Kdysi jsem byl vášnivým rybářem a místo u své mladé ženy a batolících se synů jsem často vysedával u rybníka a krmil kapry vařenými bramborami, kukuřicí případně ztvrdlým chlebem. Občas jsem byl pozván, abych se zúčastnil lovu do sítě, který měl jediný cíl: snadno a rychle nachytat hodně ryb, připravit je o život a pak usmažit v trojobalu nebo ugrilovat se spoustou koření a zeleniny.
Uběhlo mnoho let a vznikl veliký informační rybník, ze kterého se začaly lovit malé rybičky, ukládané do vezírek. Lov se dařil natolik, že rybáři zkusili lovit do čeřenu a výsledek byl stejný. A tak se stalo, že i čeřeny byly svou velikostí malé, protože k malým rybkám se přidaly i větší ryby a tak přišla k užitku síť, nejdříve jedna, pak druhá, třetí a kdoví kolik jich nakonec bude. Facebook, Google+,Myspace, Twitter, Linkedin a abychom se vyrovnali světu, najdete u nás ovšem jen malé cedníčky s názvem Lidé.cz, Spolužáci.cz nebo Líbím se ti.cz. A objevil se název sociální síť.
Tak jsem tam také vplul a to hned do té největší a nejvíc nacpané. Snažil jsem se přidržet hned u vstupu, ale proud dalších a dalších zvědavců mně dotlačil málem až do středu shluku a ten vypadá asi takto:
Hýří všemi barvami, nabízí různé velikosti a tvary, provokuje i rozdává naději. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hleďme. Jeden vnuk, druhý vnuk, vnučka, třetí vnuk, čtvrtý vnuk, spolužák z fakulty, přítelkyně mé přítelkyně, farář, televize, časopisy ...... A všichni se mrskají, cákají kolem sebe a tahají mě za ruku. Oči mně lezou z důlků. Pokouším se plavat, ale moc mně to nejde. Prostoru je dost, ale není vidět cíl. Nakonec to přece jenom bylo k něčemu. Doplaval jsem až na okraj sítě a začal hledal oko, kterým bych se protáhl ze sitě ven. Všechna jsou stejná a pasovaná na ty nejštíhlejší. A hledat prasklinu v síti je asi běh na dlouhou trať. A tak sebou občas také mrsknu, hodím okem po přátelích, kterých jsem pár potvrdil, odplivnu si při některých komentářích a napadá mě, že na tento galimatyáš nemám čas ani chuť. Co dělat?
Jednoduché. Mrtvého brouka, ten se už utopit nemůže a śíť mu nevadí. Mně ano. A přesto plavu ani nevím jak a mohu se kdykoliv pochlubit, že jsem na Facebooku.
Zde hledá
Vtipný obrázek té soc. sítě. Tak vy už také pane Jaroslave? Tak nevím, jestli nás (myslím ty starší) odtud nevyštvou. Třeba dají omezení do určitého věku a budeme upozadění. Nakonec o nic nejde, dokud existuje email, skype, dá se spojit s těmi nejbližšími. Stejně si tam nedopisujeme se všemi uvedenými přáteli. ;-)