Kouzlo časů minulých: čáslavský výzkum

8. prosince 2009 v 7:17

Rok se s rokem mine a tak jsem si připomenul, že "sliby se majím plnit nejen o Vánocích" jak zpívá Janek Ledecký. A o jaký že se to slib jedná? Slíbil jsem před časem naší markytánce, matce blogů seznamu.cz, že napíšu nějakou vzpomínku na Časlav. Tady je.
Moje vysokoškolské prázdniny byly vesměs naplněny brigádami, praxí, případně vojenskými cvičeními a tak se není čemu divit, že jsem se po druhém ročníku, myslím v roce 1959, ocitl přede dveřmi budovy Zemědělské školy v Časlavi, která mně překvapila svoji velikostí, uspořádáním i vybaveností. Tady jsem se sešel se skupinou výzkumníků z naší školy a Výzkumného ústavu zemědělského. Byl jsem v rámci praxe pověřen jednoduchými měřeními v laboratoři, zejména stanovením vlhkosti obilovin, určených ke sklizni. Čubrněl jsem, jaká je na této škole laboratoř a dal jsem se do práce s dalšími studenty, kteří se rovněž zúčastnili výzkumu.
Popisovat, jak jsme mleli obilí, vzorky vkládali do měřícího přístroje, zapisovali, opakovali, ztráty za kombajny hledali a protokoly předkládali, raději nebudu. Bylo by tom příliš nudné. Měli jsme však i volný čas, i když pracovní týden byl tenkrát ještě šestidenní. Po vzájemné dohodě jsme si ovšem volnou sobotu udělali, protože zejména naši starší výzkumníci měli rodiny a po pěti dnech se jim vždy po ní zastesklo.
Procházky do polí se zlátnoucí pšenicí, to bylo moje. Zameškal jsem tak zřejmě spoustu zajímavostí města Čáslav, což jsem v závěru praxe napravil. Už jako děcko jsem se naučil plést ze slámy ozdobné košíčky, které jsem obyčejně daroval svým známým. A tak jsem se tím bavil i zde. Jeden takový úplně základní tvar a pohříchu nevyvedený, následuje.
Tento snímek jsem "koupil" na internetu a kdyby to byl můj výrobek, musel bych se zastydět. Nicméně poslouží, abych vás, pokud máte zájem, naučil, jak jej zhotovit.
Na pšeničném lánu uřežeme pět stébel před prvním kolínkem pod klasem a svážeme je těsně u klasů. V místě úvazku stébla uchopíme mezi palec a ukazováček levé ruky, pravou rukou ohneme kterékoliv stéblo, které pro názornost označíme 1 a přehneme je za další dvě /tedy za 3/, stéblo 3 ohneme za stéblo 5 a to zas za stéblo 2 a pokračujeme stále tímto způsobem. Začne vznikat slaměnná šroubovice a když se dostanete tak daleko, že nelze pokračovat, jelikož sláma je krátká, uřízneme další, tentokrát bez klasu a krátkou slámu nadstavíme. Rozšiřování a zúžení stran? Na to přijdete sami. Pět stébel je základní, nejjednodušší možnost. Je však možno plést ze sedmi, devíti, jedenácti stébel. Je to náročnější, výsledek však podstatně líbivější. Při trošce vaší fantazie je možno pletení ukončit na nejširším místě, všechny slámky ohnout a ukončit upletením řetězce, který vytvoří ouško. Vznikne jakási nádoba, do které můžete dát lesní jahody, maliny nebo borůvky a věnovat ji své milované. Odměna bude velmi sladká, zejména pokud to stihnete do její čtyřicítky.
I když moje milovaná byla vzdálená, vyráběl jsem tyto košíčky pro své nadřízené, kteří si "šplhli" u svých manželek při sobotním návratu na víkend.
U Čáslavi jak známo bylo /a je?/ vojenské letiště a tam jsem měl kamarády, piloty Migů, kteří vždy v pondělí ráno cestovali vlakem na trase Přerov - Praha a vysedali v Kolíně. Stejnou trasu jsem tři roky absolvoval i já, a protože skoro vždy potřebovali třetího do maryáše, drželi mně ve vlaku místo a když jsem v Hulíně přisedl,"mazali" jsme karty až do Kolína. Dokonce se k nám po čase přidal jeden generál, který jezdil z Olomouce a generální štáb do Prahy a tak jsme hráli maryáš ve čtyři. Pokud jsme jeli už v neděli odpoledne, piloti vystupovali až v Praze a obyčejně si šli vyhodit z kopýtka do některého z pražských barů. Několikrát mně pozvali, oplývali penězi a dokonce mně zaplatili taxíka na kolej. Nejlepe se mně hnízdilo v Kosím hnízdě /na Národní třídě?/. A právě s těmito hochy jsem se v Čáslavi sešel a nepamatuji si, kde to bylo. Možná proto, že "jízda" byla bez opratí a její konec se ztrácel v mlhách.
Jednou přijel na kontrolu JUDr. Dvořák, kvestor z fakulty a když nás zkontroloval, pozvali jsme jej do restaurace na náměstí, kde jsme měli už zahřáté místečko. Od počátku sezení jsme se předháněli v zvedání půllitrů Prazdroje, řeč i pivo tekly plynule a po osmém pivu jsme si už s panem kvestorem tykali a naslouchali jeho slibům, co všechno pro nás na děkanátu udělá , pokud to budeme potřebovat. A pak to přišlo. Vytáhl cigaretu, poklepal s ní o pocintaný stůl, od Mirka sim půjčil zápalky, jednu vyndal z krabičky a nejistou rukou si zapálil. A tady končí normální průběh zapalování cigarety. Hořící sirka putovala do krabičky a v mžiku se ozvalo zasyčení a gejzír ohně a kamarád kvestor málem udeřil hlavou o strop. Do pěti minut byla dlaň jeho levé ruky dvojnásobná a takový puchýř, jaký se na ní udělal, jsem od té doby neviděl. Zavolali jsme taxíka, který jej odvezl do nemocnice, vypili každý ještě čtyři piva a pak jsme hodinu hledali cestu z náměstí ke škole, kde jsme bydleli. S panem kvestorem jsme se setkávali při různých příležitostech na škole poměrně často a on vždy s úsměvem zvedl levou ruku a otáčel dlaní aby bylo vidět, že pivní úraz nezanechal následky.
Po třech týdnech praxe skončila a kromě vědomostí o sklizni obilovin jsme si odváželi i zkušenost, co to udělá, když vypijete za večer dvanáct dvanáctek Prazdroje. Naučila mě, že není dobré takový experiment opakovat a držím se toho dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 8. prosince 2009 v 15:07 | Reagovat

Jé, Čáslav. Byla jsem tam dávno se svým  tehdy mládencem, který dostal opušťák z vojny na Silvestra domů a ,,musela" jsem jet s ním, přestože mi začínala angína. Pokažené dojmy z toho důvodu, smutná nálada  z cesty na hřbitov ke hrobu jeho maminky, pak kino, večer s rodokapsem s ruce, on se bavil s tatínkem,pochopitelně .Tím to začalo - šlo to dole vodou a po 3 měsících definitivně skončilo. Takže do Čáslavi jsem již nikdy nejela. Jinak pěkné město to je.

2 ivana ivana | E-mail | Web | 9. prosince 2009 v 12:27 | Reagovat

pane Kašíku, to jste mohli bejt pěkně upravený, když jste šli takovou dobu z náměstí ke škole :-)))))))))))))

tu markytánku si mám přeložit jako trhovkyni, jo? :-))))))))))))

děkuju za článek, mějte se fajn :-)

3 Kunc Kunc | 9. prosince 2009 v 17:13 | Reagovat

To byli zlé časy, když generál musel jezdit vlakem. Nebo byl šetřílek - děti a vojsko polovic?

4 Teplík Teplík | 10. prosince 2009 v 13:12 | Reagovat

12x12!?!?! já zvládnu tak tři a končim :-O :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama