Blogýsek: dobrá rada nad zlato

26. července 2010 v 9:21
Polovině prázdnin dýcháte na záda a ještě stále jste se nedohodli s manželkou a dcerou kdy a kde vyrazit na dovolenou. Obvykle dohoda vázne na tom, kam jet a co tam dělat. Už v této větě je skryt rarášek, který dohodu předem katapultuje.
"Jak to co tam dělat? Chceme přece jet na dovolenou a odpočinout si, ne?"
Dcera manželce určitě přitakává.
"To ano" ze zvyku souhlasíte a zmůžete se na mírný odpor,"ale ležet jen tak u rybníka nebo na pláži to promiň, pro mne není aktivní dovolená."
"To bys chtěl být najednou aktivní, doma nehneš prstem a jen lítáš po těch svých koníčcích, které bys ještě dokonce tahal ssebou na dovolenou."
Už je vám jasné, jakým směrem by se dál debata vyvíjela.
"Tahal, netahal. Vybereme nějaké atraktivní místo, kde si s Amálkou můžete poležet, vzájemně si namazat záda, deset metrů od vás bude zmrzlina, grilované ryby a vychlazené nápoje a z vody poleze jeden hezčí mužský než druhý. A musíme také objednat čtrnáct dní slunečna."
Ozve se Amálka.
"Tatíííí, zapomněl jsi na diskošku."
"A nechtěla bys tam proboha přímo technopárty?" přiléváte pod sílící plamínek oleje.
Manželka řeč rázem utne.
"S tebou není rozumná domluva: To jsem si mohla myslet, že tomu úbohému dítěti neuděláš nic k vůli. To jsi celý ty."
"Jak neudělám k vůli. Vždyť ještě nikam nejedeme a probíráme to jen tak."
"Tak nebo jinak, nikam nepojedeme. To by se ti líbilo dotáhnout nás někam k vodě, zanechat nás osudu a být bez starosti. Nic neříkej, dobře si vzpomínám, jak to bylo vloni na Lesbosu. Nejenom že jsi vybral ostrov tak podivného jména, nejenom že ubytování bylo od vody skoro dvěstě metrů, ale zatím co nám chuděrkám chyběl někdo, s kým bychom si česky promluvily, ty jsi za těch deset dní nachodil osmdesát kilometrů, nasbíral igelitový pytlík škeblí, postrašil nás krabem poustevníkem, vypráskal kolem tisíce fotek o délce natočených sekvencí na videokameře raději ani nemluvím. To zas budeš celou zimu sedět u počítače a sakrovat, že ti ten Pinokl nejde..."
Ohradíte se.
"Pinacle, střihový program, Maruško, Pinacle."
"...a kdo to má pořád poslouchat. Jak kdybys neměl nic jiného na práci. A když to dáš dohromady ještě čekáš, že zasedneme k televizoru a budeme obdivně pokyvovat hlavou, jakého že to máme režiséra, kameramana, stříhače a kdoví koho ještě. Říkám, nikam letos nepojedeme, aspoň ušetříme na novou myčku, ta v kuchyni má za sebou už tři roky a nemá automatické dávkování prášku. Kdo se s tím má furt dělat."
A jste v koncích.
Nezoufejte, porádím vám fígl mého kamaráda, stejně postiženého jako vy, jakousi dobrou radu nad zlato.
Petr, kterému se zrovna honila hlavou před deseti dny v rodině proběhlá podobná debata, cestou z práce zastavil před bufetem, kde dělali po španělském vzoru vynikající tapas a ve vedlejším výkladu cestovky jej praštila cedule s nápisem: AKCE! Deset dní slunečných koupelí pro slečny a paní na jadranském pobřeží. SUPER LAST MINUTE! Pouhých 9 560Kč včetně všech poplatků. Jedno dítě do 15 let letenka zdarma. Čtěte leták! AKCE!
Nápad přišel tak rychle, jako letní bouře. U dveří ve stojanu vybral jeden z letáků, opatrně uložil do boční kapsy, v poklidu snědl tři tapas a pokračoval domů.
Samozřejmě. Doma ani noha, což se mu náramně hodilo tak jako skutečnost, že schránka na poštu byla nacpaná letáky. Sáhl do boční kapsy, vložil mezi ně ten od cestovky a spokojeně odpochodoval k ledničce, otevřel vychlazené pivo a zalistoval v novinách. Po deseti minutách mu vypadly z ruky. Holt padesátka za dveřmi.
"Ahoj! Už seš doma?" vzbudila jej manželka. V pravé ruce nákup, v levé hrst letáků.
Prozatím všechno klape.
"Trochu si odmachnu a proberu ty letáky" a usedla za stůl.
Po chvíli se vrátila i dcera Amálka.
"Čau, tak jsem to zvládla. Učitel perlil, že jenom tak tak. Kretén."
"No vidíš, když se chce, všechno jde. A koukni jaká by tě mohla potkat odměna." přistrčila manželka Amálce před oči slevový leták od cestovky. "Táta by byl spokojenej, že si neotlačí břicho a tudíž kdyby zůstal doma zbylo by při té láci i na tu myčku. Co ty na to?"
"Tak jo, ale co jsou to tu za bláboly o dětech do 15 let. Volové."
Petr ani nehlesl. Past sklapla.
Za týden odjížděl z letiště s pocitem dobře vykonané habaďůry a v uších mu ještě zněl výčet prací, které má vykonat, než se žena s dcerou vrátí ze Zadaru.
"A mám argument jako bejk. Na podzim navrhnu Madeiru a když nebude souhlas, tak vyjedu sám, jako ony. Pláží je prý tam minimum a že je to tam před dvěma lety spláchlo? To už určitě zahladil čas a snaha přilákat znova turisty. A natočím film. Bude se jmenovat "Madeirou křížem krážem". Stavil se opět na pár tapas a večer dal dohromady pár kluků. Probrali dvoudenní výšlap do Tater.

Už jste četli?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kunc Kunc | 29. července 2010 v 17:14 | Reagovat

Můj první šéf se při svém odchodu do zaslouženého důchodu se mnou na oslavě podělil o své životní zkušenosti. Jedna z rad byla že je to velmi těžké, ale jde to zařídit tak, aby moji myšlenku převzal za svoji nadřízený a dál už ji prezentoval on. Načež jsem se zeptal, co když to prokoukne? On s úsměvem odvětil že blbec ne a chytrý šéf dá najevo že o tom ví, ale je tak chytrý že pokud je myšlenka dobrá tak ji prosadí. Vydím že to tak funguje i v manželství.

2 Jan Jan | E-mail | Web | 15. února 2012 v 15:13 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama