Expedice oksroN: X

16. července 2010 v 7:40

Kdo se neučil nebo si nepamatuje římské číslice, tak mu pomohu. Velké X znamená desítku a to je také hranaté výročí cest naší Expedice do Norska. Řeknu vám, že to uběhlo jako voda a já dnes znám Norsko třeba lépe než Slovensko. Slovákům se omlouvám a v rámci svých možných sil se budu snažit to napravit.
Na počátku byla jako obvykle příprava itineráře, což v době plánovačů cest na internetu, navigací a záplavy propagačních materiálů není žádný problém. Důležitější je vybrat tu správnou cestu k nejbližšímu cíli a to bylo pro nás město Skien v Jižním Norsku. Čemu dát přednost? Časové náročnosti, přiměřené námaze střídajících se řidičů, ekonomice cesty nebo jen tak chuti vyzkoušet si další možnou trasu? Tentokrát jsme vybrali cestu t.zv. suchou nohou.
Onoho dne v 11.45 je Sharan nacpaný k prasknutí tím co vidíte /a nechybí kytara a husle/ i bečkou s pivem /pro obligátní česko-norský večer/, která je cudně ukryta a nad tím vším vévodí střešní box, který ovšem kvůli otevřeným zadním dveřím nevidíte. Do přední části vozu nastoupí za chvilinku pět statných vousáčů, kterým řeči o zdravé výživě a nadbytečné hmotnosti nic neříkají. O celkové hmotnosti a srovnání s údaji v technickém průkazu raději pomlčím.
Poznáváte nás? Známý základ a k němu se přifařili dva nováčci, kteří poprve ochutnají krásy Norska. Šestý člen letošní Expedice, Honza, přiletí letadlem do Bodø. I on má fousy a i on má po pěti letech stejnou barvu trička, kterou jsme použili již v roce 2005, jen nápisy jsou jiné. Však třeba uvidíte.
Než jsme mohli prolétnout zrakem prázdnou plochu nástupiště na trajekty v Mossu, čakalo nás dvacetčtyři hodin přejezdu a pěkně nepohodlného polosezení, pololežení na sedadlech auta. Když jsme míjeli Prahu, bylo nám ještě hej, ani Drážďány nás ještě nevyvedly z míry. U Berlína bylo ještě světlo a tam jsme už podruhé odpočívali u kávy z plynového vařiče a sendvičů, dopředu připravených z housky, másla, šunky a hořčice. Vystřídali se řidiči a německo-dánskou hranici ve Flensburgu jsme přejížděli už za tmy s hlavami zabořenými do poštářků a usilovnou snahou urvat noci alespoň trochu spánku. Mně se zadařilo a tak jsem projel Kolding a Odense
aniž bych zaregistroval placení 205 DKK mýtného přes Storebaelt most a vzbudil jsem se až u mýtné brány na Oresundském mostě, který spojuje Kodaň se švédským Malmö. Zaplatili jsme 250 DKK a upalovali těch mizerných 280lkm do Göteborgu na plný plyn. Mizerných proto, že to, na čem jsme seděli, protestovalo proti mnohahodinovému znásilnění. Nohy se už dostaly do stádia nohou Pinochia, žaludek se hlásil o svůj příděl a slunce se koupalo v ranním oparu.
Poslední "skok" v délce 240 km do norského Mossu byl po hodinovém odpočinku zvládnut levou rukou na volantu.
Náš přítel Zdeněk, kterého poznáte podle toho, že v levé ruce drží velmi praktický plastový nástroj na hubení komárů, se už během časných ranních hodin domáhal setkání s námi právě na půdě přístavu v Mossu a také z Lillleströmu včas dorazil. Vzhledem k tomu nám ujely dva trajekty, ale nelitovali jsme. Řeč tekla plným proudem a zároveň jsme kuli pikle jak bude vypadat závěr letošní Expedice. Famózně. Tři dny u Zdeňka v pohodlí jeho domu a náruči blízkého Osla a výletů kolem něj. Zároveň byly přislíbeny kulinářské hody, Norům běžné, nám vzdálené. Krabi s rýží, krevety na loupačku, velrybí stejky a samozřejmě čtyřkilový losos àla Old boy /sůl a olivový olej/. Podařilo se vyřešit problém který nastal, když po otevření zádních dveří Sharana vypadla Petrova kytara a zlomila si vaz, tedy lépe řečeno krk. Zdeněk s Petrem objeli Moss a za půl hodiny byla dušička v peří a lepidlo k disposici.
Ve 12:10 jsme se zařadili do fronty na trajekt do Hortenu...
a v 12:20 jsme vjeli do jeho útrob. Ve 12:30 se ozvala lodní siréna a my vypluli.Pohlédnete-li na mapku je jasné, proč jsme použili trajekt. Podstatně jsme zkrátili cetu do Skien.
Po silnici bychom museli jet přes Oslo a Drammen a objet tak celý Oslofjord včetně Drøbaku a Oscarsborgu, pevnosti, která nás tak před časem okouzlila. A kdeže je Oslo? Úplně nahoře, je tak velké, že se na snímek celé nevešlo.
Konkurence nezahálí a vyčkává, až my zmizíme za obzorem i když si tím zmizením nejsem tak jistý. Plavba do Hortenu trvá pouhých 35 min.
Když vyplouváme z přístavu, defiluje před námi po levoboku směsice rodinných domků, všechny jako ze škatulky a ze dřeva.
Do Skien jsme dorazili po devadesáti kilometrech jízdy a zastavili poblíž kostela, kterému jsem v tom kalupu uřezal horní část věží. Jako vždy hledáme informační středisko, abychom se dověděli bližší podrobnosti o chystaném zítřejším výjezdu po Týnském kanále. Padedsátitisícové město, vlastně krajské město kraje Telemark a náhodný chodec tvrdí, že tu informační centrum bylo, ale už není. Prý jej zrušili. Později zjišťujeme, že se pouze přestěhovalo a vzbudilo tak dojem zmizení. Když jsme neuspěli došlo nám, že ráno je moudřejší večera a po dlouhé cestě je nutné pohodlně spočinout k zaslouženému, včerejší noci ukradenému spánku.
Po krátkém kufrování jsme poblíž Skien objevili kemp. Zastavovat u recepce netřeba, stejně zeje prázdnotou......stejně, jako celá pocha stráně a tak zastavujeme u chat /uvidíte za chvíli/...
...a krokujeme stometrovou vzdálenost k obytnému domku majitelky kempu. Přivítal nás pes, o chvilinku později ona majitelka šťastným úsměvem, že i v právě začínající sezoně se našlo hned pět zájemců o jednu z chat, pečlivě připravenou pro hosty. Vzhledem k vybavení je požadovaných 400 NOK za chatu a noc láce a tak hned objednáváme dvě noci. Paní nám ochotně řekla všechny informace potřebné k tomu, abychom zítra v pohodě ztrávili den na Týnském kanále a užili si tak světa.
Bramborový guláš s olšinskou pochoutkou je na stole za půl hodiny a zmizel za pět minut. Cože je to ta olšinská pochoutka? No dvoukilový chleba, který peče jedna paní v Olšině poblíž Kroměříže technologií, která se používala možná už před sto lety: pec na dřevo, ruční zpracování těsta, kůrka dozlatova až černa, kmínu habaděj a chuť, chuť, chuť...Vezli jsme jej sebou pět štryclí v bláhové naději, že vydrží tak deset dní. Už po dvou dnech bylo jasné, že 1 štrycle=jeden den.
Zabalil jsem to hned po večeři. Splnil jsem předsevzetí, že na Expedici budu používat pouze jeden lék a to tekutý vždy ráno a večer a pokud se mně přitíží, i během dne. Hoši chutnali kouzlo pozdního večera a pokrajovali pálivou klobásu, zatloukanou slivovicí. No nová energie nikoho nezabije.


Blogy přímo související:


Blogy vzdáleně sovisející:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 16. července 2010 v 9:03 | Reagovat

No a je to tady. Hezky se čte i hezky kouká a tiše závidí. Ten váš eláni dobrou partu. Nenabídli vám v tom Norsku čestné občanství? Zasloužili byste si je už kvůli tomu seznamování našich lidí s krásami Norska. Hlavně, že jste se v pořádku vrátili...a líbilo se vám tam.

2 MIRA MIRA | 16. července 2010 v 9:23 | Reagovat

Těšil jsem a dočkal jsem se. Závidím nahlas

a zároveň přeju ještě hodně takových cest a elánu.

3 old+boy old+boy | E-mail | 16. července 2010 v 10:28 | Reagovat

2/ MIRA

Na závist mám lék.  Stačí na mejl nostalgiafilm@seznam.cz klepnout, kdy přijedeš do Kroměříže i s manželkou pokořit první stupeň výstupu do norských pohoří. Bude ustláno. Tady ukujeme druhý stupeň na Expedici oksroN 2011. Tak nezáviď a piš.

4 Zdenka Zdenka | 16. července 2010 v 12:26 | Reagovat

Načisto je mi zima, když se na fotky podívám :-)

5 MIRA MIRA | 16. července 2010 v 13:43 | Reagovat

[3] old+boy

:-))

Díky za pozvání. Všechno je to na delší povídání, tak uvidíme. A samozřejmě platí i pozvání pro vás do ČB.

E-mail mira.48@seznam.cz

6 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 20. července 2010 v 18:04 | Reagovat

Pane Kašíku, jestli bych mohla mít český dotaz - k olšinské pochoutce - kdysi dávno byla směrem na Zdounky  železniční zastávka Olšina, potom snad Olšina-Skržice a pak jen Skržice a pořád to byla ta stejná a na stejném místě. Teď už je asi zrušená - předpokládám, že by to mohla být ta "chlebová".

Na Kroměřížsku je rod Olšinů a tradovalo se, že kdysi dávno, když ještě průvodčí vyvolával stanice, jel půlnočním vlakem jeden Olšina mírně unavený. Takže v poklidu spal, a když uslyšel: Olšina!,  vystoupil z vlaku. Vlak samozřejmě odjel bez něho a další jel až kolem čtvrté ráno, takže strávil v Olšině na mezi nedobrovolnou, hodně studenou noc.

Že se tam peče tak dobrý chleba jsem nevěděla, ale stejně mám kraj mého dětství , bohhužel,  už poněkud "z ruky".

Hezký den.

7 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 20. července 2010 v 18:12 | Reagovat

/5/ MIRA

A tak se Bílý Havran ptá:

Co hledá Vinnetou v lovištích Assiniboin?

Chce mluvit s Velkým náčelníkem Tah-Ša-Tungou.

A tak se tedy ptám:

Příjímáte na uvedené e-mailové adrese i případná novoroční blahopřání /v případném předstihu/?:-)(-:

8 old+boy old+boy | E-mail | 21. července 2010 v 5:43 | Reagovat

Podle přání abych odpověděl na Váš "český dotaz" soudím,že jste kdysi dávno vyměnila kroměřížsko za český ráj. A vaše vzpomínky jsou přesné. Ano, zastávka Olšina neexistuje, pánů a paní Olšinových je dodnes na kroměřížsku hodně a popisovaný chleba je skutečně z této Olšiny. Až si třeba někdy pojedete spočítat hříchy svého mládí zastavte se v Olšině. Možná, že paní, která olšinský chleba peče bude ještě stále při síle, aby to zvládla a sama se přesvědčíte.

Léto jako malované.

9 Baraba Baraba | 7. srpna 2010 v 19:41 | Reagovat

Letos jsme absolvovali cestu do Norska z Hirtshals do Kristiansandu a zpět za 159E tam a zpět nejnovější lodí společnosti Color Line  Super Speed. Cesta tímto 211m dlouhým obrem trvá pouhých 3h 15 min a po 5ti  km od Kristiansandu  jsme byli v norské přírodě.

10 Baraba Baraba | 8. srpna 2010 v 11:47 | Reagovat

Další a podstatně levnější trasa je z  Drobak do Drammen podmořským tunelem 7,5 km dlouhým  za poplatek 55 Nok za osobní auto. Baraba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama