Expedice oksroN loví s kocourem

7. března 2009 v 7:55


A ani vám neřeknu, byl-li to kocour nebo kočka. Pro titulek jsem vybral kocoura proto, že mně připadal svým chováním přijatelnější pro děj, který hodlám popsat. Tak nejdříve bych vám jej měl asi představit.

To je on /?/. V kočkách ani v jejich kočičím světě se nevyznám, ale tento mourek se mně vetřel pod kůži hned, jak se připlížil cestičkou mezi rákosím na kamenité pobřeží fjordu u mostu v Saltsraumen, kde jsme v potu tváře a občas zamotaní do vlasců chytali tresky v rámci Dne zdravé výživy, který na Expedici alespoň jednou ctíme. V ten den jíme pouze ryby a vesměs jen tak, beze všeho /Expedice oksroN rybařící/.
Je k večeru, slunce líže obzor za našimi zády a stíny jsou přiměřeně dlouhé. Bezvětří a příliv dosáhl vrcholu. Připadáme si jako v přírodním svatostánku a bez jakéhokoliv důvodu mluvíme mezi sebou ztichlým hlasem. Rackové, ti vodní chuligáni, to ovšem nerespektují a řvou, jako by jim patřil celý fjord. Ono je na tom dokonce trochu pravdy.
A hleďme, návštěva. Kocour ovšem přírodní scénerie a stínohry nechává bez povšimnutí. Obhlíží terén a tváří se jakoby nic. Přiblížil se ke mně až na pět metrů a tak jsem zkusil navázat přátelství. Jak asi projevit sympatie? Pohlazením, napadlo mne. A nebylo to ono. Začala hra na couvanou. Já dva kroky k němu, on dva kroky zpět. Když se to opakovalo po několikáté dostal jsem strach, že mourek vezme do zaječích a já, neproutník /odvozeno od zacházení s rybářským prutem/ bych přišel o nečekaný zdroj zábavy. A tak jsem na oko sledoval fjord a okolí a možného kamaráda si nevšímal.
Bylo na co se podívat. Stín nosných částí mostu jako by se chválil vítězstvím nad přírodou a dva jeho prsty se někde pod nánosy okvětních lístků, listí a trávy spojují v písmeno V.
Mezitím se hoši činí, co tři hody utržená návnadová rybička, co pět hodů, chycená ryba. Ale nepředbíhejme.
Pomalu otáčím hlavu a místo je prázdné. V klidu a pohodě o kousek dál, částečně maskován travou, se kterou málem splývá, dává mně najevo, že jsem pro něj vítr a pečlivě sleduje naopak naše lovce a otáčí hlavu tak jako diváci při tenise při každém vytažení návnady nebo ryby z vody. Jen rytmus je hodně pomalejší.
Bert už chytil třetí kousek a nese jej ke "kuchacímu" kameni. Je to pěkná, rovná šleda blízko vody, aby se vykuchaná ryba dala umýt, leží u ní oranžový lavor, majetek to kjellinsgstraumenského kempu, Honzův "křivák" a na tomto místě nehrozí pád do chaluh na okraji vody, které sem moře vyplavilo. Je také dostatečně vzdálené od místa, kde občas vykoukne mořská vydra a rozlíží se, kde by nějakou tu rybu lovcům ukradla. Je to určitě pohodlnější, než se pachtit za čipernými treskami v moři.
No a akce je na dosah. Mourek začal tichounce vrnět a kroutit konečkem ocásku. V tu chvíli mně to došlo a kamera v pravé ruce se chvěla nedočkavostí.
Opatrně, co nohy nohy minou. Snad se dílo podaří.
Už se to nese.
"Nedělej fóry, hodinu jsem nežral, naposledy tu trestičku, co jsem zbalil v nestřežené chvíli."
"Tak dáš, dáš, či nedáš!"

A Bert dal. Nebyla sice velká no ale těch třicet deka mohla mít. Mourek byl tak rychlý, že se mu určitě treska mrskala ještě v žaludku.
"Repete, repete, mňau, mňau, ať se vám tam neplete."
"Padej, padej, potvoro" rozčiluje se Bert, "vláčet břicho po zem a furt je ti to málo."
To trochu přehnal. Mourek se urazil a s ledabylým pozdravem se odporoučel. My pokračovali v lovu a Vojta sice nevylovil zlatou rybku, jak původně chtěl, no ale byl to zlatý hřeb tohoto večera.
Treska měla přes tři kila, já odvedl zpravodajskou povinnost co se rybaření týče a tak jsem před odjezdem přelétl očima a okem kamery okolí, které v tuto dobu bylo svým zvláštním osvětlením nezapomenutelné.



Ještě se mně podařilo zachytit racka těsně před loveckým úspěchem. Je to ten černobílý "hadr" nad stříkající vodou. Tresky už zřejmě cítily další posun v potravinovém řetězci.

A právem. Kam oko dohlédne a ucho doslechne samý racek. A všichni chtějí vole naplnit aspoň na pár hodin, než opět bude příliv.
Každý rok si neodpustím tento snímek. Jsou skoro totožné, mění je jen denní doba, počasí a množství sněhových polí pod vrcholky.
Konkurence nám nevadí. Tito poloprofesionálové, sportovní rybáři, musí ze svého "balíku" ulomit pěkný kousek na zaplacení loďky, úlovek je třeba zmrazit, dát do mrazících beden a rychle domů, aby ryby vydržely. My neplatíme nic a jediným našim skladištěm jsou naše trávící ústrojí a domů zpravidla nedovezeme nic /ukládáme na příslušná místa po cestě/.
Proboha, snad to nejsem já. No to snad ne! Na tváři nemám tolik fousů no vlasy, budiž. Mohl by to být ten kocour při koupání, ale ten nám dal dávno vale a už se neukázal. S plným břichem asi někde zalehl a s přimhouřenýma očima sledoval cvrkot. Naše břicha ovšem zela prázdnotou a tak jsme o půl deváté vyrazili do kempu. Než se hoši dali do pucu byly tresky dozlatova osmažené na stole a protože jsme nestihli koupit chleba /nic nového pod sluncem/, dostal každý jenom půl krajíčku a ryb co hrdlo ráčí.
Tak přemítám, jestli se kocour na Salststraumenu opět ukáže. My zcela určitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 7. března 2009 v 8:25 | Reagovat

Není nad hezké počteníčko takhle po ránu. Vůbec nelituji, že jsem odhlásil noviny.

2 Ivo L Ivo L | Web | 7. března 2009 v 9:38 | Reagovat

Pane Kašík jako vždy za 1* děkuji.

3 matka matka | 7. března 2009 v 14:37 | Reagovat

Mistrovské dílko ! :-)

4 zdena+ zdena+ | 7. března 2009 v 15:37 | Reagovat

Paráda. Čtu a prožívám s Vámi. A ty nádherné záběry. Děkuji a těším se na další.

5 rucuk rucuk | E-mail | 7. března 2009 v 17:13 | Reagovat

Fakt pěkné a ten kocour to oživil. Tak dokazujete, že kočky jsou vytrvalá a chytrá zvířata- zvláště, když jde o žrádlo- nějak se  to v blozích jimi hemží poslední dobou a je to příjemné. Díky.

6 old+boy old+boy | E-mail | 7. března 2009 v 17:56 | Reagovat

5/ to hemžení jsem také zaregistroval a vsadil na ně. Podařilo se. I muži jsou vytrvalí a chytří, zvláště když jde.....Někdy také zvířata, vesměs ale přítulná.

7 rucuk rucuk | E-mail | 7. března 2009 v 21:53 | Reagovat

Jo a pane Jaroslave, je to podle vzhledu kocour  a pravděpodobně mainský mývalí. Aspoň je podobný našemu jen v jiném vybarvení. Tvar hlavy a ocas. Navíc to plemeno se nebojí vody, i když se nerado koupe a je to ,,lovec".Potvrdí mi to někdo? Doufám, že znalci koček....:o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama