Expedice oksroN: od vidím do vidím

11. února 2012 v 8:29 | Old Boy | cestování

O kempu v Kjellingu, který ke jménu této vesničky přidal fjord a camp /Kjellingstraumen fjord camp/ jsem už v mnohém z dříve publikovaných článků leccos řekl.

Pokud jedete od Lodingu po slavné silnici č.17 přes Saltstraumen přejedete po zhruba 25 km třetí most v pořadí a pár stovek metrů za ním uvidíte ukazatel, který vás směruje do vesnice Kjalling, před níž vlevo je "náš" kemp. Pokud zahnete, nebudete litovat, protože vás čeká vřelé uvítání když uvedete, že jste Češi a navíc krásný pobyt se spoustou možností na výlety, o kterých jsem už psal v minulých dílech tohoto seriálu. A doporučím další.

A rozhodně vás může zajímat, jak to v tomto kempu chodí. Už také proto, že jsme vloni do něj dojeli v pátek 8.7. 2011 a byli jsme přivítáni už po desáté. A to by vlastně měla být příležitost k oslavě tohoto výročí, říkejme mu třeba zelená desítka. Pro příští kulatiny máme připraveny názvy stříbrná dvacítka, zlatá třicítka ...

Přivítání v kempu bývá vždy přímo majitelem kempu a s českou vlajkou v ruce. Ta nás pak provází po celém kempu. Není se čemu divit. Antonymu, jak familierně majitele kempu oslovujeme, jsme už za těch deset let přirostli k srdci natolik, že nás považuje za své dobré pořátele a na Československo nedá dopostit. Prozatím neuznal rozdělení bývalého Československa. Totéž platí i o naší partě, která má ve svém středu vždy alespoň jednoho Slováka. Antony žije sám a zimy jsou dlouhé a beze světla, prosedí spopustu času u internetu a tak když přijel před třemi lety k nám docela se vyznal v památkách Prahy, krásách Jižních Čech, Kroměříže i Vysokých Tater. Tam všude jsme jej zavedli a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že to brzy ještě jednou zopakuje.

Protože naše Expedice má každý rok jiný "drez" včetně kšiltovky je samozřejmé, že Antoniho jako pravoplatného člena obdarujeme tímtéž a vloni jsme provedli inventuru čepic. Zjistili jsme, že některá už možná uplavala v rozbouřeném moři.

Vypadá to, že Antony chce omládnout, když má na sobě tričko z roku 2005 nebo se už dlouho nemotal kolem pračky.

Vlajka je umístěna na chatu, která nám každý rok slouží k tomu pětidennímu pobytu v kempu. Jistě jste si všimli, že kemp není nijak přemodernizovaný, je zasazen do krásné přírody hned vedle fjordu, má všechno potřebné vybavení včetně člunu na projížďky a chytání ryb, společenskou místnost, která byla přistavena k původní vesnické kůlně a je snad stará ze dvě století. Okolní hory, blízký vodopád, a možnost jednodenního výletu po turistické pěšině dává možnost užít si pěší turistiky ažaž. A když nohy až tak neslouží, možno se vydat jen pár metrů od kempu na houby. Musíte ovšem kápnout na jejich období. Nám se to několikrát podařilo a to pak nevíte co s nimi. A v noci si můžete vyzkouše spaní pod širákem. Teploty ovzduší v červnu a červenci kolem dvanácti stupňů a dobrý spacák vám umožní tento nezapomenutelný zážitek.

Poblíž "naší" chaty je pod malou lípou důkaz o přítomnosti Járy Cimrmana v tomto kempu na počátku minulého století. Cimrman zavítal do Norska na pozvání norského krále Haakona VII. aby tam posoudil vliv papuchálků na sníženín stavu krevet v okolí ostrova Runde.

Ubytoval se v tomto stavení, kde dnes stojí kemp a hledal místo výskytu ostrova na mapě. Když zjistil, že se spletl a tento ostrov leží několik stovek kilometrů jižněji vynadal si a rozhodl se, že zde stráví několik dní. Ve volných chvílích tesal z kamene různé nástroje jako hřeben s rukojetí na česání sobů, cvičný můstek pro trening sobů na přeskakování peřejí. Více se už nedochovalo. Víme však, že vytvořil z kamene lidskou ruku, do které vložil poselství a zanechal ji pod lípou tak jak ji vidíte na obrázku nahoře. Ze snímku je zřejmé, že lípy v Norsku rostou velmi pomalu a pokud se týká poselství znělo: Člověče neblbni, před zimou nezdrhni!"

A jak dopadl posudek vlivu papuchálků na snížení stavu krevet v okolí ostrova Runde? Když Cimrman po půlroce na ostrov dorazil a cestou zřídil několik trajektů mezi ostrovy, vyfotil jednoho papuchálky se zobákem plným ryb a předložil jej později v královském sídle v Oslu jako důkaz, čím se papuchálkové živí. Byl odměněn pěkně dokulata zaokrouhlenou sumou která mu postačila k cestě do Tuniska, kde se mu podařilo rozluštit, jak vznikl lidový název pro typicky tuniské kalhoty zvané u nás nasrávačky. Potkal jednoho Tunisana, který byl do takovýchto kalhot oblečen . Dali se do řeči a on se představil jako Nasr. Pochválil se, že byl ve Vysokých Tatrách na studijním pobytu a jako důkaz se plácl přes obě kapsy a důležitě sdělil: "Vačky." Cimrmanovi svitlo. "No ano! Nasra vačky. Česky nasrávačky." A od té doby při hledání, jak toto pojmenování vzniklo, není co řešit. Ale vraťme se do kempu.

Jsme v místnosti, která slouží skoro ke všemu. Je možno se zde kulturně vyžít, je tu kuchyňský kout, programy televize, internet, přehravač i gauč, který je už od nepaměti rezervován pro moji osobu, protože je jen sedm kroků od vařiče a trouby, na kterých vytvářím pro mé kolegy snové krmě. Teď na ní sedí kolega Marian s mým laskavým svolením a čeká, než mu uschnou boty. Suší se mu, protože se coural po kopcích a snažil se najít nějaké houby do polévky, kterou

miluje. Kromě této fotografie

donesl i skutečnou houbu a tak jsem se mohl dát do vaření a udělat mu pomyšlení. Zvolil jsem bramboračku. Brambor jsme měli ještě dostatek, protože jsem před odjezdem prohrabal půl zahrádky. Smaženice nebyla, houby prozatím rostly jen semtam a my měli málo času.

Je těžko říct, kolik je hodin. Domnívám se, že tato krmě vznikla někdy odpoledne. Pojem času, vzhledem k absenci noci jak jsme na ni zvyklí, se slévá do jednoho proudu, který lze přirovnat k průpovídce, že "voják běží nebo leží". Tak je to i během pobytu v kempu.

Třeba Milan si zobnul a vypravil se k fjordu. Je to jen nějakých sto metrů.

Milan je koumák a s fotoaparátem umí věci! A tak se mu podařilo fyfotografovat mušle, které jsou na pohled opravdu překrásné. Posuďte sami. Nabízím vám je v pohledu z několika stran.

Aranžování tomu trochu pomohlo, ale i tak jsou snímky na výstavu.

Toto jsou jen pozůstatky našeho pěveckého sbotu Exnor. Zbytek členů se rozprchl po kempu a někteří zamířili přímo ke fjordu na ryby. Zásoby dochází, peněženky jsou tenké a ryby zadarmo /odpočítáme-li ty rybičky, z nichž mnohá skončí zaseknutá na dně fjordu/. A tak Vojta a Honza učí Antonyho valašskou hymnu "My jsme Valaši, jedna rodina" a po půl hodině Antony už zřetelně vyslovuje tento název, kterým hymna začíná a zbytek jen pobrukuje. Honza zasedl k hudebnímu nástroji, kterému se říká pípa a čím dál víc se točí kohoutkem, tím více písniček se narodí.

Lov se podařil, noc byla nádherná. Ráno bude co vidět, ne co nevidět. A tak jsme prožili jeden den v kempu od vidím do vidím. Pár hodin spánku a vyjedeme někam na výlet. Jistě. Pojedete s námi.