Expedice oksroN: sámský parlament /Sametinget/

22. prosince 2011 v 10:20 | Old Boy
Sámský parlament v Karasjoku splývá s jednoduchostí městečka a málem jsme jej přehlédli.

Zaparkovali jsme na parkovišti a pak se chodníčkem přibližovali k zadní části rozsáhlé dřevěné budovy /jak jinak/ a hledali zajímavosti.
Prošli jsme kolem poutače, ze kterého jsme se dozvěděli, že existuje v Norsku další významné sámské /laponské/ místo, městečko Kautokeino. A to se považuje za centrum všech Sámů.. Čeká na vás skanzen a sámské muzeum. Podle informací, které byly k disposici je toto sámské středisko, kde převážná část z 3000 obyvatel mluví sámsky, není svojí atraktivností nic moc a skanzen se zdaleka nedá přirovnat ke skanzenu ve finském Inari, na který jsme před lety rovněž narazili. Autobus tu zajíždí jen párkrát týdně, je tu však samiská střední škola pro chov sobů, vysoká škola i sámiské Národní divadlo Beaivváš Sámi Teahter. Vydávají se zde noviny v sámštině a Kautokeino bylo v roce 2005 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. A pochopitelně je zde centrum intenzivního chovu sobů a můžete se tu dokonce svézt na sobech a v zimě absolvovat safari na sněžných skůtrech. Ale to jsem trochu odbočil.


A tak jsme vstoupili. Vnější část parlamentu působí neobvyklým dojmem a přímo z něj sálá jednoduchost a skromnost života Sámů, jejichž menší část se ještě stále zabývá chovem sobů a žije v dokonalé symbioze s přírodou.












Hala, sousedící se zasedací místností parlamentu překvapí moderním vybavením se všemi současnými technickými vymoženostmi, velmi ochotným personálem i expozicí ukázek ze života Sámů.

















Podobně působí i část, kde je umístěna knihovna, obsahující stovky knih v sámském jazyce a od sámských autorů. Našli jsme zde i ukázky sámské hudby na CD a DVD, reprezentovanou především zpěvačkou Mari Boine. Hudba, nazývaná Joik nepoužívá hudební nastroje, pouze bubínky a zpěv, který nese stejný název a vzdáleně se dá přirovnat k jódlování.





Andres P. Bongo, lidový sámský zpěvák
Skupina Angelit proslavila joint po celém světě
Mari Boinen, nejslavnější sámská zpěvačka
Sančuari, kapela z městečka Kautokeina





Parlament nezasedal /zasedá jen velmi vyjímečně a nepravidelně podle potřeby/ a tak jsme mohli ochozy sálu projít podle libosti a patřičně jsme toho využili. Pokud parlament zasedá, snáží se řešit tlak na "kolonizaci" sámského území a stále větší pronikání rádoby civilizace.













Práva Sámů, možná díky i tomuto parlamentu, se podařilo stabilizovat a dá se říci, že ji posílit. Dnes má každý Sám právo navštěvovat školu se sámským vyučovacím jazykem. V roce 1988 byl přijat zákon, který stanoví, že si tato etnická skupina obyvatel Norska udržela svůj jazyk, kulturu a tradiční způsob života.





Fotka celé naší skupinky před sámským emblémem byla pořízena na památku, že jsme tu byli, viděli a zaregistrovali, že sámské území je v nejsevernějším kraji Norska, Finnmarce a ohraničeno městy Alta, Karasjok, Kirkenes, Tana Bru, Lakselv.















Konkurence na sebe však nenechala dlouho čekat. Když jsme se vrátili zpět do středu městečka Karasjok a navštívili prodejnu suvenýrů, čekal nás kužel pěkně vyvedených Trollů a tak jsme začali tipovat, kdo z nás se kterému podobá. Samozřejmě jsem byl především vybrán já, protože moje vrásky a vlásky odpovídaly módnímu trendu trollích současníků.














Prošli jsme ještě miniskanzen, popovídali si rukama se sámskou kráskou, která předváděla lov sobů lasem tak, že cílem jí bylo statné paroží sobího samce, upevněné na kůlu deset metrů od ní.


Je poledne a turisté hledají a nalézají místa, kdfe je možno se dobře najíst. Proto také ve skanzenu je ticho po pěšině. Jen někde vzadu nese Sám vodu do plátěného týpí a komaři nastoupili na směnu v plném počtu. Plácáme se navzájem o to ne na znamení přátelských pocitů, ale z nutnosti uchránit svoje odkryté i neodkryté časti těla před červenými puchýři.






Na závěr jsme našli i zajímavou stavbu, která by se hodila do leckteré zahrady třeba na chalupě. Nalezli jsme všichni dovnitř a vedli diskuzi, co by to obnášelo a k čemu by se to mohlo hodit. Nápadú byla spousta, některé by se daly publikovat v televizi až po 22. hodině. Vydrželi jsme tam do dvou odpoledne a pak jsme už zamířili směr Nord Kapp.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:49 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama