Únor 2011

Expedice oksroN: Bergen jako na dlani

26. února 2011 v 6:44 | Old Boy |  cestování
No ano.Už vidíme lanovku, která směřuje na kopec nad středem města do výšky 320 m.n.m, který se jmenuje Fløyen.
P6222161.JPG
Stráň je posazena krásnými rodinnými domky, mezi kterými se klikatí asfaltka, po které můžete na vrchol putovat i pěšky a ušetříte tak 35 NOK /110 Kč/ za lanovku. Nějaké tři kilometry zvládnete za necelou hodinku. V Bergenu je ještě další lanovka, tentokrát na druhý ze sedmi vrcholů, které jsou v bergenském znaku, Ulriken. Poznáte ji podle vysilače, který vzhlíží pyšně na Bergen a holedbá se svou štíhlostí a výškou. Proti lanovce, kterou jsme si vybrali, je ovšem se svými dvěma kabinkami, žlutou a červenou, celkem skromná. A tak si vyjeďme na Fløyen.
tunel.jpg
K nástupní stanici vede delší chodba, vyšperkovaná ne reklamami, jak by český turista očekával, ale uměleckými fotografiemi, které jsme ovšem bohužel nechali bez povšimnutí.
vrchol 3.jpg
Po pár minutách už "přešlapujeme" uvnitř kabiny a máme pocit, že za chvíli zastavíme na Nebozízku, nebo přímo poblíž Petřínské rozhledny a že tam bude poskakovat Lucka Bílá a přesvědčovat nás, že "Láska je láska."
DSC00086.JPG
Jůůůů! Tam dole jsme před chvíli byli. Jako malé děti! Divení nebere konce.
"Pánové, tam vlevo je Bergenhus a ta žlutá tečka v zahradě patří k těm dřevařským výtvorům, které jsme očumli." Petr má pravdu a ty lodě jsou z tohoto pohledu opravdu majestátní.
DSC00084.JPG
Centrum Bergenu je situováno pod větším kopcem se jménem Fløyen (asi 320 m.n.m.) jak už bylo řečeno. V jeho stráni stojí všelijak barevné, různě velké a architektonicky odlišné domy, jež vytváří velice hezkou podívanou. Na vrch tohoto kopce buď můžete sami vyšlapat ulicemi zmíněných domů (asi 3 km) nebo se nechat vyvézt lanovou dráhou přímo z centra města (jízda na vrchol trvá 8 minut) za poplatek 35 NOK pro dospělého za jednosměrnou cestu (18 NOK pro dítě). Na vrcholu se Vám naskytne překrásný výhled na město a jeho okolí v podobě hor, moře a lesů. Odtud se pak můžete vydat po značených turistických stezkách do přírody a ocitnout se z dosahu města jen po pár minutách chůze.Zájemci také mohou fakultativně podniknout výlet lodí po některém z mnoha fjordů nebo na místo zvané Troldhaugen, kde žil hudební skladatel Edvard Grieg.
P6222166.JPG
Skoro stejný obrázek jako předchozí, ale poslouží nám k tomu, abychom se trochu orientovali. Pravá strana přístavu s Bryggenem a Bergenhus Fortress je zakončena molem pro mezinárodní lodní dopravu. Vlevo na konci mysu se zelená Nordnespark a v něm je umístěno bergenské akvárium. To jsme nestihli, ale třeba je někdy stihnete vy. Je v něm umístěna největší sbírka mořských živočichů v Evropě, spousta akvárií se sladkou i slanou vodou. Ta se čerpá z hloubky 130 m, denně nejméně milion litrů a musí být stále čerstvá. Nechybí vodní show, ukázky života na pobřeží a spoustu poučných zajímavostí, které rozšíří vaše vědomostní obzory.
DSC00088.JPG
Uprostřed města se blýská osmihranné zrcadélko, které vidíte uprostřed a malinko vlevo, s fontánou uprostřed a vpravo od něj jen pár set metrů je nádraží, které bylo výchozím bodem pro naši návštěvu města.
DSC00087.JPG
Šnekovice silnic představuje moderní křižovatku a hemží se auty, která jedou za svým cílem nebo jen kousek na rozsáhlé parkoviště.
P6222164.JPG
Město skoro celé jako na dlani. Stačí nahlédnout do mapy a identifikovat jednotlivé budovy. Na to však nemáme čas.P6222179.JPG
A také nás už bolí nohy. Zároveň je třeba setaké projít tochu po vrcholu Fløyen.
DSC00092_1.JPG
Vlčí máky jsou v plném květu a samozřejmě to nejsou ty naše, které rámují okraje obilných polí, ale vyšlechtěné s květy většími, než chlapská dlaň.
P6222172_1.JPG
Pantáta Troll láká děti na houpačku nebo dospělé jen tak posedět.
P6222173.JPG
Na svoji příležitost čekají i další tři a našinec by se málem domníval, že jde o hlavy
českých pánů, popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí.
P6222177.JPG
Poslední pohled na město "spatra" a za chvíli sedíme opět v kabině lanovky a vezeme se koridorem zeleně a rododendonů přeťatým silničním mostem a nořícím se do tunelu.
P6222183.JPG

vrchol 5_2.jpg

vrchol 6_4.jpg

P6222184.JPG

P6222189.JPG
Budeme vystupovat a pak už rychle zpět na nádraží, cesta do Arny a odtud do kempu, který nás tak zaujal. Bergen nás položil svou pestrostí a přitažlivostí na lopatky a nadělil nám nebývalý dárek. Po celou dobu návštěvy ani nekáplo. Zítra nás čeká dlouhá cesta na sever.

Kouzlo časů minulých: nezlomená křídla

22. února 2011 v 5:26 | Old Boy |  vzpomínky
Před časem jsem otevřel televizi a za chvíli se na obrazovce objevil titulek: Česká televize uvádí
dokumentární film studia Febio  ZPOVĚĎ PILOTA, KTERÝ POD PALBOU PROTIVZDUŠNÉ OBRANY ZEMĚ ULETĚL DO EMIGRACE. Zbystřil jsem úpozornost, protože mně to něco připomnělo. Už první sekundy filmu a byl jsem doma. Samozřejmě, Láďa Bezák, kamarád z mechynizační fakulty Vysoké škole zemědělské v Praze. Studoval o rok výš, ve škole se objevoval celkem sporadicky a na koleji už vůbec ne. Mělo to svoje příčiny. Tenkrát ještě nebyli workoholici nýbrž obyčejní pracant. A to on byl. V noci jezdil se sanitkou u záchranné služby, odpoledne létal v Aeroklubu a trenoval figury letecké akrobacie pro svou budoucí fantastickou sportovní karieru, večer tančil v národopisném soubory, občas se ukázal na přednáškách a kde bral čas na studium nám nebylo nikdy jasné. .Přesto jeho studijní výsledky byly výborné. Stejně tak se dalo jen tipovat, kolik hodin vlastně spal. Ještě v době studia se stal v roce 1960 prvním oficiálním mistrem světa na mistrovství v Bratislavě a následovaly další úspěchy, titul vicemistra světa 1964, druhé a dvakrát třetí místo v Lockheed Trophy 1963-65, vítězství v prvním ročníku memoriálu Léona Biancotta 1965. V roce 1961 dostal titul Mistr sportu.
z majálesu 1959 v Praze
 Vytáhl jsem ze šuplíku omšelou fotku, jak jsme někdy na jaře 1959 /?/ pózovali při akci z majálesu, kterou nám, pokud si dobře pamatuji, Láďa Bezák pomáhal dát dohromady.
   Přešlo pár let a zmizel z mého života a já sledoval jeho karieru z tisku, pokud se tam něco objevilo. V prosinci1971 uletěl Láďa s manželkou a dvěma dětmi za dramatických okolností do Západního Německa. Ale o tom si jistě rádi přečtete na
http://www.valka.cz/clanek_10446.html v kapitole V. nazvané "Cíl sestřelit."
   Málokdo žil tak bohatým a dobrodružným životem, jako on. Vždyť vedle toho, co jsem už uvedl, je známo, že létal na leteckých show, pracoval jako nástrojař u De Havilland, létal jako dopravní i zemědělský pilot, obchodoval s letadly, trenoval akrobacii a žil převážně v Kanadě. Film, o kterém byla již zmínka jej představuje při pobytu doma, v naší republice. A víc už nevím.

A tak jsem si zavzpomínal na dobu, související s mými předchozími náměty, o kterých bych měl psát pod titulkem Kouzlo časů minulých, ale v úvozovkách.

Držte si kloboučky, jedeme z kopce

20. února 2011 v 6:39 | Old Boy |  politika
   Počítám, že tento nápis se objeví hned v pondělí ve vestibulu Ministerstva školství tedy poté, co Právo otisklo rozhovor s ministrem školství Josef Dobešem. Podle něj do káry nasednou stovky zbytečných úředníků a někteří, bylo jich kolem šedesáti, si už káru vyzkoušeli. S nimi se svezou i t.zv. malá ministerstva /tento výraz slyším poprve/, kterých je celkem 17 a budou vzájemně slučována a dále pětadvacet individuálních projektů národních v celkové hodnotě tří miliard, které budou zčásti zrušeny. Navíc se budou některá "malá ministerstva" stěhovat z centra Prahy do Hostivaře. Čeho je moc, toho je příliš. Toho bohdá nebude, aby český byrokrat z boje utíkal. Už teď se kolem ministra vyrojily různé problémy - vysoké platy některých ministrových spolupracovnic, ministr si "přivydělával" psaním seminárky pro vedoucí svého kabinetu a dokonce se otevřeně mluví o ministrově odvolání. No aby také ne. Šlapat na kuří oka ministerským úředníkům se nikdy nevyplatilo. 
   Co Česká republika Českou republikou stojí se omílá stále dokola, že je třeba korigovat počty úředníků, bojovat proti byrokracii  a výsledek? Kde nic, tu nic.
                       vestirna_1.jpg
Nenavštívil jsem žádnou věštírnu, kterých je na internetu jako máku, protože cena za jednohodinovou seanci 800 Kč se mnou pořádně zacloumala. Pokusím se tedy o věštbu sám.
   V krátké době se najde dalších několik důvodů, aby byl ministr odvolán. Zda jsou pravdivé nebo smyšlené se nikdy nedovíme. Bouři ve sklenici vody vystřídá šumění deště a tím pádem problém vyšumí docela. Pokud ministr včas zařadí zpátečku a otočí volantem o 360 stupňů, třeba se s ním ještě nějakou dobu uvidíme a uslyšíme. V každém případě vlk se nenažere a koza zůstane celá.
A mně zůstane výstřižek z novin s uvedeným rozhovorem. "Ukládám ho tam kam patří, za rok, za dva nebo za tři budu rád, že ho mám...." abych mohl porovnat moji věštbu se skutečností.

Hlavolam plný vášně - řešení.

20. února 2011 v 5:18 | Old Boy
      Řešení, která se objevovala v komentářích, zasahovala terč hodně mimo střed. Rozptyp byl hold příliš velký a nezbývá než nabídnout řešení. Tady je.
A tak zvýrazním ta slova, která byla vlastně nápovědou:

     "Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn....", ale nejmenovala se Klementajn, nýbrž Femina. Dokonce ani ten popis jaksi nesedí. Spíše by se dalo parafrázovat : "byla štíhlá, byla bílá, vábivá, no zkrátka fajn..." a takovou jsem ji poznal v necelých šestnácti letech. Scházeli jsme se zpočátku tajně, vychutnávali si společné chvilky a bylo nám spolu dobře. Dověděl jsem se od ní, že její rodiče vyrůstali v Americe a má příbuzné po celém světě, třeba v Brazilii, Číně a Indii, ale jak by take ne, skoro i za humny, na Slovensku, v Německu a Polsku.
     Jak šel čas a přibývaly roky, byla stále přitažlivejší a extravagantnější. Dokonce si změnila jméno na Cleu, pořídila si takovou oranžovou minisukýnku a žila si v čím dál pěknějším obydlí. No a byla bohužel čím dál víc náročnější na peníze a já jí nebyl schopen odolat. Můj vztah k ní se změnil na vášeň a nepomohla ani varování, přicházející ze všech stran, ani nápis, který sprejeři napsali kostrbatým písmem přímo na její obydlí. Doslova jsem ji propadl. Myslel jsem si, že je to milenka na celý život.
     A pak jsem jednou viděl v televizi film Dým bramborové natě a v něm herečku paní Galatíkovou. A za pár měsíců, snad náhoda tomu chtěla, setkal jsem se s ní na Festivalu dětských filmů ve Zlíně. Pohlédla na moji družku, zvedla oči v sloup, podepsala můj program, vzala mne stranou a dala dobrou radu. "Pusťe ji k vodě. Je nejvyšší čas!" A já ji poslechl. Navíc jsem zjistil, že mne celý život podváděla a jinými a že se nejmenuje ani Femina, ani Clea, ale docela obyčejně . . . . .

Vysvětlivky:

Femina - název luxusních cigaret z padesátých let minulého století se zlatým 
               náústkem v červené krabičce 
bílá - je každá cigareta
vyrůstali v Americe - virginský tabák
Cleu - název velmi frekventovaného druhu cigaret v sedmdesátých letech minulého století
napsali kostrbatým písmem přímo na její obydlí - varovný nápis proti kouření na krabičce
oranžovou minisukýnku - oranžový filtr na cigaretě
Dým - provází každý kuřácký hodokvas
paní Galatíková - herečka a organizátorka akce proti cigaretám, které ji připravily o život

A to je vše.

Expedice oksroN: skrytá tvář Bryggenu

19. února 2011 v 6:35 | Old Boy |  cestování
Kdo jste už byl v Bergenu asi vás napadne, kam jsme pokračovali po návštěvě Bergenhusu, který jste si prohlíželi minule. No ano. Vrátíme se do Briggenu, jeho "břicha", protože jsme dopředu věděli, že je velmi zajímavé. Dřevo, dřevo a zase dřevo. Tady zpracované a použité jako stavební materiál, jinde třeba použité jako název písně /Beatles: Norwegian Wood / nebo název filmu Haruki Murakamiho: Norské dřevo, který právě přichází do kin. Ale to zas odbíhám.
Eo 2010 1006.jpg
Průčelí domů z pohledu od přístavu vám vůbec nenapoví, co se za nimi skrývá a tak je dobře vydat se některou uličkou mezi domy a užívat si jedno překvapení za druhým. Jsou to především krámky se vším možným, různé upoutávky před nimi vesměs uměleckého charakteru, pavlače, schodiště průhledy. Někde klid, jinde živo. 
          P6222159_1.JPG
Slunce se tu moc "neohřeje", protože otáčení zeměkoule nejde ani na vteřinu zastavit a proto jsou uličky i přes den poněkud ponuré.
         Eo 2010 1012.jpg
Tady ovšem je to jiná. Před krámkem s typicky norským zbožím, kůžemi počínaje, přes svetry s norským vzorem až po Trolly všech velikostí, barev a tvarů  konče. Můžete sednout do křesla a nechat se vyfotografovat s parohy nad hlavou. Když už v něm sedíte stačí vzít do ruky zrcátko, které je k disposici a pozorovat torzo nad vaší hlavou. Pokud mrkne pravým okem, je doma vše v pořádku, pokud mrkne levým okem znamená to uvažovat o nenadálém návratu domů. Obě zavřené oči nabádají k náhlému zavolání telefonem několikrát denně. Nelze se ovšem divit, že na druhé straně se ozve "...volej ve dne, v noci, není ti pomoci...".A pokud se oči ani nehnou? To znamená, že jste naletěli a ostatní z vás budou mít srandu.
Jak vidíte, muži z Expedice křeslo ignorovali a raději se dohadovali, kterému severskému zvířeti hlava s parohy patří. Sob to rozhodně není, los také ne a tak jsme z toho byli jeleni.  Eo 2010 1016_1.jpg
Poštovní koutek s informační tabulí a jednotlivé schránky nepřekypují letáky. To proto, že v Norsku je jen několik potravinových řetězců jako Kiwi, Coop, Rema nebo Spar a v rozsahu, jak je známe u nás pouze ve velkých městech. Jinde jsou podstatně menší a roztroušené ve značných vzdálenostech od sebe.

Eo 2010 1014.jpg

Všichni se dívají jedním směrem. Co se tam asi děje? To bohužel neuvidíte, protože mně v tuto chvíli baterky ve foťáku simulovaly obsah mé peněženky, čili byly docela prázdné. Co není vidět, mohu ovšem popsat a mezitím vyměnit baterky. S ruksáčkem na zádechvolným prostorem prochází muž jako by z oka vypadl princi Charlesovi. Moment, už to mohu blejsknout.

Eo 2010 1013_3.jpg
No řekněte sami, je to on, není to on? Za pár minut bublina splaskla. Pán se zastavil u stánku s občerstvením a plynulou němčinou požádal: "Eine Wurst bitte."
Eo 2010 1019.jpg
Na půdu po žebříku jsme si nevylezli i když po nějaké ceduli s varováním nebylo ani památky. Naopak. Pár turistů tam nahlédlo a mohlo si prohlédnout změť haraburdí, které dělá půdu půdou. Však to znáte, ne?


P6222161.JPG
Po obědě, což je časový údaj, protože skutečný oběd se vším všudy co k tomu patří musel ustoupit časové tísni, zvedáme oči ke stráni , která láká novým dobrodružstvím. Oběd v pravém slova smyslu a v restauraci  je pro nás nad naše možnosti. V běžné restauraci zaplatíte za hlavní jídlo něco kolem 200 NOK, čili přes 600 Kč, džbánek s vodou je k disposici zdarma. Polévka 75, zeleninový salát jako příloha k jídlu 45, pivo 70, to všechno v "norácích", jak my nazýváme norskou měnu /NOK/. Ani v "Mekáčích" /McDonalds/ nejsou milosrdnější. Nejjednodušší občerstvení vám vyfoukne z kapsy nejméně 80 NOK. A tak jsme se díky zkušenostem, které jsme získali za deset let, po které do Norska jezdíme, naučili časovat stravování jako Norové, pro které je stravování v restauracích rovněž příliš drahé, i když je jejich životní úroveň řádí na př. v minulém roce na první místo na světě. Bohatě se nasnídáme a pak pouze paběrkujeme a večeříme ze svých zásob.
Eo 2010 1028_1.jpg
Omlouvám se. Jak začnu o jídle, nebere povídání konce. Lednička je jen několik metrů ode mne a žena na ni dosud nepověsila zámek. A tak vám ještě v rychlosti představuji naši skupinu, která rázným krokem vykračuje směrem k lanovce, aby shlédla Bergen jako na dlani.No a teď už pardón. Jdu bohatě posnídat.

P.S.: Víte, že na http://nostalgiafilm.blog.cz je uloženo 91 pokračování seriálu Expedice oksroN /desetileté putování po Norsku/, 124 pokračování seriálu Koulo časů minulých /vzpomínky z mého života/ a nejméně 100 ostatních blogů na všechna možná temata. Myslím, že v tomto směru mně neplodnost nelze vyčítat. Mrkněte do archivu.

Hlavolam plný vášně

18. února 2011 v 9:12 | Old Boy |  ostatní
     "Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn....", ale nejmenovala se Klementajn, nýbrž Femina. Dokonce ani ten popis jaksi nesedí. Spíše by se dalo parafrázovat : "byla štíhlá, byla bílá, vábivá, no zkrátka fajn..." a takovou jsem ji poznal v necelých šestnácti letech. Scházeli jsme se zpočátku tajně, vychutnávali si společné chvilky a bylo nám spolu dobře. Dověděl jsem se od ní, že její rodiče vyrůstali v Americe a má příbuzné po celém světě, třeba v Brazilii, Číně a Indii, ale jak by take ne, skoro i za humny, na Slovensku, v Německu a Polsku.
     Jak šel čas a přibývaly roky byla stále přitažlivejší a extravagantnější. Dokonce si změnila jméno na Cleu, pořídila si takovou oranžovou minisukýnku a žila si v čím dál pěknějším obydlí. No a byla bohužel čím dál víc náročnější na peníze a já jí nebyl schopen odolat. Můj vztah k ní se změnil na vášeň a nepomohla ani varování, přicházející ze všech stran, ani nápis, který sprejeři napsali kostrbatým písmem přímo na její obydlí. Doslova jsem ji propadl. Myslel jsem si, že je to milenka na celý život.
     A pak jsem jednou viděl v televizi film Dým bramborové natě a v něm herečku paní Galatíkovou. A za pár měsíců, snad náhoda tomu chtěla, setkal jsem se s ní na Festivalu dětských filmů ve Zlíně. Pohlédla na moji družku, zvedla oči v sloup, podepsala můj program, vzala mne stranou a dala dobrou radu. "Pusťe ji k vodě. Je nejvyšší čas!" A já ji poslechl. Navíc jsem zjistil, že mne celý život podváděla a jinými a že se nejmenuje ani Femina, ani Clea, ale docela obyčejně . . . . .

     No a právě toto jméno chci od vás slyšet.

P.S.: Už jste si udělali procházku po mém blogu? Možná, že vás upoutá některý článek ze seriálu Expedice oksroN //desetileté putování po Norsku/, 124 pokračování seriálu Koulo časů minulých /vzpomínky z mého života/ a nejméně 100 ostatních blogů na všechna možná temata. Myslím, že v tomto směru mně neplodnost nelze vyčítat.

U3V: Namalujme čerta na zeď

16. února 2011 v 6:58 | Old Boy |  ostatní

   V očekávání věcí příštích jsme usedli znova za stoly v posluchárně Knihovny Kroměřížska, abychom ochutnali první přednášku druhého semestru Univerzity třetího věku Baťovy univerzity ve Zlíně. Abychom si rozšířili svoje kulturní obzory ukáže se nad nimi za chvíli výtvarné umění a přednášet je bude akademický sochař Bořek Zeman. Patří ke koloritu celého kraje, zejména Zlínska a Slovácka, tak jako Hradišťan, Slovácké divadlo, písně a kroje. Ve slově kolorit jsem už naťukl, že se nám v tomto semestru budou dělat barevné kruhy před očima.
   No museli jsme se všichni představit, prohodit pár slov o svých zájmech a na oplátku jsme si vyslechli s kým máme tu čest a co nás čeká a nemine. Pan doktor byl sympatický nejen nám čtyřem mužům, ale zejména posluchačkám, které svým počtem čtyřikrát větším, než kterým se nemůžeme chlubit my, muži hrají  tu prim. Není se čemu divit. Náš přednášející s motivem ženy pracuje skoro vždy a všude, pokud dílo postrádá alespoň kousiíček ženy, lze jej tušit někde v pozadí třeba v myšlence, podle které dílo vznikalo. Posuďte sami.


   
sochař a model 1červená


















  

  


v soukromí
kresba













   






kresba
kresbaCo nás čeká a nemine? Budeme v sobě objevovat "výtvarné umělce" padni komu padní. V každém prý je jiskřička naděje, že se výtvarnému umění naučí. A to nám právě vytváří další vrásky na již tak vrásčitých tvářích. "A budu i přísný" nechal se slyšet pan doktor. No co vám budu povídat. Dotazy zda nakoupit vodovky nebo olejovky, jaké štětce, kde vzít stojan a plátno byly s úsměvem odmítnuta. Já si na začátek dobře zastrouhám tužku a nejvýš pořídím pravý uhel /ke kreslení/. Při svých výtvarných schopnostech nebudu muset do "atelieru/ tahat žulové balvany, protože ke konci tohoto semestru mně uržitě spadne kámen ze srdce a ten mně poslouží k tomu, abych jej vydával za moje umělecké dílo. A tím vůbec neříkám, že sochařina je nezajímavá. Naopak. Na závěr jednu příhodu z mého mládí, která s tím souvisí:
   Když mně bylo asi šestnáct, byl jsem v Praze na exkurzi, která souvisela s mým budoucím povoláním. Večery byly vyhrazeny kultuře a hned v ten první byla v plánu Prodaná nevěsta v Národním divadle. Poslušně jsme zasedli ve svatostánku českého národa, ovšem jen na první dějství. Poté jsme se odplížili ze sálu a zamířili na Václavák, přímo do nočního klubu Alhambra a při dvojce bílého vína vydrželi sledovat program až do půlnoci. Jeho zlatým hřebem byl skeč s Jardou Šterclem. Na jevišťátku stála žena jen tak beze všeho a představovala sochu. Jarda kolem ní kroužil jako sup a komentoval její tvary. V jednu chvíli složil poklonu i sochaři, který dílo stvořil a pronesl větu, kterou jsem si dodnes zapamatoval: "Ať tesal kde tesal, pokaždé zaplesal." A tak si myslím, že nám tento semestr přinese mnohá potěšení. Však vám o tom řeknu. 

Jarní hlavolam - řešení

15. února 2011 v 6:20 | Old Boy |  ostatní
   Střílím mezi chytré lidi a tak řešení vesměs našli, ale pro zajímavost si zopakujme názvy většiny pohádek H.CH.Andersena.
I vám už vykoukla na rabátku první sněženka? A všimli jste si, že slunce nevrhá tak dlouhý stín? Zřejmě se již brzy objeví na trávníku kluci a budou závodit, kdo skočí nejvýš. A budou hrát kuličky. Nejvíc vyhrávat bude Kuba a Kubík jako vloni a od důlku k důlku bude pobíhat Létající Čestmír, aby si také přišel na své. Televizory osiří a Princezna na hrášku bude muset počkat a odpočine si i loutkař, který putoval od školy ke škole a předváděl se svou skupinou Ošklivé kačátko, na repertoáru byl i Pasáček vepřů, Sněhová královna i Velký mořský had. Dětem se nejvíce líbilo Křesadlo, Kníže zla a Pták Fénix. Pod okny na kachním dvorku už roztál sněhulák a stará svítilna, kterou měl pověšenu na paži, se povalovala na k životu se probouzejícím trávníku. Už se ukazuje první podběl a na něm se třpytí kapka vody. I sedmikráska dává o sobě vědět.
   Řekněme si však něco o dívce, která šlápla na chleb, jež na trávník odhodil nezpůsobný chlapec. Říkali o ní,, že je "střízlička" a protože byla čiperná a štíhlá přezdívali jí také "létající jehla". A aby si snad mohl každý vybrat, můžeme mluvit i o Malence, to zase proto, že byla i malá. I ji vylákalo jaro před starý dům na dětské řeči. Červené střevíčky ji slušely jako Červené Karkulce. Vzduch voněl po naději a na lavičce u pískoviště seděl Malenčin kamarád, který vypadal jako Hloupý Honza z pohádky, ale ve skutečnosti měl fištróna a stále vymýšlel příběhy, které kostrbatým písmem vpisoval do ošuntělé písanky. Přisedla k němu a nahlédla přes rameno.
   Příběh se odvíjel v krajině, kde Holger Dánský z okna ve Vartou krmil divoké labutě, posléze ukládal do čarovné truhlice císařovy nové šaty a naslouchal, jak vítr vypravuje o Valdemaru Daaeovi a jeho dcerách. Z pohovky princ Bajaja sledoval se zaujetím, jak Holger připravuje létající kufr, přezůvky štěstěny, rybářský prut a návnady, jimž kraloval chrobák, který vypadal jako živý. Když byly přípravy na lov ukončeny, a o lovu to skutečně je, princ odklusal na svém oři lesem kolem jeskyně, ve které žil růžový skřítek a lesní panna, mimochodem snoubenci. Na stezce se mihli běžci, kteří zřejmě nesli nějaké poselství samotnému císaři o výsledku mírových jednání mezi ním a královstvím, kde žila sněhurka a sedm trpaslíků. Pomyslel si, že co táta dělá, dobře dělá. A to už byl u rybníka, kde čeřil vodu vodník Česílko. Rozbalil vercajk, nahodil a než se nadal, byl tu malý ťuk. "Berou!" vykřikl nadšeně, "je to zcela jisté." Najednou kde nic, tu nic z rybníka vystrčila hlavu malá mořská víla, která tu byla zřejmě s turistickým zájezdem a Bajaja si mnul oči, jestli nemá kříšťálové vidiny. Nejvíc jej překvapila růže z hrobu Homérova a čajová konvice v jejích rukách. Podala mu růži a z konvice nalila do koflíku s iniciálami H.CH.A. Už první doušek dával tušit, že je to nějaký uspavač. Po druhém doušku jej začaly tížit oči a vzápětí usnul spánkem spravedlivých. Až sem Honza dopsal a Malenka dočetla příběh.
    "Pěkné Honzíku" pochválila "a jaký bude konec?"
   "Znáš tu písničku Přijde jaro příjde, zase bude máj...? No bude to o tom, jak přiletí čápi , zaklokotá slavík, na poli začne vzcházet len, já vezmu pero a kalamář jako za starých časů a napíši na lístek z nebe, že jaro je pro nás učiněný poklad, že to bývá poslední sen starého dubu a začnu uvažovat, jak povídku nazvu. Kdybych děj situoval na Saharu, mohla by se jmenovat Povídka z písečných dun. Název Němá kniha myslím také splní svůj účel. No a jak už to bývá: zvon, který oznámí konec."


TAK TO JE CELÉ ŔEŚENÍ. HANS CHRISTIAN ANDRSEN A NÁZVY JEHO POHÁDEK, KTERÝCH JE V TEXTU 56.
  
   A v rukávu jsem si ještě ponechal, jak sněhulák roztál před domem a zbyl po něm jenom cínový vojáček, kterého tam nechtě "přibalila" Máňa, když sněhuláka stavěli. Domovem mu byla čarovná truhlice, v níž měla své největší poklady. Vzala jej ssebou aby se s pochlubila ostatním. To je, co? Místo panenek, cínový vojáček. Vyprávění o ní by vydalo na příběh o celém roku, kde by dominovaly vzpomínky na dobu, kdy ji přezdívali dívenka se zápalkami, protože z nich stavěla pyramidy, nebo když se pořezal o hrdlo od láhve, jak jí chutnala špejlová polévka. Nejhezčí by ovšem bylo vyprávění jak ji s rodinou jelo dvanáct v dostavníku, těšili se z výletu a zpívali si po cestě písničku Vítr štíty přenáší. Ale to bych vás byl asi unavoval.

Jarní hlavolam.

13. února 2011 v 7:21 | Old Boy |  ostatní
    I vám už vykoukla na rabátku první sněženka? A všimli jste si, že slunce nevrhá tak dlouhý stín? Zřejmě se již brzy objeví na trávníku kluci a budou závodit, kdo skočí nejvýš. A budou hrát kuličky. Nejvíc vyhrávat bude Kuba a Kubík jako vloni a od důlku k důlku bude pobíhat Létající Čestmír, aby si také přišel na své. Televizory osiří a Princezna na hrášku bude muset počkat a odpočine si i loutkař, který putoval od školy ke škole a předváděl se svou skupinou Ošklivé kačátko, na repertoáru byl i Pasáček vepřů, Sněhová královna i Velký mořský had. Dětem se nejvíce líbilo Křesadlo, Kníže zla a Pták Fénix. Pod okny na kachním dvorku už roztál sněhulák a stará svítilna, kterou měl pověšenu na paži, se povalovala na k životu se probouzejícím trávníku. Už se ukazuje první podběl a na něm se třpytí kapka vody. I sedmikráska dává o sobě vědět.
    Řekněme si však něco o dívce, která šlápla na chleb, jež na trávník odhodil nezpůsobný chlapec. Říkali o ní,, že je "střízlička" a protože byla čiperná a štíhlá přezdívali jí také "létající jehla". A aby si snad mohl každý vybrat, můžeme mluvit i o Malence, to zase proto, že byla i malá. I ji vylákalo jaro před starý dům na dětské řeči. Červené střevíčky ji slušely jako Červené Karkulce. Vzduch voněl po naději a na lavičce u pískoviště seděl Malenčin kamarád, který vypadal jako Hloupý Honza z pohádky, ale ve skutečnosti měl fištróna a stále vymýšlel příběhy, které kostrbatým písmem vpisoval do ošuntělé písanky. Přisedla k němu a nahlédla přes rameno.
    Příběh se odvíjel v krajině, kde Holger Dánský z okna ve Vartou krmil divoké labutě, posléze ukládal do čarovné truhlice císařovy nové šaty a naslouchal, jak vítr vypravuje o Valdemaru Daaeovi a jeho dcerách. Z pohovky princ Bajaja sledoval se zaujetím, jak Holger připravuje létající kufr, přezůvky štěstěny, rybářský prut a návnady, jimž kraloval chrobák, který vypadal jako živý. Když byly přípravy na lov ukončeny, a o lovu to skutečně je, princ odklusal na svém oři lesem kolem jeskyně, ve které žil růžový skřítek a lesní panna, mimochodem snoubenci. Na stezce se mihli běžci, kteří zřejmě nesli nějaké poselství samotnému císaři o výsledku mírových jednání mezi ním a královstvím, kde žila sněhurka a sedm trpaslíků. Pomyslel si, že co táta dělá, dobře dělá. A to už byl u rybníka, kde čeřil vodu vodník Česílko. Rozbalil vercajk, nahodil a než se nadal, byl tu malý ťuk.
   "Berou!" vykřikl nadšeně, "je to zcela jisté." Najednou kde nic, tu nic z rybníka vystrčila hlavu malá mořská víla, která tu byla zřejmě s turistickým zájezdem a Bajaja si mnul oči, jestli nemá kříšťálové vidiny. Nejvíc jej překvapila růže z hrobu Homérova a čajová konvice v jejích rukách. Podala mu růži a z konvice nalila do koflíku s iniciálami H.CH.A. Už první doušek dával tušit, že je to nějaký uspavač. Po druhém doušku jej začaly tížit oči a vzápětí usnul spánkem spravedlivých.
Až sem Honza dopsal a Malenka dočetla příběh.
   "Pěkné Honzíku" pochválila "a jaký bude konec?"
   "Znáš tu písničku Přijde jaro příjde, zase bude máj...? No bude to o tom, jak přiletí čápi , zaklokotá slavík, na poli začne vzcházet len, já vezmu pero a kalamář jako za starých časů a napíši na lístek z nebe, že jaro je pro nás učiněný poklad, že to bývá poslední sen starého dubu a začnu uvažovat, jak povídku nazvu. Kdybych děj situoval na Saharu, mohla by se jmenovat Povídka z písečných dun. Název Němá kniha myslím také splní svůj účel. No a jak už to bývá: zvon, který oznámí konec."
My ovšem ještě nekončíme. Musíme odhalit autora všech pohádek, jejichž názvy se ukrývají v textu. To by bylo celkem snadné a tak přidáme ještě otázku, kolik názvů pohádek je ve skrývačce. Na vítěze čeká pohádková odměna.



Kouzlo časů minulých: Prazdroj a Play Boy

10. února 2011 v 5:34 | Old Boy |  vzpomínky
Jak jsem slíbil, tak činím. První příhoda zpoza drátů na hranici mezi Československem a Rakouskem u Hrušovan n.Jev. je poněkud úsměvná. "Péesáci", jak se jim v té době říkalo, tak jako běžný smrtelník "pošilhávali" po tom, co přináší kapitalistický systém, zabydlený v Rakousku se vším všudy. Největší příležitost k tomu měli ti vojáci, kteří "patrolovali" přímo na čáře a sousedy viděli třeba pracovat na poli. Bylo samozřejmě přísně zakázáno, aby s nimi navazovali jakýkoliv kontakt, vzájemné hovory tím tuplem.
Konkrétní hraniční čára byla vyznačena pouze hranečníky a i na její druhé straně sloužila rakouská pohraniční stráž, ovšem víceméně formálně. V určitých vzdálenostech byly na rakouské straně postaveny jakési přístřešky, aby voják mohl přečkat nepříznivé počasí. Zákaz nezákaz, někteří vojáci jak už to mezi mladými bývá, tajně navázali vzájemná přátelství a brzy se dostavil i výměnný obchod. Do přístřešku putovaly z rakouské strany už hodně ošoupané časopisy Play Boy a oplátkou za ně z naší strany několik lahví Prazdroje. Jak dlouho se mohli na rotě těšit z pravidelného prohlížení německé verze tohoto časopisu není známo.
Přišel však čas nenadálé kontroly na pokojích roty a při ní k odhalení značného nepořádku na ložnicích. Velitel zuřivě "trhal" povlečení z postelí a najednou zpod jedné matrace vypadlo několik Play Boyů v plné své kráse. Mimořádná událost! Okamžitě začalo vyšetřování a už druhý den vyšla na světlo boží skutečnost, odkud časopisy pocházejí a jakou cenou jsou placeny. Velitel roty si nebral servítky a jeho slova jsou neopakovatelná. Celá skupina vojáků "bručela" měsíc v base, ovšem ostatní je právem považovali za doslova kaskadéry. No ale i tak to byla příhoda o které se mluvilo široko, daleko.