Kouzlo časů minulých: od ruchadla ke kombajnu

25. listopadu 2009 v 9:48

"Co jste to chlape studoval"? položil mně otázku pan Rich v jednom z komentářů. I když jsem mu odpověděl, cítím povinnost, přiznat se i ostatním. Už jsem o tom mluvil /Kouzlo časů minulých: alma mater/, nejsem na slovo skoupý. A nepřepínejte na jiný blog, prosím /to má být vtip/.
A tak co jsem vlastně studoval? Všechno, co vonělo půdou, páchlo chlévem a hnojem a hlavně usnadňovalo práci těch, kteří v takovém prostředí pracovali na tom, aby pekaři mohli upéct dozlatova vypečený chleba, řezníci nabídnout maso na řízky nebo klobásy, cinknuté trochou pálivé papriky, aby ke krajíci a bramborám bylo mléko, na pultech zelenina a ovoce a na hodech pečená husa. To se zpočátku kolektivizace zemědělství, která vesnice převrátila naruby, nedařilo. Kdo zažil, uvěří, kdo nezažil, bude se divit. A tak propaganda vyrukovala s kampaní, která neměla daloko do známého hesla "Já jsem horník a kdo je víc" /na to odpovídal jeden vtip: "Tvoje manželka."/
Nicméně koncem padesátých let bylo už jasné, že zemědělství směřuje k velkovýrobě a chybí mu k tomu zemědělské stroje. Představa, že orba velkých lánů bude prováděna parními oračkami , pro svoji těžkopádnost vzala zasvé, sklizeň obilí "lopaťákem" nebo samovazem nestíhala, sekání zeleného krmení kosou nebo lištou pro velkochovy nevyhovovalo a tak se průmysl ujal vesla a začal vyrábět stroje pro zemědělství, traktory počínaje a kombajny konče ve velkém.
Aby nástup mechanizace zemědělství zvládlo, začaly se rojit školy technického směru, zaměřené tímto směrem jako včely kolem úlu. Vedle Zemědělských technických škol vznikla i Fakulta mechanizace, v té době jako jediná v Praze a jsem doma.
O zemědělských strojích jsem měl "šajn" protože jsem žil na vesnici a na měšťance jsem se dověděl, že ruchadlo vynalezli bratři Veverkové a tam jsem se také ve čtrnácti letech učil jezdit traktorem Zetor 15 s laskavým svolením vedení Strojně traktorové stanice a za dohledu našeho třídního učitele Dospěla, přezdíváného Čaganista/Kouzlo časů minulých: měšťanka/.
Ten v té radiovce se o deset let později učil o traktorech celý jeden semestr a světe div se, s hodnocením výborný.
Vedle klasických předmětů, matematiky, deskriptivní geometrie, chemie a fyziky, kde hráli prim spolužáci, kteří absolvovali jedenáctiletku, jsme my průmyslovkáři měli na růžích ustláno v technickém kreslení, časti strojů, mechanice, elektrotechnice atd.
V indexu na prvním místě byl u čtyř semestrů zapsán marx-leninismus a u dalších tří politická ekonomie. V těchto předmětech jsem neměl potíže, protože něco obkecávat mně bylo celkem vlastní. Tři semestry jsem vstřebával vědomosti o zemědělských strojích, kdy historie začínala právě u ruchadla a končila u současnosti, ve které už vyjely na obilné lány kombajny.
Tak už víte, co jsem studoval a myslím, že toto vyprávění bych měl na závěr trochu okořenit,
třeba historkou o zkoušce ze zootechniky.
Tento předmět nevoněl mně, ani celému ročníku a tak když nastal den, na který byla vypsána zkouška, došlo k obvyklému tipování: jít první, někde uprostřed nebo mezi posledními. To byla otázka, kterou jsem si položil i já a odpověděl jsem na ni, že zkusím jít jako první. Zkoušející určitě hned prvního nevyhodí a já proklouznu i když si třeba nevzpomenu, jak dlouho je kráva březí nebo kolik selat rodí prasnice. Přivstal jsem si, aby mně nikdo nepředběhl a zasedl na židli před katedru zoologie v půl sedmé. Zkoušky měly začít až v osm hodin, tak ještě něco nabifluji. Ve třičtvrti na sedm se najednou objevil zkoušející ing Kacerovský a nestačil jsem jej ani pozdravit a už mně hnal do kanceláře. "Pane kolego, v noci se mně narodil syn a jistě pochopíte, že je to pro mne událost. Rychle si vytáhněte tři otázky, ať to máme za sebou. Zpověď byla krátká, výsledek nad očekávání. V indexu výborná a navíc prosba: "Běžte na kolej a vyřiďte kolegům z kroužku, aby přišli co nejdříve, to víte, co vám budu povídat." Až jsem se zadýchal, když jsem na Kolonku doběhl a na chodbě vyřvával: "Kluci, honem na zkoušku, Kacerák má syna a potřebuje slavit." Zabzučelo to jako ve včelíně, umývárna si nepřišla na své a hoši vzali nohy na ramena, aby co nejdříve zasedli před čerstvým otcem. Podle výsledků zkoušky, která skončila proti normálu už kolem jedenácté, by celý náš kroužek, který čítal kolem dvaceti mužů a jedné ženy, mohl z fleku místo mechanizátorů dělat v budoucnosti zootechniky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pich pich | 25. listopadu 2009 v 10:38 | Reagovat

krásná vůně ,,starých časů,, a mládí ...

2 caracola caracola | 25. listopadu 2009 v 11:59 | Reagovat

Krásná ukázka,jak všechno souvisí se vším.Jen ti Veverkové nebyli bratři,ale bratranci.Ale i to už je dnes jedno.

3 MIRA MIRA | 25. listopadu 2009 v 13:23 | Reagovat

Kouzlo časů budoucích: Od ruchadla ke kombajnu a zpět.

:-))

4 Míla Míla | E-mail | 26. listopadu 2009 v 10:37 | Reagovat

Je to super vzpomínkové čtení. Já zmiňovanou školu znám, ale trošku jinak a v pozdějších letech. Můj strýc tam dělal ředitele kolejí a menz., jeho dcera/moje sestřenice/ pak studovala fakultu tropického a subtropického zemědělství. A já si od ní půjčovala skvělá skripta matematiky,abych se na učňáku naučila množiny/ které jsem v praktickém životě nikdy nepoužila/.

5 rucuk rucuk | E-mail | 26. listopadu 2009 v 15:14 | Reagovat

Ať je to jak chce, studentský život je prostě většinou ,,mládí". I pozdější,, zralí studenti" nějak omládnou, pokud se dají na studium. Na dobu studií také vždy  vzpomínají jako na mladá léta.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

Nesměl jsem dělat nikde jinde, než v JZD. Oženil jsem se a chtěl větší mzdu. Dali mne na pásový traktor ( což je z bláta do louže ) sezonní práce a v zimě darmo mluvit. Dožral jsem se a zapsal na dálkovou zem. tech. školu v Kloboukách u Brna. NIkdy jsem se nic neučil, stačilo jen jezdit pravidelně na měsíční konzultace, poslouchat a podle poznámek odpovídat při zkouškách. Výdrž slavila úspěch. Ze 35 přihlášených zbylo nutných 12 ( aby ročník běžel ) a profesoři dostali svůj obolus. Celkem dost jsem věděl o pěstování rostlin z mistrovské školy, mechanizace a stroje mne bavily vždycky, ale chov zvířat to byla rovnice o všech neznámých. Horší bylo, že předmět přednášel veterinář, fanda přes koně.

Copak koně pod kapotou to by šlo, ale hajtry mi byly protivné, i když jsme doma před vstupem do JZD měli celkem 4 koně. Zkrátka chov jsem nechal plavat v naději, že to nějak ukecám. Neukecal jsem nic.  Prófa mne vyslechl a rezumé bylo, tak podívej se mladej, ty si myslíš, že to musíš dostat!

Máš i pravdu, protože už nikoho nemůžeme vyškrtnout, ale já ti říkám, že je pod tvoje možnosti, snažit se mne oblbovat. Ne  já, ale ty možná budeš chov někdy potřebovat a měl bys to pochopit ve vlastním zájmu. Dobře poznám, jest-li jsi knihu ( učebnici ) otevřel nebo ji jen vozil v tašce. Dokud se nezlepšíš, klasifikován nebudeš. Někoho místo tebe do konce roku najdu.

Byl jsem v rejži, chtě nechtě, musil jsem si doma sednout, načíst plemena krav, prasat a koní včetně linií plemenných hřebců. Dostal jsem nakonec po tuhém utkání trojku. Jaktěživ jsem se na trojku, tak nevyšťavil. Prófa to odhadl dobře.

Když mne v jiném JZD z trestu odvolali z mechanizace a udělali ze mne druhého zootechnika, hned jsem zpytoval vědomosti, telil krávu, předával mléko a rozpisoval krmnou dávku pro celý kravín. Naštěstí jen krátce, protože pro porušení pracovní smlouvy jsem do 14 dnů odešel.

Jakkoli se čekalo, že se pro neschopnost propíchnu, byl jsem před odchodem požádán, abych své rozhodnutí změnil, protože jsem i nové vedení JZD příjemně překvapil. To vše jen díky chlapské domluvě profesora ze školy.

7 old+boy old+boy | E-mail | 27. listopadu 2009 v 5:00 | Reagovat

6/ nar. soc.

   Zdravím a zírám, jaké máme v době plného pracovního nasazení podobné osudy. Ty moje čekají až na ně přijde řada v seriálu.

8 Ladislav Jílek Ladislav Jílek | E-mail | 27. listopadu 2009 v 9:03 | Reagovat

Jedna poznámka: v době, kdy bratranci Vaverkové u nás vynalezli ruchadlo se již v Anglii vyrábělo průmyslově.

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. listopadu 2009 v 11:05 | Reagovat

8 Ladislav Jílek

Co tvrdíte, je jistě možné. Stalo se mnohokrát, že lidé došli na podobná nebo shodná řešení v přibližně stejné době.  Kdo něco ví o obdělávání půdy, nemůže pominout vývoj hákovacího rádla k pluhu. Dřevěný pluh s šikmo nastaveným prknem odhrnoval železnou radlicí odříznutou skývu půdy stranou a tvořil tak brázdu ( ta je znakem práce pluhu ). Domyslet válcovitě tvarovaný plech, který odhrnovanou skývu obracel, bylo další zdokonalení, umožněné dostatkem  železa nejen na brnění, ale i na komerční účel.  

Pochybuji, že by bratranci Veverkové kopírovali z Anglie. O to víc je přínosné myšlení venkovských lidí, když přišli na funkční řešení, kterým se zproduktivnila zemědělská práce.

10 Vršecký Martin Vršecký Martin | 29. listopadu 2009 v 13:20 | Reagovat

Moc fajn!

11 Jan+Rich Jan+Rich | E-mail | 30. listopadu 2009 v 0:24 | Reagovat

Nevím,čím jsem si zasloužil,že jste si mne hned v úvodu vzal do úst.Podle textu a fotek usuzuji Váš formát na zasloužilého kozáka.Človrdo,zemědělská fakulta ve Vašich časech ještě musela být v Dejvicích.Pamatujete začátkem února na vřavu,doléhající od "kulaťáku" z Matějské pouti do odpoledních seminářů na fakultu zemědělskou,stavební a VŠCHT?Rich.

P.S.:Doufám,že Rich z Vašeho příspěvku je jen mým neškodným jmenovcem.

12 Jan+Rich Jan+Rich | E-mail | 30. listopadu 2009 v 0:37 | Reagovat

No nedalo mi to a šel jsem do blogů,zda jsem někde přeci jen nezaperlil.A zaperlil.Takže neškodný jmenovec je mým škodným jmenovcem.Ale nic na tom neměním.Já jsem skutečně studoval,až se ze mne dýmilo.Na divadelní vášeň jsem musel zapomenout a dávat si ji jen po troškách za odměnu.Už tolik o svém studiu neprozrazujte,mohl byste svým spolužákům ublížit.Snadnost studia je dnes velmi frekventované diskuzní téma.Nic ve zlém.Rich.

13 old+boy old+boy | E-mail | 2. prosince 2009 v 6:36 | Reagovat

12/ Pár dní jsem si pospal, takže reakce až teď. Jsem překvapen vaší důsledností a tak konec dobrý.... V roce 1962, kdy jsem mechanizační fakultu končil, skutečně "hnojárna" ještě fungovala v Dejvicích. V tomto roce však už  podstatná část studentů bydlela v moderních kolejích na Suchdole a stěhování školy bylo na spadnutí. A Matějskou pouť si vybavuji z cvičení na katedře chemie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama