Čtvrtmilion

25. září 2011 v 10:19 | Old Boy |  politika
Před pár dny jsem si v denním tisku přečetl v ekonomickém článku, že každý občan České republiky má na noze uvázanou kouli dluhu a na ní je výrazně vytištěna suma 250000 Kč. Obsahuje soukromé dluhy, podíl na státním dluhu a prostě všechno, co má občan zaplatit, aby stát i on vybřednul z nebezpečí prudkého poklesu životní úrovně. Tušil jsem, že mračna se nad námi stahují, ale že až tak? Hrábl jsem do šuplíku a spočítal z papírů, jaké mám rezervy a dluhy. Chválabohu dluhy zřejmě pouze ty, které vyplývají z hospodaření státu a o jejichž výši se nemohu dovědět přesné číslo. Moje vlastní dluhy jsou zaokrouhleny do pěkně kulaťoučké nuly. A rezervy? Pár desítek tisíc v hotovosti na SIPU, ze kterého platím stále dokola všechno, co naše domácnost spotřebuje a navíc penzijní připojištění s příjemně se tvářící sumou něco přes padesát tisíc. A pozor! V peněžence ještě pár stokorun a jednu tisícovku. Tak dobré, ne?
Napadlo mně představit si, že bych na tom byl přesně obráceně. Proč by to nemohlo být pravda? V osmadevadesátém se cinkalo klíči za svobodný život, v devadesátém proklamovalo, že se ekonomicky srovnáme se západní Evropou do deseti let a naštěstí se to nepodařilo, protože i tyto státy si žily nad poměry a jejich spotřební koš se sice plnil čím dál vrchovatěji, ale čím dál víc v něm také byly věci, nakoupené na dluh. A dnes my, kteří jsme "zaostali" v dohánění životní úrovně na obdivované západní části Evropy, sledujeme katastrofální stav ekonoimiky v Řecku, ke stejnému stavu se blížící stav ve Španělsku, Irsku, Portugalsku a dokonce i v Itálii. Utěšujeme se tím, že na tom nejsme tak špatně.
Vím, že vzít selský rozum do hrsti je úkol pomyslný, leč vždycky se vyplatil. Marně se přehrabuji v paměti a hledám příklad, kdy se dalo s dluhem vyžít, ale i přežít. Dluhy jsou cestou do pekel. A čím je tato cesta dlážděna? Nezkrotným konzumem, rozmařilostí, plýtváním a nešetrností. Po nás ať příjde potopa! A bohužel vezme do dravého proudu i kvalitu života našich dětí.
Tak co bych vlastně udělal, kdybych se ocitl na křižovatce bytí či nebytí. Otevřel bych hrst s oním selským rozumem a začal z ní pokládat na světlo boží jednotlivé rozumy:
Utrácet mohu pouze tolik, kolik mám měsíčně na základě své práce nebo jiných přijmů. Dlouhodobý dluh třeba ve formě hypotéky na bydlení není na závadu, protože řeší jednu ze základních životních potřeb rodiny.
Kromě odečtení splátky hypotéky /pokud ji mám/ musím ještě odpočítat alespoň deset procent z častky jako rezervu pro nenadálé události a uložit ji na výhodné bankovní místo. Kolik zbylo? Tolik, že se mohu pustit do porcování už tak zčásti ořezaného králíka, protože o medvědovi u většiny našich občanů nemůže být ani řeč.
Pokud kouřím a vypiji dvě, tři piva denně měl bych si propočít, kolik musím z králíka odříznout a určitě se budu muset poškrabat za ušima.
Kolik máme mobilních telefonů v rodině, které už neslouží k jednoduché a prosté věci, domluvit se mezi sebou, ale nabízejí možné i nemožné, ovšem všechno za poplatky, placené mnohdy zcela zbytečně? No to je suma, které se vám ani nechce uvěřit.
Vaše auto vám nahrazuje líné nohy a musí být lepší, než má soused? Nedivte se, že jeho provoz vám dělá nepříjemnou čáru přes rozpočet.
Nákupy v supermarketech vám pořádně provětrají peněženku. Zkuste si po příchodu domů jednou za čas vytipovat, co jste vůbec nemuseli koupit a co asi nakonec skončí mezi odpadky.
V lékárně vás připraví o peníz nejen částka za recept a doplatek, ale pak doma skutečnost, že lék nepoužijete nebo použijete pouze částečně.
Dovolená sluší každému a tedy i vám. Lze ji pořídit za pár stokorun i za pěkně tlustý svazek tisícikorunových bankovek. Půjčovat si na ni? No to je stejná blbost, jako půjčovat si na vánoční dárky.
Děti máte sice jen dvě a to jste už překročili celostátní průměr, náklady na ně, protože už začly chodit do školy, dají také zabrat. Brašna za 1200 Kč se jistě vyrovná vybavení ostatních žáků, ale dá se koupít přibližně stejná za poloviční cenu a těžko někdo pozná rozdíl v ceně.
Možná bych vylovil z hrsti ještě pár dalších příkladů k zamyšlení, ale jak vidím, jsou tam i jiná varování?
Máme v této situaci demonstrovat proti omezení všech možných dávek, používání škrtů, snižování platů a počtu úředníků?
Máme se jednoznačně postavit do řady, ve které obyvatelé volají po zastavení zadlužování všemi možnými prostředky, které ovšem neohrozí základní životní potřeby každého z nás?
Nebo se máme hádat, zda situaci zavinila pravice nebo levice, přehazovat pingpongový balonek odpovědnosti z jedné strany na druhou a propadat se hlouběji a hlouběji do slatiny, která nám nakonec dovolí jen nevěřícně koulet očima?
Odpovězte si sami, já mám pro sebe výsledek černý na bílém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. září 2011 v 13:34 | Reagovat

Pane Jaroslave, zapomněl jste na hazard, kdy si lidé myslí, že něco vyhrají a vyhrabou se z dluhů nebo jen tak pro svou radost. Těch neřestí je hodně, ale chce to skromnost ode všech, nejen od obyč. lidí. Hlavně - ryba smrdí od hlavy, ne?
Jen pro doložení toho, že nejen ráda, ale i pozorně čtu vaše články- cinkalo se klíči v devětaosmdesátém ....jen jste to v rychlosti ,,otočil" ;-)  :-D

2 Míra Míra | 25. září 2011 v 21:29 | Reagovat

Dluhy ne, ale utahování opasku až do bezvědomí... Jen na tenisu s prezidentem. :-D

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. září 2011 v 21:34 | Reagovat

Státní dluhy nejsou starost občanů, ale těch, které pustili do státního tresoru.
Obvykle platí, že malé dluhy jsou púroblém dlužníka, velké dluhy jsou problém věřitele. Znepokojovat by se občané měli až bude na každého milion v Kč. Ovšem i pak to bude jednoduché převede se suma na eura a 40000x10000000 = 400 miliard eur není buhví co.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. září 2011 v 14:32 | Reagovat

[3]:

Dodatek, který měl být úvodem.
1. Dluh je v termínu nesplácená půjčka nebo úvěr. Takové závazky ČR nemá.
2. Podíl občana na státním dluhu je propagandistická lež. Stát nemá dluhy!!!
Občan není právně vázán ani ke státním půjčkám a úvěrům. Ledaže by k  nim právním způsobem přistoupil ( zakoupením státních dluhopisů na vlastní řad ). To zatím také neexistuje.

Ergo kladívko, nejsou ani dluhy, ani podílníci.

Jen politici vytváří nálady a dojmy, aby ze sebe sňali podezření, že stát přeúvěrují a zadluží. Prý to činí pro občany. Kdo jim věří, ať tam běží.

5 Rocky Rocky | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:43 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

6 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:49 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama