po muzejích v Oslo, Lysefjordu a Preikestolen, proslaveném Geirangeru, Atlantické cestě, národních parcích, Kirkenes u Barensova moře, Nord Kappu, katedrále Nidaros v Trondhejmu, Bryggenu v Bergenu, botanické zahradě v Tromso a mohl bych pokračovat. Tentokrát jede jen jádro Expedice a návštěvu těchto turistických "es" ponechává stranou. A tak byl schválen tento itinerář:

Itinerář Expedice oksroN 2012.

Etapa 1: úterý 26.6.2012 z KM do Billundu přes Hamburk, Kolding
Délka trasy: 1214 km
Čas:: cca 14 hod.
Ubytování poblíž Billundu buď telefonicky nebo na informacích v některém městě.

Etapa 2: středa 27.6. Pobyt v Legolandu u Billundu
Ubytování stejné nebo přesun do Larviku trajektem z Hirtshals /277 km/ v 22.15 hod. /příjezd do Larviku 1:30/ a pak do Lileströmu cca 160 km.

Etapa 3: čtvrtek 28.6. a pátek 29.6. Pobyt v Lilleströmu, návštěva Osla.
Možný výlet z Osla. Hadeland Glassverk je na krásném místě v Jevnaker, jen hodinu severně od Osla, v idylickém prostředí na jižním cípu jezera Randsfjord. Sklárna byla založena v roce 1762 a je nejstarší průmyslového podniku v Norsku, které lze požadovat nepřetržitém provozu od svého založení. Se svými 190 zaměstnanci sklárny dnes představuje nejen velké a prosperující odvětví prochází neustálým vývojem, ale také významné operace spojené s Návštěvnické centrum. Společnost se může pochlubit významné historické a kulturní dědictví, zatímco ve stejné době se zaměřuje na neustálý rozvoj a nový design. Naše Návštěvnické centrum vítá téměř 600.000 návštěvníků ročně, a je tak jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí v Norsku. Hadeland Glassverk je krásně nachází jen hodinu severně od Osla, v idylickém prostředí na jižním cípu jezera Randsfjord. Návštěvnické centrum je otevřeno denně po celý rok, od pondělí do neděle, a nabízí celou řadu aktivit pro děti i dospělé. Můžete sem přijít na zkušenosti místních tradic, historie a kultury, a podívat se na nejnovější trendy a designy. Podívejte se na skláři praktikování jejich tradiční umění, a vyzkoušet si foukání skla nebo skla projektování. Naše osmi obchodech vítám vás na prodejně v továrně ceny nebo jen procházet kolem. Kromě toho, Sklářské krásné a víla-příběh jako okolí udělat perfektní kulisu pro kurzy, konference, večírky a jiné společenské uspořádání

Etapa 4: sobota 30.6.
Přesun do Namsos cca 650 km, přenocování v Namsos Camping, tel.74275344

Etapa 5 : neděle 1.7. Prohlídka města, použití drezíny /?/ po trati cca 48 km a přesun do Kjellingstraumen cca 550km
Město Namsos se rozprostírá na konci fjordu Namsfjorden. V přístavišti najdete krásné dřevěné domky, které jsou postaveny na pilířích. Namsos má dvě muzea. Norsk Sagbruksmuseum je tématicky zaměřeno na těžbu a zpracování dřeva v tomto kraji. V místní expozici najdete první parní pilu, která se v Norsku používala. Pila pochází z roku 1853. Toto muzeum najdete asi 4 km východně od centra města Namsos.. Musíte se dostat přes most vedoucí nad fjordem. Druhým muzeem je Namdal Museum. V tomto muzeu se dozvíte něco z historie města Namsos. Kromě toho je toto muzeum jediné v Norsku , které nabízí přehled nemocničního vybavení seřazeného tak, jak se postupně medicína a vybavení vyvíjelo.
Z turistických aktivit je oblíbená asi 20 minutová procházka na vyhlídku nad městem . Vyhlídka se nachází na skále Bjørumsklumpen. Dostanete se na ní z centra po ulici Kirkegata. Z vyhlídky je pěkný pohled na město a také na fjord Namsfjorden a okolní kopce. Jestliže se na vyhlídku vydáte, asi v třetině cesty narazíte na odbočku. Po odbočení Vás cesta dovede k původním německým bunkrům ze 2. světové války. Bunkry byly celé vytesané z jednoho kusu skály.
Zajímavou aktivitou je možnost zapůjčení si drezíny. Drezíny jsou buď jednomístné či čtyřmístné. Jezdí na dnes již nepoužívané trati mezi Namsos a Grong. Trasa vede podél řeky Nansen. Drezíny si můžete zapůjčit v campu Namsos Camping.

Etapa 6: pondělí 2.7. - sobota 7.7. pobyt v Kjellingstraumen fjord Camp s výlety
1. Národní park Rago cca 200 km tam a zpět - možnost několikahodinového výšlapu.

Po silnici E6 asi 20 km severně za městem Fauske se má odbočit vpravo. Odbočka je zrádné místo, neboť právě vyjedete z tunelu (na E6) a odbočka je vlevo s lehce přehlédnutelným ukazatelem. Silnička pak vystoupá trochu zpět na skálu nad tunelem a pokračuje dál již v pravém směru. Je místy velice uzounká a vede podél vody jejím údolím. Vede dále kolem kempinku (jiný tu již není), který je možno využít v případě vícedenního pobytu v těchto místech. Silnička dále pokračuje asi 2-3 km do obce Lakshola, kde končí. Zde je možno zaparkovat. Turistická cesta začíná u tohoto parkoviště.
Co je možné vidět a očekávat:
Pár slovy lze říci, že to bude hlavně divoká příroda. Nejprve vystoupáme do svahu lesní cestou na kterou pak navazuje úzký chodníček občas se ztrácející mezi kameny, balvany a porostem. Vede téměř po rovině podél říčky s nádhernou modrozelenou vodou a menšími vodopádky. Skončí pod skalní stěnou, ze které rovněž stéká voda. Pokud se výletník vydá na vršek stěny, čeká ho krásný výhled do údolí na meandry řeky, na protější hory a skály s vodopádem. Dál lze pokračovat po rovině podél potoka, po lávkách přes rašeliniště mezi zakrslejšími břízkami. Pak chodníček opět stoupá mezi balvany.
Možností výběru kudy jít je v v tomto NP více a proto se doporučuje, pořídit si místní lokální mapu. Na výběr pak jsou k vidění jezera, rozeklané vršky hor s nejvyšší horou Rago (1312 m), vodopády, údolí i menší ledovce. Z bohaté flóry se zájemce může pokochat hmyzožravou rosnatkou. Milovníci fauny při odpovídajícím chování, trpělivosti a troše štěstí mohou spatřit soby a losy či lišku. Při větším štěstí i rosomáka, rysa, medvěda či bobra.
Vzhledem k tomu, že zde občas zastaví turistický autobus některé české CK, bývá tu více lidí. Není to však často. Jinak se mnoho turistů nepotká. Při vícedenních tůrách je možno použít samoobslužné chatky.
2. Návštěva ostrova Salmon Islands trajektem z Horsdalu -poradit se s Antonym.

Etapa 7: neděle 8.7. až středa 11.7. Přejezd domů se zastávkou v Lilleastromu, případné zastávky po cestě

Myslím, že troška komentáře neuškodí. Cesta přes Německo je nejjednodušší a nejrychlejší, pokud se chcete dostat do Norska. Můžete kupodivu najet v Kroměříži na dálnici a přejet do Osla "suchou nohou" přes Hamburk, dánský Kolding, Kodaň, Malmö, Göteborg. Můžete ovšem využít bezpočet trajektů třeba ze Sassnitz do Trelleborgu, z Helsingböru v Dánsku do Helsingbergu ve Švédsku, z Rostocu do Gedseru v Dánsku nebo Trelleborgu, z Kielu do Göteborgu atd. My si však vybrali trajekt z dánského přístavu Hirtshals do norského Larviku, který jsme již jednou použili a vzhledem k tomu, že přepravu provádí rychlý trajekt, je cesta poměrně časově nenáročná. To proto, že chceme jeden den věnovat návštěvě Legolandu u dánského Billundu. Šéf Expedice tam před několika lety odvezl syna jako odměnu za vysvědčení a nemohl si ji přes výši jednodenního vstupného /cca 1000 Kč/ vynachválit. Takže jsem zvědav, jestli odsud budeme odjíždět se stejnými pocity.


Tak asi vypadá vchod do tohoto zábavného parku. A co o něm říct? Nechme se poučit:

V roce 1968 byl postaven první zábavní park stavebnice Lego,Legoland. Nachází se na samém okraji Billundu a ročně přivítá miliony návštěvníků.
První část a asi všem tu nejznámější tvoří postavičky a památky vyrobené z lega. Jako první návštěvníky přivítá sám spisovatel H. Ch. Andersen s otevřenou knihou. Za ním je složené malé Dánsko se zámkem Fredensborg, sídlem královny. O pár kroků dále je replika kodaňského přístavu s Nyhavn a s královským palácem Amalienborg .
Na protější straně stojí Holandsko s větrnými mlýny a s replikou staré části města Amsterdam. Za rohem protéká řeka Rýn a jeho okolí je lemováno domy a domky, ve kterých žijí lidé, stejně tak jako továrnami, ve kterých zase pracují. Některé exponáty jsou i pohyblivé. Hlavně nejmladší nadchne jízda v legových autíčkách po safari, kde zvířátka jsou vyrobena opět z této stavebnice.
Své unavené nožky můžete nechat odpočívat v restauracích a barech divokého západu. Tato část se nazývá Legoredo Town. Posedíte v Saloonu a nad vámi bude veliká socha indiánského náčelníka vyrobená z miliónu kostiček lega. Na protější straně majestátně shlíží z pohoří Mont Rushmore čtyři američtí prezidenti. Za tímto pohořím jezdí vláček, který provede návštěvníky doly z dob divokého západu.
Další částí Legolandu jsou atrakce pro malé i velké. Horská dráha, jízda na divoké vodě okolo historie Dánska vytvořené pomocí kostek stavebnice, jízda na válečné lodi ze které musíte strefit cíl a další.
Poslední částí je náměstí s kašnou uprostřed, která je stále plná dětí. Rodiče své ratolesti můžou hlídat z restaurací, bister a kaváren, které náměstí obklopují. Děti skotačí ve fontáně za každého počasí, proto park nechal postavit nedaleko fontány výkonný fén, do kterého dítě postavíte, hodíte dvacetikorunovou minci a necháte ho tam usušit. Stojí tam jako ve dveřích.
Okolo náměstí se také nachází kinosál, kde promítají krátký film ze života postaviček z lega, akvárium, před kterým je skoro stále fronta a samozřejmě obchod, kde naleznete oblíbenou stavebnici ke koupi. Nesmí chybět ani muzeum o historii a vývoji stavebnice.
Pokud cestujete z daleka, můžete se ubytovat přímo v hotelu, který je tak trochu součástí zábavního parku. Pro návštěvníky přece jen to nejlepší.
legolandový Nyhavn (nahrál: admin)
legolandový Nyhavn
legolandový vodní zámek (nahrál: admin)
vodní zámek
fotbalový stadion z lega (nahrál: admin)
fotbalový stadion z lega
miniatury z lega (nahrál: admin)
miniatury z lega
legoland- hrad a horská dráha (nahrál: admin)
hrad a horská dráha
atrakce v Legolandu (nahrál: admin)
atrakce v Legolandu
Lego-pianista (nahrál: admin)
Lego-pianista
mount rushmore z lega (nahrál: admin)
mount rushmore z lega
lego-safari (nahrál: admin)
lego-safari
lego- kosmická základna (nahrál: admin)
lego- kosmická základna
Legoland- občerstvení u fontánky (nahrál: admin)
občerstvení u fontánky

Tak se mně zdá, že z toho jde už teď hlava kolem a tak další kometáře k cestě napíši třeba zítra pokud budu stíhat. Teď jdu sepsat seznam propriet, které musíme nakoupit a vzít sebou. Bude to fuška. Zavazadlový prostor auta není neomezený a tak je možné, že pocestujeme jen s kalhotami, Expedičním tričkem, spodním prádlem a nějakou hygienou, bratru do do větší tašky. Když jsem na to upozorňoval a nad bečku s pivem položil otazník aby bylo misto na dostatek jídla bylo mně sděleno, že bečka pojede v každém případě a omezit můžeme jídlo. No jo.

U3V: glejt

18. června 2012 v 6:56 | Old Boy |  ostatní
A byla to sláva, kterou jsem už jednou zažil, ovšem s emocemi na bodu varu. To bylo v roce 1962, kdy jsem v Carolinu vnímal promoci jedním dechem. Podruhé mne jen vyřadili, to když jsem ukončil postgraduální studium a ve čtvrtek 14.6.t.r. v aule Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně jsem dostal /ale i moje žena/ osvědčení o ukončení studia v cyklu B společensko - vědním. Co to obnášelo jsem vám popsal v minulých článcích o U3V.

Když jsem se na U3V přihlásil, odložil jsem titul do šuplíku a na přihlášku napsal svoje jméno bez obložení tituly. Dělám to ostatně už dávno poučen z Norska, kde tituly používají u jména jen vyjímečně. Vzdělanost člověka si musíte vyčíst z rozhovoru s ním, z jeho jednání, chování a podobně.
Předávání osvědčení proběhlo na chlup podle scénáře, podle kterého probíhá promoce řádných absolventů Univerzity.


Vidíte, že mluvím pravdu. Významní akademici Univerzity včetně prorektora zasedli ke slavnostnímu předávání osvědčení a z nich jsem znal jenom druhého zleva, dr. akademikého sochaře Bořka Zemana, který mne donutil nakreslit v rámci studia /semestr výtvarného umění/ autoportrét.
Za to jsem se mu odvděčil hlubokou úklonou při předávání osvědčení.
Předal mně je prorektor Univerzity a protože jsem se už přihlásil na další dvouletý cyklus, získal jsem přece jen titul: v.s. /věčný student/.
Následovala mne manželka a té se vyptávali, kdo z nás dvou byl lepší student. Nevím jak dalece měla pravdu když se svěřila, že dr.Zeman mně dal jedničku a jí dvojku proto, že jsem o něm napsal na můj blog v cyklu U3V článek.
Tak jsem se tvářil s osvědčením za zády spolu s manželkou. Ten třetí to není můj syn, nýbrž spolužák, kterého potkalo
stejné štěstí.

Ve skupince chybím, protože jsem jako obvykle "poletoval" kolem a kolem a hledal příznivé situace pro klip, který hodlám z tohoto aktu pořídit.

A co dál. No rozprchli jsme se jako hejno vran, někteří s kyticí, jiní s pozváním na slavnostní oběd a my se pozvali sami. Oběd byl dobrý a před siestou jsem stihl koštnout ještě decinku červeného. Prozatím stíhám.

Twist a francouzské hole

13. června 2012 v 9:57 | Old Boy |  ostatní
O twistu byla řeč ve vzpomínkách přítomných a o zeď bylo opřeno pár francouzkých holí. Pokud nevíte, co je to twist tak to se podívejte zpět do šedesátých let minulého století a zavzpomínejte na bláznivou hudbu, která připomínala rock and rool a rozkroutila vám celé tělo. A francouzské hole? V té době o nich neměli tanečníci twistu ani tušení. Pokud nevíte, proč jsem začal takovou řeč, pak vám prozradím, že jsem minulý týden organizoval sraz spolužáků našeho ročníku fakulty mechanizace VŠZ Praha po 50 letech. A připadalo mně opravdu že je to o tom twistu a francouzských holích.
Mezi prvními v pátek přijel vlakem, podpírán manželkou a francouzskými holemi Josef, postižený alzheimerovou chorobou a šourající se do auta, které jsme mu přistavili, rychlostí šneka. Moc mu do řeči nebylo, ale oči zářily štěstím, že to zvládl tak jako před padesáti lety na parketu v parku Julia Fučíka, kde málem s twistem královal.
Sešlo se nás 34 a k tomu přibyly podpůrné elementy, vesměs manželky. A bylo nás celkem 47. Pokud někdo přijel vlakem nebo autobusem, cestu z nádraží jsme mu usnadnili tím, že jsme je přepravili vlastními auty. Nékteří přijeli přímo autem a tak se v pátečních odpoledních hodinách rojilo na internátě v kroměřížských Štěchovicích podezřele mnoho důchodců ve věku vesměs sedmdesát let a více. Výtah k ubytování a odpočinku po cestě samozřejmě nemohl chybět a před šestou už jsme je vozili do Arcibiskupského sklepa zámku v Kroměříži, kde se podívali, ochutnali šest vzorků mešního vína, povečeřeli, dozvěděli se leccos z historie zámku a popovídali. Kdo zaváhal a opoměl pořádný svetr musel být potají dodován štamprlkou slivovice na zahřátí z láhve, ukryté v pleskačce jednoho kamaráda. Kolem desáté pěkně sprchlo, ale nikdo nezmokl následkem vína ani počasí. Všechny jsme dopravili během půlhodiny do místa jejich ubytování.
Sobota se netvářila nijak přívětivě, přesto však většina po snídaní vyrazila do Květné nebo Podzámecké zahrady, do Arcibiskupského zámku, na Trh řemesel nebo Zemědělskou výstavu. Pěkně jim vyhládlo a tak polévka s játrovými knedlíčky a kachna s červeným zelím a bramborovými knedlíky chutnala náramně.
Ve čtrnáct hodin zatroubil Pepa na trumpetu znělku na zahájení zlatého hřebu programu. Tento vystudovaný zemědělský inženýr se živil po celý život víceméně hudbou ať na zámořských výletních lodích nebo po barech a tančírnách v Praze, nesměl chybět na žádném našem srazu, který byl tentokrát už myslím dvanáctý a také že nechyběl. A začal program. Žádné dlouhé řeči. Vzpmonínka na ty, kteří čekají na sraz s námi ostatními na onom světě, žádné výčty karierních vrcholů, až na jednoho, který je docentem na vysoké škole, jsou ostatní v důchodu a brblají, že jej mají malý/ten důchod/. Ani o vnucích a pravnucích se nevedou řeči a mluvit o nemocech bylo přímo nevhodné. Stačí, když se podívá jeden na druhého a sám třeba do zrcadla.
Honza napsal a přednesl vzpomínkovou básničku a vysloužil si potlesk:

Kolonka

A pak jsme hádali, kdo to byl pan Včela /vedoucí koleje/, paní Příhodová /sekretářka děkana/, Mikan, Pospíšil, Wanner /profesoři/, Honza Bayer /ročníkový učitel/, Žižka /tělocvikář/. Budete se divit, ale dali jsme to dohromady. V textu se mihly vzpomínky na kolej, lyžařský výcvik na Luční boudě v Krkonoších, majáles s naší hojnou a plodnou účastí, na vojnu jeden den v týdnu po čtyři roky, návštěvy vinárny Lověna, která byla jen coby kamenem dohodil od koleje na Špejchaře.
Také jsme si přečtli pozdrav od vdovy jednoho spolužáka. Stojí za zveřejnění:

Milí přátelé, spolužáci mého muže!
Všechny Vás pozdravuji a budu v duchu s Vámi prožívat hezké chvíle setkání. Jsem smutná z toho, že se s Vámi nemohu setkat a tak posílám alespoň tento netradiční pozdrav. Je to vzpomínka na Vašeho spolužáka Honzu Buriana. Když zemřel, napsala jsem svým vnoučatům knížku o jejich dědovi. Z ní cituji: Vysokoškolské studium se končí kromě státní zkoušky také obhajobou diplomové práce. Diplomovou práci děda bez problémů napsal. V době dokončování této práce si ale nedokázal odříct turistický kurz v Tatrách. V té době už jsem byla jeho velká milenka, a tak mne využil následujícím způsobem. Nelžu, doslova jsem běžela podél rozjíždějícího se vlaku na Hlavním nádraží a děda mi z okénka vlaku diktoval za 1.až za 10. co mám s listy a výkresy z diplomky udělat, kde a jak ji nechat svázat a napsat a podepsat čestné prohlášení, že "jsem diplomovou práci vypracoval samostatně za použití uved
ené literatury". Udělala jsem vše až na drobný "renonc". Nechala jsem mu do diplomky svázat výkresy spolubydlícího spolužáka Vasky Slimáka ze Slovenska. Po vyšetřovačce krádeže výkresů jsem diplomku na druhý pokus nechala svázat se správnými výkresy, udělala vše ostatní a osobně odnesla do školy konzultantovi této práce. Ten ještě následující rok celé posluchárně vyprávěl jako odstrašující příklad: "To jsem měl i takové studenty, kteří nejenom, že diplomovou práce nedonesli osobně, ale dokonce ji poslali po své milence". Jenomže místo odsouzení v posluchárně vypukl smích, protože všichni věděli, že se jedná o nás dva, Honzu a Stáňu. Tak tento odstrašující příklad se nepovedl. Diplomovou práci obhájil děda dobře a zrovna tak státnici.
Tak to je malý úryvek z knížky o dědovi. Zdravím a těším se na příštím setkání na viděnou. Stáňa.

Představili jsme i práci jednoho spolužáka, který důchod prožívá v indiánských vigvamech a vyrábí pro zábavu totemy, kterými zásobuje skautské oddíly a jejich výstavu ma na zahradě:

Na přetřes se dostali i spolužáci, které jsme už dlouho neviděli. V Číně se "ztratili" dva čínští spolužáci, do Řecka se přestěhoval Luludis a na Floridě tráví důchod Franta. Slováci jako by nežili v jiném státě a jsou tu stále jako doma.
Jako obvykle byl připraven parket tentokrát pouze pro dva tanečníky. Vláďa, spoustu let taneční mistr v Praze spolu s manželkou předvedl tři ukázky ze svého tanečního umění v poněkud věkem zkrácené formě a tak byli za pět minut opět u skleničky a talířku s jídlem. To jídlo si přinesli ze stolu s rautem. A pak ruky hore, živijó a šampáno a Gaudeamus digitur. Překvapil hudebník, který přišel zahrát k tanci a nakonec hrál pouze k poslechu. Nikdo neměl odvahu plížit se po parketu. I kuřáci se zcvrkli za ta léta na tři, pivo stagnovalo, víno, které dovezl spolužák ze slovenské Modre nešlo na odbyt jako tak ještě pře deseti lety a tím pádem se ani do zpěvu nechtělo. A večerka byla neobvykle brzy. Po desáté sál osiřel.
Ráno je moudřejší večera, říká se. A moudrých slov na závěr při rozloučení padlo mnoho včetně požadavku, na kterém se všichni zhodli, abychom za dva roky uspořádali sraz opět v Kroměříži. A to už bude možná potřeba, abychom u prezentace měli k disposici nosítka a v očích obdiv, co dokáže vzájemné přátelství z dávných školních let.

Dva dny poté...

7. června 2012 v 7:09 | Old Boy |  politika
...co ve sněmovně vystoupil David Rath si dnes mohu udělat o celé aféře alespoň neostrý obrázek. Přečetl jsem noviny, kde nejméně na čtyřech stranách rozpitvávali každé Rathovo slovo, podíval jsem se na zprávy v televizi, kde nejméně polovina vysílacího času provázela Ratha od otevřených vrat litoměřické věznice až do jejich zavření při jeho návratu. Dostal jsem e-mail, šířený po internetu a nabízející názor novináře v blogu kapal.blog.iDNES.cz, přečetl několik článků na blozích různých servrů. A pak jsem se vrátil k mým článkům, které jsem zveřejnil na mém blogu v roce 2009 pod názvy Pecka a Pecička.
Celá tato úplatkářská aféra položila Davida Ratha na lopatky a obrátila jeho život naruby. Po letech na výsluní je tato situace pro něj o to horší. Nedivím se proto, že se vehementně a formou i provedením exluzivně ve sněmovně hájil. Bohužel však neřekl, kde se vzaly ony miliony v krabici od vína a komu byly určeny. Jen naznačil, že by jejich cesta mohla směřovat do stranické pokladny na nákup propriet na lov voličů v následujících volebních rybnících. Potáhne-li David Rath svou obhajobu před soudem za tento provaz, bude to mít nedozírné následky pro jeho domovskou stranu. Zvláště, pokud se tento náznak zakládá na pravdě. Ani bych se nedivil, kdyby použil tento provaz poté, co jej jeho spolustraníci jednomyslně hodili přes palubu. Gulášek stran, který se už několikrát pořádně připálil, je už po této ingredienci na vylití.


U3V: prázdniny

5. června 2012 v 8:21 | Old Boy

Vítám vás na blogu a v článku, pro který jsem si půjčil logo a ne ledajaké. Přizpůsobil jsem se současnosti, kdy se místo častušek zpívají songy a otevírám vám dveře ke vstupu do prázdnin, které jsem právě přijal za své.
Nejenom že jsem v důchodu a z toho titulu jak je všeobecně známo mám spoustu času na seberealizaci, navíc mě ještě začal vybývat čas vzhledem k tomu, že jsem skončil dva roky návštěv na Univerzitě třetího věku Tomáše Bati ve Zlíně a světe div se, prospěl. Aby ne. Nechodil jsem za školu, ve vyučování nevyrušoval a měl vypnutý mobil, spolužačky měly všechny přes šedesát a tak mě bylo hloupé konverzovat s nimi během hodiny a posílat jim vzkazy pomocí SMS, ani jinak jsem nevyrušoval. Protože jsme neseděli v lavicích, ale za stolem, pod který bylo vidět, nečetl jsem potají ani nekonzumoval svačinu, která ovšem na ony dvě hodiny v mém věku byla k ničemu. Ano, dvě hodiny trvala jedna přednáška a za semestr jich bylo celkem sedm a na závěr bylo nutno napsat závěrečnou práci na téma buď zadané nebo libovolně vymyšlené.

Chtě nechtě jsem se vydal po stezce jednoho dobrodružství třetího věku a při tom zjistil, že se už někdo ujal tohoto tématu a napsal o tom celou knihu. Může být zajímavá a tak teď, v době prázdnin, se pokusím najít ji v regálech mistní knihovny, což bude dobrodružství samo o sobě a pokud ji najdu a přečtu, jistě tam bude inspirace k dalším kapitolám mého života. No ano. Třeba bych si rád odskočil ještě na Island, postavil malý skleníček, naučil se roubovat nebo očkovat stromky, natočit středometrážní dokumentární film by nebylo také od věci, přednášky o Norsku jsem v Akademii třetho věku začal, ale přerušil a mohl bych pokračovat třeba každý měsíc. Ale jsou v té knize další náměty, možná zajímavější, které jsem dosud neochutnal.


No ale musím se držet při zemi. Z peněženky odkapává korunka za korunkou do kasičky v lékárně, jazyk je čím dál mlsnější, blíží se doba, kdy se vzhledem k ceně budeme koupat spíš ve víně než ve vodě a prasátko, i když s ním zatřepu, nechová se vůbec jako ten oslík v pohádce.
A ještě jednu knihu si půjčím. Už ten její název se mně líbí a možná bude vhodným doplňkem onoho Dobrodružství třetího věku. Abych nezapomněl. V prvním semestru jsem zíral na působivou krásu výsledků zahradní architektury a v druhém semestru mě bylo umožněno naučit se takové výsledky nakreslit. Bohužel jsem nakreslil pouze autoportrét a nepoznala mne na něm ani vlastní žena. V třetím semestru jsem si hověl na koberci romantické hudby a ve čtvertém jsem jí podmaloval literérní klasiky téhož období. Bylo to prima, leč bohužel vědomosti, které jsem získal se uložily v nějakém málo přístupném zahybu mého mozku a už za pár týdnů hledám a hledám, nalézt se nedaří. Tak jako třeba jak se jmenuje můj soused.


Když jsme v poslední dvouhodině probírali K.H.Borovského a J.K.Tyla bylo všem jasné, že se k některým jejich dílům vrátíme, protože jsou i dnes velmi aktuální. Vešlo se do ní i podepsání indexů a prohlídka ohodnocených prací s poznámkami, kde kdo šlápl vedle. Pak nám rozdali následující nabídku:

Možnost v dalších dvou letech zopakovat si, co jsme o matičce Zemi už zapomněli, projít se trochu po Zlínském regionu, navštívit život Tomáše Bati a bloudit po zlínských filmových atelierech včetně archivu. A tak jsme se s manželkou, která má za sebou už dva cykly /v prvním absolvovala práva, ovšem zbytečně, protože po 55 letech společného soužití kotvím pevně v manželském přístavu/ přihlásili na další cyklus pod bodem B.
Zbývá se zúčastnit ještě závěrečného dějství, které nám předestřela Baťova univerzita:

No a to už je jasné, že vás tam určitě zavedu ať to máte od A až poZ. Prozatím i pro vás pěkné prázdniny /?!/.

Ticho po pěšině.

3. června 2012 v 7:11 | Old Boy |  ostatní
Zdá se, že letošní sucho se neprojevilo pouze v přírodě, ale vyschly i prameny nápadů, které se dají natěsnat do článků a publikovat na blogu. Přiznám se, že mluvím z vlastní zkušenosti a dodávám, že prameny úplně nevyschly, ale pěšina, po které je k ni nutno kráčet je poseta překážkami a ne vždy mě je do skoku, abych je bystře přeskakoval.
Tak třeba jsem musel dokončit dílo, které jsem před dvěma lety započal, odevzdat závěrečnou práci na U3V. Povedlo se a jeden námět s uvedením jak to dopadlo je na světě. Na krku mě visí organizace srazu absolventů Vysoké školy zemědělské, fakulty mechanizace v Praze po padesáti letech /!!!!/, ale ten proběhne už za týden, určitě se vydaří protože se přihlásilo přes padesát osob /splužáci a jejich ochránkyně/. Třeba také námět. Potom už nezbývá než se pustit do itineráře pro letošní Expedici, která proběhne už po dvanácté a z ní vypadne několik článků, které se za těch pár let, ve kterých Expedici prezentuji, na blogu získaly na značné popularitě.
Na zahrádku vás rozhodně nepozvu slovem a už vůbec ne nějakou fotkou. Bída a utrpení. Jahody jsou letos menší než maliny a ty panečku pořádně seschly, anglický trávník se změnil na saharský, plody meruňky lze počítat na prstech jedné ruky, pod jabloněmi je spousta drobných plodů, které nedokázaly přežít, když dám do krmítka pro ptáky do jedné misky zrní a do druhé vodu, každá návštěva začne u misky s vodou.
Stále se kolem nás dějí věci uvěřitelné, třeba ta Ráthova aféra nebo i neuvěřitelné, třeba, že hokejový brankář Hašek ve svých 45 letech chce pokračovat v NHL ve své kariéře. Čas od času se konají průvody demonstrantů odněkud někam a celkem bez výsledku pomáhají sdělovacím prostředkům zaplnit jejich stránky nebo vysílací čas. Mudrujeme nad tím, zda šetřit nebo nešetřit a zapomínáme na zdravý selský rozum. Operátoři mobilních telefonů nás berou na hůl a ještě chvíli budou. Hudrujeme na zdravotnictví a přitom víme, že je na nejlepší úrovni na jaké kdy bylo a že se dožíváme tím pádem o 7 let vyššího věku, než před čtvrtstoletím. Námětů ažaž.
A těším se, že zmoknu až na kůži, jenom aby to bylo třeba už zítra.