Říjen 2009

Pozdě bycha honit

9. října 2009 v 10:49
Když už se ptáte, tak ano. Čtu noviny, poslouchám zprávy z rozhlasu a sleduji televizní noviny. A mohu sám sobě vynadat, jaký jsem to byl nekňuba, že jsem se nedal na politiku, případně se neuhnízdil v nějaké vyšší policejní funkci, o velkopodnikání ani nemluvě. Mohl jsem si koupit zadní kolečka třeba v podobě titulu JUDr. pro případ, že bych uklouzl a spadl do propadliště dějin, jak se to stalo třeba jednomu z expředsedů. A stačilo tak málo. Vždyť Západočeská universita v Plzni není tak daleko a její právnická fakulta by mně určitě vyšla vstříc, jak už to udělala mnohým jiným. A těch pár semestrů, neřku-li pár týdnů by mně zase tak nevysílilo. Mohl jsem si teď v důchodě zaadvokátovat nebo zasoudit a přidat do své sbírky prací, kterých jsem v životě prováděl bezpočet, i tuto. A vnuci? Ti by mohli začít vybavovat advokátní kanceláře dřív, než by na univerzitu nastoupili. No jo, funkcionářům na fakultě šlápli na kuří oko a kdoví, jestli teď nepřejdou z lavice pro žalující na lavici pro obžalované. A tak se asi nebude na koho obrátit. Přemítám, přemítám, že pozdě je bycha honit.

Kouzlo časů minulých: studující rodič

9. října 2009 v 5:58
Moji situaci v závěru studia na průmyslovce velmi dobře vystihuje slovenská odpověď na otázku, co je to láska. Zní: "Láska je jama, do ktorej padnú dvaja a vylezú traja." Nebyl jsem ani první, ani poslední student, který před maturitou musel zahladit stopy svého sexuálního zkoumání sňatkem s postiženou /!?/. S partnerkou, oba, co se majetku týče, přirovnáváni ke kostelním myším, jsme museli nejdříve dát dohromady asi čtyři tisíce korun, nutných k usopořádání alespoň trochu důstojné svatby. To se podařilo tak, že jsem před vánocemi nasbíral asi deset qentů jmelí a prodal v ceně 4 Kč za kg. Samozřejmě hostů bylo poskrovnu, jídla a pití dostatek, hudbu jsme nahradili zpěvem a myslím, že Moskvič zařídil převoz nevěsty a ženicha ke svatebnímu obředu s plnou parádou. Pravda "nezatahovali" nás, jak bývalo v té době zvykem a ani žádná namaškařená děva mně nestrkala do náruče umělé robě tvrdíc, že je to můj potomek z "vedlejšíku". Svatební noc prožili v hotelu Moskva v Gottwaldově.
Bydleli jsme u manželčiných rodičů a já se snažil ze všech sil, abych si vysloužil ostruhy a tak jsem řezal a štípal dřevo, nosil vodu od studny, trhal ovoce v zahradě a dělal vše, co jsem komu na očích viděl. Bývalá zemědělská usedlost, kde byla současně hospoda, byla po osmačtyřicátém znárodněna, tchánovu rodinu sice nevystěhovali, ale musela platit nájem a tchán mohl milostivě dělat hospodského. Součástí usedlosti byla i stáj a do ní Státní statek nastěhoval dobytek, který krmila tchýně za mzdu, kterou se stydím vyslovit. Moje bohémské a kulturní aktivity vzaly skoro bezezbytku za své, přece jen jsem však musel dokončit rozdělanou akci. Na škole jsem dal dohromady taneční hodiny a jako hlavní organizátor jsem nemohl zmizet.. Při poslední prodloužené jsem přespal ve své, stále ještě mně nakloněné vinárně a když jsem přišel druhý den domů, sdělila mně tchýně, že se nám narodil kluk, bude se jmenovat Jaroslav a nikoliv Tomáš, jak jsme se s manželkou dohodli. "Tomáš? Takové jméno má skoro každý cikán. Jaroslav to bude a hotovo!" A byl.
Ještě dnes vidím tu proutěnou košatinu na čtyřech kolečkách a v ní v peřince, převázané povijanem to malé drobátko, které má už dnes přes padesát. Co dál? Bylo mě dvaadvacet a po studiu mělo následovat co? Vojna. Jak se jí vyhnout a užívat aspoň trochu rodinného života a všeho, co s tím souvisí? Možnosti byly tři. Pokračovat ve studiu na vysoké škole, jít pracovat do dolů pod heslem "Já jsem horník a kdo je víc" nebo se hodit marod. A tak jsme se rozhodli, že zkusím první možnost a hned napoprve se podařila. Samozřejmě jsem chtěl jít studovat literaturu nebo novinařinu, reakce ředitele byla ovšem jednoznačná. "Vy jste se zbláznil, stát vynaložil finanční prostředky, aby z vás byl soustružník, posléze mistr ve fabrice a nakonec třeba konstrukter v kovovýrobě a vy chcete pláchnout k nějakým písálkům. To nemůže projít. Radil bych vám nechat si takové choutky jako koníčka a přihlásit se na vysokou školu, která je v oboru. Zrovna nyní otvírá Vysoká škola zemědělská v Praze novou fakultu, fakultu mechanizace a ta by vám pasovalo nejlíp. Na fakultě mám přítele docenta Wannera a tak se trochu přimluvím." U zkoušek jsem prošel, i když z matematiky jsem byl úplně vedle. No řekněte, nedovedl jsem jinou formou přepsat x na -2.
Užil jsem si ještě prázdnin na brigádě v cihelně a pak už koncem září nastoupil na Vysokou školu zemědělskou, která byla v Dejvicích poblíž Kulaťáku a ubytoval se ve slavné koleji zvané Kolonka na konci letenské pláně, které se dodnes nazývá Špejchar.