Kouzlo časů minulých: čas kouzla zbavený

19. července 2010 v 5:29 | Old Boy
Předesílám: celý seriál pod názvem "Kouzlo časů munulých" má již mnoho předcházejících pokračování a dnešní po určité době na ně navazuje. takže se ponořme do událostí, které se odvíjely po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území.

Cesta domů toho jedenadvacáteho srpna 1968 byla strastiplná. Silnice plná aut, a obrněných vozidel, od pásů tanků odlétovaly kousky asfaltu. Hrýzli jsme si rty a nemohli jsme uvěřit tomu, co se stalo. Dopili jsme láhev rumu, kterou nám dal Milan na cestu a čím dál ve vnitrozemí se situace na silnici lepšila. Domů jsme dojeli kolem poledne a v naší obci, odkud bylo vidět do Rakouska, nebylo po okupantech ani památky. Ti se usadili poblíž státní silnice u Znojma, rozbili tábor a začali žebrat o vodu. A nejen o ni.
Práce na statku se nezastavily, lidé se sice hloučkovali a čekali na stanovisko svých nadřízených. I já nebyl jiný. Dočkal jsem se. Ředitel mne zavolal k sobě do kanceláře a důrazně mně sdělil, že s celým tím socialismem s lidskou tváří je konec a že nastane zase diktatura proletariátu, aby nás zachránila před rejdy kapitalismu, sionismu a imperialismu. Vypravil se šestsetrojkou přivítat sovětské vojáky do dvacet kilometrů vzdáleného tábora a vrátil se s příslibem, že statek jim zajistí dřevěné podium, na kterém by mohly vystupovat sovětské soubory a získávat na svou stranu obyvatele, kteří jim nemohli přijít na jméno. Organizací zbudování podia pověřil mne, protože jsem měl v rámci ústředních dílen i stolárnu. Úkol jsem přijal se sklopenou hlavou a upozornil, že to nebude jednoduché, protože nálady dělníků v dílnách jsou proti okupantům, to jsem si ještě dovolil říct, velmi vyostřené. A měl jsem pravdu. Ani jsem pořádně nedokázal vysvětlit oč kráči a stolaři, když slyšeli, že mají něco dělat pro sovětská vojska se mně prostě vysmáli. Opraváři v dílnách, kteří věděli, že jsem členem KV KSČ si vyžádali, abych jim řekl svoje stanovisko k situaci a stanovisko Krajského výboru. Emotivně a jednoznačně jsem odsoudil vstup vojsk a označil jej jako jednoznačné porušení našich vzájemných vztahů se zeměmi Varšqvské smlouvy.. Dělníci tleskali, bouřlivě diskutovali a utvrdili mne v přesvědčení, že naprostá většina z nich je na mé straně.
Taková stanoviska jsem vozil i na častá zasedání KV KSČ, který se pomalu ale jistě začalo štěpit na zastánce Dubčekovy linie a předúnorové a únorové jádro strany, které ochotně akceptovalo jakýkoliv postup představitelů Sovětského svazu ve vztahu k naší republice. Tak jak šel čas a události, tato skupina vytvářela stále větší tlak a po odvolání Dubčeka a nástupu Husáka do jeho funkce začalo hromadné převlékání kabátů a sypání si popela na hlavu a tato skupina získala převahu a začala tvrdě realizovat t.zv. "Poučení z krizového vývoje". Byl jsem z KV KSČ vyloučen a na pracovišti jsem ještě stačil uspořádat tryznu za upáleného Palacha a pak už jsem postupně ztrácel půdu pod nohama a v polovině roku 1969 mně povolali na KV KSČ a požadovali, abych odvolal svůj negativní vztah ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Když jsem odmítl s lehkým úsměvem na tváři mn sdělili, že v tomto případě jsou nuceni mně vyloučit z KSČ, s čímž jsem souhlasil. Ujistili mne, že tato skutečnost se nijak nedotkne mého pracovního zařazení a mé rodiny. Opak byl pravdou. Postupně mne začala ignorovat větší část mých spolupracovníků, ředitel byl čím dál víc strohý a mraky nad mým setrváním ve funkci mechanizátora hostly. Koncem roku 1969 jsem byl odvolán z funkce a ředitel mně sdělil, že od počátku příštího roku budu převeden na jiné pracoviště. Naděje na budoucí svobodnější život zmizela jako pára nad hrncem a kouzlo možných lepších časů vystřídala beznaděje.

Blogy související:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Premysl+Cech Premysl+Cech | E-mail | 19. července 2010 v 8:49 | Reagovat

Jo to byl tenkrát děs, vzpomíná, že tenkrát dali mému otcovi stranický úkol dělat předsedu SČSP a on to odmítl... To byli pretěky potom...

2 pich pich | 19. července 2010 v 12:26 | Reagovat

...a kouzlo možných lepších časů vystřídala beznaděje.

Dodal bych, že jsem nebyl z těch rusáků nadšen ale nějaká beznaděje u mně nenastala. Nebyl jsem v KSČ, nemuseli mě vylučovat, dál jsem fáral do šachty a bušil sbíječkou.

Naopak dnes, co by nějaký dělňas, bych byl dost nervozní.

A tak děkuji bohu, že jsem se těch lepších časů co by "obyčejný" tak nějak nedožil.

Teď jen žiju v naději, že mi Kalousek, ten pravý a zodpovědný hospodář(náhle), nevystornuje důchod ...

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. července 2010 v 14:20 | Reagovat

Odevždy platilo, že ryba páchne od hlavy.

Každý skutečný vůdce nakonec musí vše vsadit na jednu kartu. Masaryk  přijel do Moskvy ( 1917 únor ), když se střílelo a riskoval za věc, která neměla ani pevné kontury.

Dubčekovci byli odvezeni, nikdo jim hned nevyhrožoval, ale podepsali s plnými kalhotami. Lidé, kteří byli na špici dění, dobře zajištění a v rozhodné chvíli ( kdy mohli něco skutečně docílit ) se posrali. Jediný Kriegl si zachoval sebeúctu. Jak se měli zdejší lidé zorientovat, když je Dubčekovci prodali na stojato?

Zažil jsem tu všivárnu a bylo mi nablití i v r. 1990 z ubrečeného Dubčeka.

V tom je bída tohoto národa, že si postaví do čela Dubčeky, Klause, Grosse, Topolánky a dnes Nečase. Lidi, na něž stačí zadupat nebo vypustit televizní pšouk, aby po slovenském způsobu "pustili do gatí".

4 Dědek Dědek | E-mail | 20. července 2010 v 20:30 | Reagovat

S hrdinstvím Kriegla to bylo trochu jinak. Nebyl to žádný ústavní činitel a neměl tedy ani žádné právo cokoli podepisovat. Jeho podpis na mezinárodní smlouvě by tedy neznamenal vůbec nic! Je otázka, zda na něm někdo podpis vůbec vyžadoval.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. července 2010 v 23:03 | Reagovat

4 Dědek

Nechci se s Vámi přít, ale ještě si pamatuji, že se vždy mluvilo strana a vláda. Právě proto vybrali moskálci  chlápky přítomné v baráku ÚV KSČ, předem vytypované gaunerem Červoněnkem. V tom prožluklém sousloví strana a vláda jim stačili k  čemukoli.

I po 21 letech se zahlásil gen.Václavík na ÚV KSČ nově "přesnoc" zvolenému tajemníkovi ÚV,  "soudruhu tajemníku, armáda je připravena k podpoře KSČ".

6 Zdenka Zdenka | 21. července 2010 v 7:59 | Reagovat

Ano, to byl ten čas, bod zvratu, kdy bylo ledacos kouzla zbaveno.

7 Dědek Dědek | E-mail | 21. července 2010 v 11:45 | Reagovat

5. nar.soc.

V tom s vámi souhlasím, ale neodporuje to tomu, co jsem napsal výš.

8 Láda Láda | E-mail | 22. července 2010 v 21:56 | Reagovat

to 4

V několika pramenech jsem četl, že Kriegla si chtěli v Moskvě ponechat. Svoboda, když to zjistil, řekl, že neodletí a pak ho podpořili i ostatní členové "delegace". Dodatečně ho tedy přivezli na letiště. Byl to od Kriegla projev statečnosti, poněvadž byl sám a tušil, co mu hrozí.

Tu "delegaci" jsem dal do úvozovek, protože to původně to měli být vězňové. Dne 21. srpna měla u nás převzít moc "dělnicko-rolnická vláda". Její sověty vybraní členové v čele s Indrem nepřišli na zasedání ÚV KSČ, které se konalo dne 20. srpna, byli shromážděni na velvyslanectví SSSR. Po vstupu vojsk ohlásili na ÚV KSČ, že přebírají vládu a šli do rozhlasu to oznámit národu. Tam je ovšem nepustili a nikdo se to nedověděl. Navíč se na každý plot tenkrát vylepovali hesla Dubček, Černík, Svoboda... a Rusové pochopili, že s Indrovou vládou to nepůjde. Proto Dubčeka a ostatní začali považovat za delegaci ...

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. července 2010 v 9:43 | Reagovat

8 Láďa

Jakkoli by se zdálo, že jsou to věci známé, nemají dodnes ustálenou interpretaci a zejména vědecky zpracovaný komentář.

Není např. zřejmé, zda měl SSSR hotový plán převratu, nebo jen reagoval na "zvací dopis pragováků", který jakoby podporoval hlášky Červoněnka, že stačí "ukázat svaly" a místní souzi situaci zvládnou. V podstatě to byl debakl, kdy se zamýšlená  "soudružská pomoc", nutně změnila na okupaci.

Na tu nebylo vojenské velení naprosto připraveno, tápalo a z Moskvy nepřicházely správné nebo dokonce žádné direktivy.

Přehmaty znervoznělých vojáků ( mnozí nevěděli kde jsou, proč tam jsou, co s nimi bude dál a jak dlouho to potrvá ) vyvolaly excesy, za něž v konečném účtování SSSR morálně zaplatil nejvíc.

Mimo diskuzi je chování Dubčekovy skupiny. Její debakl byl o to horší, že kredit ztratila už po zamračení Brežněva. I kdyby se cítili jako vězni, byli v mnoha případech ústavní činitelé, zástupci státu, které zavazuje Ústava. Tu přímo zradili a ukázali se, jako sráči. Ta situace byla 10x horší než Mnichov ( tam se rozhodlo o nás  bez nás ) tady se zástupci odzbrojili sami. Ani za dalších 100 let to nebude posuzováno jinak. Zombie Dubček a Černík, vylezlí po r. 1990 se rychle ztratili z parády ( kredit měli jen u sobě rovných - Císař ). Dubček, "hrdina smutné postavy" zašel nakonec cizím zaviněním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama