Říjen 2011

Psaníčko přátelům

13. října 2011 v 7:14 | Old Boy |  ostatní
Vážení,
dnešního rána v 5:35 hod., 1013:35 hod. po operaci, se cítím jako stará, prořezaná jabloň v jarním rozpuku. Provedený řez odstranil 16 kg přebytečné hmoty a tak moje tělesná hmotnost se smrskla na 89 kg živé váhy. Stopy po řezu připomínají horskou stezku s tvrdým podkladem, vinoucí se nudnou krajinou. Nečervenají se, není také proč. Operace byla provedena perfektně.
Často se zúčastňuji prohlídkových šou v Brně i Kroměříži a s pocitem radosti přijímám poklepávání po ramenou, i když mně tyto už málem bolí.
Mrzí mě, že jsem prozatím přišel o sex starců - chuť k jídlu. Konzultoval jsem to se Zdeňkem z Lilleströmu a ten mně řekl, že stav jater po šestihodinové operaci a s tím spojené anamnezii, se málem rovná stavu alkoholika, který si dopřává denně řádný doušek samohonky. A tak do sebe tlačím co jen to jde a udrží se tam, jinak se těším, že "příjde jaro, příjde" a jakmile přiletí první skřivánek, budu si moci i já vrznout. Napadá mě bramborák, vepřo-knedlo-zelo, čabajka, smažený candát, krevety na jakýkoliv způsob atp.
Na zahradu mám vstup volný, ale z nářadí tam zbyl pouze ulomený trháček na ovoce. Ostatní bylo pečlivě uklizeno kdoví kam a tak rýč nemohu ani pohledem pohladit. To proto, že mám zakázánu namáhavější práci a tu lehčí dostanu asi k Vánocům pod stromeček.
A tak mně už nemusíte držet palce, bolely by vás. Zatněte pěst, vztyčte palec pěkně nahoru a pokud přidáte ještě dva prsty ve tvaru V, tak to bude prima.
Váš Old Boy

Naděje umírá poslední

12. října 2011 v 9:55 | Old Boy |  ostatní
1316101745deti_img113_nahled1316100746.jpg 1317031659deti_100_7115_nahled1317030660.jpg 1317840542deti_20110929_15_nahled1317839543.jpg
I když zima ještě neklepe na dveře, postihlo mne mrazení v zádech po přečtení studie o měnící se demografické situaci ve světě, zejména v Evropě. Pokud jste přečetli tuto první větu neodcházejte a pojďte se mnou po tenkém ledě naší budoucnosti, obsaženém ve zmíněné zprávě.
Z výzkumu vyplynulo, že k udržení jedné kultury pro více než 25 let musí být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Cokoliv menšího bude znamenat populační úpadek kultury. Při porodnosti 1,3 dítěte na rodinu nedokáže žádná kultura přežít a zanikne.

Právě kolem tohoto čísla se v současné době pohybuje porodnost u nás.


V roce 2007 byla porodnost v Evropě následující:
Francie………1,8
Anglie……….1,6
Řecko………..1,3
Německo…….1,3
Itálie…………1,2
Španělsko……1,1
A celkový pohled na EU, složenou z 31 států?
Porodnost téměř 1,38. Jednoduše řečeno, nemožné nastálou situaci zachránit a původní evropská kultura vymírá. V období několika let Evropa, jak ji známe, nebude existovat.

Když si toto přečtete, mrazení po celém těle zesílí a já přiznám, že je pro mne až nesnesitelné. Proč proboha můžeme už dnes dohlédnout za obzor, ve kterém naše děti a vnoučata pomalu ale jistě budou ztrácet svoji identitu. A komu to budou klást za vinu?
Ještě v roce 1989 činila porodnost 1,89, což nebylo tak kritické. Od té doby ovšem vidina zlatého prasete obrátila vztah k rodině a do popředí se protlačila zejména u žen snaha po vyšší karieře, svoji roli sehrála i touha po "užívání si života" a hlavní životní poslání ženy, rodit děti, šlo stranou. Dnešní průměrný věk žen, kdy dochází k porodu, je kolem 27 let, skoro čtyřicet procent mladých partnerů žije jako "přátelé".
1314908072deti_DSC_0119_nahled1314907073.jpg 1317031519deti_Nova_slozka4_nahled1317030520.jpg 1317986936deti_IMG_0462a_nahled1317985937.jpg
Mladá populace Evropy však neklesá. Proč?

Od roku 1990 ze všech populací, které se rozvíjejí v Evropě, islámští imigranti tvoří devadesátiprocentní většinu. Ve Francii, tomto suverénním státě s jednou z největších křesťanských populací na světě, je v současné době více mešit než kostelů. 30% dětí ve věku 20 a méně jsou islamisté. Ve větších městech jako jsou Marseille, Nice a Paříž se toto číslo mění na 45%. V roce 2027 jeden z pěti Francouzů bude muslim. Do 39 let se Francie stane islamistickou zemí.
V minulých 30 letech muslimská populace ve Velké Britanii vzrostla z 82 000 na současných 2,5 milionu, což je víc než 30-ti násobný nárůst. Je zde také přes 1 000 mešit, mnohé z nich byly původně kostely.
V Nizozemí 50% všech novorozenců tvoří muslimové. A během 15 let polovina populace Nizozemí bude tvořena muslimy.
Rusko. Více jak 23 milionů muslimů, což je jeden z pěti obyvatel. 40 % ruské armády budou do desítky let islamisté.
Pouze v průběhu několika let bude v Belgii 25 % populace islamistické, 50 % novorozeňat rovněž. Belgická vláda uvedla, že v roce 2025 se narodí 1/3 všech evropských dětí do muslimských rodin. Zbývá pouze 17 let.
Německá vláda byla první, která promluvila o této věci veřejně a v nedávné době uvedla, že úpadek /německé/ populace nemůže být zastaven. Je to jako otáčející se spirála, která nedokáže změnit směr. Německo se stane muslimským státem v roce 2050.
Muammar al-Gaddafi, bývalý libyjský vůdce řekl: "Jsou zde znamení, že Alláh daruje vítězství Islámu v Evropě mez mečů, bez zbraní, bez dobývání. Nepotřebujeme terorismus, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. 50 a více milionů muslimů /v Evropě/ změní Evropu a muslimský kontinent v příštích pár desetiletích."
V součsné době žije v Evropě 52 milionů muslimů. Německá vláda očekává zdvojnásobení během příštích dvaceti let na 104 milionů.
V Severní Americe je situace podobná. Porodnost v Kanadě je na čísle 1,6, k udržení kultury je však potřeba 2,11. Islám je v současnosti nejrychleji vzrůstající náboženství. Mezi roky 2001-2006 kanadská populace vzrostla o 1,6 milionu obyvatel, z toho 1,2 milionu imigrantů.Ve Spojených státech je porodnost 1,6, pokud přičteme Latinoameričany dostaneme 2.11., což je považováno za udržení kultury. V roce 1970 zde bylo 100 000 muslimů, dnes je jich více jak 9 milionů.
Svět se mění. Je čas se probudit. Před třemi lety se 24 islámských organizací sešlo v Chicagu k zasedání a v zápisu jsou zaznamenány podrobnosti o plánovaném nástupu islámu ve Spojených státech. Od novin přes politiku, školský systém až do dalších důležitých prvků americké společnosti. Zasedající pronesli: "Musíme se připravit na realitu, že za 30 let zde bude přes 50 milionů muslimů, žijících na území Spojených států. Svět ve kterém žijeme není tím světem, ve kterém budou vyrůstat naše děti a vnoučata." Katolická církev uvedla: "Islám se stane rovnocenným partnerem. Studie ukazují, že v průběhu pěti až sedmi let se islám stane dominantním náboženstvím ve světě."
S narůstajícím množstvím muslimů naroste i jejich vliv v zemích. Poté u nás začne platit islámská zákon. Bude zde naprosto jiný řád, řád, ve kterém budou postiženy především ženy.
Jsem celoživotní optimista, ale musím připustit, že tato hrozba otřásá mým optimismem až do základů. Jsou-li uvedená čísla správná, a já o tom nepochybuji, pak je věcí každého z nás udělat všechno pro to, aby se nepříznivý vývoj co nejrychleji zastavil.
1310661512deti_Kubicek_nahled1310660513.jpg 1314958550deti_Fotografie350_nahled1314957551.jpg 1318244780deti_270923_1747365535403_1576750563_1386506_7280457_n_nahled1318243781.jpg 1318400989deti_215333_199503240089702_100000900810132_536185_5670903_n_nahled1318399990.jpg



Dovětek: před pár lety jsem byl na čtrnáctidenním pobytu v Tunisku a prochodil kolem hotelu Albatros spoustu kilometrů. Víte, co mne nejvíce překvapilo? Spousta dětí od batolat po školáky kam jen jsem vkročil. Tenkrát jsem si poprve uvědomil, že to jde s naší demografií od deseti k pěti.

Kouzlo časů minulých: kostel

9. října 2011 v 10:35 | Old Boy |  vzpomínky
Když o kostele, tak mně určitě schválíte, abych napsal o tom v mé rodné dědině Brankách na Moravě, pár kilometrů od Valašského Meziříčí.

KOSTEL~1.JPG
A tady je tak, jak jsem si jej vypůjčil z webu a snímek je starý ne více než dvacet let. Poslouží však velmi dobře k vybavení si vzpomínek na dobu před sedmdesáti lety, kdy byl místní svatostánek nejdůležitější budovou v dědině, středobodem svátečního a z části i ostatního dění. Bylo to proto, že to bylo místo pro shromažďování obvykle více než sta lidí, které pojila víra v katolické náboženství, tenkrát mnohonásobně převyšující dnešní stav.
Kostelík v oné době postrádal onen smrček v rozpuku, před ním nestálo jediné auto, vpravo nebyla prodejna potravin ani náhodou a asfaltové silnici, která vlevo od něj míří směrem k Bystřici pod Hostýnem se tekrát říkalo cesta. Byla bez asfaltu, tedy štětovaná a auto se na ní objevilo tak třikrát za den. Zato povozy, tažené koňmi nebo kravami, za sebou zanechávaly zřetelnou stopu ve formě koblížků a rozplácnutých kravinců.
Teď už stačí jen trochu přimhouřit oči a vzpomínky se jen hrnou. Vpravo za kostelem stojí a je využívána stále fara jako kdysi a i když tam není vidět, farská zahrada za ní na tom bude stejně. Za ní už pak vede železniční trať a zvedá se svah, na kterém se rozprostírá hřbitov.
PA310164.JPG
Tenkrát nad branou byl nápis "Číslo poslední", který však nedávno při rekonstrukci zmizel. Škoda. Máte však možnost si tuto bránu prohlédnout včetně kostelní věže na počátku filmu scénáristy Jiřího Křížana "Tichá bolest". Na hřbitově odpočívá mnoho mých kamarádů a skoro všichni moji starší příbuzní. Leží tu i můj kamarád z mládí už zmíněný Jiří Křížan, který zemřel náhle vloni 13.10. a kterému patří i tyto moje vzpomínky.
PA310159.JPG

PA310157.JPG

Odešel a zanechal po sobě dílo, které jen tak nevymizí z povědomí všech, kteří milují literaturu a film. A nejen to. Byl přímým účastníkem "sametové revoluce" a mihl se i v politice v počátcích nového státního uspořádání.
KOSTEL~1_1.JPG
Když se opět vrátíme k úvodnímu snímku a padne nám do oka onen vysoký sloup, který lícuje s pravou hranou kostela, jedná se zřejmě o část památníku obětem první světové války a hned vedle za stromy se schovává Obecná škola /tak se tenkrát jmenovala/ do které jsem chodil a panovaly na ní poměry podobné, jako ve stejnojmenném filmu Jana Svěráka. Pořádek, rákoska, oslovská lavice. Jen ten vojenský dril a uniforma chyběly. S břidlicovou psací tabulkou v podpaží a hranatou koženou brašnou na zádech jsem ji začal navštěvovat v roce 1942.
P1060361_0.jpg
Nahlédněme dovnitř kostela. Oltář se mnoho nezměnil. Architektura vytrvala, sošky zřejmě nebyly ukradeny, lustry drží stále ten správný lesk a Ježíš? Stále shlíží z kříže na ty, kteří jej přišli požádat o radu, pomoc nebo odpuštění a rozdává naději.
P1060348_0_2.jpg
I hlas kazatele je dnes silnější a srozumitelnější a přesto čím dál více zaniká. Zanikl i ve mně. Formálně jsem katolík, avšak od své dospělosti jsem myšlenky o významu církve a jejího dopadu na život a chování lidí hodil za hlavu. A leží tam dodnes. Když se však dívám kolem sebe a stavím proti sobě současné dobro a zlo, vzrůstají ve mně pochyby o vytlačování desetara někam do kouta, kde se pomalu rozplynou v neskutečných "radovánkách" současného konzumního života.
SOCHAS~1_4.JPG
Co na to sv. Jan Nepomucký? Dívá se k nebi a žaluje, že s ubývajícím počtem věřících a růstem jejich stáří chátrají i církevní památky, jako třeba sokl na tomto kostele.
29506_300_1.jpg
Coby kamenem dohodil stojí "starý zámek". Ani jsem netušil, že tento dům, ve kterém pokud mně paměť sahá byl vždy obecní úřad a pošta, byl původně tvrzí, na jejímž místě byl postaven někdy kolem roku 1705 Františkem Erasmem Locknerem z Lockenau malý zámeček, který drobnými úpravami doznal až dnešního vzhledu. P1000641_3.JPG
Jen možná 100 m proti "starému zámku" stojí zámek z konce 19.století, který nechal jako své sídlo postavit advokát Dr.Huber. Zámek stojí dodnes a je v dezolátním stavu. Je s podivem, že se dosud nikdo neujal úkolu restaurovat jej a využít k nějakému rozumnému účelu.
Mezi oběma zámky stojí někdy od konce 30. let 20. století moderní budova, která sloužila jako rekreační středisko zaměstnancům 1.brněnské strojírny, ke konci války jako ubytovna pro zákopníky, poté jako domov řeckých dětí a nyní je to dětská psychiatrická léčebna /?/.
P1080076_4.JPG
A nahlédněme také do parku, který je veden jako chráněná památka vzhledem ke vzácným dřevinám. Jeho rozloha 4,3 ha není sice velká, ale důležitosti jí dodává velmi vzácný břestovec jižní, neobvykle vysoký /až 25 m/ jasan stepilý a dřezovec trojtrnný. Kolorit potvrzují i 150 let staré jilmy a lípy.

Altan_u_rybnika1_4.jpg

Na konci parku v jeho rohu je pak rybník, který pamatuje moje první nesmělé kroky na opravdických bruslích na kličku a nad ním možná dodnes stojí altánek, svědek mých prvních romantických záletů.
Patina závěrečného obrázku, který je možná starší než já, přitakává dvěma staletími ukovaným dubům, které se v Brankách nacházejí a o kterých jsem v mládí ani nevěděl. Čas se nedá zastavit.

Hlavolam: co je to?

5. října 2011 v 16:00 | Old Boy |  ostatní
Můj prapraprapraděda možná tak nevypadal a rozhodně by na stole chyběl telefon. Kdybych začal hromádku papírů, které po něm zbyla a rodina je dodnes chová jako vzácnou relikvii rozebírat, možná bych našel papír tohoto znění:
ou_ada_denik_clanek_solo.jpg
1. Denně před začátkem pracovní doby jsou povinni úředníci důkladně zamésti kancelář, vybráti popele z kamen a utříti prach.
2. Úředníci zodpovídají vždy za to, že kancelář bude vždy řádně vytopena. Potřebné topivo obstarají na svůj náklad.
3. Soukromé hovory jsou v pracovní době nežádoucí.
4. Řádná pracovní doba jest 12 hodin denně. V případě potřeby musí každý úředník pracovati bez vyzvání přesčas.
5. Jakákoliv politická činnost úředníků má za následek okamžité propuštění.
6. V kouření a požívání lihovin se očekává u úředníků zdrženlivost.
7. K dámám a výše postaveným osobám se úředník chová slušně.
8. Jako četba se doporučuje bible. Není námitek proti jiným knihám, pokud jsou tyto mravně nezávadné.
9. Povinností každého úředníka je péče o zdraví. V případě nemoci není nárok na mzdu. Každý úředník, který má pocit zodpovědnosti , by si měl proto pravidelně ukládati ze své mzdy přiměřenou částku pro případ nemoci či jiné nepředvídané potřeby.
10. Úřednici se nesmějí při práci mýliti. Kdo se při práci dopouští častěji chyb, bude propuštěn.
11. Kdo odporuje šéfovi, dokazuje tímto, že před ním nechová potřebné úcty. Z této skutečnosti se vyvodí důsledky.
12. Úřednice jsou povinny vésti zbožný a cudný život.
13. O dovolenou mohou žádati úředníci jen z naléhavých rodinných důvodů. Tato je však neplacena.
14. Úředníci nechť mají stále na mysli, že tisíce jiných osob jsou ochotny okamžitě nastoupiti na jejich místa.
15. Úředníci nesmějí nikdy zapomenouti, že jsou svému principálovi povinni vděčností, neboť je jejich živitelem.

Co by to tak mohlo být? A jak je to staré?

Přílepek: V úřednické kanceláři jsou tři. Který z nich pracuje?
Nevíte?
No přece ventilátor.

Expedice oksroN: malé velkoměsto

1. října 2011 v 10:38 | Old Boy |  ostatní
Když jsem v titulku uvedl, že budu psát o malém velkoměstě, myslím jsem šlápl poněkud vedle. Hlavní město Lotyšské republiky Riga má sice pouze 700000 obyvatel, ale je největším městem Pobaltí. Toto hanzovní město, ležící u ústí řeky Daugavy do rižského zálivu Baltského moře, patří mezi dědictví UNESCO a nic si svou secesní architekturou nezadá s Vídní, Petrohradem nebo Barcelonou.
P1110477.JPG
Tak tam jsme ve čtvrtek 30.6.2011 přijeli. Nepřehlédnutelný nápis u silnice nás o tom nenechával ani v nejmenším na pochybách. Jsme na okraji hlavního města Lotyšska.
IMG_0797.JPG
Jedeme po nábřeží řeky Daugavy a výhledu dominuje věž kostela sv. Petra.
IMG_0808.JPG
Pokud začínáte mít dojem, že jedete kolem řeky Mississipi, město že se jmenuje Hannibal a poblíž se potlouká Hackelberry Finn, pak jste se nechali zmýlit názvem lodi, která čeká na pasažery a jejímu majiteli nevádí dvě chybějíci "s" v názvu.
P1110480.JPG
Byla by škoda, kdybychom tímto mostem, který se jmenuje Vanšu tils /Lanový most/, neprojeli. Staré město se nachází na pravé straně řeky a to je náš cíl.
IMG_0801.JPG
Cestou potkáváme tuto zajímavou budovu a přiznám se, že dodnes nevím, k čemu byla postavena a k čemu slouží. Mému oku rozhodně nelahodí a možná to bude i váš případ.
P1110481.JPG

Hoši šli zase do banky měnit Eura za Laty /LVT/ abychom mohli na nábřeží zaparkovat a já vyfotil tuto vitrínku s mužem, dítětem a zbraní, přečetl si nápis a nic mně nenapadlo, abych mohl tuto zajímavost okomentovat.
P1110492.JPG
Auta zaparkována a tak jsme vyrazili husím pochodem do starého města. Není nijak veliké a tak nám čas, který jsme mohli na prohlídku využit, plynul v pohodě.
P1110494.JPG
Dobrou náladu podpořil pouliční "šraml", který obluzoval kolemjdoucí známými i neznámými melodiemi a když to ve vaku cinklo, zvuk dechových nástrojů na chvíli zesílil. Vyprázdnili jsme kapsy, kde se postupně nahromadily mince hlavně z Polska.
P1110520.JPG
Jsme na náměstí a zíráme na fasádu domu, na které se vyřádil avantgardní umělec /chvíli jsem uvažoval, jestli nemám slovo umělec umístit do úvozovek/.
IMG_0817.JPG
No vida. I tady je turistický vláček a tak studujeme jízdní řád. Na hodinkách máme 13:20 a jízdní řád praví, že odjezd vláčku je ve 14:40. Přichází sličná děva, prodá nám jízdenky a my máme více než hodinu času. Je to divné.
IMG_0830.JPG
Zasedli jsme v zahrádce jedné restaurace a začali jsme se zaléváním. Kde se vzal tu se vzal nějaký padesátník s blokem a tužkou v ruce, který v nestřeženém okamžiku aniž jsem si toho všiml, nakreslil můj portrét a zrovna teď jej předložil k posouzení a případné koupi. No pozvedlo mně to sebevědomí, že z celé skupiny si vybral právě mne a tak 5€ putovalo do jeho kapsy a malůvka do rukou kamaráda Honzy.
IMG_0832.JPG
A teď máte možnost posoudit, jak se pouliční umělec trefil do originálu. Zálivku přerušila skutečnost, že na hodinkách bylo už 14:25 a tak jsme se vrátili k vláčku. Teda lépe řečeno na místo, kde vláček před hodinou stál. Místo bylo opuštěné, jen cedule s jízdním řádem stále nabízela nejčerstvější informace. A tak jsme si přečetli, že příští vláček pojede 15:40. To jsme zkoprněli. Jenže za minutu přijel vláček plný turistů, kteří vystoupili a řidič nás vybídl, abychom nastoupili.
P1110496.JPG
Každý dostal v balíčku sluchátka, ty si nad hlavou připojil a mohl si zvolit jazyk, ve kterém chce poslouchat průvodce na trase vláčku. Podle našich hodinek jsme vyjeli o hodinu dřív a teprve teď nám došlo, že jsme si neuvědomili časový posun +1hod., který se chechtal časové informaci, kterou nabízely naše hodinky.
Jízda vláčkem nebyla nic moc. Jedete a jedete, nic moc nevidíte a posloucháte komentář v ruštině /můj polozapomenutý světový jazyk/, vláček na dvě, tři minuty zastaví u významnější pamětihodnosti a tak to pokračuje dobré půl hodiny. Příště budeme prohlídku absolvovsat po vlastních.
IMG_0837.JPG
A protože máme do večera ještě trochu času, křižujeme staré město nožmo a místy nevycházíme z údivu nad nápaditostí místních občanů.
IMG_0887.JPG

IMG_0914.JPG

P1110503.JPG
Stánkům dominuje prodej jantaru ve všech možných uměleckých provedeních a naskýtá se možnost zakoupit vkusný dárek pro naše "polovičky", které denně čekají na náš telefonický raport jak se nam daří, kde už jsme, jestli nemáme problém atd.
P1110519.JPG
V Rize nemají Zeď nářků jako v Jeruzalemě. Ta vypadá trochu jinak.
P1010256_1.jpg
A pokud nevíte jak, račte si posloužit. Já tam také nebyl.
P1110507.JPG
Katedrální náměstí v tuto chvílí zeje skoro prázdnotou, ale je na co se podívat a co vyfotografovat.
IMG_0884.JPG
Prošli jsme i Radničním náměstím a na návštěvu Muzea okupace nám nezbyl čas. Je to škoda, protože události v Lotyšsku v letech 1940 - 1991, kdy bylo okupováno nacisty a od roku 1944 Sověty jsou zajímavé až drastické.
IMG_0922.JPG
Honza si nechal přímo na ulici vyrazit peníz na památku a tak jej teď v kapse pálí jeden Rigenzis.
IMG_0929.JPG
Tato dívenka nás sice okouzlila, ale nezdržela. Bylo třeba postarat se o nocleh.
P1110527.JPG
Po asi dvou hodinách jízdy směrem na Tallin zastavujeme u motelu, který se chlubí rovněž kempem.
P1110535.JPG
Budova lahodí oku a tak házíme laso.
P1110540_1.JPG
Povedlo se. Nad hlavou nám co pět minut přelétá malé letadlo, které na sousedním jezeře nacvičuje "natankování" vody a posléze její vypuštění nad krajinou. Nebo to nebylo cvičné? Z uzeného je polévka a hrnec brambor ve slupce, cibulka, osmažená na sádle a necelá hodina práce dala vzniknout večeři, po které nezbyly ani ty slupky.
P1110536.JPG
Po desáté ztichlo i jezero a my probíráli, jak to bude zítra v Tallinu, odkud se večer chceme přesunout trajektem do Helsink.

A všem, kteří se dostali při čtení až sem přidávám zajímavé sdělení mého přítele, reportéra cestopisného časopisu:

Položili jsme v několika zemích následující otázku:
"Prosím Vás, jaký je Váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?"
Odpovědi:
V Africe nikdo nevěděl, co je to jídlo.
V Západní Evropě nikdo nevěděl, co je to nedostatek.
Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to Váš názor.
V Jižní Americe nevěděli, co je to Prosím Vás.
V Americe zase nevěděli, co je to v jiných zemích.