Září 2008

Expedice oksroN šup sem,šup tam

24. září 2008 v 16:18
To snad není pravda!Jedu osmdesátkou,přede mnou serpentiny,šlapu na brzdový pedál a nic.Pot mně vyskakuje na čele.Zkouším znovu brzdit.Auto jede jako splašené a ostatní členové Expedice ve voze bez známky neklidu rozmlouvají o významu Trollů pro norský turistický ruch a kapsy prodavačů suvenýrů.Snad nás zachrání třímetrová sněhová bariera,pozůstatek po zimním frézování závějí,který vroubí serpentiny.Už cítím ten chlad.POZÓÓÓÓR!
Uf.Vzbudil jsem se a jediné,co ze snu odpovídalo skutečnosti byl pot nejen na čele,ale pyžamo bylo snad půlkilové.Vhodil jsem je do koše na prádlo a zase vyndal..Manželka by mně vytahala za uši,protože v koši může být jen suché,i když použité prádlo.Tak s ním na opěradlo židle a se mnou pod sprchu.Kávu jsem si zalil do hrníčku z obrázkem norského města Sandnessjøen,rohlík namazal "kaviárem" z tuby,kterou jsem koupil na lodi při cestě do Sassnitz,oblékl tričko šedé barvy s nápisem Expedice oksroN 2008,do spinací skřínky strčil klíč s přívěskem koupeným na Holmenkollenu a jedu pro noviny.Z vitriny křičí první strana nějakého časopisu: "Norsko,země turistických snů."Proč ne.Článek provoněl půl časopisu,zato kanalizační plátky páchly na několik kroků.
Tak co mně po takovém "norském" ránu zbývá jiného než sednout a stvořit další "kousek".Téma chybí,takže sem,tam.Málem půlka září a venku devětadvacet stupňů.Chce to trochu se schladit.
Už v Lomu jsme přivítali pokles teploty pod 18 stupňů a před Dalsnibbou jsme lovili v baťůžkách svetry.Sami vidíte,že ledová tříšť na jezeře a zbytky sněhu na okolních horách popoháněly teplotu směrem dolů.Půlhodinová procházka kolem jezera se sluncem,které se převalovalo mezi mraky a nešetřilo stíny a světelnými efekty,dodala nohám po dlouhé nečinnosti v autě opět pocit,že je lze dostat do dobré kondice.Průzračný vzduch sliboval krásnou vyhlídku do velké vzdálenosti.Stává prý se,že při vyjímečných podmínkách je dohlednost i 200 km.To třeba z rozhledny poblíž Holmenkollenu nebo ze známé hory Gausta.
Dřevěných kostelů je v Norsku nepočítaně,hodně z nich starších 500 let.Připletli jsme se před jeden z nich ve chvíli,kdy se mladí manželé chystali ke křtu svého syna nebo dcery.Pod peřinku nebylo vidět a oblečení,celé bílé, nic nenapovědělo.Takže manželé se chystají ke křtu svého dítěte.Kmotry a hosté se vyšňořili do v této oblasti typických krojů a neřeknu nic nového,když sdělím,že Norové,ale i další národy,žijící v Norsku,si na folklor potrpí.
Dát si lososa,který má na obalu visačku a na ní vyznačený původ: Norsko, je obvykle kulinářský zážitek,pokud je "ukuchtěn" tím správným způsobem.Třeba: očištěného lososa osolíme aniž bychom si předtím měřili tlak a jeho břicho vymažeme trochou másla a posypeme drceným kmínem.Na misce si připravíme směs,která obsahuje jemně nakrájenou pažitku,pár lístků libečku,na nudličky nakrájené malé množství orestované slaniny,,kostičky nakrájené housky zvlhčené bílým vínem, několika plátky libovolného tvrdého sýra a nezapomeneme osolit,abychom při ochutnávce nemuseli konstatovat,že je směs neslaná,nemastná.Směs zabalíme do alobalu tak,aby pohodlně vkouzla do břicha lososa a přitom jsme neporušili jeho tvar.Pokud jsme nezapoměli koupit vepřovou blánu /podbřišnici/ nakrájíme ji na "špagáty" a použijeme na omotání lososa tak,aby nám náplň v břichu lososa udržela.Vázání zakončíme mašličkou.Můžeme použít i bílou niť,případně náplň uložit na pekáč mimo lososa.První způsob je nejlepší.Už předtím si uvaříme potřebné množství menších brambor ve slupce,necháme vychladnout a po vychládnutí každý brambor rozpůlíme.Polovinu půlek oloupeme a polovina zůstane ve slupce.A jdeme do finále.Na pekáč dáme přiměřené množství másla a osolené půlky brambor,které deset minut opékáme v troubě.Shrneme do stran a vložíme připraveného lososa.Podlijeme decinkou bílého vína a pečeme při 200 stupních 20 až 25 min.Během pečení několikrát polijeme rybu šťávou.
Pokud měl losos do 50 dkg je to právě ten správný "kousek" k vašemu večernímu slavnostnímu posezení ve dvou k jakékoliv příležitosti.A aby to bylo na jedničku s hvězdičkou ozdobíme stůl lahvičkou /s bílým/,lososa opatrně vyndáme na předehřátou mísu,odřízneme "špagáty",vyndáme směs v alobalu,odstraníme alobal,nechame dvě,tři minuty vychladnout a pokud jsme postupovali správně,sýr spojil směs do "šulku",který nakrájíme na kolečka a obložíme s nimi lososa.Pak uložíme pěkně na mísu brambory,položíme na stůl,zapálíme svíčku nebo aromalampu a za předpokladu,že nahřáté talířky a příbory jsou na svém místě popřejeme: Dobrou chuť,miláčku!Podotýkám,že nezáleží na pohlaví toho,kdo krmi připravil a popřál.
Už slyším ten nejčastěji kladený dotaz: jak ten recept souvisí s obrázkem nahoře,milý pane?
Vysvětlím.Na snímku je lososí farma v Hammerfestu,odkud může ale nemusí vámi zakoupený losos pocházet.Těchto farem je v Norsku spousta.No ale ve volném moři nebo řece chycený losos by určitě chutnal ještě lépe.
V tomto případě poněkud pozvednu pokličku nad nádobou,do které se musí vejít šest oksroNistů a jejich celé vybavení.Už na první pohled zjistíte,že zásobám vévodí bečka piva,neodmyslitelná součást každoročního setkání s norskými přáteli v kempu Kjjelingstraumen Fjord Camp.Ač na první pohled jakoby pohozené,ve skutečnosti do tak zvaných sektorů uložené další věci a materiály mají svůj přesný ukládací řád.Nevidíte dvě ledničky,které brání tomu,aby se zásoby uzenin nezměnily v chameleony a postupně neměnily barvu.Bohatá krmě,uložená v bedničkách,jen nesměle vykukuje.Co jinak vzít sebou každý jeden?
Předmět:
Kolik kousků:
Poznámka:
pas
Pro jistotu
ponožky
5
Vhodný rovněž deodorant
spodní prádlo
5
I více,i méně
plavky
1
Možnost použití 1:10
trička
2
Vhodná z nápisem oksroN …
košile
3
Rukáv nadloketní
kraťasy
1
Všeho druhu
dlouhasy
1
Rifle No 1
svetr
1
S českým vzorem
bunda lehká
1
Vietnamské tržnice nevyloučeny
pohlavní pokrývka
1
Součást dresu
pláštěnka do deště
1
Recesisté deštník
boty
2
Lehké a terenní
ledvinka
1
V barvě dresu
nůž
1
Jakéhokoliv velikosti a tvaru
Rezervní a sluneční brýle
Pro lepší přehled
spacák
1
Do + 10 stupňů
Lžíce samoumyvatelná
1
Nejlépe hliníková,nekopírovat Pelíšky
léky
Nejlépe v tekutém stavu
Hygienické potřeby
Holení není nutné
Nástroj proti komárům
určitě
Doufám,že jsem udělal radost všem těm,kteří mají rádi všechno jako ze škatulky.Ostatním vybavením,které začíná stany /pro sichr/ a končí kamerami a fotoaparáty
nebudu unavovat.
Samozřejmě jsem už často listoval v jízdním řádu norských železnic a představoval si,jak sedím v jídelním voze,dopřávám si plodů moře a vizoura s ledem,zatímco kreditní karta v portmonce tichounce kvílela.Už tak jsou ceny na železnici peprné a když se jízda namixuje s požitky mému tělu příjemnými,nijak bych se kreditce nedivil.Žádný strach,jde pouze o představu.
Už dlouho mně láká trať z Oslo do BodØ.Dělí Norsko na levou a pravou krasavici,končí v Nordlandu a dále na sever nedosáhne.Pokouší se o to trať ze Švédska,která končí v Narviku,ale také jí na nejzazří sever chybí bezmála tisíc km.Expres jak vidíte,jsem nenechal projet bez povšimnutí a díky mé bystrosti je tu i pro vás.
Tento fjord patří mezi jelimánky a po pravdě řečeno,nevzpomenu si,jak se jmenoval a na hledání v mapě jsem momentálně líný.Zaujal mně,a doufám,že i vás,málem stometrovým kamenným,přírodním molem.Fjordů je v Norsku nepočítaně a jsou něžné,teplé i studené,divoké i vlídné,vždy však originální.Viděli jsme jich mnoho a každý dokázal něčím překvapit.Narazili jsme na jeden,který je zřejmě tak teplý,že na stráních kolem něj se pašnily zahrady plné třešní,jablek,hrušek,jahod,dokonce i broskví.Kdyby byl podzim určitě bych se rozhlížel,zda někde na odpočivadle neprodávájí burčák.Jedna jeho fáze při zrání vína se jmenuje ve vinařské hantýrce "mléko",má nebeskou chuť a nezapomenutelné účinky.Je velmi....Dost už,nebo ten blog nedopíšu.
Jelikož letos houbaři zaplakali nad výdělkem,nabízím chabou náplasť na rány,které tím utpěli oni i bramboračky,houbovníky,smaženice a ostatní pochoutky.Že jsme v roce 2004 o houby doslova zakopávali jsem tuším už psal.Zde je ovšem důkaz,že je to pravda pravdoucí.Nebo si snad myslíte,že člen takové vizáže,hmotnosti a dlouhověkosti by byl ochoten chodit hodinu,dvě s očima na stopkách a navíc dokonce i kilometr od auta?
Kdo za minulého režimu poctivě trénoval,neměl tady problém.Ohnout záda bylo pro něj docela přirozené.Nás,kteří jsme v té době cestovali prstem po mapě,záda pořádně bolela.A to je panečku trasa v jeskyni dlouhá možná až dva kilometry.Kdo chce kam,pomozme mu tam.
Jedete si přes Německo,Dánsko a švédsko,nikde nic a před Oslem co čert nechce,mýtné brány.Kam se honem zařadit,kolik to bude stát?Aby to vzal čert.MANUELL,račte dovolit při vašem vzdělání říkaval Vlasta burian,je právě ona brána,kde můžete vhodit mince /možná 15 Nok pokud neinovovali/ a zelená vám poděkuje za přispění na budování dalších silnic a tunelů.Možná,že i my dostihneme a předstihneme v tomto směru Nory.Už si o tom cvrlikají vrabci na střeše.
A teď šup sem na břeh jezera a chvíli čekat.Možná dojde i na koupání.
Šup tam nebude tak jednoduché.Cesta,chodník,pěšinka v nedohlednu a zkušenost napovídá,že se jedná o norské rekreační chalupy.Chybí jim totiž ta "zadrátovaná krajina",které jste si určitě všimli na mnoha snímcích tohoto seriálu.V takové krajině žijí Norové natrvalo a stát jim ze zákona zaručuje přivést elektřinu kdekoliv a proto je krajina "zadrátovaná."Přesto šumná.

Expedice oksroN na nejzazším severu

5. září 2008 v 16:31
Pátý rok a sedmý měsíc jedenadvacátého století zastihl naši Expedici málem až na severním pólu.Pro Kirkenes,správní středisko komuny /okresu/ Sør-Varanger,ležícím ve Finnmarce,nejsevernějším kraji Norska a Evropy,jsme ukrojili z koláče našeho času největší kousek.Oblíbený směrník všech větších skandinávských měst nám málem až na desetiny kilometrů sdělil zajímavé údaje o vzdálenostech.Dojet sem autem není sice žádný kunšt,ale dá to zabrat.Nejen posádce,ale hlavně autu.Vždyť jsme v tomto roce najeli bezmála 12 000 km a z pneumatik,které už před výjezdem leccos pamatovaly,zbyly jen "olačky" /starší ročníky čtenářů určitě ví,co to znamená/.Ještě že jsme měli ssebou izolepu.
Mapa arktického regionu vám ovšem napoví,že "málem až na severním pólu" bylo notně přehnané.Mapa je celkem přehledná,zkuste si ji vštípit do paměti,ale popisy mohou co do velikosti písma hravě soutěžit s nejdůležitějšími ustanoveními v pojišťovacích nebo úvěrových smlouvách.
Pokud jste pilným čtenářem a příznivcem cestování naší Expedice pak si jistě vzpomenete,a nemusíte mít zrovna pod čtyřicet let,že město Kirkenes se už mihlo v jednom vyprávění,zveřejněném jako pár stránek z deníku Expedice pod názvem "Expedice oksroN 5".Město je natolik zajímavé,že jsem je oprášil a znovu zařadil na pořad dne,protože se vlastně stalo cílem celé výpravy v uvedeném roce.A tak můžete nahlédnout do jeho ulic,tak jako jsme to po zaparkování /viz šedá "loď" na střeše našeho korábu silnic/ udělali my.
Byla s námi jen jedna žena a vidíte sami,jak to dopadlo.Zvědavost jsme projevovali na každém kroku a od koho myslíte,že jsme ji pochytili?
Tento snímek dokazuje,že se pomalu stupňovala a přešla do všeobecné roviny,až když jsme začali listovat v propagačních materiálech informační kanceláře.To,že jsme kousek od hranice s Ruskem má pro nás zvláštní příchuť a pro mne několikanásobnou.V Rusku,ač stár,nikoliv však jako Metuzalém /Metušalah/,který se údajně dožil 969 let,jsem nikdy nebyl.Moji kádroví opatrovníci mě tam nepustili a později jsem se tam nepustil já sám.A tak jsem vstřebával dotyky mocného norského souseda ve formě ruských nápisů,důraznému varování před choutkami pořídit si u hranice fotku nebo videozáznam,všeslibujících úsměvů turistek s červenými kabelkami a zakouřeného sovětského města Nikel,které se vzhledem nijak nepřevléklo do moskevsko ruské současnosti.
Tyto vraky ruských lodí nejsou zde jen tak pronic zanic.Likvidují se zde,protože v Rusku by to bylo podstatně dražší.
Nejenom ruským koloritem oplývá Kirkenes.Jen pár kilometrů a jste na hranici s Finskem,stači jet údolím řeky Jakobselv směrem na jih.
Nabízím vám možnost projet se s námi.Proto ta minimapka a zlobím se na sebe,že jsem ji nedokázal zvětšit tak,aby byly současně i popisky čitelnější..Tak Kirkenes najdete snadno.Vpravo nahoře v zeleném poli /Norsko/ a řekli jsme na jih,tedy dolů.Po levici po půlhodině uvidíte rozhlednu a z ní můžete dohlédnout do Nikelu buď vlastním dalekohledem,tubusem na rozhledně nebo pouhým vlastním okem.To vše v rozdílné velikosti.Zavzpomínáte na naše údernická,betonová města a můžete pokračovat.Určitě uvidíte ruské pohraniční věže a trochu vám zatrne.My jsme to otočili už zde,vy možná budete mít více času a tak popojedete až k národnímu parku Øvre Pasvik a pokud se vydáte směrem k trojhraničníku Norsko,Rusko,Finsko najdete v turistické chatě mnoho zápisů českých dobrodruhů.Ano dobrodruhů,protože tato cesta je dobrodružná až až,vroubená mručením medvědů a možností zabloudit.Ale nyní bych doporučoval vrátit se na začátek cesty.
Začínala v našem kempu v Kjellingstraumen a vedla přes Narvik,Altu,Lakselv,Tana bru.Byla dlouhá,předlouhá.Utahala čtyři řidiče a zastávek bylo mnoho.Některé vynucené,to když kručení v břiše dosáhlo takovou intenzitu,že nebylo slyšet slova hry "Dobytí severního pólu",kterou jsme si jako instruktážní pomůcku přibalili na cestu /děkujeme panové z ivadla Járy Cimrmana/.Jiná vynucená zastávka nastala v okamžiku,když některý řidič místo řádné obsluhy pedálů začal přešlapovat.Byly i nevynucené zastávky v místech,která lahodila oku nebo nám o sobě chtěla něco sdělit.Nicméně došlo k tomu,že jsme vjeli do říše stínů,protože dobře vyspaní z části v chatě,zčásti v autě nebo za ním,jsme přejezd z Alty do Kirkenes absolvovali v noci.
V tom půlnočním slunci se vám stín jaksepatří protáhne.A abychom to dokázali,tak jsme si to vyfotografoval.A vida.Povedlo se.
Pustina?Holina?Co vlastně je krajina na nejzazším severu Evropy?Tak zrovna proto vám ji chci ukázat a přidám k tomu povídání o životě v ní jak jsem jej poznal /nepatrně/,jak jsem o něm četl /hodně/ a nebo mně o ní vyprávěli naši krajané.
Všude žijí lidé,i tady i když dva připadají na kilometr čtvereční.O městských vymoženostech si mohou nechat jen zdát,kavárny,hospody,koncerty,herny jsou vzdáleny stovky kilometrů.Zato je tady ticho a příroda rozdává plnými hrstmi slasti i strasti.Když budu "kopírovat" náš současný mediální svět,nutně musím mluvit nejdříve o strastech.Jakmile místní obyvatelé otočí stránku kalendáře na datum 20.listopadu,slunce je už za obzorem a tato schovávaná končí až 20.ledna.Tma?Kolem poledne není úplná,spíše šero,které je nejhustší 22.prosince.A léto?Většinou do 20 stupňů,ale také někdy i přes 30.Trefně místní tomuto období říkají "zelená zima".Pokud se rádi opájíte čerstvým vzduchem,sbíráte lesní plody,lyžujete,podnikáte dlouhé výšlapy nebo lovíte ryby /můžete zkusit i dírou v ledu/ a lesní zvěř,jste tu jako doma.Na zimu knihovnu po ruce a dobrý kožich na dny s teplotou pod -20.To léto je festivalem slunce.Od 20.května do 20.srpna nezapadá,jen se občas schoulí za mraky.Festival je velkolepý a i místní jej plně využívají tak,že "ponocují" s odkazem na to,že v zimě se vyspí dosytosti.
Potkat v krajině člověka je málem zázrak.Žijí tu Norové,Sámové,Finové a najdou se i Rusové.Původní obyvatelé,Sámové,žijí v Norsku už kolem 10000 let,v současnosti v počtu kolem čtyřiceti tisíc,z toho polovina žije ve Finnmarce.Vyprávění o nich a jejich životě by vydalo na několik večerů a tak je asi vhodné sáhnout po nějaké knížce,časopise nebo courat se po internetu.Proto jen pár postřehů.
Jakési "hlavní město" Sámů je Karasjok /najdete je i na mapce o něco výše/.Sídlí zde Sámský parlament,muzeum o jejich životě,Sámská knihovna a Informační centrum.Deset procent Sámů se ještě stále živí pastevectvím.Majitel stáda sobů jich napočítá při inventuře 200 - 600 a odhaduje se,že celkový počet sobů ve Finnmarce se blíží stotisícům.Sobi jsou pro přírodu nic moc,protože ničí rostlinný porost,který je jejich živobytím. S řečí je to složité.V Norsku jsou dvě spisovné,bokmål a nynorsk.Obě jsou povinným předmětem ve škole a ve Finnmarce mají děti ještě navíc sámštinu,ovšem jako předmět,který si mohou vybrat.
Mladí lidé zde mají k dispozici všechna media,která jim umožní nahlížet i jinam,než na zelené nebo zasněžené pláně Finmarky.A jsou to lákadla,kterým odolat je nad jejich síly.A pokud chtějí vystudovat na vysoké škole,nabízejí se jim pouze méně či více vzdálená města: Tromsø,Bodø,Trondheim,Oslo,Stavenger,Bergen...Velká města táhnou a drží v ruce pro mladé skoro všechny trumfy.A tak se jich zpět vrací jen ti,kteří nejsou ochotni vyměnit život v kraji svého dětství za lákadla velkoměsta.A stát jim za to dává mnoho výhod.A další láká a láká.
Ale vraťme se k naší cestě.Jistě jste si při prohlížení snímků popisované krajiny udělali představu,jak to na "konci světa" vypadá....
...a můžeme zamířit k Barentsovu moři.Předem sděluji,že se s námi ani"jako" nevykoupáteSmočili jsme jen nožku i to byl pro nás šok.
Kolem řeky Jakobselv jsme si to šinuli celí nedočkaví k Barentsovu moři a hraniční přechod do Ruska se jmenuje jak vidíte stejně jako řeka.Jaro perfektně odhal,jak je možné se snadno zviditelnitVojta ladí husle,protože při takové příležitosti musíme zapět naši hymnu,kterou už zvládáme i zpaměti.
Máme šmrnc,máme styl,máme srdce ze zlata, jsme do větru,do slunce,do deště i do bláta, na sever když vyjedem oči se nám rozzáří, do Norska vjíždíme vždy s úsměvem na tváři.
Jsme tady a plnými doušky upíjíme z nádoby plné dálek,dobrodružství,historie...
Pokud nepohrdnete touto mapkou zopakujete si,jak to vlastně s tím Barentsovým mořem je.Neváhejte.Je to okrajové moře Severního ledového oceánu a je to kulatá placka,ohrničená ostrovy,z jejichž názvů sálá Arktida..Kroužek si uděláme od Kirkenes ve směru pohybu hodinových ručiček a aniž bychom se zastavovali,projedeme Beer Island /Medvědí ostrov/,Svalbard/Špilberky/ a když se podíváme vlevo přes Gronské moře uvidíme i Grónsko.Následuje Franz Josef land /Země Františka Josefa/ a Novaya Zemlya /Nová země/ a Murmansk kruh uzavírá.
Nebylo by marné vydat se vydat se přes Varangerský fjord do Vadsø a dát si tam v hospůdce kraba,který váží se vším všudy až 14 kg /jedna Expedice oksroN = jeden krab/nebo zajet až do Vardø na nejvýchodnější městečko Varangerského poloostrova.To by bylo!Ale nebylo.Strašák bezmála čtyř tisíc kilometrů pro návrat domů se stále před námi pochechtával.
Nepomohlo ani,že jsme zastavili u kostelíku na skále a zašli dovnitř,abychom požádali o pomoc.
Bezvýsledně.Čas se nedá zastavit a tak jsme si s úctou a obdivem prohlédli prostý,ale působivý svatostánek,který dýchal svědectvím okamžiku a příjemným chladem.
V autech peklo.Venkovní teplotu pohotově hlásí počítač na palubní desce a honem doplňujeme tekutiny z kanystru,který jsme před pár hodinami naplnili u nějakého čůrku poblíž silnice.V poloprázdné ledničce si zachovala voda jakous takous svěžest,z níž se část přelila i do našich těl a můžeme v klidu pokračovat ve výzkumu.Do večera daleko,do Finska blízko.
Na hranici s Finskem jsme si vytypovali kemp,který se v mapě a popisu zdál výhodný.V popisu chybělo pouze upozornění,že musíme mít oči na stopkách,abychom jej neminuli.Byl totiž zahalen hejny komárů natolik,že se to málem stalo.Než jsme tam ale dojeli,vzpomínali jsme na noční krajinu a řeku Lakselv,do které jsme bez úspěchu nahodili na lososy.Co tak asi lze chytit za půl hodiny?
Řeka Tana ta se tak necourala a pověstná je rybami stejného charakteru,pstruhy.Však také z hladiny co chvíli trčely postavy rybářů s gumáky po pás,třpytivými pruty a ještě třpytivějšími třpytkami na konci vlasců.
Když už jsme byli skoro v kempu,ohlížel se po nás zvědavec s otázkou na pysku.Zůstala nezodpovězena tak jako vaše,co mně zase napadne pro příští povídání.