Srpen 2008

Expedice oksroN skalničkaří

29. srpna 2008 v 6:09 | Old Boy
Vy,kteří jste zahradkáři nebo dokonce skalničkáři nebo jen tak obdivovatelé přírody a její krásy nesmírné postůjte chvíli a podívejte se na to,co jsme přivezli z končin za polárním kruhem.Nečekejte desítky popisů skalniček a jejich latinské nebo české názvy.Vám,kterým skalničkaření vběhlo pod kůži,by to bylo zbytečné nošení dříví do lesa a ostatním by to zase nebylo nic platné a pokud ano,nakouknou na skalničkářské stránky.Čekejte však záplavu fotografií toho nejhezčího,co jsme viděli v Arkticko - alpské botanické zahradě v Tromsø,hluboce nad polárním kruhem.
Džin je z láhve venku.Probouzí ve mně vzpomínky na zážitky z mého života a jeho elixír má zvláštní příchuť lesních jahod,které jsem sbíral na pasece jako malý kluk do hrníčku nebo je navlékal na stébla trávy jako rubínové korálky.
Přede žněmi se pole červenala vlčími máky a modrala chrpami.Modrá byla sytější a ve společnosti zlátnoucích klasů žalovala na červenou,že chce zhltnout celé pole.
Na jaře se to žlutou jen hemžilo.V suchopáru podběl,u vody blatouchy,v zahrádce narcisy,za plotem zlatý déšť a žluté,spíše zlaté slunce s hřejivými paprsky,které vypalovaly z tváře všechny chmury,které do ní vepsala zima.
Takovou cestičku pamatuji snad pouze na zámku na okraji vesnice,kde nás občas pozval syn zámeckého pána než mu přišili na vestu žlutou hvězdu a odešel bez rozloučení.Dnes ani ze zídky nezůstal kámen na kameni.Zdobí /?/ předzahrádky mnohých vesničanů,některým už není ani možné sahnout do svědomí.
Stejná zeď,stejné vzpomínky jen hnízdečko pro květiny v zeleni je nové.Z věty vyskočilo slovo,které také připomíná jaro.Sotva si skřivánek vrznul aniž zmrznul,přiletěli další nedočkavci a stavěli a stavěli za soustavné pozornosti nás hochů,kteří jsme snůšku sledovali ve vší počestnosti.Jak by také ne.Katecheta nic nedbaje zpovědního tajemství by nám místo rozhřešení dal pár dobře míněných facek.
Na takovou lavičku si nepamatuji.Ale byla.Jiná,méně okázalá a plná očekávání.S plnou hlavou Nerudy,Wolkra a nemravy Vrchlického se na ní dobře tvořily básně a hned řadily do sbírky,kterou jsem nazval "Opium".Ani bych nevěděl co to opium je,ovšem sousedka vařila slabý odvar z makovic svému šestému synovi,ještě robátku,aby dobře a dlouho spal.Ta mně řekla,co to opium je a když jsme se sešli po letech náhodou v bráně psychyatrické léčebny suše řekla: "Pamatuješ?Měla jsem pravdu."Zpozorněl jsem: "Snad tu nemáte Pepu?"Něco zamumlala,otočila se na kramfleku a odcházela směrem k pavilonu č.14.
Kromě psaní jsem na lavičce i básně předával bez nároku na odměnu.Proto květinky zůstaly dokonale bílé i když si dneska myslím,že semtam prsknout toho fialového by nebylo ke škodě.
Dívejte se dobře.Ani jeden uvadlý lísteček,uschlý stvol,zlomené stéblo.Možná bylo dobře,že mně se tak nevedlo.Naučil jsem se zlomené stéblo zakamuflovat do hábitu keře,uschlý stvol zahrabat do půdy,aby jej rostliny využily k dalšímu růstu a uvadlému lístečku vdechnout plnou svěžest.
Potkal jsem se také s tou tolik slavnou osmičkou.Táhla za ruku šestku,usmívala se,slibovala a nalévala plný pohár naděje.Tak jsem ji vzal do kola a tančili jsme spolu jedno léto.Přišla zima a mráz a podzim jako by nebyl.
A tak začala moje cesta v kruhu.A já stále ještě viděl ty květy kolem cesty tak,jak je vidíte vy.
Že by z kruhu vedla jen cesta do ztracena?
Cesta rovně se určitě vyplatí.Výplata však neprobíhá v penězích,ale v pocitech.Nic si za ni nekoupíte a přece se cítíte odměněni.
I na vyprahlém,kamenitém poli se najdou místa,která potěší oko.Hledal jsem a nalézal.
Přišla.Cinkala si do pochodu v rytmu dixielandu a otevřela dveře dokořán.A život se začal halit do barev duhy.Jen černá,která do ní svým propletencem nepatří je stále neodbytná.Hlavou se mně honí neodbytná otázka: přežiji rok 2000?To by bylo!
A bylo,a je.Stojím a dívám se přes fjord na nezřetelné domy Paříže severu a tleskám osudu.
A abych nezapomněl.Musím dokončit tu slibovanou smršť fotografií.Můj komentář se procházel po notně tenkém ledu a hýřil alegorií.Nalejeme z jiného soudku i když skleničky zůstávají vybroušené do neskutečných barev a tvarů.
O čem přemýšlí Vojta není těžké uhodnout.Před půl hodinou jsme se vrátili z muzea Polaris a vkročili jsme ze světa zvířat do světa rostlin.Je těžké se rozhodnout který z těchto světů nás nadchl víc.Královnou je příroda.A i ten bělohlávek vlevo ustrnul v krátkém opojení.Můžete-li,zastavte také.A dobře se dívejte,sledujte každý záhyb,tyčinku,synfonii barev ....
I pro vás jsou cestičky a cesty vyšlapány ať máte v kapse korunu,dolar nebo frank.Ani nevíte,že máte botanickou zahradu přímo za humny?Nebo arboretum?Nechte se zlákat do další životní dimenze,bude vám v ní jako při poslechu Edit Piaf.
Jde to pěkně dohromady - kámen a lomikámen.V této oblasti na něj narazíte co pár kilometrů a doputoval až do Gronska,na Špicberky a Island.A který že to je?Hádejte.Prozradím,že má žluté květy a protože mně nenapadlo,že jej dám k lepšímu na těchto stránkách,nepořídil jsem já,ani Bert makro.
Bert ovšem lovil s gustem profesionála.Ani nechci pomyslet,že bych i já měl takové vybavení.Bez nosiče ani rána.Bert,mladík v nejlepších letech to zvládal včetně výměny objektivů,nádstavců,podstavců atd. jako cirkusový žongler a výsledky nejenže na sebe nedaly dlouho čekat,ale předstihly očekávání.S fotografováním se mazlí a trochu mně i napadá,kde k tomu přišel.
Tato skalka je chudá na skalničky,ale bohatá na skály.Pochopitelně.O rostlinách není v názvu zmínka a tak se musí spokojit s druhými houslemi co se obdivu týče.
Pět minut zírám na tu spoustu uklidňující zeleně a nic mně nenapadá.Prostě mně úplně vyschlo v mozku a věřte,je to horší,než když vám vyschne v krku.Nesmím ovšem zapomenout na peříčka.Tady jsou.
A ještě toto "mraveniště".
A ještě,a ještě,a ještě...."Dost!"Na místní poměry majestatní borovice,uražená,že se dostala v tomto povídání až na chvost,na mě dělá bu,bu,bu...Asi má pravdu.
Doufám,že vás oči nebolí víc než mne nohy,než když jsem celou botanickou zahradu prošel.A to se rozkládá na ploše ne větší než dvě fotbalová hřiště.Vzal jsem "nohy na ramena" a vyklusával na parkoviště.Z tyčky salámu zbyla hromádka kůží.Pozdě,ale přece.No řekněte,vyměnili byste část zážitků z nejsevernější botanické zahrady v Evropě za mrzký žvanec?

Expedice oksroN cestuje po moři

25. srpna 2008 v 8:48
"Prosím pane profesore já se to doučím,já bych dostal doma nářez"loudil jsem na gymplu po profesorovi Svobodovi,který se už už chystal zapsat do notýsku tu číslici s jedním bříškem proto,že v zeměpise jsem z požadovaných znalostí moří klopýtl už u Středozemního.Myslím,že dnes by ze mne měl radost.Sypu z rukávu názvy moří jako když bičem mrská,nesmíte však na mne vybafnout otázku.To se pak dostaví babizna skleróza a pochechtává se,jak mne vyvedla z míry.
Můj strýček se jmenoval Lojza a nikoliv Jack,pil sice hojně slivovici,ale podoba s Jackem,který ve čtrnácti letech s lahví slivovice v pravé a okurkou v levé ruce míří do Hamburku,je velmi vzdálená.Přesto se v mořích přímo "vidím".I v oceánech.
Viděl jsem je více z nadhledu než in natura,ale je jich nepočítaně.Posledních deset let ovšem mezi favority patří Severní ledové,Barentsovo,Norské,Atlantik a Balt.To proto,že nás cesty na sever nutí k výběru stále nových tras,které slibují německé přístavy Travemünde,Sassnitz,Rostock,Kiel/,dánské přístavy Kodaň,Helsingör,Frederikshaven,Hirtshals a jejich protějšky švédské Trelleborg,Gedser,Helsinborg,Stockholm,Göteborg,finské Helsinki,norské Oslo,Larvik,Kristiansand,Stavenger a Bergen.Proč najednou tolik přístavů a k čemu vám to bude?To kdyby konečně už došlo k tomu,že se vypravíte na vlastní pěst do země zaslíbené.Konečně jde to i suchou nohou.Zvládnete to přes Hamburg,dánské Kolding a Kobenhavn,švédské Malmö a Göteborg a v Oslu jste za 24 hodin s ujetými 1800 km.Navíc jste si cucli bombónek z Kobenhavnu do Malmö,"tunelomost",který je slaďoučký,ale drahý.Mýto je mýto.
Trajekt v plné parádě čeká třeba v Hirtshals,aby vás přepravil se vším všudy do Kristiansandu.A odtud pofrčíte po západním pobřeží Norska třeba až za polární kruh.Už jsme to několikrát zkusili a prima.Osmipatrovou loď nebudu popisovat,od toho tu nejsem,ale budete překvapeni.
Třeba tím,co se do břicha takového trajektu vejde.Spousta aut,ale i celý vlak.Počet vagonů jsem nepočítal.A pozor.Z auta musíte vystoupit a uklidit se na některou z palub.A to už musíte už uveďte do pohotovosti svůj orientační smysl nadoraz,protože tak nějak podobně musela vypadat Babylonská věž ve které byl na procházce bludný Holanďan.Kdo zaváhá bude jen těžko hledat při ukončení plavby,kde nechal tesař díru.
Posaďte se,prosím,místa dost.Je libo sendvič,kávu nebo nadusanou bagetu?Viz buffet.Nebo přímo minutku z losasa v restauraci á la carté?V kině běží film s mr.Beanem a sál se otřásá smíchem.
Kdo v klidu posedí,vnímá pravidelné bručení motorů a neusne při tom ,může počítat místo oveček "Větrníky" na pobřeží,kterých se tu vyrojilo jako hub po dešti.I na nejvyšší z palub je pohoda,přesněji,nic se neděje.Když ale nahlédnete do programu plavby zjistíte,že kdo si počká,ten se dočká.Prozatím se dějí věci na palubě o jedno patro níž.
Probíhá tu mezinárodní program pro děti,jakási cirkusová šou,improvizovaná samotnými cestujícími.A samozřejmě se to neobešlo bez našeho přispění a Radek,oplývající černým plnovousem i jeho žena Jana,zkušení matadoři českých arén pro děti ,předvedli jak to vypadá,když se děti válejí smíchy.
Kupovat na čtyři hodiny plavby kajuty na spaní je vždy pod naši /finanční/ úroveň.Vždyť mořský vzduch je tak čístý,zvláště když máme příznivý vítr a zplodiny zhořelé nafty z dieselových motorů putují opačným směrem,než směřuje náš nos. Na bednách s neznámým obsahem se to panečku leží,dřímá i usíná.A vzbudí vás včas houkání lodi,která se už blíží do přístavu v Kristiansandu.
O několik stovek kilometrů směrem na sever je jiný přístav s názvem Kristiansund.Tak tyto dvě města se mně neustále pletly a tak jsem začal pátrat.Kristian IV byl norský král a v roce 1641 založil Kristiansand.Podobně to bylo asi i s Kristiansundem.Kristian je společné a rozdíl je v sand a sund.Sand je v norštině písek a sund průliv.Teď se už nespletu.A vy si název měst přeložte jak chcete a potom se podívejte na snímek jedné části Kristiansundu,která leží na jednom ze tří ostrovů,které tvoří město.Jak jinak.
Když už objevujete západní pobřeží Norska tak vězte,že vám příroda připravila mnoho a mnoho skvělých překážek.Tisíce ostrovů oddělených od sebe průlivy a průrvami,fjord na fjordu,oči na stopkách a spojnicí jsou cesty a tím pádem neodmyslitelné trajekty.Jsou jich desítky a bez nich se neobejdete.
Tam vzadu mezi skalami se rozvaluje Lysefjord a nad ním Preikestolen - Kazatelna,na kterou jsme před časem společně vystoupali.Trajekt do Oanes překonává vzdálenost skoro stejnou co by kamenem dohodil,ale je nezbytný.V peněžence těch 70 NOK za převoz auta+řidiče a 22 NOK za každou další osobu určitě najdete.Těch deset minut jízdy,která se opakuje 35x denně vám zanechá nezapomenutelné zážitky.
Tato plavba lodí na Lofoty nám představila mnoho zajímavých velikánů a tento přímo vybízel,aby se stal součástí té části složky,která je domovem fotografií s názvem Hory a moře.Dvě kapky na objektivu kamery způsobily,že hora dostala tajemný nádech.
Že pomyslný polární kruh lze překročit i mokrou nohou jsme věděli.Kapitán lodi si samozřejmě nenechá ujít příležitost,aby se nepochlubil svým hlubokým,větrem a rumem/?/ vymodelovaným hlasem a oznámil,že právě dochází k okamžiku,kdy jsme před nebo za polárním kruhem.Globus na pobřeží jen potvrzuje jeho slova.Už dávno tento okamžik nepovažujeme za důvod k nahlédnutí do naší brašny s červeným křížem na přední straně abychom zjistili,zda mezi léky ještě zbylo alespoň pár kapek slivovice k uctění Polarsirkelen 66°33´N.
Letos jsem podnikl v lednu cestu kolem Světa.Pravda,byla dlouhá jen dvanáct kilometrů a dalo se na ni vykročit hned za zadními dveřmi lázní Aurora v Třeboni.Rybník nebyl zamrzlý a jeho okolí ač velmi nepodobné sceneriím v Norsku,mě tuto zemi připomnělo.A to jsem měl výše vévodící snímek pouze v paměti.Na světě je krásy kam oko dohlédne.I když přece jen je dobré občas je přimhouřit.
Ne vždy je při cestování lodí taková pohoda,která přímo vyzařuje z palubu trajektu,který nás převážel přes fjord.Ne vždy nám časové předpoklady klapnou na sto procent.Jako letos.Nabiti zážitky,přijíždíme do přístavu v Moskenes na jižním konci Lofot kolem 18.hod.s vědomím,že trajekt do Bodø odplouvá v 19.hodin.Když jsme ovšem přelétli okem frontu před námi,začali jsme se škrabat za ušima.V levé časti auta předem zabukovaná,v pravé ti,co jedou na pas blint,mezi něž samozřejmě patříme i my.Levá fronta zmizela v útrobách trajektu a část pravé jakbydal.A šmitec.
V zádech máme tvrdou realitu.Honza a Bert mají zaplacenou na zítra letenku z Bodø do Prahy a letadlo odlétá v 7:15.No nazdar.Polská/?/ hosteska,která ráda poslouží,vysvětlí,pomůže však nic udělat nemůže a s líbezným úsměvem na tváři nám sděluje,že další trajekt odjíždí za dvě hodiny,ovšem zda bude místo pro nezabukované?Toť ve hvězdách.
Do vyhledavače v notebooku jsme klepli "co včil?"O reakci se nebudu zmiňovat a řeknu rovnou,že jsme společně vytvořili náhradní řešení.Honza s Bertem si připravili svoje saky paky a připravili se na případ,že nás loď opět nevezme.Nevzala.Oba uronili slzu na rozloučenou a odcestovali bez nás.Bez auta se to lodí cestuje bez problémů.
Polka opět přiběhla a proše pana počkejte si na další trajekt o půlnoci,ten vás určitě vezme.Klimbáme v autě.11:45 - někdo klepe na okno.Polka už se nesměje.Oznamuje nám,že půlnočnímu trajektu se porouchal motor,takže promiňte.Zítra v deset pojede další.Slovních reakcí jsme se vzhledem k tomu,že polský jazyk je velmi příbuzný našemu,raději zdrželi.Zasedlilehli jsme a ještě teď mne bolí celé tělo,když na to pomyslím.
V 9:45 druhého dne jsme na palubě trajektu.Je střední velikosti,venku prší,fouká vítr a je nevlídno.Hledáme pelíšek,ale nalézáme pouze plastová křesla kolem stolků.Co naplat,usedáme a podřimujeme.Loď vyplouvá a není to John B. /snad si na melodii vzpomenete/.Za pár minut jsme na širém moři a výhled po pravé straně střídá vodu a hory.Jako na houpačce.A už je tu lodní zřízenec s balíkem vkusných sáčků ze staniolu v podpaží a kde je kousek místa,hned je využije.Zírám oč kráčí a dlouhé vedení odstraní nápisy na sáčku.Cha,chá.Mořská nemoc.To se mně netýká.Za chvíli jsem byl jiného mínění a pár minut stačilo k tomu,abych sáček uchopil a použil.Škoda té prážské šunky v konzervě,ale chleba byl stejně tvrdý.Jó,moře to není Tálimskéj rybník.....

Expedice oksroN a nejsevernější pivní pěna

3. srpna 2008 v 9:00
Těším se,že si najdete chvilku a odskočíte od nakládání okurek k této stránce a ochutnáte s námi letošní toulky Norskem.Sluší se představit alespoň část Expedice v "novém".
Budu se snažit,aby vyprávění nebylo tak šedé,jako jsou drezy letošní výpravy.Slunce je už vysoko a tím pádem prostřednictvím šiltů na čepicích poněkud maskuje tváře nás čtyř,kteří jsme letos vyjeli.V Bodø se k nám připojí za pět dní Honza a novic Bert,kteří přiletí.Nebojte se,ani o ně nepříjdete i když uznávám,že tváře šesti Norskem protřelých chlapů nejsou až tak zajímavé.
Než se dostanu k té pivní pěně nahodím pár návnad,aby posléze pivo lépe chutnalo.Tak třeba na uvítanou Honzy a Berta chytil šéf čilou náhodou lososa kolem 3 kg a pekl jsem ho na kjellingstraumenský způsob.
Určitě mně dáte za pravdu,že to je losos skoro jako noha.A ten kjellingstraumenský způsob úpravy?Tak to se chycený a usmrcený losos vykuchá a jemně očistí,aby nic nepřišlo vniveč a vloží na čímkoliv vymaštěný pekáč.Na pekáči musí vypadat jako živý.Žádné uřezávání ploutví,krácení o ocas a vydloubávání očí!Soli dostatek z vnějšku i do dutiny a kouknout,jestli trouba už sálá v letošním norském letním chladu příjemným horkem kolem 200 Celsia.Šup s pekáčem do trouby a čekat 10 minut.Pokud se losos sám neobrátil na druhý bok,nutno lenocha obrátit pomocí libovolného nástroje.Strávníci,vzdálení do 50 m od trouby už ucítí libou vůni a jakoby nic se shromáždí kolem stolu.Dalších deset minut,než losos zezlátne protože jsme mu přidali několik desítek stupňů navíc,věnujete přípravě stolu.Nedovolte následnou konzumaci na ruský způsob dlabání z jednoho pekáče,rozdejte papírové tácky a ovšem povolte,že příborů netřeba.Důležité je přidat ke každému sáčku nejméně dva papírové ubrousky,aby čekající strávníci měli čím utírat sliny,které se začaly neskutečnou rychlostí tvořit.A to je vše.Následující události není nutno popisovat,protože šest chlapů "sjede" tříkilového lososa ve velmi krátkém časovém úseku jako malinu,nebo jahodu.
Když už jsme narazili na maliny a jahody,není problém.Okurková sezona v obou používaných smyslech je tu pojem neznámý,zato jahodová sezona se na vás usmívá kam noha vkročí.Jahody se prodávají od Kristiandsandu po Nord Kapp sice za rozdílné ceny,ale příjemně se blížící cenám u nás.Do našich Expedičních zvyků patří nákup misky jahod v Trondheimu a jejich společný konzum.Letos jsme kolem Trondheimu pouze projeli a tak jsme se zastavili u tohoto stánku v Tromsø.A co ty banány?Jako v Kauflandu.6,90x3=20,70 Kč.Už vloni jsme stáli na tomto místě s tím rozdílem,že nikde ani živáčka,v budově jen úřednice místní pošty a možnost přepravit se na ostrov Lovund v tento den podle ní i podle jízdního řádu nemožná.Sklaplo nám a výlet na ostrov s desítkami tisíc ptáků,procházkami po bizardním pobřeží a výstupy po horských stezkách vzaly za své.Prošvihli jsme to ledabylou přípravou,která nezaznamenala,že trajekt nejede každých pár hodin,ba dokonce ani ne každý den.Co naplat,zkusíme to příště.
A tak jsme letos málem nic jiného nedělali,než že jsme sháněli informace o přepravě na Lovund.Kamarád Zděněk v Lilleströmu seděl u počítače a zpovídal internet.Jeho telefonát potvrzoval,že zítra trajekt z přístaviště ve Stokkvågenu na Lovund podle jízdního řádu jede v 10:15.V Informačním středisku v Mo i Raně nám slečna,vybavená vším a všudy s milým úsměvem potvrdila,že zítra v 10:15 trajekt na Lovund stoprocentně jede.Vojta ještě telefonoval na ředitelství lodní dopravy severního Norska a dostal odpověď: "Ano v 10:15 jede".A máme to v kabeli.Dvě,tři desítky "mlaďochů" obtížených bágly a basami s pivem jen potvrzovaly,že trajekt opravdu pojede.S přibývajícím časem přibývalo "mlaďochů" i piva a konzumace začala v patřičném stylu.
Přišel k nám mladý muž zvíci 30 let,představil se jako novinář,položil pár otázek,napsal nám internetovou adresu redakce www.ranablad.no,pořídil pár fotek a vysvětlil nám,že srocení lidu je tu proto,že na jednom z ostrovů, kde trajekt staví při cestě na Lovund se koná festival,něco jako naše technopárty a nedal by prý zlámanou grešli za to,že ještě budou nějaké jízdenky k disposici.Málem jsme oněměli a vykoktali poděkování za informaci.
"Tož co včil?"otázal se bezradně šéf.Když počet příznivců rocku přesáhl odhadem dvě stovky objevil se v dálce trajekt.Žádný obr a naše akcie se přiblížily nule.Posléze,když nám kapitán lodi oznámil,že všechny jízdenky byly předem vyprodány,spadly na nulu.Naši informátoři měli pravdu.Trajekt skutečně jel a posléze ještě jeden,aby mohli být přepraveni všichni nadšenci hudebních festivalů.Bohužel nás nenapadlo zeptat se,jestli náhodou není vyprodán.
Stará láska nerezaví a když už jsme jeli po silnici č.17 zastavili jsme na vyhlídce a vyfotografovali si svartizenský ledovec.Vloni,čtrnáct dní poté,co jsme obcházeli kolem splazu tohoto ledovce jako mlsní psi,tam přišel o život český turista.Zavalil jej ledový kvádr,který se ze splazu utrhl.A přitom,když si splaz prohlížíte z blízka vypadá tak nevinně a láká a láká...
Takže toto je Bert.Fešák,ne?Samozřejmě že do naší party nespadl z nebe,přivedl jej Honza a to je záruka kvality.Také že jo!Je to Holanďan,žije spoustu let v Brně,umí češtinu,moravštinu i brněnský hantec.Jedinou vadou na kráse jeho řeči je to,že odbývá skloňování."Nalej mně trochu pivo"vece"nemusí být po čárka."Má skvělý fotoaparát a snímky,které z něj vykouzlí,to je prostě paráda.No schválně,jak se vám líbí?
O Bertovi jistě ještě uslyšíte.Prostřednictvím svých fotografií se vloudil na tyto stránky a určitě se pochlubí i dalšími.
Pokud se vám zdá,že v textu kličkuji jako zajíc v bramborovém poli,máte pravdu.Tentokrát jsem to pojal bez ladu a skladu a už se polepším.Hlavním letošním cílem bylo opět Tromsø,město na ostrově,hýřící životem,eleancí a spoustou nej...Po pětisetkilometrové trase z kempu přes Narvik nás pojal k večeru do své náruče kemp přímo v Tromsø.A nebyla to náruč ledasjaká.
Když už jsem narazil na kemp,tak proč ne krátký popis dějů kolem nich?Čím později večer,tím menší naděje,že se zadaří.Nejlépe už po obědě telefonovat o rezervaci.Jak ale tipnout,kdy je večer,když vlastně ani není a kdy je po obědě,když se ládujeme tenkrát,když nám už kručí v žaludku.Pomůže postavení slunce,případně hodinky,kterých většina z nás nepoužívá.Tady jsme přistáli kolem dvaadvacáté hodiny a zbyl na nás tento luxus.Předchozí dva kempy nás vypoklonkovaly.
Kuchyň panečku ta byla fešácká,včetně myčky na nádobí.A tak nebyl problém do půlnoci připravit menu á la Nordland.Že nevíte co to je?Ani já.Pamatuji si jenom,že jsem vařil brambory a těstoviny,z ledničky vylovil pět ulovených ryb,restoval čabajskou klobásu,hledal tak dlouho koření,až jsem našel kmín,sůl,pepř,pálivou papriku a bazalku,Bert přinesl pytlík speciálně namíchaného koření z bývalých holandských kolonií,nakrájená cibule a česnek jsou už pravidelnou součástí mého vyvařování..Nějak jsem to namíchal dohromady a přidal mísu zeleniny.Hoši řvali nadšením,že už konečně mohou jíst a jako obvykle mně vyzvedávali na nebesa.Pochopitelně.Kolem večeře nehnuli skoro prstem.
Stolování se odbývalo v napůl jídelně a napůl obýváku,z části i ložnice,protože v této místnosti byly i dvě válendy,kde cestováním roztřesené kosti dvou z nás nalezly konečně vytoužený měkkoučký pelíšek.
V ložnici se uvelebil zbytek a já jako obvykle v přízemí,jelikož my prostatici chodíme během spaní často na procházky.
Ráno jsem se nenápadně zeptal šéfa,co za to.Odpověď mně uspokojila: "Tisíc čtyři sta",ale když dodal : "norských",sklapla mně čelist.
Ráno vjíždíme do města a kocháme se pohledem na "kry" katedrály Severního ledového oceánu.Parkovné se snad platí i na lavičkách a než najdeme přijatelný tarif,pot na čele se pomalu mění v pořádnou porci žízně.A co čert nechtěl,hned první kroky ulicí poblíž přístavů nás dovedou před nejseverněji položený pivovar v Evropě,který je pojmenován podle svého majitele MACK.
Majitel je dávno po smrti,nicméně přátelé dobrého piva a mistní radní na něj nezapomněli.
Mrkli jsme ještě na vchod do pivovaru...
...a provedli vpravo bok.Hospůdka patří k pivovaru a kromě piva Mack se tu prodávají desítky dalšíchdruhů.V duchu si už utíráme pěnu s fousů a vstupujeme.
Pípa nikde,obsluha nikde,pár hostů připomínajících roztroušenou skleróru.Vytváříme před pultem frontu a těšíme se.Jen pár vteřin.Výčepní jako ze žurnálu rozhazuje sítě ve formě pivního lístku a chápe,že našim přáním je MACK
Pět půllitrů s čepicí připomínající pokrývky hlavy Laponců,od kterých jsme včera kupovali suvenýry, jsou v mžiku na stole.Půlka z půlky na tři hlty.Já jenom olízl od šéfa..Půllitr piva za 69 Nok je na mně nejen moc,ale i příliš.Však také ochutnávka skončila u té jedné sklenice.Hoši se dostali do ráže /nevím z čeho/ a tak se plnily flešky fotoaparátů a hardisk kamery.
Míša pochází ze Špicberk a za propagaci piva MACK zaplatil svou kůží.Jak vidno,není dobré nosit svou vlastní kůži na trh.
V restauraci jsme po sobě zanechali nesmazatelnou stopu naší návštěvy pro potěchu budoucích generací.
Když jsme později odjížděli z Tromsø,cestu do Grillefjordu nám ukazoval tento mračný pantáta.Ale co to povídám.Vždyť já jsem napsal jenom zlomek o tom,co jsme si zde užili.Někdy to napravím.Co říkáte?