Květen 2008

Expedice oksroN krouží kolem polárního kruhu

31. května 2008 v 17:56
Už jste se někdy motali v kruhu?Nikam to nevede a skončíte tam,kde jste začali.Lépe je v něm kroužit,protože tento způsob pohybu je mu i svým názvem příbuzný.Tak toho jsme se dopustili už několikrát i my a musím přiznat,že ten první,panenský kroužek byl se vším všudy.Komu nedošlo,že mluvím o polárním kruhu,tomu se omlouvám.Měl jsem začít od Adama.
Tak přátelé,toto je brána do opravdového evropského,potažmo norského severu.Je to hranice mezi dvěma norskými kraji Nordland a /moment,podívám se na druhou stranu brány/
Trodelag.Přijeli jsme po silnici,jak jinak E6 a zapíchli jsme to na parkovišti jen pár hodin před půlnocí.Imformační kancelář samozřejmě beze stopy činnosti.V Norsku abys workoholika pohledal.Jinak všechno k disposici: toalety,úmývárna,posezení a pozdrav krajanů pod stolem s nápisem Májka Hamé.Půlhodinka pouhá a jsme syti,odpočinutí,v dobré náladě a natěšení na POLÁRNÍ KRUH.
Tak to tam ještě nejsme.Když dovolíte,pustím vám kus filmu,který jsem v tomto místě natočil.Hrneme si to svižně do kopce po silnici E6 /před chvíli nám tuto informaci nabídla tabulka/,hodiny na palubní desce vykazují čas kolem půlnoci,slunce je schoulené někde vlevo a ani se neobtěžuje prohlédnout se na hladině jezera,jak mu to dnes sluší.Zastavujeme.Celkem svižně vylézáme z auta a i ti,kterým jsme přetrhli niť spánku se šourají ze zadních pozic a žasnou.Jsme na předem vyznačené vyhlídce.Stůl,několik lavic,stráň snad nejzelenější,jakou jsem kdy viděl a na ní stádo ovcí s hlavami v z větší části již vypasené trávě.Co chvíli popoběhnou a krajem se rozléhne cinkot zvonečků jako v pohádce o ... a teď jsem v koncích.Skutečně neskutečná podívaná a kdyby to kamera nezaznamenala,asi bych byl v podezření,že mluvím do větru,který ostatně v těchto chvílích bloumal někde kolem pobřeží.
Dočkali jsme se.Jsme na polárním kruhu,který má ono fascinující momentální umístění 66st.33min. severní šířky a to znamená co?No že jsme na severním polárním kruhu.Jakby ne!Kde přesně si poslužte nápovědou,kterou jsem vytáhl z rukávu Wikipedii.
A když už jsme na kruhu a prohlížíme si ten jeden z dvou pupků světa tak nám dojde,že jsme pouze proti Rusku,USA,Kanadě a dalším jenom hrášek v lusku Evropy.A Evropa nic moc.V textu jsem prozatím nepoužil žádnou definici,ovšem tato se mně natolik líbila,že ji dám k dobru: "Polární kruh je myšlená kružnice,která odděluje na povrchu Země oblasti,kde alespoň jeden den v roce nevystoupí Slunce nad obzor nebo nesestoupí pod obzor."Není pěkná?A že jste ji neznali?Nečervenejte se,ani já jsem ji neznal jako i další spoustu zajímavostí kolem polárního kruhu.
Na parkovišti v tuto pozdní noční a časnou ranní hodinu je jakýs takýs ruch.Pozoruhodné jsou kraťasy /zdravím herce Pavla Nového: Buďte zdráv!/ a venkovní teplota kolem deseti stupňů.Pomocí dopingu z lékárničky jsem to přestál také v krátkých kalhotách jakoby nic.
Vidíte,nekecám.Porada se šéfem skončila rčením "Jak chceš ty,šéfe",které s oblibou používám v lůně naší domácnosti s drobnou obměnou a souhlasným pokýváním hlavou: "Jak chceš ty,mamko."Do kempu je to už jen pár hodin a tak rozhodnutí pokračovat s odpočinušími si řidiči dostalo zelenou.
Poprve je poprve.Od té doby jsme těmito místy projeli ještě nekolikrát v různé denní době a užívali si v tomto turistickém areálu.Myslím,že stojí za řeč blíže popsat,co lze v areálu nalézt.Na obzoru na nás vykukují ze sněhu skály pohoří,kterou jsme nazvali "Dva kopečky,dolina" /obrázek přes jeden zpět tento název lépe vystihuje/ a vlevo pouhá šeď parkovišt.Vévodou tohoto prostoru je budova ve tvaru poněkud narušeného deštníku,pod jejíž střechou se skrývá restaurace,pošta,prodej všech možných suvenýrů včetně lososa,který má na ploutvi pověšený kruh a na něm vyryto 66 33.Dostatek míst úlevy je samozřejmostí.V popředí je monstrum,které vám nahradí kompas,pokud jste jej zapomněli doma nebo na předchozí štaci.Pyramida před ním nenese žádný nápis,tím pádem se domnívám,že neskrývá ostatky nějakého Vikinga nebo dokonce významného dobyvatele polárního kruhu.
Dřevěný kompas je natolik atraktivní,že se skupinky turistů kolem něj houfují a houfně se fotografují.Stále ještě vypíná prsa i když mu musí být jasné,že ho všechny ty GPesky převálcují.Odtud také po tisích odcházejí esemesky do celého světa,že ten a ten překročil polární kruh a míří k severnímu pólu.
Kousek dál stojí pocta pro vojáky,kteří v bojích druhé světové války v Norsku položili své životy.Nebylo jich málo a jejich bezejmenné hrdinství zanechalo stopy v myslích několika generací...
Petr se učí vrhat stíny a pomáhám mu v tom,seč jsou moje síly.Vrásčitý povrch sněhového pole čůrek po čůrku napájí dravý potůček,který už o pár kilometrů dál vytváří díky svým přítokům peřeje dravé říčky.Za chvíli se Petr "vypařil",ostatně ,co jiného se dalo čekat.
Fotil si tu lepou děvu,nebo bizardní výtvor hračičků z celého světa,kteří minuli ceduli se zákazem takovéto činnosti bez povšimnutí?Pokud mám posoudit,co na misce vah u Petra převažuje myslím,že vzhledem k jeho dizainu je u něj těžší fotografovat,než získat sympatie dívek a paní.
Jiní hračičkové,jiný styl.Slovo celer jsem prohnal přes všechny možné slovníky,leč celer je buď celer nebo je bezvýznamný.Leda že by ho vyvedl bez pravopisné chyby nějaký stařík z Dolníhorní Lhoty jako vzpomínku na známé české a moravské afrodiziakum.
Tak,jak se přijelo,zase se odjelo.Vlajka signalizuje,že jsme v Norsku,kde se za ni nestydí ani páni,ani kmáni a je ji vidět na každém kroku.Před skoro každým obydlím stojí stožár a když se v rodině něco děje,třeba narozeniny,letí vlajka vzhůru a pár dní si libuje ve větru.
A jak jsem pravil,zastavujeme poblíž říčky,abychom se nabažili peřejí.O tom však někdy jindy,protože teď mám chuť dokončit dané téma.A kde?Třeba před Rovaniemi ve Finsku.
Ukazatel na palubní desce mrká a pravidelně škýtne,což je neklamné znamení,že na něco upozorňuje.No jistě.Zase má Sharan žízeň.Od koho to panebože odkoukal?Zastavujeme a zavřeme mu pusu.A co že to je za tabule a na druhé straně silnice a ty věžičky?Tak to jsme správně.Opět na polárním kruhu,znásobeném dalším návštěvníkem,který se roztahuje na dvou,třech hektarech plochy a nese jméno Santa Claus,v překladu Joulupulkin Pajakyla.
Je to tahák,ten polární kruh a tak proč se nezviditelnit před jeho zviditelňováním.Opoměl jsem už po několikáté napsat SEVERNÍ polární kruh.Je to pochopitelné.O jižním polárním kruhu si můžeme tak nejvýš nechat zdát.
Volal mně Zdeňek,že už v blogu dávno nebyl a tak jsem mu vyhověl.Tu ho máte.I s pěkně vyvedenou čárou polárního kruhu,která na tak krátkém úseku nejeví známky zakřivení a ulehla na dlažbu,která jako by vypadla z oka těm našim současným dlažbám.Jó,to je ta globalizace.
Globus na pobřeží je pro mne záhodou.Pluli jsme kolem něj celkem třikrát z lofotského Svolværu do pevninského Skutviku a vždy se z lodních tlampačů /dnes reproduktorů/ ozvalo upozornění,že přeplouváme polární kruh o onen globus nám řekne: "Teď".Když jsem to dnes kontroloval na mapě,byl jsem z toho jelen.A tak se musím popásat pár dní v dokumentaci,abych našel vysvětlení.Tím pádem jste přišli o další vyprávění.

Expedice oksroN obdivuje pláže

20. května 2008 v 17:14
Přiznám se bez mučení,že jsem pro dnešní téma použil lákadlo,které je poněkud dryáčnické a souvislost s ním není čistě náhodná.Vyndal jsem ze šuplíku třicet let starou pohlednici,kterou mně poslali z Jamaiky Oleg a Larisa,jejichž otec pracoval na tomto ostrově v diplomatické službě.Text "Nejkrásnější pozdravy a přání vám posílají Oleg a Larisa" nečišel sice nápaditostí,ale ve vztahu k vyobrazení a mému tehdejšímu věku jsem neměl výhrad.Pravda,fotografie je již po těch letech značně okoralá,stejně tak jako slečna,která se doufám těchto dní dožila.Důležitá je pláž a mohu vás ujistit,že norské pláže hýří zcela jinou krásou a tak se k nim vydejme.
Západní pobřeží Norska skrývá,ale je ochotno kdykoliv ukázat,mnoho zajímavostí.Je velmi členité a postaraly se o to desítky fjordů,které se rozběhly na pevninu a vytvořily jakousi nervovou síť,která nemá ve světě obdoby.A pak ty tisíce ostrovů,ostrůvečků a z moře trčících skal.Na nich obrovské kolonie ptáků,ojedinělé i k sobě přitulené rybářské domečky z části na kůlech,skály roztodivných tvarů a bujná vegetace od lišejníků,přes mechy a skalničky až po časem a vichrem zkroucené břízy.Pobřeží,to je bojiště,kde proti sobě stojí voda a země v nerovném zápase.Tam,kde se země staví na odpor,voda ji omývá tu jen zvolna,pomaloučku,jindy s divokým řevem a silou uragánu.
A tak tu nakonec stojí odhalená až do morku kosti,hýří svou rozmanitostí a za sto nebo tisíc let opět změní tvář k nepoznání.
Strom,který po sobě zanechal tento pařez,sahal v představách o své velikosti až na nebe.Zbytečně.Žádný strom tam nedosáhne.I pařez dobře poslouží k pěknému pohledu.Pohledu třeba na tuto pláž,
Objevili jsme ji myslím v roce 2002 necelých dvacet kilometrů od našeho oblíbeného kempu a od té doby přicházíme na ni každý rok se smeknutou čepicí v ruce a opouštíme ji s pocitem,který lze srovnat s pocity hluboce věřícího při odchodu ze svatostánku....
Promiňte,že se na této pláži ještě chvíli zdržíme,ale bylo by hříchem nevychutnat si různé nálady,které nabízejí na tomto snímku neobvyklou jemnou kombinaci barev,vrásky,od kterých milosrdně odvádí pozornost vodní zrcadlo a v něm obraz části hory,která se tváří zasmušile.
Nevěřím svým očím.Kde se ve vodě vzal ten zelený koberec a co obarvilo písek do šedozelena?Ten lidský mraveneček na pláži vlevo je v této scenerii pouhý kmán.
Na rozloučenou s touto pláží zapálili na naši počest Trollové ohně na horách.Voní brusinkami a mořem.
Jiná pláž na zcela jiném místě a má dokonce svoje jméno.Je u ní odpočívadlo a informační tabule nenechá nikoho na pochybách,že jsme na Lofotech.
V klidu si prohlédněte i lofotské pláže a já vám potom povím jednu veselou příhodu z natáčení.
A tady je.Bylo odpoledne jako vystřižené ze žurnálu o slunném a teplém létě a vypravili jsme se z kempu na pěší tůru do hor.Část cesty jsme ušetřili jízdou po prašné cestě,spíše stezce,která sloužila k zásobování několika vodních elektráren,které byly kaskádovitě rozmístěny nad sebou stejně jako jezera,která je napájela.Jako obvykle jsem se vymluvil,že raději udělám dokumentaci přírody kolem jezer a za chvíli jsem už viděl pouze záda mých expedičních druhů.
Pohoda.S kloboukem na hlavě a kamerou na krku jsem obezřetně postupoval od borůvek k brusinkám a pak zase k houbám,semtam něco sesbíral,vyblejskl nebo natočil a čas příjemně ubíhal.Na konci stráně byla nějaká zřejmě zemědělská usedlost a pomalu jsem se k ní blížil.Najednou jsem ustrnul.Z křoví vpravo se ozval nejaký povědomý zvuk,připomínající mručení medvěda.Že by medvěd,nebo mne klame sluch?Než jsem to domyslel,mručení se ozvalo znovu a v křoví jsem zahlédl nějaký pohyb,doprovázený praskotem větví.Na zemi čekala sesbíraná úroda brusinek a borůvek v klobouku a v brašně od kamery pár výběrovách praváků.Začala se mnou cloumat panika a tak jsem odstartoval záchranný běh k autu a těch třista metrů jsem stihl v rekordním čase,který jsem samozřejmě nezměřil.Když za mnou práskly dveře od auta vydechl jsem málem naposled a sáhl do lékárničky.Sláva.Byla tam.Sice jenom na dně,ale postavila mně na nohy.Medvěd nikde.Ať se dívám jak se dívám nikde nic.A nebo přece?Z okraje lesa vystoupil statný Nor,v jedné ruce klobouk s lesními plody a v druhé futrál od kamery a rázuje si to přímo k autu.Pochopil jsem,že nebezpečí nehrozí a vyšoural se z auta,abych ho pozdravil a poděkoval za předání nálezu.Zahlaholil jsem: "Hai!" a nenadálý návštěvník nasadil tvář s úsměvem do široka.Nebudu zdlouhavě popisovat,jak jsme se domlouvali,nejvíc dostaly zabrat ruce.Obsah rozhovoru,přeloženo do srozumitelného jazyka,byl následující:
"Ahoj.Já tady bydlím a pozemky kolem jsou moje."SKUTEČNĚ?TAK TO PARDÓN,IZVINÍTĚ,SORRY."Nic se neděje.Ale jsem vás vystrašil,co?Medvědi jsou až u Kirkenes.Jak to vypadá s obsahem vašich kalhot?Hádám,že dobře.Koukám na espézetku a tak člen národa,který dal světu Zátopka má jak jsem viděl dobré nohy.Znám Pracha,Chavel a Pilsner."Vykoktal jsem ještě jednou omluvu a Nor mně zavedl do svého statku,ve spíži ukrojil jako dlaň tlustou skývu kozího sýra a přidal hrnek kozího mléka.Nevím,jak jsem se tvářil,ale tohleto mléko jsem naposledy pil za války,když mně bylo osm.V družném šermování rukama jsme se vrátili k autu a do jeho náruče putovalo pět kousků Pilsner Urquel,takže jsem se do ní už já nevešel.Vypadalo to skutečně tak,že k tomu dojde.Na rozloučenou mně Nor ještě zachrochtal jako divoké prase,zatroubil jako jelen v říji,zapískal jako sob,který hledá sobici a zadupal nohama jako sněžný zajíc.Šoumen.
Tak myslím,že jste se moc nenasmáli.Snad příště.

Expedice oksroN v Narviku

1. května 2008 v 7:17 | Old Boy
"Ježíš,to mám kliku!Vezmete mě do Narviku?" nechtěně zaveršoval ryzí češtinou hoch s báglem,když nás uviděl v Trondheimu u benzinky."Máš smůlu,"odvětil šéf,"jsme nadoraz".Vojta se však nad ním smiloval a domluvil mu svezení se šoférem norského kamionu,který jel do Alty a nazpět poveze co jiného než ryby.Hoch se přivítal se šoférem hlasitým "Hai" a hned se pustil do umývání oken na kamionu.Je necelých devět hodin ráno a my vyrazili.
Hned za Trondheimem zase na mýto a cinklo tam 15 NOK.A šok.Na informační tabuli: NARVIK 899.Takovou porci kilometrů není nutno spolykat ani při cestě do chorvatského Zadaru,místa,kde s oblibou jezdí část naší Expedice vyvětrat rodinku a prubnout místní nudapláž.A my to prubnem ma jeden zátah.Na mapě je to jako na dlani.
z Trondheimu do Narviku
Není ovšem mapa jako mapa.Tato je velmi ilustrační,nicméně vidíte na ní rozložení všech větších norských měst,největší pohoří,řeku a v neposlední řadě si můžete změřit nebo odhadnout vzdálenosti v kilometrech nebo mílích.Odkrokovat bych nedoporučoval.A když k tomu připočteme celkovou orientaci ve Skandinávii je i bývalý žák Neználek v této oblasti světa jako doma.
Samozřejmě máme automapu,ale vlastně ji nepotřebujeme.Silnice E 6,která je jakousi páteří Norska nás neomylně do Narviku vede a z celkové sumy kilometrů upadává každou hodinu takových 60 kilometrů.Ve skupině jsou samí zkušení řidiči,které jen tak něco nevyvede z míry a tak se střídají za volantem podle toho,kdo jak se cítí.Noc nás zastihla už bez tmy,provoz minimální a bylo třeba dávat pozor pouze na losy,krávy,ovce a lišky.Tato směsice divokých i domácích zvířat využívala silnice jako dělící čáru mezi dvěma pastvinami,ovce navíc sluncem vyhřátý asfalt jako hřejivý polštář.A lišky?Ty se snařily dávat nám dobrou noc,ovšem tentokrát šláply trochu vedle.Přejezd do Narviku na jeden zátah v mnohém připomínal poněkud nezvládnutý flám a kocovinu zahladil až trajekt v Bognes,jediný na E 6,který je nutno použít.Dvacetimunutová plavba přes Tysfjord nás doslova postavila na nohy,slunce už je zase vysoko,přátelé z Divadla Járy Cimrmana se pustili do vyprávění z přehravače a když došlo k dobývání severního pólu,byla už nálada v normálu.A co víc,kolem poledne jsme se s Ofotfjordem po levici přiblížili na dohled k Narviku.
Ofotský fjord
Jistě jste poznali,že tato fotografie vznikla až kolem půlnoci,kterou jsme si užívali se vším všudy.Ale o tom až později.Teď honem do kempu,zaléhnout a spát.Chata pro 4 osoby za 400 NOK skýtá mnoho místa i na podlaze a má tři místnosti.Opět žádný problém s chrápáním.A spali a spali...
v časném ránu
Budíček přišel sám od sebe v deset večer a když jsem se vysoukal z pytle o vyšel před chatu bylo jasné,že Petr je už na číhané.Slezl z balvanu a strčil mně do ruky prospekt s tím co sledoval prozatím pouze pohledem.
turistický a sportovní areál
Je sice pěkné,že na svazích hory Fagernes je velký sportovní areál s osmi sjezdovkami,ovšem kde ty loňské sněhy jsou.Roztály koncem května a nás teď láká lanovka,která nás vyveze do výše 650 m,abychom se mohli pořádně porozhlédnout po kraji.Větší část "mužstva" se postavila na nohy,zbytek bys ani dělovou ránou nevzbudil.Krajíc s čímsi do ruky a jedeme k lanovce.
půlnoční podívání
Už po sto metrech jízdy je nám jasné,že to nebude pouhé rozhlédnutí po kraji.V Ofotském fjordu se koupá půlnoční slunce jen tak,bez ničeho a vytváří na hladině s přibývající výškou rozličné tvary.I Narvik odkrývá svou přístavem zvrásněnou tvář.A přístav?Je v klidu a vypíná prsa,protože patří mezi největší na světě.Za rok vyexpeduje 14 milionů tun se švédskou železnou rudou na 220 lodích do celého světa.konečná lanovky
Polojasné počasí,mnohdy na hranici skoro jasna,bylo v ceně jízdenky a tak se není čemu divit,že jsme při vystupování z lanovky byli natěšení tím,co jsme už otestovali při jízdě nahoru.Na vyhlídce bylo kupodivu jen pár návštěvníků různých národností,půlnoc na krku a rébus,zda pozorují západ nebo východ slunce.
kam pohlédnout
Řetězec zasněžených hor,kam naše oko poslal tento nápadný ukazatel,nám opět potvrdil dvě norská nej...Norsko je nejhornatější zemí Evropy,polovina jeho území je ve výšce nad 500 m a jedna čtvrtina nad 1000 m.Její hory jsou nejzaledněnější na kontinentu /5000 km2/.S barvami půlnočního nasvícení působily fantastickým dojmem.
půlnoc
Je půlnoc.Vyhlídkové podium na této straně osiřelo,všichní se přesunuli na jeho pravou část a vzhlížejí ke slunci.Jedni se slunečními brýlemi,jiní bez nich,ale všichni s obdivem.00:16:23 hod.
Toto dílo okamžiku se nijak neliší od bezprostředních okamžiků před a po půlnoci.Je to jako na Silvestra.Číše zacinkají až úderem půlnoci.Tři,dva jedna,teď!Mlžný opar rozmazal sluneční kotouč do rozplizlé placky a hory v pozadí s černými útržky mraků dodaly tomuto půlnočnímu představení nádech hororu,
duo
a tváře těchto dvou,které je možno nazvat milenci na konci listopadu,to dokazují.peklo a ráj
Petr v pozici "na bobku" pilně slunce fotografuje a co třicet vteřin tiskne spoušť,aby si pak po seřazení snímků tak jak jdou časově po sobě znovu dokázal,že země se točí kolem slunce a že měl Galileo Galilei pravdu.
dokumentarista
Pokud si dobře vzpomínám,byl v bibli nevěřícím Tomáš a ne Petr.A tak Petrovi rodiče se jménem zřejmě šlápli vedle,na jejich omluvu budiž uvedeno,že nemohli tušit,co se z hocha vyklube.
na plném slunci
Nahoru do výšky přes tisíc metrů už zřejmě nestihneme,poslední lanovka odjíždí v jednu hodinu.A tak aspoň pohladíme pohledem různorodost a barevnost skal v nejbližším okolí.
přístav
Uff.Málem jsem zapoměl ukázat vám alespoň část přístavu.Bohužel se zbytek schovává za úpatí hory,z níž se díváme na tohoto nenasytného obra a štědrého dodavatele.
výhled vlevo
Vyhlídka osiřela a ani jsem vám neřekl a neukázal,jak vypadá silueta hor na lofotských ostrovech.Nenechte se mýlit,hory na tomto obrázku k nim nepatří.To bychom se museli otočit doprava a přes Ofotský fjord dohlédnout až na obzor.A tak to zkusme.
vyhlídka
A dále už nic zkoušet nebudeme.Dnes nás čeká prohlídka města Narvik a odpoledne odjezd dál na sever.Dospíme co dospíme a napadá mne,že ráno nemůže být pěknější večera...
Kolem deváté je v kempu jako po vymření,většina hostů dospává,v recepci ani živáčka a tak hážeme klíč od chaty do schránky a šněrujeme po Kongensgate na narvikské /?/ náměstí.Slunce už je zase vysoko,teplotu povytáhlo ke dvaceti stupňům a bezplatné parkoviště je už z půlky zaplněno.Přibylo tam i naše auto.Tak se trochu porozhlédneme.
fontána s nymfou
Hvězdou náměstí je fontána s nymfou,která odhaluje všechny své vnady a vzhlíží na město se stoickým klidem,leč úsměvem ve tváři.tak kam?A v tomto okamžiku je se čemu smát.Parta mně vyhecovala,abych se postavil před známý a v průvodcích popisovaný rozcestník a ukázal,kde bych se chtěl,až se vrátíme domů,podívat.Dosáhl jsem na Paříž.Je pravda,že jsem tam od roku 1968 nebyl a že jsem tam byl,byla klika,protože zrovna bylo neobvykle příznivé jaro a Dubček a jeho parta povolili vyrazit i mimo stanovené trasy.Kdybych měl žebřík,asi bych položil ruku na St.Petěrsburg,tam jsem ještě nebyl ani když vegetoval pod zcela jiným názvem.Dále jsem nebyl v Karasjoku,který je ovšem norské město s převážně sámským obyvatelstvem coby kamenem dohodil a určitě jej příště nevynechám.Helsinky vždy objíždíme obloukem a tak také ne.Totéž platí o Stockholmu a Boris Gleb ať pátrám,jak pátrám,nemám potuchy,kde to vlastně je.Asi v Rusku,protože mně to připomíná jednoho pravoslavného svatého,ovšem město?Babo raď!
pohoda
Honza,rodilý Valach a od roku 1972 občan Norského království za námi přiletěl z Oslo před dvěma dny a teď prověřuje svou zásadu,že od auta ujde tak nejvýše 50 metrů.Vzdálenost od parkoviště do předzahrádky restaurace se do tohoto limitu vtěsnala a tak jsem přímo od rozcestníku zamířil dělat mu garde.Pošpásoval se servírkou a pak se řeč otočila k rodnému Valašsku,které jak Honza dobře věděl je v současnosti také královstvím a Bolek Polívka jeho králem na furt.Z jeho řeči přímo čišela touha nějak se v tomto království angažovat a tak jsem dostal nápad,který jsme s šefem realizovali hned,jak se ostatní vrátili z krátké procházky po okolí náměstí.
britský poutač
Britský tank z doby 2.světové války stojí před Válečným muzeem v pravé části náměstí.Hoši tam nahlédli a zdrželi se víc než dvě hodiny.Válečná historie zabrala a vyprávění o úloze a postavení Norska v odporu proti nacistickým okupantům určitě vydá za jedno pokračování a možná se bude jmenovat Expedice oksroN a 2.světová válka,bohužel čtení převážně pro muže.
centrum
Skoro vedle stojí rybárna,což prozradí už nápis nad vstupem do ní a pro někoho vůně,pro jiného smrad.Zajímavý je i pohled poněkud výše,kde se z mlhy klube nám už dobře známý vrchol hory Fagernes,na jejímž svahu jsme před pár hodinami ponocovali.
neidentifikovaný pomník
Dojít až k tomuto monumentu a zjistit,k pámátce čeho byl vybudován,se díky mé lenosti nepodařilo.A tak vám neřeknu co je zač,uznáte ovšem,že i přes přísně hranaté tvary je půvabný a jeho špička jako by se dotýkala hvězd.
moderní kostel
Do kostela,který voněl novotou jsme se nedostali kvůli času.Šéf už kolem nás kroužil jako ovčacký pes a hartusil,že itinerář velí,abychom pokračovali v cestě.A tak jsme vytvořili houf na parkovišti u auta,poslední přišel Honza,kterého opět těch nelých padesát kroků vyvedlo poněkud z míry.Vykračoval volným,nevzrušeným krokem,připomínájícím chůzi diplomatů na červeném koberci cestou na recepci.Šéf to komentoval slovy: "Ideš jak dybys měl v gaťách,ty bys moh v tem Valašském království dělat temu Bolkovi nejakého poskoka."Honzova tvář se rozzářila a odpověď tu byla coby dup."Tož ogaři,to by mně pasovalo.Dohoďte mňa tam a udělám co budete chtěť."A tak vznikla historka,která měla už za pár měsíců pokračování na Vizovickém trnkobraní.A nebuďte zvědaví,dnes ji už do textu nevměstnám.
půlnoční Narvik
Tak ještě jeden pohled na fjord a jedno překvapení.Lezeme do auta a ze zádu slyšíme: "Ahoj kluci.Ježíš,to mám kliku,ujeli jsme větší dálku než přes naši republiku a zase jsme na sebe narazili.Tom si ještě hoví v kamionu a já se trochu kochám.Večer vyjedeme do té Alty.Tak čaujki."A tak že je Norsko velká země.
Hotovo a kdyby mně někdo hledal,jsem na Farmě.Má už dvanácté pokračování.