Březen 2010

Sklerotikon

27. března 2010 v 18:22
SKLEROTIKON
Scénka o jediném jednání

Následující text je pro interpreta zcela nezávazný, lze jej jakkoliv měnit, improvizovat a přilévat mu šťávy.

Na improvizované podium vybavené prázdným stolem přichází první a jediný účinkující s kufrem a širokým úsměvem na tváři, oblečen jako správný předváděcí agent.
Dámy a pánové, dobrý den. Vítám vás všechny na dnešní jubilejní třistadvacáté osmé předváděcí akci firmy Scleroticon Corporacion a blahopřeji vám, že jste si nás vybrali, protože lépe vybrat jste si už ani nemohli.Ano, mladá paní tady u druhého stolu, vy si už určitě nepamatujete mého pradědečka, který na obdobných shromážděních zvaných jarmak používal poněkud jinou formu zahájení, volajíce:
/hlasem přejít do jarmarečního stylu á la Marvan ve filmu s Plachtou/:
Sem k nám, než rozházím ten krám. Přijde Nána domů celá ustaraná, kde nic tu nic, starý v hospodě a děti v pohodě. Co neuděláte. Vezmete náš zbrusu nový trakař, naložíte na něj děti a upalujete k hospodě. Před hospodou přinutíte děti k usedavému pláči, aby obměkčily tatínka k odchodu domů a plnění vyživovatelských povinností, ovšem plakat netřeba na cizím hrobě, tatínek je už tvrdý jako štolverk a stačí jej tedy naložit na trakař, přepravit ho domů a vysypat v přístodúlku. Trakař sem, trakař tam, ke všemu je, povídám.Můžete s ním vozit, obracet, zatáčet, plečkovat, orat, vláčit, mulčovat ,zavlažovat ,hnojit, rozhrnovat, uklízet, vysávat, drtit a tak dále a tak dále.Umožní to ke trakaři dodávané kousky, nejsou to však karborundum brousky. Ha,ha,ha,to se mně povedl verš. Kupujte, kupujte, nekupujte u konkurence, ten to má vytunelovaný"

/hlas přechází do normálu/ a tak jsme znovu v současnosti.
Pradědečka necháme pradědečkem a před vámi odhalím v krátké chvíli přístroj,na který jste již dlouho čekali. Nevstávejte prosím od stolu ani se k němu nevrhejte, jen krátká chvíle napětí - jedna, dvě,tři -

/
interpret vyloví z bedny kuchyňský robot/
a zde je před vámi v plné své kráse. Ano, po prve v životě vidíte náš přístroj, nazvaný Sklerotikon, přeloženo do češtiny Osvěžovač paměti. Dovolte, abych vám vysvětlil, jak funguje. Vnuk se zhlídne ve skutečnosti, že má dědu inženýra a zeptá se vás, jak jste končil studium.Vaše už opotřebovaná paměť dokáže pouze vyprodukovat zhruba období, ve kterém k oné slavné události došlo. To stačí. Ke slovu se dostává náš Sklerotikon. Vložíme do něj datum,například
26.června 1962, vidíte sami, jak snadné. Posléze nastavíme tímto knoflíkem časové období, třeba 7:15 až 10:48 a pak už jen na krátkou chvíli uvedeme náš přístroj do chodu

/interpret uvede na krátkou chvíli robot do chodu/
a zde máme výsledek celé akce

/
vyjme z robota list papíru a čte na něm napsaný text/
.26.června 1962. Je úterý 7:15 hodin a konečně ses vyhrabal z pelechu. Pustils dráťák a tím pádem jsi se dověděl, že na jižním Slovensku začnou už zítra žně s plánovanými výnosy 48 q ječmene z ha a JZD Vítězný únor ve Slabopochybách odchová 16 selat od prasnice. S vědomím, že o výživu lidu i tvoji je dobře postaráno, odebral ses v 7:25 absolvovat hygienické činnosti. Dobrá věc se bez problémů podařila i když je už 7:58.

Pečlivě jsi vybíral pro dnešní den garderobu a dokonce jsi se rozhodl odložit tři dny nošené ponožky pod postel a vzít si fungl čisté. Košile bílá, ještě voněla maminčinou žehličkou, kravata, půjčená od kamaráda hromotluka měla uzel jako pěst, oblek padl jako ulitý, boty se leskly po použití vepřového sádla jako psovi srst, účes trochu na Elvise, prostě takový,aby v marxáku nevyzýval k horšímu beztak už bídnému hodnocení nastudovaných dogmat.Byl jsi jako ze škatulky a v 8:44 jsi už stál na refýži a vyhlížel sedmičku. Na rohu Kulaťáku,
/blbost, Kulaťák nemá roh/
na bodu Kulaťáku, označeném cedulí Buffet, jsi zdlábl dva loupáky za osmdesát haléřů a kakao za korunu deset. Dobře nasycen a naladěn jsi prošel prostorem, který každý rok hostil k tvé velké radosti atrakce Matějské pouti. Už si vzpomínáš? Naposledy jsi vstoupil do Šámalovy posluchárny a tím se vlastně rozloučil se školou. Už zítra převezmeš diplom a hajdy na zaslouženou celoživotní dráhu
/konec čtení/.
/Mluví/:
Zkusíme jiné datum. Třeba 9.6.1961.
/opakuje se manipulace s robotem a čte/:
Všichni muži ročníku dílem stojí, dílem poléhají na historickém poli Bílé hory, které historie posunula do role vojenského cvičiště Motol. U bečky s pivem stojí spolužák Bečka a čepuje pivo podplukovníkovi Čeřenskému, kterému se leskne čelo pod brygadýrkou v očekávání věcí příštích. Jen krok od něj skupinka velitelů Žula, Karhan a Závaďák trpělivě drží v rukou sklenice a čekají, až na ně přijde řada. Už jsi v obraze? Ano, je to tak, ty starý sklerotiku, to jste se loučili s vojnou.Jak to bylo dál už určitě nemusím pokračovat, protože by mně v tom pivním řevu stejně nebylo slyšet
/konec čtení/.
Dryáčnicky:
Jiskra ve vašem oku mne ujišťuje, že bez našeho Sklerotikonu by váš život zdaleka nebyl plnohodnotný. Ano, vy si jej chcete koupit, ne za měsíc, ne za týden, ani ne za pár hodin, ale přímo v následujících třiceti minutách. Že máte hluboko do kapsy? Nic snadnějšího,naše lízingová švadlenka, ha,ha,ha, vám ji ušije na míru a vy nezaplatíte hned, ani zítra, ani za týden, ale až za měsíc a dalších 35 měsících ve splátkách, které vám umožní radovat se ze skutečnosti, že na konci splácení máte vlastně Sklerotikony dva, z nichž jeden je jaksi pouze fiktivní.
Neváhejte ani chvíli. K přístroji vám navíc přibalíme zcela zdarma tuto nepostradatelnou mixážní pomůcku, kterou můžete zamíchat několik termínů dohromady na tzv.galimatyáš. A to ještě není všechno.Některé vzpomínky,zvláště ty choulostivé je třeba poněkud oříznout, rozšlehat, naporcovat a dodat jim správnou konsistenci. Přibalíme i sadu speciálních nožů rovněž zcela zdarma. A teď už vstupujeme do finále. Cena našeho Sklerotikonu je tak nízká, že se ji bojím vůbec vyslovit.Mnohé z vás bych mohl ohrozit na životě riskujíce situaci,že by vás ranila mrtvice.
A málem bych zapoměl.Za chvíli vám jako pozornost firmy bude podána chutná večeře a jako dárek jsme pro vás připravili dílo akademického kreslíře Jana Panochy.
Mistr se uvolil k tomu,že všech 37 kopií originálu opatří originálním podpisem
a vznikla tak nová forma prezentace uměleckých děl, zvaná půl na půl. Vy, vážení a milí se stáváte prvními majiteli této ojedinělé kuriozity. Blahopřeji vám k ní i k tomu,že jste se rozhodli pro náš Sklerotikon. Hip,hip,hurá.

Kouzlo časů minulých: pod Tatrou

24. března 2010 v 7:04


Ne jenom prací živ je člověk a mladý tím tuplem. A tak jsme občas s rodinou "odběhli" od slepic, kačen, zahrádky a zaměstnání někam, kde dny byly všechny sváteční. Tentokrát v roce 1967 to bylo díky ROH na rekreaci do Tatranské Lomnice a hotelu Morava, kde před námi byla už spousta rekreantů včetně pana Marvana, Kemra, paní Dítětové a dalších, kteří zde točili dodnes hraný film Anděl na horách. To víte, že nás to potěšilo a tahali jsme rozumy z personálu, jak natáčení probíhalo. Do Lomnice jsme se přepravili našim prvním automobilem, ojetým Spartakem, který nám prodal ekonomický náměstek statku za 30000 Kčs v době .kdy mělo najeto 60000 km. Sám jej koupil před šesti lety za 28000 Kčs na poukaz a častka, kterou nám stanovil, svědčila o jeho ekonomickém umu. Ještě že nám příbuzní dvacet tisíc půjčili. Spartak se sice nad Popradem před Starým Smokovcem přehrál a plival páru, naštěstí vedle silnice zurčel potůček a tak jsme dojeli celkem bez problémů.
Čtrnáct dní /nebo kolik to bylo/ jsme prožili jako v ráji. O všechno bylo postaráno, vedle park, kde veverky žraly z ruky, kousek lanovka na Skalnaté Pleso a dál na Lomnický Štít. Výšlapy na Štrbské a Popradské pleso byly organizovány slovenským průvodcem, který nás při chůzi pobízel halasným: "Iděme Morava, iděme!" A my chodili a chodili, ani jeden výlet nevynechali a je to na nás vidět. Zlatým hřebem byl výstup na Rysy, který jsme riskli bez průvodce. Na Poporadské pleso jsme se dopravili zubačkou a autobusem a odtud jsme cikcak vystupovali nahoru, v jednom místě bylo nutno se dokonce držet řetězů. Malý Jirka si zkracoval chodníky a když jsem hartusil, nevinně hlásil, že ještě neumí číst. Před polednem jsme dorazili k chatě pod Rysy a manželka prohlásila, že ji dál nedostane ani pára volů. S Jiříkem jsme ovšem nechtěli vzdát cíl cesty necelou hodinu před ním. Ten začal fňukat, že tam o kousek výš je ještě sníh a že se tam budeme koulovat a kňučel a kňučel, až manželka povolila a tak jsme pokračovali až na sněhové pole. Koulování bylo a my chlapi jsme prohlásili, že už je to na vrchol deset minut a že si jej nenecháme ujít. Těch deset minut manželku přesvědčilo a pokračovala s námi. Po půl hodině jsme byli na vrcholu. Odhrabali jsme konzervy a papíry s pamětní deskou, že zde byl i Lenin, mrkli do Polska a pak sestupovali, později klopýtali dolů k Popradskému plesu.
Druhý den jsme kupodivu neměli nějaké poptíže s chůzí a hřál nás posit, že jsme BYLI NA RYSECH. Holedbáme se tím dodnes. A večer byl v parku koncert hudebníků z Prahy, skupina Olympic. Z podia se mezi diváky v nabitém amfiteátru plížila Želva, nad hlavami poletoval Pták Rosomák a já šeptal své ženě do ouška spolu se zpěvákem Dej mi víc své lásky. Jiřík byl u vytržení, když se mu podařilo procpat se davem a získat podpis od pana Jandy. A také tam byl myslím Jirka Korn. A další den jsme balili.
Od té doby jsme byli v Tatrách vždy jen naskok a když je zdevastovala vichřice, za pár dní jsme se jeli podívat na tu spoušť. Doufám, že se už rány brzy hojí.

Blogýsek: cajdák

23. března 2010 v 6:13






Když se řekne cajdák, tak se každému vybaví nasládlá, mnohokrát opakovaná a ohraná melodie typu Only You. Když jsem se hrabal ve fotografiích zjistil jsem, že v nich je spousta takových fotografických cajdáků a tato mne opět zaujala. Dívka a osel. Bylo to někde na Jadranu, někdy kolem roku 1970 a jen kousek vpravo hořel oheň a nad ním točil hostinský na rožni napíchnuté jehně a chvílemi odbíhal do sklepa pro další kameninový džbán s vínem. Dívka ochotně postála před objektivem, rozdávala úsměvy, pak sedla na osla a odporoučela se po kamenité pláži směrem na Rieku. Hostinský začal ukrajovat porce z jehněte a Pavel chodil dokola s kloboukem a vybíral na Staňu, který dopoledne prohrál všechny své peníze ve skořápkách.
Seděl jsem stranou a v duchu jsem si přál být také oslem. A který chlap ne?

Habaďůra.

22. března 2010 v 10:39
Ostrý zvuk telefonu rozřízl pokojnou odpolední siestu. Žena odložila časopis a sáhla po sluchátku.
"Prosím".
"Dobrý den. Tady je cestovní kancelář Redytour, u telefonu Semrádová. Mluvím prosím s paní Novákovou?"
"No ano. Tady je Novákova. Doufám, že mně nechcete nic nabízet, toho mám už plný zuby."
V telefonu zachrastělo.
"Ale ne. Naopak. Chci vám sdělit velmi příjemnou zprávu."
Paní Nováková trochu zaváhala, ale jako už tolikrát, popustila úzdu své zvědavosti.
"O co jde?"
"Vzpomínáte, jak jste byla s manželem před osmi lety s námi na Kypru v letovisku Ayia Napa a jak jsme vám museli vyměnit zaplacený pobyt v hotelu Adams Beach za pobyt v pětihvězdičkovém hotelů Atlantica Eaneas Resort? No bylo to proto, že v Hotelu Adams se protáhla nějaká konference a my museli reagovast. A tak jste měli o dvě hvězdičky víc."
"No to si vzpomínám, byl to překrásný hotel"
"No právě. A představte si, že tento hotel slaví letos dvacet let úspěšného podnikání na turistickém trhu a z hostů, kteří jej navštívili, vylosovali dvacet a nabídli jim zdarma čtrnáctidenní pobyt se vším, co k tomu patří, navíc se dvěma autobusovými výlety po Kypru. A představte si, jedním z nich jste i vy s manželem. Stačí zaplatit pouze letenky. Blahopřeji vám. Co vy na to?"
Paní Nováková polkla slinu a telefon přesunula k druhému uchu.
"To bude nějaká habaďůra, že by se tak plácli přes kapsu se mně nezdá a jestli jste opravdu cestovka, se kterou jsme často jezdili, bych si musela ověřit. Dejte mi číslo a já vám zavolám."
"Prosím. Můžete psát? Volejte nám na číslo 02202019 a prosím brzy, abychom hotelu mohli potvrdit váš zájem a na základě vašeho přání zajistit termín pobytu. Příjemný den."
Na gauči začal pohyb a pan Novák rozmrzele komentoval příčinu předčasného probuzení.
"Kdo to zas otravoval. Já už tu pevnou linku odhlásím a bude."
"Nevrč. Nevím co si mám o tom myslet" a reprodukovala s mírným pesimismem obsah před chvílí ukončeného telefonátu.
"Mysli si co chceš a dej mi s tím pokoj. Už pár let tvrdíš, že na zahraniční dovolenou ani náhodou a teď tě málem chytili na vějíčku."
"Jaká vějíčka, jaké chytili. Nic jsem neslíbila, ale musíme to prověřit. Co přes internet?"
"Jak chceš, ale až po kafí."
Kafé proběhlo ve vynořivších se vzpomínkách na krásnou dovolenou na Kypru a dodalo chuti k zájmu o neobvyklou nabídku.
"Tak poď do mého kamrdlíku. Mrknem, jestli nekecají."
Za chvíli se na monitoru objevil web hotelu Atlantica Eaneas Resort.

Luxusní hotelový komplex skládající se z hlavní třípatrové budovy a jednopodlažních vilek se rozkládá na ploše 55.000 m2 uprostřed nádherné zahrady. Součástí komplexu je obrovský členitý bazén o velikosti 4.000 m2 s několika vodopády, fontánami a mosty. Nádherná písčitá pláž zálivu Nissi Bay je od hotelu vzdálena pouze přes místní komunikaci...
"No jo, je to on. Najdi jestli tam je něco o těch výhercích."
Šipka kurzoru začala bloudit po monitoru.
"Je tu něco v anglištině. Počkej."
Venca "přeladil na překladač.
"Clověče je to tady. Mají nějaké výročí, jo dvacáté a vylosovali dvacet pobytů. A tady je seznam výherců. Moment. No jo Václav a Marie Novákovi, rok
2002. Tak to vidíš."
Marie vstala od stolku.
"Já husa a já ji poslala málem někam. No to je terno, zase na Kypr a letenky jsou u nízkonákladovek za babku. Přece jen máme štěstí."
"Jaké terno, jaké štěstí. Leda by bylo unavené a já nejsem žádnej vůl. Celé tři roky naříkáš, že už nikam nemůžeš, že toho máš ažaž a najednou tohle. Ani náhodou. Doma budem nebo se zeptáme, jesti je to možné nabídnout synovi se snachou. Mrknu. To jsem si mohl myslet, poukaz na pobyt je nepřenosný. No co, tak to propadne."
"To zrovna. Jednou za život máme něco skoro zadarmo a ještě to pustíme k vodě. Tak to si nepiš. Hned tam volám, v nejhorším pojedu sama".
A zvedla telefon.
"Haló, je to cestovka Redytour? Jo to jste přímo vy co jste mně volala ohledně té výhry na Kypru? No fain. Bereme. Zamluvíme si letenky někdy na podzim a zavoláme datum. Nebo obráceně?"
"Jsme rádi, že jste ten pobyt přijali. Hotel je tak tolerantní, že váš pobyt uskuteční přesně podle vámi stanoveného termínu. Jakmile termín budete znát zavolejte a my vám pošleme příslušnou dokumentaci. A nezapomeňte se zmínit mezi vašimi přáteli".
"No príma. Moc děkujeme a doufám, že toho svýho přesvědčím, pecivála jednoho. Tak nashle" a Marie položila telefon.
"Tak vidíš, už jedu jak fretka, zařídím letenky a ty si dělej jak chceš".
Venca uvedl počítač do spořícího režimu a odevzdaně prohodil: "Když jinak nedáš, dělej jak umíš. Zatáhla jsi mne už do horších věcí a ostatně, jak chceš ty, mamko".
Uvedl počítač zpět do akčního režimu, chvíli se brouzdal po večerním televizním programu a když uslyšel, jak vrzly dveře a z okna uviděl, jak se manželka míří pochválit s nenadálou výhrou, klepl na e-maily a začal psát:
Komu (To): ckredytour@redytour.com Předmět: poděkování
Přiložit k emailu soubor : -------
Text emailu:
Krásný den slečno Růžičková, děkuji vám za opravdu profesionální vyřízení mé žádosti. Zahrála jste to perfektně. Zájezd pro dvě osoby na Kypr do hotelu Atlantica Aeneas Resort v ceně 62000 Kč uhradím v hotovosti už zítra a můžete se těšit na exkluzivní bombonieru z belgických pralinek. Jenom prosím vás zavolejte ještě mé ženě, že vaše kancelář se rozhodla dodatečně uhradit i letenky. Děkuji moc a těším se, že naše společně sehraná akce bude mít svůj význam i v blízké budoucnosti. No řekněte, která cestovka se tak chová ke svým zákazníků a manželka se bude chtít určitě revanžovat objednávkou nějakého dalšího zájezdu v příštích letech. Ještě jednou dík.
Václav Novák

Vpravo bok.

20. března 2010 v 6:35
V pondělí se otevřela klícka a z ní vyletěl první modrý ptáček a uhnízdil se na novinových stránkách, televizních obrazovkách a vůbec kde se dalo. Zašvitořil první část volebního programu ODS z kompozice "Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají". Nic nového pod sluncem, alespoň pokud se kompozice týče. Používají ji všechny strany a ukládají do ní ty nejtklivější melodie, vesměs už hodně obehrané, těžko k zapamatování a s cílem, aby se vlk před volbami nažral a po volbách zůstala koza celá. No a teď už vpravo bok a prohrabávat se v lesklých pírkách, třeba některé pochválit nebo vytrhnout. ODS navrhuje:

Zaměstnavatel, který vytvoří nové pracovní místo na dobu neurčitou pro nezaměstnaného, absolventa nebo rodiče po rodičovské /asi dovolené/, dostane na jeden rok slevu 3600 Kč na sociálním pojištění. Stát na dva roky převezme garanci výplaty 75% čtyřměsíčního odstupného s měsíční výpovědní lhůtou.
Konkrétní a černé na bílém. To je sympatické. Tento šíp míří na nezaměstnanost jako i ostatní návrhy v této části volebního programu. Zaměstnavatele to má zřejmě postrčit ke snaze zaměstnat více lidí, lidem přinést jistotu, že alespoň o tři čtvrtiny odstupného za čtyři měsíce při měsíční výpovědní lhůtě nebudou muset žebrat. Že jsem napsal jinými slovy to, co je výše uvedeno tučným písmem? Máte pravdu, moc tomu nerozumím, ale pokud by takový slib byl splněn, byl by to určitě přínos pro zaměstnavatele i zaměstnance.

Nezaměstnanému, který začne podnikat jako živnostník, zůstane plná výše podpory v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu. Lze využít jednou za deset let.
Dokážu se vžít do role nezaměstnaného, který přišel o práci ne svoji vinou, chce pracovat a nehledá únikové cestičky směrem do černé ekonomiky. Já bych to zkusil a začal bych od píky, jako třeba Vietnamci. Samozřejmě je to o něčem jiném. Jak si to uděláš, takové to máš. Jde o to, jak dlouhá ona podpůrčí doba má být a jestli stačí na to, aby se začínající živnostník postavil na vlastní nohy.

Kdo z vlastní vůle podá výpověď, nebude mít plnou výši podpory.
Tím chce toto opatření zřejmě říci "Jak si usteleš, tak si lehneš". Může být i když třeba ten kdo odchází, neměl v zaměstnání na růžích ustláno a ležet v Záhořově loži se mu nechtělo.

Stát uleví firmám na sociálním pojištění 7200 Kč ročně za každý částečný úvazek pro rodiče s dětmi do 12 let, lidi starší 55 let,absolventy, studenty a postižené.
Firmy se dosud do přijímání lidí na částečný úvazek nehrnou a pokud by oněch 7200 Kč úlev pomohlo k tomu, aby absolventi měli větší přístup k nabývání praxe, studenti k přivýdělku, postižení k vylepšení své finanční situace a matky s dětmi získat nějakou tu korunu navíc, pak nic proti tomu. Ovšem známe koumající české hlavičky na obou stranách hřiště. Kdoví, jak regulérní góly by padaly do sítě.

Zrušení minimálního odvodu zdravotního pojištění při částečném úvazku.
Není třeba nic dodávat. Opatření je z téhož koše, jako předchozí.

Prodloužit maximální rozsah zaměstnání na základě dohody o provedení práce ze 150 na 300 hodin.
Když už se mně podařilo najít někoho, kdo se mnou uzavře dohodu o provedení práce, tak je určitě dobré, když to bude na delší dobu, nebo ne?

Úplně uvolnit řetězení a délku smluv u nově vzniklých míst na dobu určitou.
O řetězení nevím nic, ale líbí se mi, když vím, co se s určitostí bude dít v budoucnosti. Je-li něco neurčité ztráci to jasný obras a vyvolává pochybnosti.

Pružnější konta pracovní doby.
Mám podezření, že se o tom už mluví dlouhou dobu a skutek utek. Že by to bylo tentokrát jiné?

Rekvalifikační projekty.
Tato vycpávka volebního programu je už běžně používaná a přináší někdy sladké, jindy trpké ovoce podle toho, jak se absolvent rekvalifikačního kursu snažil a jak pak s novým papírem v ruce na přeplněné tržnici práce uspěl.

Dočasné přidělení zaměstnance k práci u jiného zaměstnavatele.
Pro zaměstnance jistě nepříjemné opatření a docházelo by k němu zřejmě tenkrát, kdyby firma měla nedostatek zakázek a stála před rozhodnutím propustit nebo ponechat. A když ponechat, domluvit na čas práci u jiného zaměstnavatele. Jde o to, co je pod tím "na čas" a šlo-li by o práci příbuznou dosavadní nebo jakoukoliv.

Podmínit podpory v nezaměstnanosti a dávky v hmotné nouzi účastí na veřejně prospěšných pracích.
Práce šlechtí člověka. Dokazuje to psychika velké části nezaměstnaných, kteří se cíti vykořeněni z mnohaletého pravidelného denního cyklu života, kdy najednou vypadne jeden z těch nejdůležitějších článků. A ti, které práce nešlechtí a chovají se jako příživníci, budou muset sáhnout hlouběji do svých organizačních schopností a vedle práce načerno vymyslet i nějaký další fígl.

A jsme na konci první části volebního programu ODS, zaměřeného k řešení nezaměstnanosti a jejich dopadů do života společnosti. Obešel se bez bombastického slibu vytvoření desítek tisíc nových pracovních míst a tváří se celkem skromně. Nerozdává, nicméně slibuje a doufejme, že by sliby nebyly chyby. Nechme se překvapit, co bude v dalších částech programu, z nichž druhá připutuje příští týden. A třeba se objeví i razantnější slib typu třináctého důchodu, od něhož si po prvním přečtení našinec mne ruce, že to bude jeho pravidelných cca 10000 Kč a ve skutečnosti pouhých 2400 Kč, cudně ukrytých za formulací.

A jedna osobní poznámka: nevyčítejte mně, že mnohým věcem nerozumím a nejdu do hloubky. Jsem jenom jeden z několika milionů občanů, kteří půjdou k volbám a můj pohled tomu odpovídá.

Blogýsek k MDM

18. března 2010 v 5:21


Čekali jsme mnoho let, kdy nám bude shůry dáno, že i my muži budeme mít svůj extra svátek. Nestalo se a tak a v tichosti začal pod povrchem mužského hnutí bobtnat nápad postarat se sami o sebe. Když se uvažovalo kam sáhnout, nabízel okamžitě suplent z nejsuplentovatějších, 19. březen. A tak v povědomí a myslích našich spoluobčanů zakotvil tento den jako mezinárodní den mužů, prozatím s malým m.
Na špičku slavných Josefů se dostal především Josef Švejk, známý po celém světě a zlí jazykové za kopečkama tvrdí, že my Čechové jako bychom mu z oka vypadli.
A těch zdrobnělin a jinotajů tohoto jména je požehnaně. Schválně. Na kolik si vzpomeneme.
PEPA - Vojtek, Abrhám, Nos, hotel Pepa v Krnově. Pepa Fousek, Pepa Náhlovský atd., atd.
PEPÍČEK - Pepíčku začni, mé srdce lační...
JOZÉFEK - Melhoba, ale toho si už málokdo pamatuje, protože už dávno zmizeli se stréčkem Křópalem z reproduktorů rádia
JOŽIN - tak toho zná každý Čech a i když se zrovna necourá po bažinách
JOŽKA - Úprka by vás okouzlil obrázky ze Slovácka a Jožka Černý by vám k tomu zazpíval.
Jistě vám neuniklo, že Jára Cimrman má jako druhé křestní jméno zaregistrováno JOSEF. Nebo co JOŽO Golonka.
Po těchto stránkách se potuluje rovněž jeden JOSEF. Uhněte ze slov drobnou kuličku, vhodí ji do placu a čeká, jak to s ní dopadne. A obvykle se dočká hromady, kterou ani nemůže posbírat.


Josef_2

Tento JOSEF má křestní jména dvě. Bohužel to první přetrumflo to druhé.













A jsme zase u Švejka.







Všem JOSEFůM, ať jsou odkudkoliv, dělají cokoliv, starým, mladým, zdravým, nemocným, pohledným i šrarohlídům, vzdělaným i nevzdělaným a zvláště pak mému kamarádovi Jozífkovi na Jižní Moravě posílám doušek, bohužel jen virtuální.
AŤ ŽIJE MEZINÁRODNÍ DEN MUŽů.

Stařec a hoře

16. března 2010 v 9:44
Pod proschlou meruňkou, tolik podobnou svému majiteli, sedí stařec s hlavou v dlaních a nevnímá to probuzené jaro, ani symfonie ptačího zpěvu. Poslední dny mu k vráskám na tváři přidaly i potemnělý výraz očí a oční důlky, svrasklé a nabotnalé slzami. Jak to vlastně začalo?
"Dědo, že nevíš co bych potřeboval? Schválně."
Kratičké ticho rušené jen melodií, slovy a rytmem Žluté ponorky.
"Chtěl bys jet se mnou v dubnu na Teneriffe, viď?"
"To ne. V dubnu mám možnost dostat se do finále matematické olympiády a to je klasa, ne? Tak musím šprtat aplikovanou matematiku, je mně těsná a co kdyby mně ji naservírovali?" Tomík sáhl do misky pro chips a dolil do sklenice minerálku. "Zajel bych třeba do Kopřivnice, to jo, ale až to budu mít zasebou. V srpnu je tam v tom jejich Tatra muzeu Tatrafest a to je vždycky síla. Zajedem?"
"No jestli dopadneš tak, jak si myslím, vytáhnu z garáže stařečka Saaba a vezmeme sebou i babičku, ať se rozpomene, jak jsme před padesáti lety mazlila s dědečkem na zadním sedadle".
Tomík se nadzvedl v křesle.
"Dědo! Ta kdyby tě slyšela tak máš po ftákách, určitě po teplé večeři a možná i zítřejším obědě.
Tak co, už jsi na to přišel?"
"Určitě něco kolem auťáků" vynesl děda trumf.
"Přihořívá a kdybys řekl něco o kousíček vedle, tak ti odpovím, že hoří."
Už několik let si Tomík četl v knihovně časopisy o automobilech, sledoval formuli 1 na obrazovce, jezdil po výstavách a srazech automobilových veteránů, prostě měl auťáky pod kůží.
"Chceš si koupit auto a nemáš na ně?" šlápl děda na tenký led.
"Trochu logiky, dědo. Nač by mně bylo auto, když ještě nemám co? No řidičák! Za tři týdny budu mít osmnáct a zrovna má autoškola slevu pro studenty. Béčko za pouhých devět tisíc korun. No neber to. Jak to říkáš o té dlaní bez chlupu. Jo, vezmi z dlaně chlup, když tam není. Ale já v ní mám přece aspoň chloupek. To víš, že mám vlastní konto? A drž se. Mám tam skoro pět tisíc. Takže kolik mně chybí? Něco přes čtyři tisíce. A mám hodného dědánka, který mně je půjčí a jak se Tomík jmenuju, o prázdninách mu je vrátím, Kluci sice říkají, že jsem nějaký ujetý nebo že mám fotra sketu, ale už mám na měsíc brigádu. Takže bude na dluh a ještě zbude na benzin. Jasný?"

Stařec vyndal kapesník a skryl v něm na chvíli vlhké vrásky. Nohy mu dřevěněly chladem a reumatismem, myšlenky se vracely a vracely.

"Dědo, mám ho. Chyběly dva body, ale to jsem asi něco přehlíd. A jízdy mně kámoši záviděli. Chceš to vidět?"
Zašli do garáže a vytlačili Saaba. Jinak to nešlo. Po obou stranách různé harampádí ve stylu "mohlo by se to někdy hodit" hrozilo poškodit nablýskaného veterána. Chytl na druhý pokus.
"Jak dlouho jsi s nim nejel? Je to nezmar, jako ty."
"Od podzimu, jak jsme byli spolu o Dušičkách na hřbitově za pradědou. Řeknu ti, seš dobrej. I svíčku jsi mu koupil. A máš ho v genech. Jezdil s Dolfou Veřmiřovským závody do vrchu ve Štemberku, ovšem nesahal mu ani pod bradu."
Jízda se vydařila jako ostatně skoro všechno, čeho se Tomík dotknul.
"No vidíš, teď už jenom koupit nějaký sporťák, ne?"
"Nedělej si srandu, kde bych na to vzal, sotva jsem ti splatil těch pět tisíc. Dost času až budu vydělávat a kdyby vyšla ta olympiáda, prý také bude jakási koruna. Péťa má ojetého Mustanga. Občas někam zajedem a třeba mně půjčí na chvíli i volant."
Podzim byl jak malovaný. Tomík vyhrál republikovou matematickou olympiádu a postoupil do mezinárodní soutěže, která se konala v rodišti slavného německého matematika C.F.Gausse v Braunschweigu- Lüneburgu a skončil čtvrtý. Zimu prožil v pohodě. Na Karlovu univerzitu jej přijali na základě výsledků v matematické olympiádě bez zkoušek ještě před maturitou. Jaro bylo na spadnutí a Péťa nastartoval Mustanga, objel kamarády a vyrazili na zkušební jízdu.

Stařec položil na koleno kouli zchumlaného novinového papíru a dlaní papír uhlazoval, aby si už podesáte přečetl tu suchou, nesmírně krutou zprávu:

Včera v odpoledních hodinách došlo na rovném úseku silnice mezi obcemi Hradby a Prosklenice k tragické dopravní nehodě, při které zahynuli tři mladí lidé. Automobil zn. Mustang, řízený Petrem S. dostal na namrzlé vozovce smyk a narazil do stromu. Spolujezdce Tomáše H., Jiřího P. a Karla Z. se nepodařilo zachranářům zachránit, řidič vyvázl z těžkým zraněním.

Blogýsek: vítr čechral vlasy

15. března 2010 v 5:58

Když mně bylo sedmnáct, vítr mně také čechral vlasy, stovka na tachometru motocyklu se zdála titěrná a svět byl na tu chvíli, strávenou za řidítky motocyklu, můj. Myslím, že dnešním mladíkům v přilbě a koženém munduru mnohdy s lebkou na zádech, jde o totéž. A jaké je pak překvapení, když na Facebooku najdu tento upravený leták s fotkou mého vnuka, který si namazal tvář marmeládou a dělá, jako by nic.
Zamrazilo mne a padl na mne strach. Jen se trochu rozjařilo, už má motorku před garáží a vylepšuje jí kabát. Brzy vyjede. Přeji mu šťastnou cestu jako i všem mladým motorkářům. Víc udělat nemohu.

Kupředu, levá...

14. března 2010 v 7:22
A je to tady. Oranžové na bílém a dokonce v oranžových deskách, v záplavě oranžových růží a šál. Volební program ČSSD. Čtu bod po bodu a jsem čím dál smutnější, že můj věk skýtá jen malou naději, že se všech těch nanukových dortů nedočkám. A tak se s nimi alespoň na chvíli pomazlím a pohlédnu jim do očí:

Snižování schodku rozpočtu tak, aby v roce 2013 klesl pod tři procenta HDP:
To by mne potešilo, protože vím, že splnění tohoto bodu ve velké míře závisí na tom, že mu nepodřežou sliby ze sociální oblasti a některých dalších větev pod zadkem.

Přijetí eura do pěti let, tedy v letech 2015 až 2016:
Prima, ovšem závisí to na splnění mnoha ekonomických výsledků.

Zrychlení čerpání z fondů EU, snížení spoluúčasti ve vybraných programech:
Jak dlouho ještě, pokud vím, studna vyschne a bude nutno do ní více nalévat.

Zjednodušení daňových zákonů:
S názorem nemohu sloužit, v tom směru jsem neznalec. Asi to bude chtít několik stovek úředníků navíc.

Zjednodušení byrokracie v podnikání, založení firmy do tří dnů:
Předpopkládám, že při pokusu realisace tohoto bodu půjdou úředníci z živnostenských úřadů nejméně do stávkové pohotovosti.

Zvýhodnění daňových přiznání podávaných elektronicky:
Tak to se může podařit, nesmí se však tlačit na to, aby tím pádem přebytečný úředník přešel na jiné pracoviště.

Vrácení daňové kvóty na úroveň let 2005 až 2007:
V utahování a povolování šroubu občanům a podnikateklům se nevyznám. Posuďte sami.

Vybírání daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění jediným úřadem:
Zřejmě akce "škatule, škatule, hejbejte se". Ale budiž. Jenom proboha nestavme další paláce a tím nevytvářejme prostor pro další předvolební slib: soustředíme vybírání daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění vždy do jedné budovy.

Nové daňové pásmo přes 1,2 milionu korun ročně:
To nebude nijak náročné a statní kasa malinko ztloustne, pokud ovšem podnikatelé nebudou houfně pokračovat v útěku za hranice. Na dráty by byly třeba další náklady.

Jmenování nejvyššího státního zástupce na pět let bez možnosti odvolání:
Promězamě, třeba na deset, ale ať to k něčemu vede.

Nový občanský kodex:
Tak ten už je v připomínkovém řízení od roku 2008, tak jenom abychom se o jeho obsah dále nehádali.

Zrychlení soudních řízení elektronizací:
Nestihne toto opatření osud datových schránek, kdy soudy se ani po půl roce nedokázaly v plné míře s nimi vyrovnat a stěžují si, že jim přidaly práce?

Ústavní zákon o obecném referendu a přímé volbě prezidenta, zákon o krajských referendech:
Tleskám i když to bude stát hodně peněz navíc.
Zřízení Národního kriminálního úřadu:
Ani náhodou i když o mně můžete prohlásit, že jsem buran. Nejsem šiřitel hesla "Co Čech, to úředník."

Nezávislá policejní Generální inspekce:
Kdo v ní bude? Podle jakého klíče budou strany inspektory jmenovat? Nebo to budou přesýpací hodiny?

Nový Imigrační úřad:
To jsem zvědav, kolik jich ještě bude.

Povinné veřejné elektronické aukce pro nákup zboží a služeb veřejnými institucemi:
Prosím, ale dá se očekávat další nárůst úředníků

Veřejných zakázek se nesmí účastnit firmy s akciemi na doručitele nebo ty, které se dopustily korupčního jednání:
Nic proti tomu, jen to dotáhnout do konce. Evropa nám zatleská.

Zákon o střetu zájmů a zákon o lobbingu:
"Střet zájmů", jak by řekl zkušený politik "probíhá celým politickým spektrem". V tom spektru jsou některé barvy sytější jiné bledší a tak je správné zallobovat, aby duha lahodila oku.

Sankční zdanění nedoloženého původu majetku (majetek s hodnotou nad dva miliony a nemovitosti nad 10 milionů korun):
Proč ne, ale pokud vybrané daně nejenom že zaplatí náklady na kontrolní orgány, které budou hranice majetku zjišťovat, ale přinesou do státní pokladny i zisk. Jinak je to zbytečné.

Fond na financování prevence kriminality (z peněz zabavených pachatelům):
A z čeho se zaplatí náhrada ukradených peněz okradeným?

Fond na obnovu hasičské techniky (z podílu na zisku pojišťoven):
Chvályhodné.

ČSSD chce zabránit výpovědím bez udání důvodů a zkrácení výpovědní lhůty:
Jestli se to skutečně podaří, pak se zaměstnanec sice doví důvod, proč dostává výpověď, ale k čemu mu to je?

Daňové zvýhodnění podniků, které realizují sociální program pro zaměstnance:
To je rozumné a každý předvídavý podnikatel ví, že mu to přinese ovoce.

Pravidelná valorizace minimální mzdy nejméně o 500 korun ročně:
Bude-li na to, proč ne. V dohledné době na to ovšem není.

Přednostní vyplacení mezd v případě krachu firem a dočasné krácení pracovních úvazků:
To už mělo být uzákoněno dávno.

Obnovení nemocenské za první tři dny nemoci:
Každý populista by tento slib použil. Bohužel v českých luzích a hájích se mléko a strdí momentálně nekoná.

Zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách:
Je na čase celý ten blázinec s poplatky odpískat. Ve zdravotnictví ponechat, lékárnám vzít. Sedněte s tužkou a papírem ke stolu a snažte se vypočítat, kolik jste do zdravotnictví dali a klolik dostali zpět. Pokud je vám přes šedesáut, protočí se vám paneky,

Ne privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven:
Je mně to fuk, chci jen aby zdravotnictví mně sloužilo nejméně tak, jako doposud.

Limit maximální roční spoluúčasti u chronicky nemocných:
Tomu nerozumím. Jaká spoluúčast? Poplatky zrušit a spoluúčast /asi poplatky za pobyt v nemocnici/ ne? To pak je o tom, že vlk se nažral a koza zůstala celá.

Připojištění za nadstandardní zdravotní péči:
Staronový dobrý nápad. Doplnil bych možnost neomezeně si platit nadstandartní péči zejména v nemocnicích.

Plné hrazení nejméně jednoho léku ve skupině a v odůvodněných případech všechny léky zdarma:
Ano, ale na čí libovůli bude posuzovat, zda případ je odůvodněný?

Státní garance důchodů ve výši 55 procent čisté mzdy:
Chybí mně tu údaj, ve kterém desetiletí toho dolá strana dosáhnout.

Vyplacení 13. důchodu z výnosu společnosti ČEZ:
Mně se to netýká, já bych z výnosů ČEZ začal splácet dluhy. Ušetřil jsem za zábavnou hru Člověče, nevol je!, po večerech vyřezávám u televize "pindulky", abychom si s babičkou mohli pospat se Schwarzenbergem a ochutnat jiné lahůdky.

Minimální důchod ve výši 1,2násobku životního minima pro samostatně žijícího důchodce:
Celý život jsem pracoval a tak teď sklízím.

Výstavba integrovaných domů s malými byty pro seniory s pečovatelským a zdravotnickým zařízením a službami:
Což se děje, někde více, někde méně. A je to tak dobře.

Zvýhodněné novomanželské půjčky na pořízení a modernizaci bytu pro mladé lidi do 40 let s odpočty na každé narozené dítě:
Ano. Když to šlo za "totáče", mělo by to jít i dnes. Obávám se, že to bude ještě nějakou dobu trvat.

Návrat ke společnému zdanění manželů a systém krizového financování hypoték:
Společné zdanění manželů je pro mně španělskou vesnicí a systém krizového financování hypoték bych konkrétně omězil zásadními důvody /nezaviněná nezaměstnanost, tragedie v rodině a pod./.

Sociální stipendia pro studující:
S takovým jsem vystudoval a samozřejmě souhlasím. Musí však platit striktní podmínky: velmi dobrý prospěch, dodržení délky studia,´ůvazek práce v ČR po dobu nejméně 5 let a studium oboru, který společnost potřebuje.

Státní podpora na startovací byt a bezúročné půjčky pro občany v nouzi:
Čeho je moc, toho je příliš. Hudba budoucnosti a to se musí orchestr jó snažit.

Povinný bezplatný rok předškolní výchovy, lepší výuka angličtiny, dalších jazyků a matematiky, státní maturity až po důkladné přípravě, veřejné vysoké školy bez školného, vyšší platy pro pedagogy a zaměstnance škol, rozvoj Akademie věd:
Tato vyjmenovaná /ne slibovaná, ale možná/ opatření ve školství a vědě jsou z oblasti bla..,bla..,bla i když jistě potřebná. Ale kde na to vzít a nekrást?

Větší podíl EU na zajišťování mezinárodní bezpečnosti, souhlas s podílem armády na mezinárodních misích EU a NATO a nesouhlas s protiraketovou obranou USA v ČR:
Tady je pro mne laťka příliš vysoko a tak se ke skoku neodhodlám.

Podpora všech druhů umění, podpora nestátních neziskových organizací, ekonomické a systémové podmínky pro sportovní výchovu dětí, podpora sportovních talentů a výstavby Národního fotbalového stadionu v Praze:
Univerzální programová vložka a co jiného pro kulturu a sport? Podpořit ano, však uvidíme.

Obdivuji všechny, kteří se se mnou prokousali až k tomuto závěru. Program je to nabitý, ale vesměs zvlhlým prachem a mne nepřesvědčil. Rád jsem se podíval na Miloše Zemena, který má už dost nasušených dub, domácích zabíjaček a draze placené becherovky a ohradil si nový píseček, na kterém vyklopil první bábovičky. A je to "Nebojsa", nemá strach z vajíček a žádá jen o házení i rajčat a klobásek, aby volební lečo mělo tu správnou chuť.

Kouzlo časů minulých: lukulským hodům a Petru zdar!

13. března 2010 v 7:44

Vztah k vodě a rybám mně proudil v žilách už od ranného mládí a tak se není čemu divit, že jsem na Hrušovansku našel opět chodníček k rybníku, mokřině, strouze a jiným vodním plochám, kde byly ryby. V katastru statku bylo takových "lovišť" víc než dost a navíc jsem měl povolenku na nich ryby chytat. Vercajk na lov jsem měl mizerný, ale dostačující na to, abych po každém donesl ke zpestření domácí stravy někdy kapra, jindy pár línů, vyjímečně štiku.
Zajímavé bylo, že u Hevlína ve struze zvané Černá se vyskytovali v hojném počtu říční raci. Pár jsem jich chytil, usmrtil /vytáhla se z ocásku jedna část/ a zkonzumoval přímo u rozdělaného ohně. Jestli jste to také zkusili, už víte, proč se říká "zčervenal jak rak". Raci v té době si v poklidu žili i pod kaskádou rybníků ve Slavonicích ve Slavonickém potoku. Tam koupil statek vyřazený mlýn a předělal jej na rekreační středisko. Bylo tam prima i když pohyb byl značně omezený, protože bezmála za humny byla rakouská hranice a plno zelených brigadýrek, které jsme ovšem důvěrně znali i v Hrušovanech n.Jev.




Na kapry byl nejlepší rybník v Mackovicích. Nejlépe brali v létě, kdy se sklízely ranné brambory a drobné se prodávaly za deset korun pytel. Kupoval jsem je na krmení domácí drůbeže a prasete. Když jsem je uvařil, nakrájel jsem tak kilo na menší kostky, zavezl k rybníku a pohodil na několika místech tak deset metrů od břehu. Když jsem to provedl několikrát po sobě mohl jsem si být jistý, že ba bramboru budou brát jako "vzteklí". Jednou byl na prázdninách synovec a tak jsme sedli v poledne na motorku a vyjeli k rybníku. Do pěti hodin jsme nachytali 38 kaprů, od malých dvaceticentimetrových prcků až po pětikilového macka. Samozřejmě jsme je pouštěli zpět do rybníka a jenom připisovali čárky a domů jsme vzali tak nejvýš jednoho. Nejchutnější byli ti kolem 3 kg.
Na líny jsme chodili za dráty, tedy do prostoru, kam nás pustili pouze s propustkou a předstírali jsme, že jdeme za prací. Proto jsme pruty nenosili sebou, pouze po kapsách se potulovaly klubíčka silonových šňůr, háčky, splávky a nesměl chybět nůž. U velké mokřiny, kde voda dosahovala sotva pod kolena jsme uřezali lískový prut a z něj vyrobili primitivní udici, jen tak, jak jsme ji znali z dětství. Na žížaly byli líni vysazení a tak jsme je nestačili ani vytahovat z vody a zase je tam vracet. Na másle chutnali skoro jak pstruh.



Štiky a mnohdy i kapitální, bylo možno lovit na nijak neudržovaných mokřinách mezi Hevlínem a Dyjákovicemi. Mne však příliš nelákaly a bylo to za nimi poměrně daleko.
Přesto jsem jednu, dvě chytil a skončily na másle, obalené v mouce, paprice a drceném kmínu.








Zlatý hřeb každého léta bylo, když šef hajných pan Čertek vyhlásil, že bude nutno zjistit alespoň přibližně stavy ryb na vodních plochách, patřících statku. Na jeden den svolal všech sedm hajných a různé "přicmrdovače", mezi něž jsem patřil i já, vzali jsme traktor s vlečkou, káď, sítě, kastroly, různé koření, čerstvý chleba z Jevišovky a dva, tři demižony s vínem. Nejlépe se zjišťovaly stavy ryb v hraničním pásmu, čili "za drátama", kde byl naprostý klid a hlídku, která se občas objevila jsme podplatili tučným soustem, aby nás nešikanovala.
V tomto prostoru byly vhledem k mokřinám vybagrovány strouhy a také jakési hranaté rybníky o rozměrech velkého plaveckého bazénu. Ten den, o kterém mluvím, jsme do jednoho nastoupili v řadě, před sebou tlačili síť, a ke konci podběráky vyndávali ryby na břeh, kde je uložili další hoši do kádě. Tak jsme prošli dvakrát tam a zpátky a úroda byla nad naše očekávání. Vedle kaprů, línů, štik a různého plevele jsme vylovili i dva metrové sumce.

Pak proběhla dražba, ve které se mně podařilo sumce vydražit za pouhých 80 Kčs a později jsem ho vítězoslavně odvezl domů.
Mezitím jsme nanosili z blízkého remízku suché větve a já jsem při té příležitosti málem zakopl o kolo asi deseti kozáků osikových, což bylo pro následující lukulské hody terno. Nad rozdělané ohníčky jsme na dřevěné vidličky pověsili tři kastroly, do každého nalili třetinu láhve oleje a když olej začal prskat, přidali jsme všechno, co pole dalo. Statek pěstoval papriku a rajčata, na zahrádkách už byla cibule jak pěsti, česnekové hlavičky ve stavu, kdy šly stroučky od sebe, feferonky už červenaly a rozmarýn mně rostl v květináči. Dobré tři kila směsi této zeleniny a kozáků nahrubo nakrájené jsme vysypali do rozpáleného tuku a nechali chvíli "pouštět šťávu". Pak do každého kastrolu putovaly očištěné ryby, čtvrtka másla a litr vína , přiiměřeně
soli a po balíčku pálivé papriky. Za patnáct minut bylo hotovo. V lavoru nakrájený chleba putoval
dokola, taktéž papírové tácky na ryby a samozřejmě i umělohmotné pohárky s vínem. Jak vína ubývalo, tak pozpěvování přibývalo a tak Šly panenky silnicí, Pětatřicátníci, Až pomašírujem a vloudil se i Pramínek vlasů. Z kastrolů mizel obsah rychlým tempem, když už nebyla "hustota", máčel se chleba a nakonec nebylo skoro třeba kastroly umývat. Kdo by se s tím také páral.
K večeru odvezl traktor s vlekem tuto společnost a zastavil přímo u hospoda. Dál si to už nepamatuji.
A navíc: