Duben 2012

U3V: přihořívá

28. dubna 2012 v 15:43 | Old Boy |  ostatní
Před středeční přednáškou kroměřížské Univerzity třetího věku začalo neobvyklé hemžení mezi námi studenty. Není divu, přihořívá a brzy spadne klec. Termín odevdání disertační práce je už za čtrnáct dní a našli se i takoví, kteří ji už odevzdali . Než práce "sbalil" přednášející, šly z ruky do ruky a z výrazu tváře bylo možno vysledovat, jak se komu líbily. Já zůstal stranou. Už jsem něco napsal, ale chce to ještě celkovou úpravu a dobrý pocit, že jsem to "neodflákl".
A tak sedím a sleduji výklad o F.L.Čelákovském a když tak poslouchám detaily z jeho života, vracím se v myšlenkách do gymnazijních lavic před více než 60 lety. Spisovatel Čelákovský, tak jako ostatně mnozí jiní, třeba Mácha, nám tenkrát byli představeni s jiskrou v oku, s auerolou kolem hlavy a příkladným životem i dokonalým dílem. Z dnešního výkladu se v tomto obrazu objevily značné trhliny.
Z přemýšlení mě vytrhlo pobrukování přednášejícího, který interpretoval píseň, kterou zná snad každý Čech: "Když jsem já ty koně pásal, přišla na mne dřímota, dřímo-dřímo-dřímotinka, koně mi šli do žita."
Úsměvné. Toto písničku jsme zpívali v první třídě s ještě kapkou u nosu, ale trochu jinak. Místo "koně mi šli do žita" nám z hrdel plynulo "koně vešly do žita".
A ani text písničky se slovy "Pod našima okny teče vodička, napoj mně, má milá, mého koníčka. nechci, nenapojím, já se koně bojím, že jsem maličká" není totožný s tím, jak jsme jej tenkrát zpívali.
Proč o tom vedu řeč? No proto, že je to pro mě zajímavé a dovídám se, že Čelakovský byl horlivým sběratelem písní o čemž svědčí tři díly posbíraných písní. První díl je věnován Václavu Hankovi /pravděpodobný padělatel Rukopisu královeddvorského a zelenohorského/ a obsahuje české, moravské a slovenské písně. Ve druhém díle jsou ruské, srbské a lužické písně a ten třetí obsahuje ty písně, které se nevešly do předcházejících dvou dílů. A v jeho sbírkách se objevily i vaslašské písně, což mně obvzláště potěšilo.
Naslouchal jsem dál životní pouti Čelakovského. Pilně studoval v Českých Budějovicích, Písku, Praze a Linci. Závěrečné univerzitní zkoušky však nedokončil. Živil se jako vychovatel a překladatel, později zakotvil za pomoci F. Palackého u hraběte Kinského jako soukromý vychovatel. Půspbil i jako redaktor Pražských novin, kde zveřejnil nátlak ruského cara Nikolaje I. na Poláky a po stížnosti ruského vyslance ve Vídni byl zbaven místa redaktora i profesury na pražské univerzitě. Stáhl se opět k rodině Kinských, později profesoroval ve Vratislavi, kde působil osm let a pak se opět vrátil na pražskou univerzitu. Pestrá životní pouť a při tom psal a psal, lyriku /Smíšené básně/,epigramy/Padesátká z mé tobolky/, ale také Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských. Byp pracovitý ažaž, ale v jeho soukromém životě se najdou mnohé "mouchy", které snižují jeho piedestál.
No a přišla řeč na Rukopis královedvorský a Rukopis zelenohorský a mohli jsme si prohlédnout kopii. Připomenut byl Toman a lesní panna, já si našel původní rukopis a okouzlil mě. Zkusím, co to udělá s vámi:

Wečer před swatým Janem Mluwí sestra s Tomanem:Kam pojedeš, bratře milý,W této pozdní na noc chwíli Na koníčku sedlaném,Čistě wyšperkowaném?
Do Podhájí k mysliwci Musím ke swé děwčici;Z nenadání nemám stání Zas mě čekej o switání. Dej, sestřičko, dej nowau Košiličku Kmentowau,Kamizolku růžowau."
"Jiskra padla pod koníčkem, Sestra wolá za bratříčkem: Slyš, Tománku, radu mau, Nedáwej se daubrawou: Objeď dolem k Swaté Hoře, Ať nemám po tobě hoře, Dej se raděj w zápolí, Ať mě srdce nebolí.
Nejel Toman daubrawau, Dal se cestičkau prawou; A w Podhájí u mysliwce Nowý domek jedna swíce, Hostí mnoho pospolu, Jizba plna howoru.
Smutkem Toman obklopen Patří s koně do oken: Děwče láskau jen rozplýwá, Na ženicha se usmíwá; Otec jedná námluwy, Matka hledí obsluhy, Jedli, pili, rozpráwěli, Dobrau wůli spolu měli, Žádný na to nic nedbal, Kůň že wenku zařehtal, A mládenec zawzdychal.
Panna jenom snaubená Najednou se zarděla; Swědomí ji předce tlačí, šeptá cosi sestře mladší. Sestřička od wečeře Wyšla rychle za dweře: "Na wěky se, Tomane, Milá s tabau rozstane, Jinému se dostane. Najezdil jsi se k nám dosti, Dnes tu máme bližší hosti, Hledej sobě jinde štěstí."
Toman koněm zatočil, W šíré pole poskočil, Zaťal zuby, smračil čelo, Kolem wšecko neweselo. Půlnoc byla, měsíc zašel, Sotwa jezdec cestu našel; Prudce hned, pak laudawě Ubíral se k daubrawě. "Všecky krásné hwězdičky Ze tmy jsau se rosypaly, Proč wy, moje mladé dni, We tmách jste se zasypaly!"
Jede, jede daubrawou, Les šumí mu nad hlawou, Wětřík chladný z noci fauká, Nad auwalem sowa hauká; Koník blýská očima, Koník stříhá ušima.
Cupy dupy z hauštiny Letí jelen w meytiny, Na jelínku podkasaná Sedí sobě Lesní panna; Šaty půl má zelené, Půl kadeřmi černěné, A ze swatojánkých braučků Swítí pásek na klobaučku.
Třikrát kolem jak střela W běhu koně objela, Pak Tomanowi po boku Wyrownáwá w plawném skoku:
Šwarný hochu, nazaufej, Bujným wětrům žalost dej,Jedna-li tě opustila, Nahradí to stokrát jiná. Šwarný hochu, nezaufej,
Bujným wětrům žalost dej!" To když sladce zpíwala, W oči se mu díwala Lesní panna na jelenu, Toman cítí w srdci změnu.
Jedau, jedau pospolu Měkkým mechem do dolu,Panna Tomanu po boku Wyrownáwá w plawném skoku:
Šwarný hochu, skloň se, skloň; Jenom dále se mnou hoň!" To kdy panna zpíwala,Za ruku ho ujala; Tomanowi rozkoš praudem Prolila se každým audem.
Jadau, jedau dál a dál Podlé řeky, podlé skal,
Panna Tomanu po boku Wyrownáwá w plawném skoku: "Šwarný hochu, můj jsi, můj! K mému bytu se mnau pluj; Swětla denního w mém domě Wěčně nezachce se tobě Šwarný hochu, můj jsi, můj -K mému bytu se mnau pluj!"
To kdy panna zpíwala, W ústa jezdce líbala, W náručí ho objala. Tomanowi srdce plesá, Uzdu pauští, s koně klesá Pod skalami prostřed lesa.
Slunce wyšlo nad horu, Skáče koník do dworu, Smutně hrabe podkowau, Řehce zpráwu nedobrou. Sestra k oknu přiskočila, A rukama zalomila: "Bratře můj, bratříčku můj! Kde skonal jsi žiwot swůj!"

Zavírám stránky a vracím se do posluchárny. Zajímavý je šot, natočený Českou televizí a vhodně dokresluje to, co jsme slyšeli. A tak se po mnoha letech přede mnou"zjevil" Čelákovský a ostatně i řada dalších zajímavých jmen z oné doby a já je mohl posudit očima, které prožily už hezkou řádku let a vidí dnešní i minulý svět korekcí dioptrií. A v tom je asi odměna za to, že jsem šlapal ty čtyři semestry v kolejích pro tento věk poněkud neobvyklých.
No nic. Musím dodělat tu disertační práci a přečíst nabídku na příští dva roky. V nabídce jsou dva cykly. Uvidíme.

Kouzlo časů minulých: krokodýlí slzy

17. dubna 2012 v 9:01 | Old Boy |  ostatní
Koho by to napadlo zabývat se slzami zvířete, které ostatně u nas žije jen vyjímečně v zajetí a rčení má přenesený význam v tom smyslu, že krokodýlími slzami jsou označovány slzy neúpřimné, falešné.

Důkaz o tom si poslechněte v písni z repertoáru orchestru Gustava Broma, která vznikla v roce 1956.Tady je: http://www.youtube.com/watch?v=_DBL4hzKGRI.
Na obrázku je krokodýl nilský, ovšem jak vidíte rozhodně nevylezl z Nilu a ani okolí kaluže nesvědčí o tom, že jsem se zatoulal někam do Egypta. Fotku jsem našel na nějakém webu a téma krokodýl ve vzpomínkách. Vybavil se mně Gustav Brom jak jsem jej v té době znal a organizoval s ním jeho koncerty třeba na Vsetíně, kde jsem studoval průmyslovku. A nejen to. Před očima mně vyvstala vesnice Velký Karlov na Znojemsku poblíž Hrušovan nad Jev., kde jsem žil, pracoval a denně procházel místy, kde dnes stojí krokodýlí farma, v ní přes dvěstě krokodýlů a chystá se chov těchto zvířat zečtyřnásobit. Hádejte proč. Je to celkem jednoduché. Krokodýli se budou porážet, kůže se použijí na luxusní oděvy, kabelky a boty, krokodýlí maso budou dodávat do špičkových restaurací. Maso však lze použít pouze z první třetiny ocasu. A to mně připomělo oběd poblíž krokodýlí farmy na Kubě, na kterém si můžete se mnou pochutnat na http://admin.blog.cz/clanky/clanek/61720445.
V tomto případě mohou být krokodýlí slzy zcela upřímné. Tento druh krokodýlů se dožívá až 100 let, ovšem jatečná zralost je ani ne desetina této doby. Tak to je skutečně k pláči.
Na straně krokodýlů stojí stojí všechna ekologická občanská sdružení jako Greeenpeace, Děti země, Hnutí Duha a další. Nemají nic proti tomu, že na Velkém Karlově je možno turistickým návštěvníkům ukázat krokodýlí farmu/ návštěvy jsou možné už několik let/, budování turistického areálu však považují pouze za krycí manévr, kterým Agrofert Holding Andreje Babiše kryje zamýšlený cíl, chov jatečných krokodýlů. Konečné řešení se vleče už delší dobu a jen čas od času se objeví v televiži šot, který tuto problematiku připomíná.
Na Velkém Karlově je ovšem i největší bioplynová stanice ve střední a východní Evropě s výkonem 2,7 megawattu. Na 40 ha v okolí Velkého Karlova hodlá společnost vystavět agroturistický areál s dětským koutkem v přítomnosti hospodářských zvířat, turistickou jízdárnou, motýlím pavilonem, systémem rybníčků, restaurací s rozhlednou nebo i motokárovou dráhou. O tom se obyvatelům Velkého Karlova v roce 2000 ani nesnilo. Jde ovšem o to, zda sny se proměnily ve skutečnost, která nahradí šeď místa, kde lišky dávaly dobrou noc v "růžovou zahradu". Podle reakce obyvatel asi ne.
Třeba mě to letos vyjde a na Velký Karlov se podívám. Nebyl jsem tam už nejméně 30 let a musím si také ověřit, jestli to, co jsem tu dnes napsal, je pravda a ne jenom to, co jsem pochytal od známých a na internetu. A pokud vás vaše cestování zavede někde poblíž těchto míst neváhejte a zkontrolujte i vy, jestli jsem se nedopustil klamných informací. Asi by mně pak určitě tekly po tvářích krokodýlí slzy.

Tak už to chodí: on a ona

16. dubna 2012 v 10:54 | Old Boy |  ostatní
Pondělí, venku prší, na teploměru devět stupňů, připálil jsem vajíčka na rendlíku a drcl do kávy, která se mně vylila na Reflex, bez kterého mně snídaně nechutná. Vyvětral jsem, mezitím posnídal a utřel z půl hrnku kavy na stole a v náladě pod psa jsem sedl k počítači. Za čtvrt hodiny jsem byl opět "svůj". A tak se s vámi podělím, třeba vás potkala také nějaká ranní "katastrofa".



"Pánové, nebuďte zlí na vaše ženy, příroda se o to s přibývajícími roky za vás postará sama."




"Vendo, budeš jíst tu polévku nebo ne? Jestli ne, dám do ni maso a odnesu ji našemu psovi."






Trosečník po deseti letech samoty na pustém ostrově vytáhl z moře ženu, která se zachránila ze ztroskotané lodi.
"Děkuji vám pane, mohu vám nabídnout pouze to, co jste už deset let neměl a tolik po tom toužil"
"Není možná" zaradoval se zachránce "vy jste donesla pivo?"



Pohoda, spokojenost, ale červíček myšlenky hlodá. Manželka najednou pustí manželovi ruku a uštědří mu pořádnou facku.
"Co blbneš! Za co?"
"Za čtyřicet let mizerného sexu, taťko."
Manžel se zamyslí, postaví se a facku jí vrátí.
"No neblbni, za co?" ptá se udiveně žena.
"A jak vlastně můžeš vědět co je to mizerný sex."

Manžel vklouzne do postele a šušká do ouška své ženě:
"Jsem bez trenýrek!"
"Ale nééé" diví se žena,"nech mně spát, zítra ti je vyperu,"

Žena: "Ahoj."
Muž: "No konečně, už jsem se nemohl dočkat."
Žena: "Ale já zas odjíždím."
Muž: "Proboha, to snad ne?"
Žena: " Myslel jsi na mne?"
Muž: "Na každém kroku, miláčku."
Žena: "A nebyl jsi mě nevěrný?"
Muž: "Blázníš?"
Žena: "Tak já tedy zůstanu."
Muž: "Nebo víš co? Přečti si ten náš dialog pozpátku
."

Manželé si prohlížejí hrad a dojdou až ke hradní studni. Průvodce informuje: "Ta studna je hluboká 50 metrů a říká se, že kdo do ní hodí minci a něco si přeje, tak se mu to splní." Manžel tam hodí korunu a manželka se nahne přes okraj, aby viděla dopad a přepadne dolů. Manžel se diví: "No ne, ono to opravdu funguje."











Příjemný den všem optimistům i škarohlídům. A těm tři navíc.

"Proboha, kolik ti je let?" vyhrkne vyjeveně.
"No přece tolik na kolik vypadám" zní odpověď.
"Nekecej, tolik let se žádná ženská nedožije."

Manžel, předčasný příchod domů a v posteli manželka s černochem:
"A je to tak" řve manžel vzteky "dlouho jsem tě podezříval z nevěry a prosím. Tady je to černé na bílém."

Rozhovor před spaním. Manželka se otočí k Pepoví a špulí rty:
"Už vím, co bych chtěla k narozeninám. Dotykový mobil."
Manžel: "A nemohlo by to být něco méně nákladného?"
Manželka /otráveně/: " Ale jo. Bodlo by, kdybys přestal chlastat."
Manžel /bezprostředně/: "A přeješ si k němu i nabíječku?"

Expedice oksroN: světlý fjord

14. dubna 2012 v 8:29 | Old Boy |  cestování
Před časem se naše čtenářka Lydie přiznala, že při své cestě po Norsku navštívila i Lysefjorden/česky světlý fjord/ a moc se jí tam líbilo. Pravda, naši cestu z roku 2009 po tomto fjordu jsem popsal již v článku "Expedice oksroN: plavba po Lysefjordu, který je doprovázen 39 fotografiemi a uveden pod http://admin.blog.cz/clanky/clanek/48338233. Protože je to pilná a věrná čtenářka, vrátíme se tam ještě jednou. Proč ne. A pokud se chcete na fjord podívat ze světoznámé Preikenstolen /Kazatelny/, tak prosím: http://youtu.be/abh2vRIf6Hk.
Na tomto fjordu zapracoval ledovec v době ledové a mnohé jeho stěny jsou vysoké až 1000 m. Když nasednete na loď v Lysebotnu, můžete jet po fjordu buď pouze do Lauvviku nebo až do Stavangeru, velkého města na západním pobřeží Norska.To ovšem předpokládá příjezd do Lysebotnu po silnici od Tonstadu, kde jste mohli využít celou síť turistických tras i perlu Kjerag, o které bude ještě řeč. Při opačné cestě, pokud jste jeli po pobřeží a poblíž Stavangeru odbočili do Lauvviku, můžete jet lodí do Lysebotnu, pokochat se na Kjeragu a turistických stezkách a pokračovat třeba směrem na Oslo nebo se vrátit se do Stavangeru a jako další cíl vyznačit v mapě nebo nastavit v GPS Bergen. My to jeli před třemi lety právě tímto směrem a Stavanger jsme vlastně jenom projeli a na okraji přespali pod širákem. Ale abych nezapomněl.




Tak tohle je ten hojně navštěvovaný, zaklíněný balvan nad Lysefjordem, který se jmenuje Kjeragboltn a na něm si můžete vypít pohár adrenalinu až do dna. Nejlépe se k ní dostanete z Øygardstølen za dvě až tři hodiny a cesta dá skutečně zabrat, takže pozor na to.
Naše Expedice tuto zajímavost minula, protože nám nevyšel čas, který byl limitován jízdním řádem trajektu a tak jsme jej nechali bez návštěvy. Hydroelektrárny Lyse a Tjodan jsme viděli pouze při cestě lodí a když jsme se dočetli, že tyto dvě elektrárny dodávají proud pro cca 100 000 obyvatel, bylo nám jasné, proč je cena elektrické energie v Norsku tak nízká. Existence více než 500 hydroelektráren a výstavba dalších, především malých vodních elektráren tento trend jenom potvrzuje.











Napájení takové hydroelektrárny může být pěkně vysoko, mnohdy i kolem 1000m.











A jsme připraveni najet v Lysebotnu do trajektu a vydat se na plavbu dlouhou kolem 42 km směrem na Stavanger. Cestou se budeme rozhlížet, objevovat zajímavosti a abychom využili čas,budeme si povídat o Stavangeru.
Žije v něm bezmála 200 000 obyvatel a v řadě norských měst od největšího po nejmenší je na čtvrtem místě za Oslem, Bergenem a Trondheimem. Pyšní se přístavem, nejstarší katedrálou v Norsku, má mírné podnebí a deštník vzhledem k ročním 1200 mm srážek není třeba nosit stále u sebe. Zemědělci si libují, protože v okolí je vegetační období cca 220 dnů, nejdelší v Norsku. Sportovci a zejména fotbalisté jej znají díky fotbalovému klubu Viking F.K.,turisty překvapí jezero uprostřed města s názvem Breiavatnet a spousta zajímavostí v okolí.
Ekonomice dominuje skutečnost, že je zde světoznáme středisko těžby ropy a vše, co s tím souvisí.





Naše plavba po Lysfjordu byla klidná a v nádherném počasí. Slunce se neschovávalo za mraky, větřík chladil rozpálenou palubu, posezení mezi tím palubním nepořádkem, tiché bručení motoru a pohoda. Na trajektech jsme už za ty roky jako doma a tento jinak nevybočuje z řady. Vařili tu dobré kafé i koláčky byly dobré, ale chutnaly svoji cenou jako Sachrův dort přímo ve Vídni.













Čas plyne a po dobré svačině je právě ten správný čas k zamyšlení. Strmé a vysoké stěny fjordu nabízejí co chvíli nová a nová překvapení. Čas od času se objeví vpravo i vlevo místa, která už po staletí skýtají domov osadníkům, kteří nemají jiný možný způsob dopravy do svého příbytku, než lodí. Ti lidé tu stále žijí a starají se o své stádo ovcí a koz, o svůj člun, který je spojuje se světem a umožňuje nachytat ryby k večeři i k dlohodobému skladování na horší časy. Nenaříkají, že lékař, lékarna i nemocnice jsou od nich vzdáleny na mnoho kilometrů. Dovedou se o sebe postarat a nespoléhají se na to, že se jim stát postará o čím dál větší pohodlí. Žijí v přírodě a s přírodou. A proto při setkání s nimi cítíte, že tu jste sice vítáni, ale musíte tiše a opatrně našlapovat všude, kam vkročíte.





























Koncertní síň je nabitá a připravená předvést symfonii plnou kouzelných tónů, zvratů a mistrovského umění dirigenta.

To jsme se už viděli na vrcholech těchto monumentů. Výšlap tam nás čekal příští den a tak jsme pospíchali posléze z přístavu v Lauvviku na místo, které by nám poskytlo pořádný odpočinek, kuchyň s dobrým vybavením a postele se skutečnými nebesy. Protože v pronajaté chatě nebylo dost místa, dva z nás se pod skutečnými nebesy vyspali. A do růžova.
A tak skončil velmi vydařený výlet po Lysefjordu, na který jen tak nezapomeneme.

U3V: trefa

10. dubna 2012 v 8:35 | Old Boy |  ostatní
Sedět na přednášce Univerzity 3.věku s podepřenou bradou a nevěřícným výrazem v očích, tak to se mně stalo právě před pár dny. Přednášející si povšiml článku na mém blogu a hned v úvodu této přednášky uvedl, že byl dvakrát pobaven, což mě potěšilo. Jistotu, zda jde o překvapení příjemné nebo naopak jsem získal až po jeho vyjádření.
Úkol jsem špatně pochopil, protože byl vyřčen spíše jako téma pro závěrečnou práci a když už, tak spisovatel Tomeček byl jistě v přírodě jako doma, bránil každý její kousek, ale mezi klasiky se jaksi ještě nedostal, ne tak do kanonu. A tak jsem zaznamenával pro mne důležitou část z toku slov, která plynula z úst přednášejícího a směřovala k tomu, co si skutečně s klasické literatury mohou lidé dnešní mladé generace přečíst. Procházka si všímala naučné stezky 19.století, na které jsme prošli kolem Čelakovského, Kollára, Šafaříka, Jungmanna a připoměli si obrozeneckou dobu. Začala se tenkrát probouzet naše víceméně agrární společnost bez národního uvědomění a krčila se v koutku, nazvaném teritoriální patriotismus. Vzájemným pojítkem bylo náboženství. Zastavili jsme na pár minut u Dobrovského a vyslechli jeho velký podíl především na rozkvětu českého jazyka díky jeho práci na gramatice. A pokud považujeme souznění národ a jazyk za základ pro identitu národa, pak má Dobrovský pro ni prvořadý význam.
Do hledáčku se dostalo osvícenství, jeho význam, potvrzený i Národopisnou výstavou v Praze roku 1898 a jeho postavení v kontextu s vládnoucími osobnostmi Marií Terezií, Josefem II a Leopoldem II. Spousta zajímavých informací, které z paměti buď vyprchaly nebo v ní zůstal pouhý stín.
Na závěr jsme se podívali na film o Josefu Dobrovském z cyklu České televize "72 jmen historie české" a já při jedné zmínce začal tušit, kdo že z klasických spisovatelů by mohl patřit mezi ty, ke kterým se vzhahuje téma naší budoucí práce. A tak jsem si později našel jednu z jeho básní, uložené ve sbírce "V přírodě."


Matička příroda mi spala,
já u ní bděl a moc se trudil;
"Matičko, vstávej, už je jaro,
pojď mezi nás" - a já ji zbudil.




Matička promnula si oči,
a s ní prohlédli v mladém háji,
pak vstala, rozhledla se v úsměv,
a na zemi hned jako v ráji.



A vše se hnulo, pospíchalo,
tu bylo řečí, doptávání,
vše bylo čisté a tak hladké,
jak na slavnost a k uvítání.




Matička chodí, opravuje,
tu chce mít květ, tu stráň si zdobí,
tu volá ptáky v list a křoví,
tu do potůčku písně drobí.




Pak seje modro hor i nebes,
pak šumnou zeleň do všech dolů,
pak béře ruku mou a praví :
"Pojď hochu, užijme to spolu."


Svitla mě naděje a myslím, že to bude trefa. Stočtyřicet let staré lyrické verše mně myslím dávají za pravdu.





Na doraz.

9. dubna 2012 v 15:20 | Old Boy |  ostatní

Tak co. Už jste doma z pomlázky? Možná to nebylo tak kruté jako ve dvaceti, ale tradice je tradice a pokud jste ji poctivě sloužili, mohli jste se domů vrátit s přítelkyní.





Tato nemá sice tak upravený účes, je však určitě sexy. Ale vodit si ji domů?


















Já bych sázel na přítele a rovnou intelektuála. Vidíte ten přemýšlivý výraz ve tváři, neformální účes, oblečení a fotogenický obličej? Pokud jste přinesli domů právě tohoto, říkejme mu John, tak než usnete, může vám povyprávět o zkušenostech ze světa zvířat.






Vzájemné vztahy ve světě zvířat někdy přesahují všechny meze. Kam až se to kotě až dostalo. To je neuvěřitelné.












Z obrázku vyplývá, proč se název slepice často používá v hanlivém slova smyslu. Ovšem v současnosti jsou v kurzu. A tak farmář svou ženu příliš nepotěší, když jí řekne, že dvě z jejich slepic už neponesou.
"Jó?" diví se žena, "a jak to víš?"
Před chvílí jsem je přejel traktorem."








Posezení slepic u televizoru a právě plynoucí program připomíná v mnohém i současnost v našich domácnostech. A na obrazovce grilují a grilují....











No a vidíte. Taky vypadá jako po "tahu", ale směje se i když se napil pouze slané mořské vody. Vypadá však jako pivní skaut po dvanácti dvanáctkách.










O kousek dál je velký zájem ne o tu paní, ale o banány, které drží v rukou. Zajímavý by byl snímek, který by zachycoval situaci po vhození alespoň jednoho banánu mezi opičky.












Není to ošklivé káčátko, právě naopak. A koťatku se tolik, tolik líbí, že mu to dává najevo.
















Tady je to káčátko uprostřed své rodiny. Matka je disciplinovaně vede po přechodu strážník dává přednost.














Že by si slon dokázal sám postavit hnízdo, to jsem ovšem dosud neslyšel. Možná že mu sedla na hřbet straka a zanechala po sobě nějaké geny.



















Co je moc, to je moc. Ačkoliv v dnešní době?













Tak jméno takovétoto zvířete je mezi lidmi zneužíváno k různým vtípkům. Třeba:

Pan Novák sedí v tramvaji a přes ruku čte sousedovi noviny. Ten
se na něj podívá a s úsměvem praví: "Paroháči!"
Pan Novák přijde domů a hned mezi dveřmi sděluje manželce, co se mu přihodilo.
"Asi si tě s někým spletl" uklidňuje jej manželka.
Shodou okolností příští den pan Novák opět sedí vedle téhož chlapíka. Ten se na něj opovržlivě podívá a bleptne: "Paroháči ukecanej!"








A je po tahu. Klidně odpočívejte a pokud se vám bude zdát i o andulce, rozhodně jí příležitostně zhotovte níže uložené krmítko.








Hlavolam: kde, kdo a co - řešení.

8. dubna 2012 v 6:15 | Old Boy

Hledání kde to bylo, kdo byl hlavní postavou a co se vlastně konalo, nebylo podle odpovědí až tak jednoduché. Ovšem brzy a zcela vyčerpávajícím způsobem odpovědi stylizoval Paolo v komentáři ze dne 2.4.:

Jde o Mexico City, ve kterém se v roce 1968 konaly OH, na kterých získala ČSSR celkově 7. místo ziskem 7 zlatých medailí a z nich 4 Věra Čáslavská, která se na závěr vdávala ve zmíněné katedrále za Josefa Odložila. Zbylé 3 zlaté získali Duchková ve skocích do vody, Rezková ve skoku do výšky a střelec Kůrka ve střelbě z malorážky vleže. Na OH byl rovněž vytvořen fantastický světový rekord ve skoku dalekém a to 890cm, které skočil Beamon z USA. Za zmínku také stojí flop, styl ve skoku do výšky, se kterým přišel skokan USA Fosbury.
A abych přiblížil tuto událost, vkládám ještě stručný osud Věry Čáslavské, jak jej popisuje internet:
Barokní katedrála a náměstí Zócalo praskaly ve švech. Noviny psaly o účasti padesáti, dokonce sto tisíc lidí. Mexičané šíleli, vdávala se jejich "bohyně Vera", miss olympiády.
Nevěsta v běloskvoucí róbě protkávané zlatem ani ženich netušili, že půjde skoro o život. Původně měli dohodnutou kapličku v olympijské vesnici, davům pak nestačila ani katedrála. Potřebovali stráže, aby se dostali k oltáři. Projít chrámem se nedalo, museli přes zadní vchod do sakristie. Novináři, fotografové, v tlačenici nevěstě zmizela i korunka.
Olympionici svalovci kolem nás utvořili kruh, abychom aspoň mohli vyslechnout zkrácený obřadní akt, popisovala V. Čáslavská. Slavný pár oddával tehdejší velvyslanec v Mexiku Karel Hanuš.
Manželství ale krachovalo a po 19 letech skončilo rozvodem. Čáslavská už zůstala sama, Odložil se podruhé oženil a měl další dvě děti. V roce 1993 tragicky zemřel v nedožitých 55 letech. Čáslavská se po roce 1989 vrátila do veřejného života a šest let byla uznávanou předsedkyní Československého a Českého olympijského výboru. Po událostech kolem rodinné tragédie se stáhla a uzavřela do soukromí.
Pro Mexiko 1968 byla Věra Čáslavská hrdinkou.

A i v současnosti je naši sportovkyni 20. století vidět. Zrovna nedávno přivítala v Praze ve spolupráci s česko - japonskou společností skupinu 26 japonských dětí z oblastí, postižených loňskou tsunami, na relaxačním pobytu.

Kouzlo časů minulých: velikonoce

5. dubna 2012 v 15:33 | Old Boy
Včera jsem se od rána se chechtal a ani nevěděl čemu. To proto, že je byla škaredá středa /o čemž jsem se přesvědčil pohledem do zrcadla/ a kdybych se nesmál, určitě bych se podle pranostiky nesmál každou středu po celý tento rok. A díky kamarádovi, který mně zavolal jsem se najednou ocitl zas v krátkých kalhotách na začátku vesnice a mohu vám povykládat, jak to o velikonocích u nás bylo:
"Tož jak nám řekli ve škole pan farář, od Zeleného štvrtka sa stratily zvony do Říma a aby lidi věděli kdy je ráno, poledně a večer, musíme od Zeleného štvrtka zvony nahradiť tragačama, hrkotkama a klapačama a obejíť celú dědinu. Tož moc nám to ani nemusel připomínať. Všecky ty kalamáry byly skované na hůře a tak sa na tragači namazalo enem kolečko aby nepištělo, utřel sa prach a bylo.
Ve štvrtek před večerem sa nás zešlo ogarů kolem pětadvaceti. Cérky eště měly daleko do tej emancipacie a tož sa enem dívaly, jak v průvodu kráčáme, tragačujeme, hrkotáme a klapotáme na celú dědinu. Tož žebyzme byli dosť najezení sa nedá řécť, Zelený štrvtek prý je od teho, že už je všecko zelené a aji na stole při Veřeři páně tam bylo takej tak. A tož co myslíte, že mamka uvařila. No špenát nebo spařené kopřivy a k temu jedno, dvě vajíčka tak aby zbylo na malování a k temu zemňáky, negdy aji upečené. A zítra to bude jakbydal..

To už je Velký pátek a púst jak řemeň, žádný pořádný oběd, enem čočka s čerstvým chlebem a tož to zme ve třídě zdvihali ruku jeden za druhým, že Francek nebo Joza a neslušně zachovali. A už od rána zme klapotali. Též o poledni a večer. Psi vyli, kury sa schovávaly v kurníku a súsedi byli rádi, že věďá, kdy majú jíť na snídaní ze chléva. Do školy zme přišli jak jeden a trochu zme si odpočinuli. O dvanácti zme dědinu zas obešli, potem zme zašli do lesa uřezať nejaký pěkný jalovec do ruky, aby bylo s čím jíť v pondělí na šmigrústovat. A večer zme klapotali zas jak o život. Mezitým zme nahlédli aji do kostela abyzme věděli, co je letos nového v Božím hrobě a bylo to jak lóni. Doma to bylo jak v nedělu. Na poli sa nesmělo dělať, aby sa nepohnúlo s hlínú a nesmělo sa prať. Stařířek si nepamatovali a tož sa šli umyť do potoka místo ráno až večer.

A tož byla Bílá sobota. Eště zme zaklapotali, ale to už všeci věděli, že to nebude zadarmo a tak zme si vzali tašky a skládali do nich všecko, co nám lidé dali. Bylo teho habaděj. To už bylo napečené nejaké cukroví, mazance, uvařené a eště nenamalované vajíčka, aji zvrásklé jabko sa ešče našlo. V chalupě sa dělal pořádek a nekeří aji vylíčili. Kuchyňú sa o poledni nedalo přejíť, tolik tam bylo kalupu kolem vaření a pečení a Mařena nestačila nosiť dřevo do kamen. Z trúby sa kúřilo takovů vúňů, že zme rači šli k potoku nařezať vrbového prútí a potem zme upletli nejaký ten tatar, kdyby nám jalovec negdo zebral. Šak ani k večeru nebyl v kuchyni klid. Roby aji ze súsedství tam malovaly vajca a nás ogary nechtěly ani viděť. A tož zme sa jakžtakž přiživili gde sa dalo a těšili sa na zítřejší neďelu, kdy už púst nahradily málem hody.

V nedělu zme museli do kostela, buď na ranní nebo hrubú. Tož bylo už po skříšení, všeci sa vítali a chlapi šli po mši do hodpody a roby nachystať sváteční oběd z jídla, keré bylo aji při mši třeba posvěcené. Na stůl ládovaly beránky, mazance, usmažené kůzle ale aji pečené a smažené vepřové nebo jehněčí. Jak kdo doma měl. A tož nám lupalo za ušima.. Muselo sa jíť brzo spať, aby sa nezměškal pondělní šmigrúst, na který zme sa štelovali už od Květnéj neděle. Šak tým šleháním bylo co cérce řécť. Nekeří ogaři potem chodili kolem chalupy třeba Rozárky, kerá jim padla do oka jak mlsní psi a hledalí neco, co by jim dovolilo vstúpiť do chalupy a s ňů povykládať.
Co vám budu povídať.
O velkonočním pondělí sem sa od třech ráno krůtil v loži jak chrobák právě vylezlý z hliny a eště než sa začalo rozednívať narafičil sem sa do gatí od Ježíška, košule od stařenky a botek z minulého roka a vyrazil na šmigrúst. Do košíka sem dal jalovec a vypravil sem sa na Staňku Hrabovskú, kerá seděla ve škole hneď přede mnú. Hrabovští měli zarýglované a tož sem vzal žebřík, opřený o kolňu a přes sklopec sem sa dostal na hůru. Potem už po schodoch dolů do síně a do Stančinej komůrky. Eště byla v loži. Když sem ju jalovcem šmigrústoval ječela jak dyž ju na nože bere, ale dala dvě vajca, obarvené v cibulovém šústí. A tož sem ju netáhl pod studňu. Stačilo poléť ju enem vodú z hrnka.
Potem sem šel na Rozáru Velikovskú a to už sa rozednívalo a přidal sa ke mně Ruda Koláčný a Ferdyš Maděra. Obslúžili zme od rána najmeněj dvacet cérek a po devátej zme už koše měli plné vajíček a huby celé od trnkových koláčů. To zme už potkávali starší ogary a aji chlapy. Smrděli sliboviců a k poledně už hulázňali na celú dědinu "Vzali desku dubovú, dubovú, ustrůhali řiť novú, řiť novú". No a tož bylo po šmigrůstě. Dali zme sa do počítání vajec, šli na oběd a dojedli smažené kůzla od včerajška a těšili sa, až sa na konci dubna budú páliť čarodejnice.

Také vzpomenete?

Chytré psisko.

3. dubna 2012 v 6:16 | Old Boy |  ostatní
Také vám chodí prezentace od přátel, vtipy a různé historky? Před pár dny jsem jednu takovou dostal a je mimořádně povedená. Protože by bylo škoda vám ji nenabídnout, tak ji nabízím:


A je to.

Hlavolam: kde, kdo a co?

2. dubna 2012 v 6:45 | Old Boy

Dlouho jsme se nepodívali na nějaké velké město a přitom se jimi atlas světa jen hemží. Třeba toto má druhé největší náměstí na zeměkouli, hned za Rudým náměstím v Moskvě. Významnými budovami se jen hemží, třeba v Národním paláci sidlí prezident, ministerstvo financí, národní archiv. Náměstí ovšem vévodí Catedral Metropolitana de la Asunción de María /Metropolitní katedrála Nanebevzetí Panny Marie/ a byla stavěna skoro dvěstěpadesát let /1573 - 1813/.
Je největší katedrálou na jednom kontinentě a její monumentálnost podtrhují čtyři portály, vyzdobené sloupy a sochami. Z celkem šestnácti kaplí, které jsou věnovány každá jinému světci, je čtrnáct veřejnosti přístupných. Dvě zvonice mají celkem 25 zvonů a pod katedrálou je krypta, kde jsou pochováni význační arcibiskupové. A stalo se, že v minulém století se zde odehrávala událost, která byla sledována celým našim národem a je v dobré paměti dodnes.



A tak si trochu sáhněte do paměti a sdělte ostatním, kteří zaváhali nebo si na tuto událost nemohou pamatovat a uveďte, kde ta katedrála stojí, co se v ní tenkrát odehrálo o kdo byli aktéry této události. Sportu zdar!