Duben 2011

U3V aneb Universita třetího věku: finiš

29. dubna 2011 v 16:06 | Old Boy |  ostatní
Tak jsem opět ozřejmil zkratku U3V. Ani nevím, kde jsem k ní přišel, rozhodně ovšem není z mé hlavy, protože ta pokud si něco pamatuje tak to rozhodně nejsou zkratky a proto je ani nemám v oblibě. Takže titulek máme za sebou a můžeme pootevřít dveře do posluchárny.
Kolem prezentace a kávy je živo, ti, kteří už učinili povinnosti zaregistrovat se zadost sedí už kolem stolů a vzájemná výměna zážitků při tvorbě v minulých čtrnácti dnech navozuje zvukovou atmosféru kolem jarního včelínu.
Přednášející se hned v úvodu první hodiny vydal na obvyklou hodnotící procházku mezi posluchači a se zaujetím jemu vlastním komentoval s ostychem předkládané výtvory, které tentokrát mířily všechny rozmanitými cestičkami k jednomu cíli: připravit návrh nebo už skoro hotovou disertační práci, už zmíněné ex libris. Jsme rádi, že při hodnocení kráčí tak opatrně, že nešlápne přímo na palec a spokojí se tím, že o něj semtam zavadí.
Jistě mně rádi odpustíte, že tu nebudu uvádět jeho komentáře, stejně jsem si je nezapamatoval a spokojíte se s komentáři mými, které i když nefundované, přece jen něco řeknou.
Scan00016.jpg
Autorku těchto návrhů jako bych viděl na lavičce v zarádce zalité jarním sluncem a těšící se krásou jarních květin. Ve skicáři správně skoro spotřebovala žlutou pastelku, protože žlutá barva je barva jara.
Scan00011_2.jpg
Kdo by neměl jaro rád. A proto se není čemu divit, že se objevilo jako námět i na ex libris, se kterým asi nebude těžké překonat laťku, nastavenou na závěr semestru.
Scan00017.jpg
Kdo hledá, najde. Té abstrakce není v tomto návrhu až tak mnoho. Co říkáte, nebaví se zrovna muž se ženou o tom, zda bude lepší koupit koně nebo si pořídit sovu a naučit se od ní moudrosti?
Scan00018.jpg
Toto ex libris by mohlo mít klidně název "Tam za vodou v rákosí" a použití kryptogramu dodalo tomuto nápadu určitě velkou váhu.

Hauk.jpg
Zalistujte prosím v paměti a pokud jste se na cestě k poznání potkali také s chemií, obrázek vám napoví. Třeba já se s chemií potkával dva semestry, ale nic mně nenapověděl. Že by alkoholy? Autor prohlásil, že je abstinent, tak nevím.
Panzar.jpg
Podle námětu zajisté poznáváte autora, který se už pochlubil v předchozích prezentacích. Nimrod tělem i duší a co víc, zřejmě i dobrý manžel, protože manželka své pojednání výtvoru pojala rovněž v zelené barvě.

Scan00012.jpg
A určitě by dokázala namalovat i čtyřlístek pro štěstí, kte zřejmě našla v mládí při hledání svého celoživotního partnera.
Scan00013.jpg
Autorka těchto dvou ex libris, víceméně připravených k odevzdání je plná optimizmu s osudem naší matičky Země a nechává ji ozařovat sluncem na blankytně modré obloze bez mráčku.
Scan00015_1.jpg
Jistě hodně cestovala a nebo cestování žije v jejich představách. Cestování se promítlo i do tohoto návrhu a maják na skále u moře by mohl ukazovat na italské Sorrento.
Scan00020.jpg
Opentličkovaný monogram působí velmi příjemným dojmem a v jeho uměleckém vyjádření lze najít prvek dávno minulých písmáků, ukratých dnes v muzejích a třeba zrovna v kroměřížské knihovně Arcibiskupského zámku.
Scan00019.jpg
Jasně a stručně: "Mám ráda hudbu a proč hledat inspiraci někde jinde."

No vida, finišovat se zřejmě daří a chmury z čela pomalu střídá nesmělý úsměv, který se příště změní ve vítězný jak i já skrytě doufám.
Po přestávce jsme jsme dozvěděli, jak složitá a náročná je práce sochaře, který má před sebou úkol vytvořit sochu na určité téma. Já osobně bych tak asi dokázal nejvýš vymyslet námět, představit si tvary a výrazy a možná i rozvržení námětu. A šmitec. Ovšem to je asi to nejjednodušší. Takový sochař, který má vytvořit sochu třeba krásné ženy, která má být odlita z bronzu, musí ovládat bezmála devatero řemesel a doufám, že desáté slovo z tohoto rčení se jej už dnes netýká. Na tvorbě modelu se vystřídá dráteník /kostra/, svářeč/zpevnění kostry/, keramik/míchání sochařské hlíny/, čalouník/vycpávání mezer v kostře/, štukatér/oplácávání kostry hlínou a nástin prvních tvarů/, závlahář/neustálé udržování hlíny v mokrém stavu/, špeditér/převážení modelu z místa na jiné místo/ a to všechno v jedné osobě. Pouze na konečnou přípravu na odlití přijedou slévači, kteří udělají konečnou fázi - odlití. A to prosím práce ještě neskončila. Konečná úprava čeká jako poslední v zástupu prací.
Náš přednášející tuto práci důvěrně zná a libuje si, že tento způsob na rozdíl od vytváření sochy z kamene nemá nic proti tomu, aby se případné chyby korigovaly. V kameni odseknutý štěp nenávratně poznamená v dobrém i špatném smyslu tvořící se dílo.
No a jsem v koncích podobně jako Belmondo ve filmu "U konce s dechem."

Hlavolam s lupou - řešení.

27. dubna 2011 v 14:11 | Old Boy |  ostatní
Tentokrát jsem hned po prvních reakcích pochopil, že lupy netřeba, představivosti však pořehršle. Ani mně všechny možnosti nedošly. Vzal jsem za své doporučení Ládi, který v komentáři napsal, že by se mohlo jednat o abstraktní obraz významného umělce. Plně souhlasím a oním umělcem je matka příroda. Dále doporučil dílo vyříznout a předložit při přednášce na Univerzitě třetího věku, kde mne v současnosti natahují na skřipec. Fotku jsem okopíroval a předložil jako ukázku přírody-čarodějky. Stala se dokonce inspirací k jednomu návrhu Ex libris. Ale teď už se pojďme znovu podívat a odhalit, co je do skály zakleto mýma očima.
P6242427.JPG
V pravém rohu nelze rozhodně přehlédnout mohutného ptáka nebo ptakoještěra a pod ním mořského koníka , vedle nějž si hoví jeho malinkatý potomek, kterému ještě nedorostl ocásek. Když se vydáme shora od poloviny vlevo, ona zašpičatělá tmavohnědá skvrna je určitě klobouk, pod ním hlava a až dolů vlastně celé ženské tělo /podle vlasů blondýna/ s rozepjatou blůzkou a u nohou má slimáka, který marně pátra po nějaké zeleni. Tato žena sedí na rameně jiné ženy, která je nahoře i dole bez a kdoví proč si pod zadek položila cihlu. Škoda, že nesedí obráceně. V tom případě by byla identifikace docela jednodušší. Do obrázku vlevo nahoře se snaží dostat i želva, bohužel se jí podařilo v tomto okamžiku vystrčit pouze hlavu.
A jedna rada nakonec. Dívejte se kolem sebe chápajícíma očima a budete odměněni netušenými zážitky.

Expedice oksroN: hody, hody, doprovody

25. dubna 2011 v 11:16 | Old Boy |  ostatní

GOD PÅSKE! Šťastné Velikonoce se po celém Norsku v předešlých dnech zdravili všichni příbuzní, známí, přátelé, mladí i staří. Naše Expedice v tuto dobu v Norsku nikdy nebyla, ale naši přátelé nám toho navyprávěli tolik, že by bylo škoda se o norských Velikonocích nezmínit.
O nich norská města osiří a pravé norské Velikonoce se odehrávají na zasněžených kopcích a v horských chatách a chalupách. Divili byste se, jak jednoduché takové chalupy, spíše sruby, jsou. Žádný satelit a televize, lednička a mrazák pod okapem, kadibudka za rohem.
Děti mají celý týden prázdniny, navíc Velikonoce patří mezi státní svátky už od Zeleného čtvrtku a tak s časem není žádný problém. Před každým domem je na stožáru vyvěšena norská státní vlajka trojúhelníkového tvaru, tedy vlastně prapor a Norové jsou na ni tak hrdi, že ji vyvěšují i při narozeninách a jiných významných událostech v rodině. Počasí bývá pro lyžování a ostatní horské radovánky nejpříznivější v roce. O Velikonocích jsou všechny obchody zavřeny a kdo zaváhal, nekoupí. Toto nařízení se mně velmi líbí a třeba i to další, že o sobotách a nedělích je vyhlášen po celý rok klid a není dovoleno provádět hlučné práce, jako je sekání trávy, žezání dřeva nebo třeba hlučné práce na stavbě.
V čem jsou Velikonoce v Norsku podobné našim? Snad jen tím, že se barví vajíčka /ale proč, když pomlázka neexistuje/, k výzdobě se používá hlavně žlutá a zelená barva, holduje se jídlu a pití. A největší tradiční zvyk? Pro nás velmi překvapivý. Norové zejména o Velikonocích podléhají mánii detektivek a tak vychází spousta nových románů, povídek v časopisech a televize je plná detektivních příběhů a filmů Agatou Christie počínaje a Sherlockem Holmesem konče. Každý Nor chce o Velikonocích odhalit nějakého vraha a nic nedbá na naši zkušenost, že vrahem je obvykle zahradník.
Tak pěkný zbytek Velikonoc, které už v tuto chvíli mají pro letošek namále.

Hlavolam s lupou

20. dubna 2011 v 6:00 | Old Boy |  ostatní

Obyčejná skalní stěna někde v Norsku a kolik zajímavostí se v ní skrývá. Jsou do ní "zakleti" tvorové ze země, vzduchu i moře a rozhodně to nejsou zkameleniny. A tak se vyzbrojte lupou a pokud máte dobré oči ani ji nepotřebujete. Soustřeďte se a začněte třeba z pravého horního rohu a hledejte a hledejte.


Vašim úkolem je najít alespoň čtyři zemské tvory, které vám je tvary na stěně připomínají. Nehledejte mimozemšťany. Protože nevíme jak vypadají, dal by se za jejich tvar označit každý kámen. Kdo hledá, najde.

Kouzlo časů minulých: zvedám kotvu

18. dubna 2011 v 6:17 | Old Boy |  ostatní
Čtenáře tohoto blogu musím upozornit, že tento článek je součástí seriálu s názvem Kouzlo časů minulých a pro návaznost událostí je nutné znát alespoň část předchozích dílů, které jsou archivovány na www.nostalgiafilm.blog.cz od počátku roku 2008.

Do Kroměříže jsem přijel s nadějí, že po letech, která jsem "probendil" při rekonstrukci cukrovaru, pěstováním zeleniny a posléze prací traktoristy na závlaze, se vrátím k odborné práci inženýra, na kterou mne Vysoká škola zemědělská připravila. Předem jsem vyloučil nabídku mé spolužačky na místo v STS a setkal jsem se přímo s předsedou JZD, které se zrovna slučovalo. Předseda byl členem Ústředního výboru KSČ a tedy dostatečně fundovaný na to, aby obhájil můj možný nástup v JZD jako technika. Sedli jsme ke kávě a řeč se točila kolem mé činnosti v osmašedesátém i po něm. Předseda hned v úvodu řekl, že mě skutečně příjme, ovšem za podmínky, že se nebudu nijak politicky angažovat a začnu "od píky", tedy na jednom z hospodářství jako mechanizátor. Nabídl mně plat necelých 2000 Kčs a tedy naději, že se opět vrátím k "hubeným" létům po roce 1968. Navíc slíbil do půl roku zajistit třípokojový byt na dva roky a poté se budu muset o bydlení postarat sám. Nevyloučil možný postup v případě, že se osvědčím a splním onu zásadní podmínku. Na rozmyšlenou jsem dostal týden a s rodinou jsme se rozhodli do tří dnů. Protože manželka pochází z tohoto kraje, stěhování celkem přivítala a tak jsem zavolal na JZD, že nabídku přijímám.
A tak jsem nastoupil na jedno z hospodářství JZD jako mechanizátor a řídil dílny, nakupoval náhradní díly a sháněl a sháněl. Snad kromě nafty nebylo pro stroje nic běžně k dostání. Získat možnost nakoupit nový traktor nebo jiný zemědělský stroj bylo velmi těžké a víceméně exisroval přídělový systém. A pokud se zachtělo v zahraničí zakoupeného stroje, pak musel být "strýček" na ministerstvu, nebo přímo ministr. O tom jsem se přesvědčil později, když už jsem pracoval jako mechanizátor celého družstva. Zatím jsem pouze "paběrkoval" a snažil se, aby i za málo peněz odváděl hodně "muziky" v představě, že zase postoupím o nějaký ten šprušel na žebříčku kariery.
Zatím jsem dojížděl a bydlel na hospodářství hned vedle váhy v jedné místnosti spoře vybavené, pro chlapa mého ražení však zcela dostačující. Bydlel jsem vlastně v "práci" a do kanceláře jsem musel ráno udělat jen dvacet kroků.
V noci jsem byl první po ruce když se telila kráva a ošetřovatel to sám nemohl zvládnout. Oprášil jsem vědomosti ze školy a tak jsem pomohl několika telatům na svět.
Mou největší soukromou starostí bylo postarat se o budoucí bydlení v době, kdy vyprší dvouletý termín vrácení slíbeného bytu. Jeden můj známý mně doporučil, ať požádám o stavební místo v kroměřížské části Barbořina a začnu stavět. I stavařinu jsme měli na škole a i přes skepsi, kterou jsem k tomuto nápadu měl, jsem to provedl a uspěl. No uspěl, vlastně něco za něco. Stavební úřad mně byl ochoten stavební místo odklepnout jen za podmínky, že zajistím likvidaci černé skládky zeminy, kterou vytvořili předchozí stavebníci v místech, kde se přidělovala další stavební místa. I to jsem zvládl. V kojetínském JZD opět přes známého jsem dostal typ na buldozeristu se Stalincem, který byl velmi šikovný a po svolení, které dostal od družstava, práci zvládl za necelý týden. Stalo se tak díky desetilitrovému demižonu vína pro něj a pár láhví archivního vína pro předsedu družstva. A tak jsem začátkem září stál na po včerejší bouřce rozbahněném pozemku a začal si představovat, jak asi bude vypadat atriový domek, jehož projekt jsem před pár dny obdržel. Na jaře začnu.

U3V: kdo si počká, ten se dočká

16. dubna 2011 v 7:56 | Old Boy |  ostatní
V jednom komentáři k U3V jsem zaslechl povzdech, že se na malování sejdeme už pouze dvakrát. Odevzdáme disertační práci, dovíme se hodnocení a pak hupky dupky do "rozmarného léta". Na podzim začne semestr o hudbě nebo o literatuře. Tím ovšem není řečeno, že by se autoři kreseb nemohli dále presentovat a dělat našemu přednášejícímu radost tím, že v nich zapálil nejenom jiskřičku ale přímo oheň ve výtvarném snažení.
Napadlo mne, že bychom mohli na "hudební" semestr trenovat už teď. Je k tomu velmi vhodná příležitost.

203475_200444463310305_8115953_n_1.jpg
Vidíte dobře. Ve středu 25.5. v 16 hod. bude za účasti pana Suchého, ikony zábavy v posledních padesáti letech u nás, odstartován pokus o vytvoření republikového rekordu v počtu lidí, zpívajících společně dnes už kultovní píseň Pramínek vlasů. Přizvukovat bude panu Suchému a všem dalším účastníkům Ivan Hlas a Václav Kopta A tak máte příležitost vstoupit do tisícihlavého /?/ sboru a nabídnout svůj hlas i kdyby byl třeba trochu falešný. V davu se tato kosmetická chybička jistě ztratí.
A neváhejte ani vy ostatní. Vy za to stojíte.
P.S.: Omlouvám se za použitý reklamní slogan, chtěl jsem jím naznačit, jak hluboce vlezlé reklamy nenávidím.

Smradlavá čistá politika

15. dubna 2011 v 10:34 | Old Boy |  politika
Titulek sám o sobě je zajímavý protimluv a objevil se ve včerejším vydání slovenské Pravdy s podpisem Juraja Draxlera. Protimluv však velmi vystihuje už dvoutýdenní handrkovaní zejména ODS a Věcí veřejných o tom, kdo je větší nebo menší průserář. Třetí vzadu, sympatický kníže Schvanzenberk, předseda strany TOP 09 rád dává najevo tím, že si občas zdřímne tu i tam, prostě všude, kde považuje debatu za zbytečnou a neplodnou, ukazujíce tak na poměrnou stabilitu své strany. Středobodem událostí je blondýna, jakási Mata Hari naruby, které media začínají nametat před práh kdejakou nečistotu, která zavání, případně smrdí. Na scéně se objevují tamtamy v podobě prsou, do kterých buší jejich majitelé jako opice v pralese a dušují se, že oni nic, oni ani ne muzikanti. Na koberečku, který prý nelze rozprostírat se ocitají aktéři po třech i po čtyřech a s nechutí naslouchají hlasu, který by měl být podle nich zticha.
Rozhodně je třeba co nejrychleji otevřít okno a pořádně vyvětrat. Mohly by se totiž udusit všechny reformy, které byly slibeny voličům v minulých volbách a kteří na ně slyšeli. Proto triumfální vstup TOP 09 a VV na politickou scénu. Kdo uchopí okno za kliku není jasné, těžko posoudit, kdo případně z okna vypadne a když tak jestli náhodou, cíleně nebo při defenestraci.
Já chci mít jasno:
- jak to opravdu bude se starobním důchodem mých vnuků
- zda se udrží zdravotnictví alespoň na takové úrovni jako doposud
- kdo usekne chapadla nabubřelé chobotnici zvané korupce a jak to udělá
- najde-li se vláda, která skutečně zastaví už tak skoro katastrofické
zadlužování státu i fyzických osob třeba za cenu stagnace životní úrovně

A proto jsem ochoten jít i k předčasným volbám, ovšem po mnohaletých zkušenostech s nedůvěrou ve věci příští. Smradlavá čistá politika jen tak nevyprchá.

Hlavolam s krásnými nesmysly - řešení a bonus

15. dubna 2011 v 5:06 | Old Boy |  ostatní
Tentokrát jsem moc nepochodil. Hlavolam byl spíše "lehkolamem" a jméno umělce odhalila už po pár minutách Hanako. Zůstala ovšem dlužna odpověď na otázku, ve kterém městě je ono muzeum Salvatora Daliho a je současně jeho rodištěm a místem věčného odpočinku. Je to španělské městečko Figueres u pobřeží Středozemního moře asi 25 km od francouzských hranic. Muzeum jsem navštívil někdy před 15 lety a utkvělo mně v paměti natolik, že jsem je použil jako námět pro krásné nesmysly.
A protože jste byli trpěliví při hádání, přikládám bonus a podotýkám, že se nejedna a moje fotografie. Lovil jsem v obrázcích.cz.

salkvator.jpg

A tak vám mohu ukázet pana Daliho v plné kráse s jeho štíhlounkým knírem, který už při prvním pohledu dává tušit, co všechno po sobě zanechá světu/Dali/.
Persistencememory_1.jpg
Skaliska u moře nejsou až tak nic neobvyklého, ale gumové hodiny by se hodily i místo jezdeckého sedla nebo plápolající na větvi torza kdysi kvetoucího zeleného stromu. A představte si, že by bylo možno čas zmáčknout podle potřeby do kuličky kdykoliv by se nám zachtělo. Byl bych mezi prvními.
0a90b22cd2_10306069_u.jpg
No Čech by hned tipoval ptáka Ohniváka, ovšem proč ony andělské bytosti ženských tvarů k němu tak vzhlížejí a proč ona štíhlá paní jej synáčkovi ukazuje, to je otázka.
01d3e2929c_10306573_u.jpg
Akt jakoby inspirovaný modelkou z Piggale a Moulin Rouge, ovšem modelka zřejmě odkvetla už před čtyřiceti lety.

Dali-Portrait-of-Sigmund-Freud1938).jpg
Podle brýlí soudím, že je to jedna z prvních prací umělce. V "druhé míze" je pak nosili pod názvem "lennonky" milovníci Beatles, mladí i staří.
845c5de314_10306554_u.jpg
Kdybych vládl štětcem i já bych po přečtení románu Henriho Cherriéra MOTÝLEK namaloval něco podobného. V hlavě Motýlka /mladého vězně ve francouzské Guyaně/ se v krutém vězení honí představy, které třídí do jednoduchých nádob aby je měl po ruce, až se z pekla dostane opět na svobodu. Mimochodem. Četli jste už tento román? Že ne? Tak neváhejte!

lobstertel.jpg
Nápad hodný Daliho. Langusta a telefon. Asi znásilnění. Dovedu si předtavit televizor a na něm ropuchu, dovezenou přímo z Kuby, která je málem tak veliká jako ten televizor. Asi obsah.

Metamorphosisnarcissus.jpg
A tady jsou mé představy u konce, tak jako celý článek. Venku prší, holt apríl. Včera svítilo slunce ostošest.

U3V: jako hub po dešti

13. dubna 2011 v 5:27 | Old Boy |  ostatní
Tentokrát shromáždění milovníků umění pod hlavičkou University třetího věku, zřejmě povzbuzeno minulým hodnocením ze strany přednášejícího, opět přišlo s troškou do mlýna a tak se v mlýnici ocitly obrázky z různými náměty, styly i technikami. Jak sami uvidíte, převládal aktuální námět jara, které už naplno hladí zimou prokřehlé vědomí nás, kteří jsme si vyšlápli do onoho třetího věku. Nevím sice od kdy je to do kdy a zda se chystá ještě čtvrtý věk, ale je mně to fuk, protože mně poradil Seneca Lucius Annaneus: "Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme."
jaro.jpg
Můžeme tedy začít defilé prací. Z tohoto obrázku jaro přímo dýchá a jistě si pod žlutým keřem představujete "zlatý déšť" a strom je už tak zelený, že by pod nim mohly růst "májovky" z titulku tohoto článku a ani by nemuselo před tím pršet.
velikonoce_1.jpg
Tato autorka zakomponovala na nažloutlou plochu skicáře už i Velikonoce a co by vás ani ve snu nenapadlo, dílko bylo vytvořeno na počítači. Panečku také mně to láká, ale než bych se to naučil, zapoměl bych spoustu jiných věcí, které jsem se na počítači naučil. Ale sami vidíte, že i po šedesátce je možné "osedlat" takového koníčka, jakým je počítač a prožít s ním všechna ta vítězství a pády.
lustr.jpg
Tento autor si řekl, že si na to posvítí a nelenil, vzal tužku a svítidlo je na papíře. Zřejmě záměrně schoval žárovky do krytů, protože pokud by měly výkon nad 60 W, vystavoval by se v budoucnosti pokutě ze strany EU, protože nepoužil úsporná svítidla. Sázím pět ku jedné, že v krytech jsou obyčejné stovky, které bez problémů umožnily pořídit obrázek.
port.jpg
Tady jsem měl technický problém. Po oskenování originálu a snaze vložit výsledek do blogu se na displeji objevil nápis" "Tato stránka obsahuje nespecifikované bezpečnostní riziko!" Samozřejmě mě to zarazilo a začal jsem pátrat proč. Že by už počítače byly natolik dokonalé, že by dokázaly odečítat z výrazu tváře nebo napovídaly, že takovým bezpečnostním rizikem je sama žena? Ať tak či onak, auturka portréty umí. Dokonce bych se nabídl jako model.
srdce.jpg
První skici v přípravě na budoucí EX LIBRIS už se choulí ve skicáři a čekají na rozhodnutí, jak je vylepšit a jakou techniku při jejich realizaci použít.
ini.jpg
Nápad stíhá nápad. Tato autorka zakompovala do návrhu své jméno i příjmení. Jestli pak je odhalíte?
EX Libris.jpg
A tady už Miloš dovedl své dílo málem ke zdárnému konci. Nedíval jsem se sice, jestli má ruce zapatlané od tiskařských barev, ale zřejmě asi jako jediný dospěl až tak daleko, že dokázal výtvarně vyjádřit jakto, že jsme tady a na co se máme hlavně zaměřit.
Pokus o EX LIBRIS o dvou stránkách vypadá takto:
Obr.1nor 1.jpg
nor.jpg

Obr.2

Na obrázku 2 vystříhneme a odstraníme mapku a tím vznikne otvor. Když obrázek 2 přiložíme na obrázek 1 vznikne nápis EX LIBRIS. Pak oba na hřbetě slepíme a vznikne dvostranné EX LIBRIS. Na první straně je nápis EX LIBRIS monogram JK a otvorem je vidět na druhé straně mapku. Když se podíváme na druhou stranu už nečteme EX LIBRIS, ale EXPEDICE OKSRON. A tady už určitě neuhodnete, kdo je autorem.
A jaké laskominy nám přednášející připravil. No opravdovou pochoutku. Serii EX LIBRIS, které byly vytvořeny různými autory na téma 500. výročí objevení Ameriky a jinou serii k 30. výročí vzniku divadla Semafor. No bylo to něco! Mnozí z nás se cítili podobně jako Kolumbus, jenže jsme objevovali jiné světy.

Expedice oksroN: rejdiště Trollů

8. dubna 2011 v 6:59 | Old Boy |  cestování

Tak jsme na vyhlídce na konci Geirangeru roztáhli křídla a odletěli Orlí cestou pětadvacet kilometrů na trajekt Eidsdal - Linde, kde jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali po stejné cestě. Stejně tam jiná není.
"Břicho" lodi je stále stejné, někdy menší, jindy větší, někdy se tam vejde jen pár aut a v těch největších, kterými se občas plavíme mezi Německem a Skandinávií se kromě pasažerů a aut plaví i celý vlak.
Linde - Trollstigen 37 km. Pouhých pár kilometrů a jsme na místě, které jsme už navštívili několikrát, protože se mezi námi vyskytl vždy nějaký nováček, kterému nesměl tento skalp chybět. Cedule nás upozorňuje ve kterém jsme okrese.
Z této informační cedule se toho mnoho nedovíme a tak musíme sáhnout do informací v průvodci. Cesta sem byla otevřena v roce 1936 a popularita u turistů stoupla závratným tempem. V spučasnosti ji navštíví ročně kolem půl milionu návštěvníků a sto tisíc vozidel. Všechny musí absolvovat všech dvanáct serpentin a užívat si adrenalinu plnými doušky. A tak se není co divit, že vznikl Norwegain Public Roads Administration´s Tourist Route Project /Turistická cesta
Norweganského veřejného správcovství cet - zajímavý název, ne?/ projekt, který chce udělat turistické stezky v okolí a pozorovací body v okolí bezpečnějšími /padání kamenů a lavin/. I když je trollstigenská rovina je už tak krásná, vylepšit a ještě více zkrásnit ji má realisace projektu, který je v současné době před dokončením. A tak ti z vás, kteří toto místo navštívili před rokem 2006 se budou divit, jak se od té doby plošina změnila.




Eo 2010 1087.jpg
Vznikl nový most přes řeku, která napájí vodopád, vznikají nové obchody, stánky a záchody a nová cesta k rozhledně, která vyhovuje všem skupinám návštěvníků. A nová vyhlídková plošina jak sami vidíte byla už otevřena.

P6242409.JPG
Když jsme přijížděli k Trollstigen, přivítaly nás jako obvykle nejvyšší hory v oblasti Kongen/1614m/ a Bispen/1462m/.

Šmejdili jsme nejen kolem staveniště, vyšli jsme i na vyhlídky a zejména obdivovali přírodu.
P6242417.JPG
Tento norský člen ptačí říše se málem svým zbarvením nedal rozpoznat od okolí. Jak se jmenuje vám neřeknu, možná se najde nějaký znalec, který pomůže odhalit jeho totožnost. Velký je jako náš bažant a podle barevnosti by\ to měl být kohout.
Sešup do údolí je otázkou slabé půlhodiny, dobrých brzd a k disposici je i půllitr adrenalinu.
Před mostkem doporučuji zavřít okna v auťáku. Vodní tříšť, kterou se chlubí vodopád svou silou, vás může v okamžiku osprchovat a pokud jste podřimovali, pak málem prorazíte hlavou střechu.
Na parkovišti pod Trollstigen vás značka upozorní, že jste v domovině Trollů a tak není od věci, když si je trochu představíme. Troll je bájná postava ze severské mytologie, potomek obrů, žijící nejčastěji v horách, což pro tuto oblast skutečně sedí. Jsou velmi silní, číhají kolem cest nebo jsou zalezlí pod mosty. Několik z nich určitě bylo i pod mostkem na fotografii výše, ale blíže jsme to nezkoumali. Všemožná kouzla jim nejsou cizí a požírají lidi. Dobře, že jsme pod mostek nelezli, neměl by vám kdo napsat tento článek. Lidem většinou škodí a jsou hloupí s minimálním IQ.
Troll se ovšem dostal do povědomí milovníků internetu. V internetovém slangu je to účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá provokativní, hanlivé nebo irelevatní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele. Činnost trolla bývá v internetovém diskurzu nazývána trollingem či trollováním/použito z Wikipedie/.
Eo 2010 1114.jpg
A pak už jedeme a jedeme až do osmé večerní. Za Dombåsem u osady Lundamo nalézáme kemp a když do něj vjíždíme je nám hned jasné, že nebude nic moc. Na "zapomenutém" schodišti leží půlmetrový losos, jehož lovec opodál čistí auto od slizu, který mu na památku zanechal losos v kufru, když vyklouzl z igelitové tašky. Jsme v rybářském kempu a těšíme se na odpočinek.