Kouzlo časů minulých: Gaudeamus digitur....

19. listopadu 2009 v 5:56

...iuvenes dumsumus. Radujme se, dokud jsme mladí. A to se plnilo od A do Z. Praha až necudně
odhalovala nám studentům své krásy a zvala nás do svých komůrek, vyšperkovaných zábavou a poznáním. Samozřejmě jsme byli U Tomáše, U Fleků, U Schnelů,v Kosím hnízdě i vinárně Belveder, "vstupné" s pěkně nadýchanou pěnou jsme platili jen čas od času. To s návštěvami divadel, kin, muzeí a kulturních programů to bylo jiné.
Divadlo jsem měl vždy pod kůží a v Praze se mně otevřel dveře do hledišť dokořán, i když to bylo až v některém patře, kde jsem obvykle seděl "na bidýlku" a za málo peněz si užíval hodně muziky.
Když jsem se prohraboval v šuplíku části nábytku, starého přibližně stejně jako tento list s obsazením hry v Národním divadle, byl jsem překvapen, kolik jsem toho za těch pět let v Praze pokud se týká divadla, stihl. Programů jsem našel kolem třiceti a v nich černé na bílém Národní divadlo, Komorní divadlo, Divadlo ABC, Na zábradlí, Karlínské divadlo, Divadlo na Fidlovačce, Realistické divadlo, Rokoko a další. Plejáda herců, obsazených ve hrách klasických, současných, veseloher, komedií i operet snad nevynechala ani jednu významnou osobnost tehdejší divadelní scény Zdeňkem Štěpánkem počínaje a Werichem s Horníčkem konče. Jen opera a balet si u mne nepřišly na své.
Pražská kina, a bylo jich nepočítaně, byla k disposici skoro nepřetržitě. Začínala v 10 hodin a končila kolem půlnoci, zejména ta premierová. A tak nebyl problém navštívit po úspěšné zkoušce v jednom dni i tři filmy. Výběr nebyl tak pestrý jako dnes, ale do určité míry se dnešnímu podobal. Převažovaly sovětské filmy zejména válečné, ale i ze sovětské současnosti, které čpěly silným propagandistickým nábojem. Dnes převažují americké filmy a ruské abys s baterkou hledal.Myslím ovšem, že sovětské filmy, i když byly vesměs na jedno brdo, ani zdaleka nepředstavovaly takové množství "škváru", jaký dnes představuje druhořadá hollywoodská produkce v našich kinech a v televizi. O násilí a tvrdém sexu ani nemluvě. Na výsluní mého zájmu byly filmy francouzské, kterých je dnes v programech kin a televize jako šafránu, česká kinematografie byla v oné době na vzestupu a tak její "majstrštyky" patřily k mým nejmilejším.
Lhal bych, kdybych se holedbal častými návštěvami muzeí, výstav a koncertů vážné hudby. Jako mladoženáč jsem důsledně dodržoval "celibát" /každý týden jsem na sobotu a neděli dojížděl za rodinou na Moravu/, ale přesto jsem občas na nějaký ten taneček z kamarády zašel. Válel se tenkrát rock and roll a twist a to byla moje parketa na parketu. Ostatně zůstalo mně to dodnes.
A v šešdesátem roce vybuchla v Praze bomba. Vzniklo divadlo Semafor a byli jsme štěstím bezsebe. Kdo pamatuje, přikyvuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kunc Kunc | 19. listopadu 2009 v 18:45 | Reagovat

Zdravím pane Kašík. Měli bychom se radovat i když nejsme mladí. Nedávno jsem sledoval v televizi na plovárně Marka Ebena jehož si vážím, s  nějakým anglickým režiserem a ten se strašně divil, že kulturu, potažmo divadla u nás dotuje stát.  U nich si na sebe musí vydělat.  Zavzpomínal jsem si jak ti chudáci herci byli za minulého režimu utiskováni  a pokud by měli prostor  zaplnili by divadla do posledního místečka. Nač tedy dotace? Kde se stala chyba?

2 zpoplatnik zpoplatnik | E-mail | 19. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Vždy jsem se usmíval, když starší lidé vzpomínali, že za jejich mládí bývalo v zimě více  sněhu, v létě svítilo častěji  slunce a vůbec byli lidi byli více k sobě.

Kupodivu, dnes tyto názory hlásám také. Možná to bude tím, že člověk si pamatuje to lepší, a na to špatné se snaží zapomenout. Nehledě k tomu, že realita se odvíjí v současnosti a je mnohdy v silném rozporu s idealizovanou minulostí.

Když je člověk mladý a zdravý, žije naplno současností a protože ještě takřka žádnou minulost nemá, nemůže ani s ničím svou současnost srovnávat. Nemá kvůli svému vytížení ani na nic takového čas.

Teprve, až přijde nějaké to ouvej, které ho donutí zpomalit tempo,mu umožní ohlédnout  se dozadu a porovnávat, co bylo a co je.

A to je ten moment, kdy člověk dosud mladý, začíná stárnout, bez ohledu na skutečný věk.

Zbytečně se neříká : "On není ani tak starý, ale zato hodně pamatuje".

Tak Vám pane Kašíku přeju, aby jsme měli  stále na co pěkného vzpomínat.

3 rucuk rucuk | E-mail | 20. listopadu 2009 v 15:19 | Reagovat

Pane Jaroslave, nic ve zlém, padlo mi do oka to digitur- máte to tak schválně napsáno?. Ono to má být  igitur, což jsem si ověřila i ve slovníku. Také mi někdy skočí písmenko do slova, kam nepatří O)))) Jinak, dobré vzpomínání, ale je ovlivněno opravdu stavem těla i současné  mysli, že vidíme spíše to dobré, co bylo, než to horší. Já také tak.....

4 Thea Thea | 20. listopadu 2009 v 19:05 | Reagovat

Než jsem se rozhoupala,  objevilo se to v příspěvku přede mnou.

Původně jsem myslela, že je to záměr, o kterém se dočtu v článku;

pak ,že už třeba zapomínám;

ale taky jsem si to ověřila a ještě si to pamatuji dobře - je to

Gaudeamus igitur

5 old+boy old+boy | E-mail | 21. listopadu 2009 v 5:21 | Reagovat

3,4/ Stav mého těla i mysli je zřejmě vepsí. Holt žijeme v digitálním světě, před dvaceti lety bych to zřejmě nasal správně, jako už stokrát. Děkuji za pozorné čtení.

6 tr tr | Web | 21. listopadu 2009 v 15:18 | Reagovat
7 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2009 v 22:44 | Reagovat

5-Nic se neděje, nejste sám, kdo se překlepne O)))

8 Jan Rich Jan Rich | E-mail | 24. listopadu 2009 v 0:34 | Reagovat

Taky jsem v té době studoval.Ale jen za odměnu jsem vzácná představení navštívil(Balada z hadrů,Těžká Barbora,Člověk z půdy a pod.).Co jste to,chlape,studoval?Že jste si mohl posluchačsky absolvovat cokoliv z repertoáru pražských divadel?Cítím se ochuzen a ponížen,že v některých pražských VŠ bylo možno studovat snadněji.Tímto se omlouvám  panu Werichovi,Suchému,E.F.Burianovi a dalším za neúčast na jejich představení.Nechť žalují můj děkanát.Rich.

9 old+boy old+boy | E-mail | 24. listopadu 2009 v 6:42 | Reagovat

Studoval jsem Vysokou školu zemědělskou, fakultu mechanozace, mezi veřejností známou jako "hnojárna". Vydržte v takovém prostředí. Když mně začala hodně smrdět, uprchl jsem do prostředí vonícícm parfémy a šustěním rób dam. A doléval jsem kalich svého opojného nápoje, kterým vždy bylo divadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama