Červen 2010

Blogýsek: góóóól!

11. června 2010 v 5:22
Včera jen pouhých pár kilometrů od Kroměříže v Troubkách proběhlo předání 1,25 milionu Kč jako finanční pomoc pro vesnici, které letošní povodně způsobily škodu kolem 400 milionů Kč. Kdo byl tak štědrým dárcem? České národní hokejové družstvo, které se rozhodlo ze své odměny za vyhrané mistrovství světa v Německu věnovat desetinu na tento účel. Zástupci "našich hochů" v čele s kapitánem Rolínkem přivezli sebou i vyhraný pohár a tak velká "sešlost" jim mohla nejen poděkovat, ale si na pohár i sáhnout.
Věc nevídaná. Nevyhlášené utkání mezi nimi a pětadvaceti profesionálními hráči, kteří pozvání k účasti v českém týmu na mistrovství světa odřekli, vyznělo jednoznačně ve prospěch mistrů světa a do pomyslné branky pětadvacítky vstřelili další vítězný gól!

Třífázový sraz

7. června 2010 v 7:24
Nedivte se prosím, že vezu celou káru dříví do lesa, který se nedávno na těchto stránkách rozrostl o několik dalších stepilých stromů. Kdo by odolal a nepochlubil se úspěšnou oprganizací srazu absolventů Vysoké školy z roku 1962, tady po osmačtyřiceti letech, v pořádí už myslím dvanáctého? Neodolal jsem a sděluji:
Sešlo se nás celkem 31 a o celkový počet účastníků se díky manželkám a šoférům vyšplhal na 51.
První fáze, příjezd, se uskutečnil v pátek a prezence začínala prevencí proti všem nemocem těla i duše, kalíškem slivovice při jejímž nalévání zpíval Vašek první sloku písně "Po kalíšku, po kalíšku... ", pak jsme jim sáhli do peněženky a odvedli je na příslušný pokoj, rozestlali a potřepali s polštářem. Oddech trval mnohým až do večeře, která voněla kuřecími stejky. Kolega organizátor, když se mně ptal, co jsem objednal na večeři a já mu odpověděl, že jsem to nechal "na nich" poznamenal, že bude určitě kuře, protože je nejlacinější. Potvrdil to i sobotní oběd, kdy bylo kuřecí stehno s bramborem a oblohou a napravil to až sobotní večerní raut, kde mimo jiné bylo i pěkně prorostlé vepřové koleno. Zmizelo tak rychle, jako pára nad hrncem. Dále nechám mluvit mejl, který jsem odeslal všem, kteří se z různých důvodů nemohli zúčastnit, abych jim přiblížil atmosféru prvního dne:

Do krásného počasí v Kroměříži vystoupilo ze svých aut, případně hromadné dopravy 31 spolužáků a vrhli se střemhlav do rozbíhajícího se kolotoče vítání a povídání. Některé exempláře bylo nutno vzhledem k jejich imobilitě poněkud "podržet", jiní přetékali výřečností, všichni se usmívali a byli, jak my Valaši dnes říkáme, in.
Pilo se červené a bílé víno, které přivezl Vlado z Modre. Mělo lepší barvu a jiskru než mnohý z nás a chutnalo výborně. Večer proběhl tak rychle, že jsme ani nezačali zpívat. Franta potvrdil, že právem obdržel hrdý titul Srandista ročníku, protože jeho vtipy měly šťávu a říz. Všichni se svorně dotazovali, kdo se připojí dnes, v sobotu, a těšili se na dopolední doprovodný program v rámci kroměřížského Knížecího holdování. V prezervační listině jsou již zapsáni pěkně podle abecedy: Joži s úsměvem na tváři ať se děje co se děje, manželé ....íkovi se synem, který dobrovolně převzal úlohu řidiče, Jindra s manželkou, kteří v rámci obdivu vůči Moravě zde pobývají už sedmý den, "Táta" a jeho žena přijeli autobusem a toho si obzvláště vzhledem k Tátovým zdravotním problémům ceníme, Honza s Evou, u nichž ta druhá polovička naplno kvete jako v plném létě, ..nochovi, držící se ještě stále za ruce, Joska se synem, který obětavě už podruhé doprovází svého otce na naši vzpomínkovou šou, Jaro a Milka, těšící se z před týdnem narozené vnučky, ...lmovští, jimž úsměv na tváři nezmizí ani na vteřinu, ..cnovi, jimž ani bez jejich milovaného psa nelze vidět chmury ve tváři, ..říbrní, kteří přijeli až před večerem, o to intenzivněji se však věnovali povídání, ..dovi držící se s hmotností svých stále svižných těl stále při zemi, Zbyněk a paní Stáňa, kteří mají to společné, že společně přijeli, protože Stáňa vedla dlouhé pátraní ve stylu Sherlocka Holmese, až Zbyňka vypátrala a předhodila sešlosti. Společnost uzavírala Jana, která nekompromisně formou vybírání poplatlku stahovala kamarády z kůže, švarný Jura stačil všechny přivítat a navigovat na příslušná místa, Vašek každému ustlal a načechral polštář pod hlavou a Jarda poletoval po celou dobu, jako když mu hoří koudel u .....
Dnešní den vykouklo slunce už po čtvrté ráno a na obloze ani mráček. a v tuto chvíli si už dalších 17 účastníků protírá oči a chystá se na odjezd posílit sestavu, která se tu sešla. Těšíme sa na ně a až budeme komplet, tedy po poledni, vypukne hlavní program, který nemá žádné body a jsme zvědavi, jak se zadaří.
Už teď zdravíme všechny, kteří tu s námi nemohou být a dá-li čas, ozveme se ještě v neděli, abychom vám nalili čistého vína, jak to dopadlo.

V sobotu ráno jsem poslal další mejl:

Dobré ráno. Slunce zas září jako holá ...pláň a chystá se den jako okopírovaný z Karibiku, když si ovšem odmyslíme palmy, mulatky, moře atd. Žádná kocovina a tak mohu v klidu, než odjedu na společnou snídani a rozlučku po třídením vyhazováním si z kopýtka, napsat tento raport.
Co včera? Přijeli všichni opozdilci s vyjímkou Milana. Láďa přivezl svou milou ženu, rozdával úsměvy na všechny strany a chlubil se pádem do Schwanzenberského kanálu a prvním letem ve vrtulníku do úrazové nemocnice, Pavel rovněž s manželkou nevypadal, že by mu ulítly včely i když má jedenáct včelstev a během odpoledne mu volal soused, že se mu včely rojí. Mimoto se stal hvězdou večera, protože vyhrál v tombole nejen flašku vína, ale i možnost společné fotky s matkou představenou a posléze i celou skupinou jeptišek, Silvo s manželkou spořádaně seděl u stolu a vzpomínal na staré, zlaté časy slovenského hokeje v souvislosti s mistrovstvím světa, ..edermanovi byli na procházce ve městě, Světlin manžel pilně fotografoval a doufám, že se výsledků jeho snažení dočkáme, ..ksovi přijeli sice poslední, ale vpadli do zábavy jako kdyby tu už byli čtrnáct dní, Láďa jako vždy elegán každým coulem s vybraným chováním a obdivem ke všemu, co se dělo, Pepa nadouval co chvíli svou tvář jako o život a trumpeta mu troubila perfektně i když si nedával do trumpety, Špaček vyhlížel, kdo začne s maryášem, ale protože Milan odjel hned po večeři, chyběl jeden do počtu. Špáca se odhlásil esemeskou během dopoledne a tak všem, kteří se na něj těšili, sklaplo.
Program byl hojný. Vzpoměli jsme ty, kteří už sedí na obláčku, zrekapitulovi stav těl těch, kteří se omluvili, přímo v sále shlédli dvouhodinové představení hry Jeptišky, které laskavě předvedl soubor ochotnického spolku Kroměříž, kde mám želízko v ohni, marně se snažili zkonzumovat obsah rautu, který byl připraven na večeři a ač nálada výborná, zpěv se nedostavil. Zato jsme schválili další sraz v roce 2010 v Praze pod vedením Jožky a pokud by se vyskytly překážky, sejdeme se opět na Moravě.
Tož tak to včera bylo.
A všichni vás pozdravují a přejí, aby splasklo ucho, přestala otékat kolena, prohlídky tlustých střev skončily bez dalších problémů a smutek, že jste s námi nebyli, vzal brzo za své.
Zítra vám ještě sdělím, zda všichni odjeli nebo se některý rozhodl emigrovat z Čech nebo Slovenska na Moravu, protože se jim tu velice líbilo.
Tak ahoj /jako včera/!


Krabičku s vybranými penězi jsme vyklopili na stůl a obsah přitáhl na svou stranu provozovatel zařízení, ve kterém jsme hodovali. Nějaká korunka chyběla a tak musíme alespoň trochu "pumpnout" ty, kteří se odhlásili na poslední chvíli. A napsal jsem poslední mejl:

A padla klec. Nedělní ráno bylo stejně moudré jako sobotní večer, takže nemohu použít přísloví, že "ráno je moudřejší večera". Nikoho nebolela hlava, doby, kdy "Studentská halenka", " Strahováček" a jiné nám blízké písně ovládly zábavu večera a přidal se popěvek "Až ráno, až ráno, až bude bílý den...", se jaksi vytratily. Při pohledu do tváří těch, kteří se postupně loučili a odjížděli k domovu, bylo vidět uspokojení a radost z toho, že kromě jejich blízkých je ještě jeden ostrůvek přátelství a porozumnění, na který mohou připlout a na břehu vyložit všechny své radosti i strasti.
Na cestu domů jsme jim vedle balíčku se svačinou přibalili i pozvání na návštěvu Kroměříže kdykoliv se jim zasteskne a pozvání na představení Jeptišek, téhož souboru, jehož vystoupení si pochvalovali v sobotu a bude je hrát někdy v záři jako host na prknech Divadla Semafor v Praze.
A tak ahoj kamarádi, tělem chabí, duchem mladí!
Ahoj!





.

Expedice oksroN: norské národní parky 7

2. června 2010 v 11:33
Kdybych řadil povídání o norských národních parcích tak, že bych začal u Adama, pak bych nabídl právě Národní park Rondane. Vznikl v roce 1962 a je nejstarší. Z toho je jasné, kdy začala éra národních parků v Norsku. Hory v něm mají zakulacenou hlavu a nejsou to přitom žádní trpaslíci. Deset z nich přeskočilo dvoutisícovou laťku a souboj mezi nimi o prvenství co se výšky týče, vyhrál Rondslottet s 2178 m.
Chcete si vyšlápnout na vrchol? Čtyři až pět hodin tam, mix slunce, deště, mlhy i sněhu v plném létě a
čtyři až pět hodin zpět. Jestli tam letos vylezeme, určitě vám o tom dám povědomost.

Norsko, Národní park Rondane, pohled z vrcholu Vinjenrondenu

A když se po třech hodinách porozhlédneme v půli cesty na Vinjenrondenu a otočíme se k Rondslottetu zády, bude to zejména pro mě na medaili. Tak si počkejte až se vrátím z letošní Expedice.









V národním parku Jotunheimen jsme my oksroNisti více "doma". Navštívili jsme jej a několikrát jeli okolo. Pro turisty a zejména zdatné chodce je to vstupenka do ráje. Jen namátkou některé trasy: na ledové plochy Glittertindu do výše 2464 m, na nejvyšší horu Norska Galdhopiggen /, na skalní kostel Kyrkja /2032 m/, tůra po hřebeni Besseggen,
toulání se horskou oblastí Memurutunga nebo výhledy z hřebene Skinneggenu.Chápu, že některým z vás začnou svrbět nohy, jiným se začne potit čelo. Domluvme se, že vám naservíruji další fotografie z našeho výstupu na nejvyšší horu Norska, Galdhøpiggen v roce 2006 a připojím další zajímavosti.










Z pohoří Jotunheimen /v překladu Domov obrů/ stéká spousta divokých říček, které si ani nezasloužily uvedení jména na mapě a pomáhají vytvářet malebný obraz krajiny. Pozorný pozorovatel si všimne, že i tady se zavlažuje. Nad údolím se majestátně rýsuje pohoří nejvyšších vrcholů Norska a celé Skandinávie. Pohoří je prastarým loveckým "revírem" a u jezer Gjende a Russvatn našli archeologové pozůstatky obydlí z doby kamenné. Pastviny jsou využívány více než 1000 let. Největší horské turistické středisko je v Eidsburgardenu, bývalé norské rybařské oblasti. Dojedete tam z Osla přes Fagernes po silnici E 16 /185 km/a pokračujete po ní dalších cca 100 km na odbočku silnici 252 vpravo a po dvaceti kilometrech jste tam.

A výstup na Galdhøpiggen? Tak to se orientujte podle městečka Lom. Z E6 při cestě na sever odbočíte v městě Otta vlevo po silnici 15 na Vågåmo /31 km/ a do Lomu je jen 24 km.Nezapomeňte si prouhlédnout unikátní dřevěný kostel. Pokračujeme po silnici č. 55 a po dvaceti kilometrech jste v Galdesandu. Tady se porozhlédnete, je na co koukat, můžete se ubytovat v několika kempech a když budete dobře nažhaveni a před sebou volných 8 hodin, můžete sednout opět do auta a dojet až na parkoviště u chaty Juvasshytta, ovšem zaplatíte mýtné. Po svých budete putovat zdarma.


Cestou nahoru si můžete zpívat "...a kamení tam roztloukal...", paní ve zlatém kočáře tam ovšem nepotkáte, zato spoustu turistů, kteří si vybrali ke zdolání poměrně jednoduchý výstup na nejvyšší horu Skandinávie.
Když opustíte kamení a vstoupíte na rozbředlý sníh, použijte husí pochod a největší machr ať jde první.

Na tomto orientačním bodu nezanechal část výstroje horský průvodce, ale Jura, který se už nemohl dočkat nového kamenného pole.

"Vidíš, za hodinku tam budem" ukazuje Pepa, trekař po Himalájích a jiných horolezeckých lahůdkách.
Život rostlin je neskutečný. Některé se dokáží spokojit i s trochou navátého prachu v mezerách mezi kameny.
Lákadlo nad lákadla. Lyžování v červenci /5.7.2006/ a počasí medové. Nic naplat, dnes je před námi jiný cíl.
Takový pohled stojí opravdu zato. Námaha se už cestou vyplatila.

A to lákadlo nezabralo ani tady. Norové mají zimy plné zuby a turističtí jinozemci se pachtí za vrcholem a tak je tu pouze manévrovací prostor pro rolbu.
Pod vrcholem jsou už i ledovce, i když poměrně bezpečné. Bez alespoň základního horolezeckého vybavení bych však pohyb po nich nedoporučoval.
Pod vrcholem s fotoaparátem ...
...a s vlajkou. Radost převeliká a boty plné vody.
Cesta dolů končí jako skoro každý film, kde alespoň jeden hrdina mizí v dáli. A jestli to také někdy zkusíte, přeji vám dobré počasí, jako jsme jej měli my. Nebývá to tak často.

Dva norské národní parky, které jsem vám dnes představil alespoň okrajově, patří mezi ty nejatraktivnější a nejnavštěvovanější. Ještě ovšem stále nejsme u konce. Čeká na nás dalších pět. A omluvám se, že jsem zabrousil k detailnějšímu popisu cest a přístupu k nim. Přes e-mail o to čtenáři žádají.

Související články: