Únor 2008

Vzala si Oscara

25. února 2008 v 10:44
Tato svatba se chystala už delší dobu a dokonce i nápadnici byli dva.Ten první se sice odporoučel,druhý však nezaváhal a je to tady.Krásný sál,červený konerec,spousta květin,hosté jako ze škatulky a mezi tím rozechvělá Markétka se svým irským přítelem Glenem,který na chvilku "spadl z lopaty".Obřad byl krátký a Oskar se tetelil zlatým třytem,Markétin i Glenův.Devatenáctiletá nenápadná a skromná zpěvačka a pianistka z Valašského Meziříčí jako první česká zpěvačka je už navždy spojena s Oscarem a kromě svatební noci,na kterou jistě jen tak nezapomene má určitě i spoustu sympatií jako třeba Popelka,které jakoby z oka vypadla.Žádné zviditelňování,půst pro nenastný bulvár,žádne extravagance a úlety.Co na to některé naše zpěvačky-celebrity,kterým nestačí solidní výkony na zapleveleném poli pop music a přikrmují molocha typu Super,Aha a jiné,stejně nechutné.
Ovšem co na to Valašký král Bolek Polívka?To jsem zvědav,jak se zachová.Rozhodně to zasluhuje pořádný svatební dar a Ogara k tomu.
A tobě Markétko radila už paní Rottrová:
"Říkají: Markétko,zpívej si Markétko,slz /od radosti/plný džbán,už to vzdej...."
"Pojď s námi Markétko,říkají Markétko,tancuj a s námi se směj..."
Za všechny děkuji.

Expedice oksroN v Paříži severu

23. února 2008 v 6:18
Bonjour.Jak jinak vás přivítat na představení města,které se chválí hned několika nej... najednou a vysloužilo si název Paříž severu.No a ty nej?Všechna souvisí s tím,že norské město Tromsø leží vysoko na severu a tak má nejsevernější univerzitu na světě,nejseverněji položenou botanickou zahradu a pivovar na světě a mohl bych pokračovat.Cesta do Tromsø je daleká,ale pokud už jste třeba v Narviku a dokonce chcete pokračovat na Lofoty,tak není co řešit.Podívejte se sami.
A podívejte se pozorně.Co když se vás děti nebo vnuci zeptají,jak to na jižním pobřeží severního Norska vypadá.Máte příležitost zamachrovat.O Nord Cappu,do kterého jsme se snažili vecpat jsme už mluvili /všimněte si,že psaní tohoto názvu je trochu pozměněno/ a tak někdy nahlédneme do Hammerfestu,Tromsø poctíme svou návštěvou dnes,lodí se přepravíme na nejsevernější bod Lofot do Andenes /na mapce není uvedeno a tak to považujte za hádanku pro vás/ a Harstad a Svolvær jsou nejznámější města na Lofotech,která někdy jindy také neopemeneme.
Takže Tromsø.Cestou z Narviku do tohoto města uběhlo těch 250 km jako nic a bylo se čím bavit.Do růžova vyspalí a na další zážitky nadržení jsme byli před polednem na parkovišti na okraji města.Všichni kňourají,že by gulášovka bodla a tak se dávají do kuchtění.
Najednou nad námi zašumělo a švarný paragladista přistál málem v gulášovce.Bylo to nečekané a o to zajímavější.Za chvíli se těchto adrenaliňáků vyrojilo jako much a kromě nich to nejzajímavější,co jsme v dálce viděli,byla bílá stavba,která vypadala jako na štorc naskládané ledové kry.Však uvidíme,až trochu popojedeme.Zatím sledujeme,kde všude může takový paragladista přistát.Kromě silnice nevynechali skoro nic.A odkud vlastně létají?
Je to jasné a nahoru se nemusí po vlastních.Lanovka umožní i nádherný pohled na město a okolí.
Gulášovka se "vypařila" za pár minut a nenasytové ještě nesou do odpadkového koše obaly od paštik a slupky od salámu.Popojedem.
Než vyhodíme blinkr doprava,ještě jeden pohled na to,co nás čeká.No určitě přejedeme přes tento most na ostrov,kde leží staré Tromsø,a podívejte,vlevo jakoby pod mostem ten bílý objekt,no to je přece loď slavné společnosti Hurtigruten /Rychlá cesta/.Pokud vám to nic neříká,nevadí,někdy se na ni podíváme.
Je to lákavé vjet rovnou na most,který je 1000 m dlouhý a posune nás do staré části města na ostrov Tromsøy,vpravo však je katedrála Severního ledového oceánu /Ishavskaredralen/ a tu si přece nenecháme ujít.
Katedrála byla postavena v roce 1965 a svoji architekturou zapadá do stylu,který je používán pro výstavbu moderních kostelů v druhé polovině minulého století.Dovnitř nás lákají krásné tony harmonia nebo varhan.Však uvidíme.
Něžné preludium,doprovázející mši nás zastavilo ve vchodu a kromě tohoto snímku jsme nijak nerušili shromáždění věřících.I moderní styl katedrály zanechal v nás podobné dojmy jako pobyt v trondheimské katedrále Nidaros.Atmosféra rozdávala pokoj a klid,pokoru a víru....
V přístavu jsme odložili auto a vyšli po vlastních.Kam oko pohlédlo krásné jachty,čluny,trajekty a veškerý servis,který je zapotřebí pro ty nablýskané krasavice.Oči máme na stopkách a tak nám neuniknou ani detaily.Dokonalé značení turistických cest nás neomylně vede od jedné zajímavosti ke druhé.Žádné průvody turistů,žádní průvodci se složeným deštníkem nad hlavou,málo aut a pohoda.
Tak tady si šéf zkusil,jak bude případně vypadat za nějakých patnáct let.Mám na mysli tělesné proporce a nikoliv prázdnou ošatku na milodary.
Pivovar je to určitě,to Čech pozná na sto honů už podle čuchu,ale že by to byl zrovna ten nejsevernější na světě?Pokud je tu ještě jeden,nic to nemění na tomto prvenství,jen produktů,které čekají v plechovkách na nedočkavé žíznivce bude asi více druhů.Hned jsme dostali chuť.
Milanovi zaplesalo srdce při pohledu na tento kousek.Jakby ne.Nadšenec pro veterány automobilů všech značek ocenil,že hotel /?/Mack mu přistavil tuto "dodávku" za účelem vyfotografovat se před ní a zároveň přispět k propagaci hotelu.
Novogotický dóm /Domkirke/ stojí uprostřed náměstí a malého parku a zatím co ostatní si jej prohlížejí zvenčí i zevnitř já bloumám s kamerou kolem a nechávám se fotit na kýčovíté snímky se sádrovým paroháčem.Bože chlapče,kams to až dotáh.
V parčíku před dómem se dechové kvarteto stará o polední pohodu a kvalita potvrzuje,že je zde určitě konzervatoř.Možná také nejsevernější na světě.
Nabídka "bombónků" pokračuje a pomalu nás začíná tlačit čas.Tak kam teď: Centrum Polaris,kupecké domy z devatenáctého století,Planetarium,Observatoř polární záře a také Botanická zahrada.Zastavili jsme a prohlédli si vnitřek budovy,ve které bylo jakési moderní muzeum /?/,mne však zaujaly ony dvojčata na kopci vlevo.Celá oblast je pověstná spoustou sněhu v zimních měsících,základní podmínka je splněna,ale od konce listopadu do konce ledna je slunce trvale za obzorem a v přítmí by skokané neviděli,kam mají doskočit.Tak doufám,že tam mají umělé osvětlení.Mám zbytečné starosti,nemyslíte?
Amundsenovy pomníky najdeme po celém Nosku,ale tady v Tromsø je rozhodně na tom nejsprávnějším místě.Odsud polární badatelé a objevitelé,tedy především Amundsen,Nansen,Svendrup,ale i Elling Carlsen,objevitel Špicberk vyplouvali na své výpravy.Také se sem vraceli,někdy i s pietními poctami,jako třeba švédský inženýr August Andrée s svými dvěma druhy.Jejich výprava balonem k severnímu pólu v roce 1897 balonem za záhadných okolností ztroskotala a těla byla nalezeny až v roce 1930 a převezena právě do Tromsø.
Vstoupit,nevstoupit?Zvědavost se v nás zabydlela natolik,že jsme dlouho neuvažovali a toto "divadlo" navštívili.Naše představy o polární záři a jiných jevech doznaly určitých korekcí a sktečnost,že v tuto dobu "bílých nocí" vidíme pouze sluneční záři nás nijak tím pádem nedeprimovala.
A teď se musím omluvit.Na poslední a pro mne TOP návštěvu botanické zahrady vás dnes nepozvu.Malinko nahlédněte na její okraj,ale spíše vidíte v pozadí novější část města na pevnině.
Je pozdní odpoledne podle hodinek a neurčitý čas podle slunce,které občas odpočívá za mraky.Zanechali jsme tu deset hodin našeho času a Tromsø nás odměnilo vrchovatě.Doufám,že ne naposledy.
A ta Paříž severu?To se tak říká a dodává to na zajímavosti.Pokud je tu příbuznost pak určitě v pestrosti a různorodosti života zdejších lidí,noční život / a ten je někdy ve tmě,jindy na slunci/ a směsice národností mladých lidí,které sem přilákala univerzita.Au revoir.

Hřebíky do rakve

21. února 2008 v 6:41
Tak tu máme 60.výročí neslavných únorových událostí 1948.Čelní představitelé dnešní KSČM se na zpravodajském servru Novinky.cz včera k tomuto výročí vyjadřovali jako obvykle způsobem "aby se vlk nažral a koza zůstala celá".Chtěl bych jim však připomenout ony hřebíky,které jejich učitelé postupně od onoho "slavného" data zatloukali do rakve,kterou sami pro sebe připravili.To mně ani trochu nemrzí,ale je mně líto dvou generací našich občanů,kteří při tom byli nuceni pomáhat.A tak ony pomyslné hřebíky,i když notně zrezivělé časem
Je mimo jakoukoliv pochybnost,že "vítězný únor" zbrzdil naši ekonomiku natolik,že jsme se ocitli daleko za vyspělými státy Evropy,se kterými jsme se mohli před "Únorem" směle srovnávat /Rakousko,Německo,Itálie atd./.
Režim rozvrátil jakýsi vžitý "pud sebezáchovy" a odnaučil lidi starat se především samy o sebe.
Teorie "stejných žaludků" připravila republiku o výsledky práce lidí,kterým byla potlačena jejich přirozená touha vyniknout.
Ve výčtu bych mohl pokračovat a je mně jasné,že i dnes jsem otevřel konraverzní téma,téma,které současné generaci začíná být cizí.Pokud chcete Únor 1948 komentovat,doporučuji přečíst si nejdříve ústavu z roku 1948,vznikající a schvalované zákony z této doby a zamyslet se na nimi.Udělal jsem to a zjistil,že jak jsem starý,tak jsem hloupý.

Expedice oksroN a Nordkapp

18. února 2008 v 11:24
Když jsem připravoval první cestu do nejsevernějšího kraje Norska,Finnmarky,byli všichni členové Expedice posedlí představou,že jejich noha vstoupí nejen za polární kruh,ale i na nejsevernější místo Evropy,na Nordkapp/což ovšem není ve skutečnosti pravda/.A proto se k druhé cestě do Norska naše Expedice rozmáchla zeširoka.Volání dálek,masáž od cestovních kanceláří,nejasné vzpomínky na stručný popis krajin za polárním kruhem kdysi ve škole a představa dobrodružství na každém kilometru nedaly jinak,než namířit si to přímo na nejzazší sever.A přirozeně na Nordkapp,jak by také ne.Ve škatulce norských "Nej..." se tento název vyhříval skoro na prvním místě.Nic moc jsme o Nordkappu nevěděli,internetové stránky nebyly tak nakrmeny jako dnes,do knihovny jsme byli líní chodit a tak zůstalo u skoupých stránek průvodce edice Marco Polo.
V kalendáři byl tenkrát kroužek s výkřičníkem na datu 26.6.2002 a na hodinkách 14 hodin,když jsme vyjeli a už v půli cesty jsme si připadali jako chrti na dostizích.Málo zastávek,časté střídaní řidičů,trošku déšť a skutečnost,že nám stěrače ukázaly dlouhý nos.Honili jsme čas,protože jsme neměli tušení,jestli se v dánském přístavu Hirtshals najde místo na trajektu do norského Kristiansandu.Společnost Color Line nám však ochotně přistavila osmipatrový trajekt Christian IV,slušně poděkovala za kulatou sumičku a za čtyři hodiny o půlnoci jsme byli v kristiansandském přístavu.Třista kilometrů do Osla bylo otázkou tří hodin/bez pokuty/.
Oslo jsme prolítli za pár hodin,s přáteli v Lilleströmu poseděli jeden den a už kormidlo směřovalo po páteři Norska,silnici E 6 na sever.Kdyby kolem ní nebylo tolik zajímavostí,dalo by se říct,že se dá jet skoro se zavřenýma očima až k Olderfjordu,tam je nutno odbočit na E 69,projet dvěma tunely,z nichž ten druhý je podnořský,nese název Nordkapp tunel,je dlouhý 6800 m,vede 210 m pod mořem a vysadí vás na ostrově Mageroya,odkud po 60 km dojedete po asfaltu až na Nordkapp.Kapsu vám už trochu vytuneluje ten podmořský tunel /cca 200 Kč na osobu/,ale na Nordkappu se musíte praštit přes kapsu pořádně /cca 700 Kč na osobu/.A potom už nestojí v cestě nic,co by vám zabránilo vjezdu na slavný útes.
Už jsem předeslal,že jsme to z Osla vzali fofrem celí říční "dobýt" polární kruh a posléze Nordkapp.Přece jen jsme však neodolali kratičké návštěvě míst,která nás podél E 6 zaujala.A když už jste k nám přisedli, tak si zpříjemníme cestu nějakou tou fotkou.
Mezi Oslem a Lillehammerem zhruba ve dvou třetinách cesty projíždíme kolem města Hamar a vlevo od silnice mezi stromy na nás vykukuje olympijská hala,která byla součástí Zimních olympijských her v Lillehammeru v roce 1994 a její architektura potvrzuje vřelý vztah Norů ke svým předkům.Už druhá obrácená vikingská loď.Tu první jsme viděli,vzpomínáte,na Lofotech v Bergu.
Jakmile jsme vylezli v Lillehammeru na nejvyšší bod jednoho ze skokanských můstků,zatajil se nám dech nejen,když jsme se vživali do pocitu skokana,který je připraven ke skoku,ale i pohledem na město a celé údolí.Paráda.Určitě se sem vrátíme na delší dobu.
A jedeme a jedeme,až přijedeme do Otty.Kdyby nás to nehnalo na ten Nordkapp,určitě bychom zahnuli doprava,kde po pár kilometrech vjedeme do nejstaršího norského národního parku Rondane /1962/ se sice chudou vegetací,ale krásnými vodopády,vysovými horami a jedním z největších stád divokých sobů.Levičáci zamíří vlevo a přes městečko Lom s nádherným dřevěným kostelem se dostanou po silnici 55 do národního parku Jotunheimen,což je v překladu Domov obrů.A opravdu,obří hory jsou tu kam oko dohlédne a nejvyšší,Galdhopiggen /2469/ je i nejvyšší horou Norska.A můžete si na ni vyšlapnout,jeden den stačí ažaž.Ledovci a jezery se to tu jen hemží, oči vám pohladí různé druhy vysokohorské flory i ve výšce nad 2000 m.
Kolem Trondheimu projíždíme za 3 hodiny a vidíme pouze věže katedrály Nidaros,frčíme přes Dombas a naše silnice E 6 rozřízne národní park Dovrefjel na východní a západní polovinu.Dobrá rada nad zlato.Ovšem přece jen ve stručnosti: fanoušci flory vpravo a mohou si pošmáknout na mnoho druzích endemitů /rostliny,které nerostou nikde jinde na světě/,milovníci hor vlevo.Obojí mohou zapátrat po výskytu pižmoňů,nutno si však natrénovat rychlý běh od stáda k nejbližšímu úkrytu.
Tak tady to zavonělo severem už ve tři hodiny ráno.Na parkovišti pár spáčů v autech všeho druhu,budovy a stánky pozavírané a nutkání pohodlně také zaléhnout a ne klimbat hlavou při jízdě a kroutit se do nejpohodlnější polohy.Marnost nad marnost.Pomalu přihořívá.Zítra večer TAM budeme.Ale předtím ještě jeden VRCHOL.Jedeme dál.
I tady jsou stíny dlouhé a cesta ještě delší.VRCHOL číslo 1 nám leží u nohou.Nastává bláznění všeho druhu.Od palců na mobilních telefonech se jenom kouří,desítky adresátů dostávají zprávu,že jsme právě dosáhli polární kruh a pokračujeme k severnímu pólu.Někteří zkoušejí překračování pomyslné čáry ve stylu járocimrmanovské hry Dobytí severního pólu - "ááá na sever,ááá na jih",jiní po okolí hledají nejvhodnější památeční kamínek a všeobecné zklamání přináší skutečnost,že pošta,kde lze za chudší peníz dostat certifikát,že jsem tu byl,viděl a tím pádem zvítězil,je zavřená.Na Nordkapp je ještě přes 1000 km.
Kemp v Narviku nám dolil energie do žil a z čím dál menší kaluže času jsme upili tři hodiny alespoň k projížďce po městě.Když jsme pak navštívili Narvik o tři roky později uvědomili jsme si,že tady to přímo dýchá vším,po čem i velmi náročný turista práhne.Však se dočkáte a jako závdavek ještě jeden snímek.
Kam dál je jasné.Myslím Nordkapp a držím Paříž.
Správní město kraje Finnmarka Alta nás při průjezdu v pěkném a slunečném počasí jednak lákalo na prohlídku skalních kreseb možná až 6000 let starých,které jsou uvedeny v Seznamu světového přírodního a kulturního bohatství UNESCO,nebo na návštěvu dřevěného kostela.Současně vidíme na obloze příslib,že počasí by mohlo vyjít a tak jsme natěšení,že to klapne.Poslední sčítání a odčítání kilometrů z mapy nám říká,že když jsme správně počítali,můžeme být na Nordkappu v jedenáct hodin večer.Perfektní čas pro obřad sledování půlnočního slunce.
Dobré je to.Ještě nějakých třicet kilometrů a máme to v suchu.
Kilometry k cíli ubývají a zárověň i naděje na pěkné počasí.No uvidíme.
Asi neuvidíme.Deště přibývá a začíná mlha.
A je to v pytli,obrazně i ve skutečnosti.Stojíme za autobusem necelé tři metry a málem jsme neviděli jeho čarvená světla.Kousek před autobusem je vjezd s mýtnou branou a poplatky,které by suma sumárum udělaly pořádnou díru do našich kapes nehledě na to,že by nebylo na co hledět.Rychlý propočet praví,že za ušetřené peníze můžeme navštívit Lofoty a vrátit se trajektem z Lofot do Bodo.Konzultace telefonem s přítelem v Lilleströmu o předpovědi počasí na dalších dvacetčtyři hodin nedává naději.A tak to otáčíme vlastně v cíli,ale bez dokumentace,že jsme stáli u slavného globusu na útesu a prohlédli si nabízené zajímavosti.Nejsme sami a před námi jich bylo tisíce.Ještě se rozmýšlíme,jestli máme zamířit na Lofoty nebo na poloostrov Vardo a nemusíme ani losovat.Lofoty jsou blíž a vlastně při cestě domů.
Po hodinové jízdě nám cestu přehradilo stádo sobů a my zastavili vlastně uprostřed stáda.Od typického pískotu,kterým se sobi dorozumívají /?/ nám zaléhá v uších,přestalo pršet a tak se bavíme pohledem i dokumentováním.Poprve mezi tolika soby.Zřejmě jsme jim nijak nevadili a nechávali nás bez povšimnutí.
Po dvaceti minutách se rozhodli,že nám ukáží,kam máme jet a my je poslechli.
Než jsme usnuli spravedlivým leč nepohodlným spánkem,zastavili jsme ještě u sámské chatrče,ucpali nos a prohlédli si sušárnu ryb.Pěkná,ne?A pak už bylo všechno v rukách a nohách střídajících se řidičů a vzhledem k jejich kvalitám se není čemu divit,že jsme po ránu stáli v kempu u města Harstad na Lofotách.Od té doby jsme na Nordkappu nebyli,i když jsme projížděli kolem docela blízko.Náš názor "Za mnoho peněz málo muziky.A Lofoty? Odtud máme tolik zážitků,že je nechám prozatím v rukávu.

Puchna

17. února 2008 v 15:56
Nevím,jak u vás,ale tady na Moravě,když něco pořádně smrdí,říkáme tomu puchna.Právě včera lehký závan větru nás podaroval takovou puchnou od předsedy Slovenské národní strany Jána Sloty.V telefonickém rozhovoru s deníkem SME se vyjádřil k prezidentským volbám u nás.Na webu bylo možno si pustit zvukový záznam a ten nenechal nikoho na pochybách,že pan předseda je jako obvykle "pod obraz".Je těžké stanovit pod čí obraz.Rozhodně ne pod jeho vlastní,protože ten už je dávno natolik zdevastovaný,že horší ani být nemůže.Ve svém sice stručném,ale díky alkoholu rozvláčném hodnocení vyzvedl do nebes našeho staronového prezidenta a neskutečně vulgárním způsobem označil druhého kandidáta na prezidenta,prof.Švejnara,kterého označil za hnůj,hnůj,hnůj.
Slovenská republika je civilizovaná země,nám velmi blízká a nechci rozvádět známé příbuzenské vztahy kam člověk pohlédne.Skoro jedna rodina.Vůbec nedovedu pochopit,co je to za stranu,která se nechá prezentovat člověkem,který nezvládá ani základní pravidla slušnosti mezi lidmi a patří už dávno na smetiště politiky a do protialkoholní léčebny.Zřejmě "Jaký pán,taký krám".
Prolétl jsem v rychlosti některé naše i slovenské weby a reakce jsou zhruba stejné,jako ta moje.Není se co divit,že strana premiera Fica byla vyloučena z evropské organizace,která sociálně demokratické strany zastřešuje /určitě víte,oč kráčí i když jsem nepřesný/ a teprve před pár dny byla vzata na milost.Ukázalo se však,že předčasně,protože vládní koalice s Národní stranou,reprezentovanou Jánem Slotou je nad rámec již tak pochybné morálky a slušnosti v politice.

To snad není pravda

10. února 2008 v 15:53
Vzal jsem do ruky "horkou jehlu" okamžitě,jakmile jsem si přečetl,že KSČM nevyloučila návrh na presidentskou kandídátku Janu Bobošíkovou,jinými slovy,že ve svém návrhu kandidátů s ní počítá.Když jsem zjistil,že v pozadí letošní volby prezidenta je pan Kludský,znechuceně jsem cokoliv na toto téma vyloučil.Cirkus je zajímavý potud,pokud jsou si artisté vědomi,že musí odvést poctivou práci,klaunové nejsou soustavně v manéži a pan ředitel nepovažuje diváky za tlupu ignorantů.Celé představení bylo postavené na hlavu i když musím přiznat,že i toto je příbuzná disciplina.Nyní ovšem je situace jiná.Do manéže vstoupilo několik žonglérů,z nichž ti v rudých kostýmech údajně vybrali pět kuželek a aby zpestřili nabídku,jedna z kuželek má obvzláště kuželkové tvary.
Když se čtyři perou,pátý se směje.A tak za odměnu přidal i dobrý vtip.Velmi jsem se pobavill.

Kotlík

8. února 2008 v 11:16
Jako vysloužilý skaut a tramp dokážu si živě vybavit vůni borovicového dřeva,namodralý čmoud ohně,nad ním postavený kotlík na trojnožce a v něm klokotající směs všeho možného k nasycení.Tak takový kotlík před nás postavila Česká televize před měsícem a na obalu nám nechala vzkaz "Máte slovo".Kotlík sám o sobě se podobá jako vejce pštrosí k vejci křepelčímu a je málem k nerozeznání od nováckého kotle blahé paměti.Je ovšem postaven na třech nožkách - odpovědní činitelé,jejich oponenti a diváci.Pod kotlíkem topí paní Jílková a nutno říci,že přikládá takovým tempem až občas obsah kotlíku překypí.Nahlédněme pod pokličku a lízněme si malinko obsahu.
Připravené recepty,jak jinak,nadbíhaly současným chuťovým buňkám stolovníků a tak první polívčička šířila pach desinfekčních prostředků v prostředí už léta poznamenané valením před sebou oné pověstné kuličky .Ingredience: stav ve zdravotnictví,poplatky u lékařů,v nemocnocích a lékárnách.Při míchání,aby nedošlo k připálení,si popálili prsty oponenti,diváci si odpočinuli a nejlépe míchali odpovědní činitelé.Paní Jílková ochutnávala a místy trošku přisolila.Shledal jsem,že argumenty odpovědných činitelů chutnaly poněkud lépe,než reakce ostatních aktérů.
O týden později jsme měli slovo ke kvalitě zboží v obchodních řetězcích a proslulé zelené maso,kterým se živily všechny naše televizní stanice několik týdnů,nezanechalo stopy na jejich zdraví a prosperitě. Oslovil nás opět řezník,který tak dlouho i takové maso zpracovával,až ho začalo hrýzat svědomí a hodil tuto nemravnost do placu.Pozdě,ale přece.Ostatní drobky typu pár červů v paštice nebo šroubek v šišce chleba vážily v řádu promilí a rovněž nepoložily obchodní řetězce na lopatky.To zřejmě mohou,jak bylo správně uvedeno,dokázat pouze my zákazníci,když jim ukážeme zadní část svého těla.
Další Otesánkové nastoupili před týdnem ve vyžehlených uniformách a bránili se celkem stručně a slušně.Úplatky u nás ano - brzy sklapne past.Bodový systém - ano,i když represe u některých přestupků jsou tvrdé jako kámen,váží však jen jako papírová koule.Kontroly - houšt a správné kapky ale nejen tam,kde jsou od minulých kontrol vystáté důlky.Suma sumárum sympatické a doufejme že nekorespondují s příslovím "sliby se slibují...".Toto přísloví nám otloukají o hlavu bezmála všichni politici a namnoze kde nic,tu nic.
Včera večer výčet bojovníků předčil veškerá očekávání a tak tentokrát gulášek chutnal slušně.Pan Čunek /i když jeho techtle i mechtle jej stáhly poněkud ke dnu/ obhájil za vydatného přispění starosty Českého Krumlova svoje názory na část romské komunity,jejíž náplň a způsob života se neslučuje ani s představami té druhé části.Ta pochopila,i když je v menšině,že cesta k bezproblémovému životu nevede přes nefachčenkovství,vykořisťování vlastních dětí,vandalství v prostředí,ve kterém žijí a bolestínstvím ničím nepodloženým.Přiznali to i když "mezi řádky" i zástupci Romů.Konec konců oba žijí na úrovni běžného standartu a nejsou slepí.Bouhužel jenom s troškou do mlýna mohla přijít paní,které běžně s první první částí Romů zde uvedených.Důvěrně zná toto prostředí a měla snahu /zčásti se jí to podařilo/ spravit chuť informacemi natur.Paní Jílková,uspěchaná a lačná po svém vlastním slovu však nepochopila,že to je právě to pravé koření.Pán,který zastupoval oponenturu klepl hřebíček na hlavičku."Mluvíme tu o té části romského etnika,které je problémové a o části Romů,kteří běžně bydlí,pracují a žijí není třeba mluvit" řekl přibližně na argumenty,které stále dokolečka opakovaly diskriminaci celého etnika.Zatleskal jsem v duchu,protože to je cesta,ze které zmizí různé úhybné chodníčky a cestičky.
Výsledek všech klání: "Budeme pomalu končit a tak milí diváci příště...."Zůstaly různé pocity,dobré i rozpačité,řešení v náznacích nebo v nedohlednu.Slušelo by na závěr,aby alespoň moderátorka dokázala překročit svůj stín a nasadila někomu z té trojkombinace vavřínový věnec.A navíc si nedovedu odpustit poznámku,že se na nás stále šklebí v takovýchto pořadech zvyk,jehož železnou košilí je držet hubu a krok.

Expedice oksroN a počasí

5. února 2008 v 11:48
Dnes ráno jsem vykoukl z okna a zjistil,že slibovaných -8 stupňů Celsia se zcvrklo na pouhou nulu.A když už jsem si naordinoval kabátek zvědavé rosničky,poklepal jsem myšce na plastový kožíšek a ta mně pomohla nahlédnout,jakpak je dnes na pobřeží Norska.Oslo 4,Bergen 6,Trondheim -4,Mo i Rana-4,Leknes 2,Trömso 0 a Nordkap pouhých -2 a střídavě oblačno.
Čas od času nahlédnu pod pokličku počasí v Norsku a skoro vždy mně čeká překvapení.Moje představy o krutých severských mrazech zvláště v zimě ani zdaleka na norském pobřeží neplatí.Uhnízdily se ve mně opakovaným čtením "Třiceti let na zlatém severu" od Eskymo Welzla a při napsání tohoto jména si neodpustím upozornit ty,kteří se o tuto slavnou postavu z galerie českých dobrodruhů nezajímali,aby to rychle napravili.Začněte na Wikipedii a určitě tam neskončíte.Určitě mě prominete tuto odbočku a případné děkovné i-maily posílejte na moji známou adresu.
Ale zpět k norskému počasí.Naše putování po Norsku se odbývá každý rok mezi 30.červnem a 20.červencem.Tento časový úsek použitý již sedmkrát,vypovídá o počasí v něm už dosti věrohodně a možno je brát za bernou minci.Taková mince se může hodit každému,kdo se rozhoduje,ve které době vyhledat krásy Norska.Vždy velmi převažovalo teplé a slunečné počasí i když šoky tu byly.Třeba v roce 2005 v Kirkenes.Toto průmyslové městečko prosperuje hluboce za polárním kruhem a svoji polohou u Barensova moře,hranicí s Ruskem a široko daleko jediným přechodem do Ruska a jeho slavného přístavu Murmaňsk si řeklo o hlášku,že je zde konec světa.A ten šok?Mrkněte na palubní desku.
Tak to jsme si to užili a když jsme večer volali manželkám,že na ně neustále myslíme a jak nám kape pot z čela,bylo nám řečeno,že u nás pravý opak: 16 stupňů a leje jako z konve.Už třetí den.
Už za dva dny v noci se stěhují moji milí přátele,kteří zvolili za ubytování ledabyle postavený stan,ke mně do kuchyně kempu,kde já mám vyleženo dlouhodobě preferované kanapé.Ukládají se na prkennou podlahu jak komu napadne,po chvíli však je nutno poskládat se tak,aby těla nebyla uložena cikcak,nýbrž všechny nohy ukazovaly stejným směrem.I tak jsem raději nechal pootevřené dveře kvůli větrání a šustot deště nás okamžitě ukolébal do libého spánku.
Ráno stále přeprchá a tak jedeme do Bodo skrýt se pod střechu jednoho z nějvětších leteckých muzeí v Norsku.
Ochutnávka.
Když budete muzeum hledat,dívejte se před Bodo na směrníky k letišti.Pro muže návrat nesplněných snů z mládí a pohled na skoro úplnou škálu letecké civilní i vojenské techniky,pro ženy příjemné posezení v kavárně a spousta trpělivosti,než se jejich partneři nabaží dosytosti všech divů letecké techniky.
Pokud vám lije na Lofotech a dokonce blízko Bergu,neváhejte ani chvíli.Ať si prší,ať si leje,z parkoviště do vikingského muzea je to jen pár desítek metrů.
Deštivým počasím je proslulý Bergen,ovšem Lofoty mu šlapou na paty.Půl dne jsme si opakovali proslulou větu z filmu "Na samotě u lesa",ovšem když jsme přijeli do Bergu a chtěli se skrýt pod halou zvíci obrácené vikingské lodi,déšť vystřídalo slunce a bojovalo s mraky,které nechtěly opustit místo na slunci.
Vstupné jako všude v několika kategoriích a protože mimo mne se nikdo nemohl vydávat za důchodce,prohlásili jsme se za rozvětvenou rodinu a výběrčí nehnul ani brvou.Hned za branou v ohradě několik štětinatých sviní a kanců oralo rašelinový pozemek rypákem a pomlaskávalo hlasitě při hltání našim okem neviditelné potravy.Konečně na více než odhadem dvacetihektarovém pozemku kromě staveb je i spopusta ohrad a políček s cílem přiblížit život a dílo Vikingů.Koně,kozy,ovce,pižmoní a spousta další domácí zvěře se pohybuje kolem obilních políček a kupodivu ani neloudí.Jen brambory nikde.Proč asi?
A tak vstupme do haly.Slunce jak vidno už vyhrálo svůj souboj z mraky na celé čáře a tak trochu stínu při teplotě kolem pětadvaceti příjde vhod.
Paní Vikingová zřejmě jako hosteska sedí u vchodu a netváří se příliš vlídně.Její obličej nese známky buď nějaké vichřice ve fjordu nebo ve vlastní domácnosti.
Pan Viking neponechává nic náhodě a dává jasně najevo,kdo je doma na koni.
Naši hoši si hned zkouší zbroj a je vidět,že jim jejich kondice a věk umožňuje ještě kromě jiného udržet i meč /i když Jura pouze přihlíží/.
V muzeu najdete spoustu naživo předváděných řemesel,výrobků,nádobí,zbraní,šperků atd.,nechci vás však "krmit" spoustou předmětů,které ovšem v archivu nechybí.Sušení ryb jsem si nedovedl odpustit,protože to je činnost stále aktuální a zejména na Lofotech můžete vidět spoustu dřevěných konstrukcí,na kterých se nesuší seno,ale právě lososi,tresky a další ryby jako noha.A jak chutnají?Nic moc.A hoši jako já,kteří svým vlasním "kusadlům" dali už před časem sbohem si mohou tak akorát cucnout.
Ze dveří muzea jsme přešli přímo ke sněmovnímu stolci a změnili jsme ho na obřadní.Obětovali jsme tři konzervy,šišku chleba a zapili demižonem čersvé vohy z horské stráně.
Na moderní kostel jsme se šli podívat zblízka.Fascinoval nás architektův záměr kopírovat siluetu stavby se siluetou hory v pozadí /už jsem se o tom zmínil/.Uvnitř je to moderní,prosté a určitě velmi zajímavé.
Čtvrthodinka pouhá stačí na prohlídku minipřístavu vikingských lodí,z nichž tu největší jsme už fotografovali s rizikem,že zmokneme na kost.
V zahradě "haciendy" pravděpodobného majitele muzea jsem uviděl bystu a podle vizáže jsem si v ní představil otce majitele zahrady.Přihlížel tomu i můj syn a tak jsem špitnul: "Vidíš,jak si tu váží svých otců.I na zahradě si po něm zachovali památku".Žert ovšem zanechal stopu ve vědomí a tak se stalo,že když jsem za tři koky slavil kulatiny,objevila se mezi dary i moje bysta v žitotní velikosti a z nefalšovaného mramoru.Zaslzel jsem.
Později byla uložena na piedestal rovněž v zahradě a když nás vloni navštívil naš dobrý přítel,majitel Kjellingstraumen Fjord Campu,hned jsem se pochlubil.
To jsem trošku zahnul a málem jsem zapomněl,že se máme vrátit k autu a pokračovat v cestě.U východu jsme se dověděli,že tu spadl současné norské královně kámen ze srdce /neví se proč/ a tak když tu zůstal ležet,vyryli na něj upomínkový nápis.Prima.
Tak viděli jste,že se v Norsku dá i špatné počasí v přečkat v suchu a s plnou hlavou vzpomínek na to,co jste viděli.A to bylo opravdu jen malé nahlédnutí.Muzeí a kurozit je zde nepočítaně a někdy až kroutíte hlavou,co všechno turisty zajímá.Tak Lofoty si necháme na někdy jindy a pěkné počasí si popřejeme do letošní sezony v Norsku.

Terno pro svobodné pány

3. února 2008 v 10:44
Tak jak to vidím,netetelíla se Strážnice štěstím pouze při Strážnických slavnostech,ale i včera a vlastně už i před rokem díky Lucii Hadašové a Elišce Bučkové,místním rodačkám.Ta první líbala korunku České miss v minulém roce a Eliška letos.Jak kdybych to viděl.Koštýře celou noc nezůstaly ani chvilku prázdné a koštovačky šly z ruky do ruky.Strážničané jistě řádně oslavili druhý květ své jinak révou porostlé zahrady.
Eliška byla ověnčena tolika šerpami,tuším třemi,že jí skoro zakryly to,co předtím příliš zakryto nebylo a Alan Delon tu čtvrtou,nejdůležitější,navlékal na slováckou princeznu s mírnými rozpaky.
Pánové.Pokud najdete chvilku času na to,abyste získali pěknou partnerku případně i na celý život příležitostná návštěva Strážnice je pro vás určitě terno.Zřejmě místní dívky mají barvu,jiskru,buket i chuť jako víno ze strážnických sklepů a jediné,co s ním nejde srovnat s je tvrzení,že čím starší,tím lepší.A neváhejte!Nastává doba masopustu a to by v tom byl čert abyste v tom maškarním reji nenašli to,co hledáte.

Jak vypálit rybník se stojatými vodami

2. února 2008 v 9:34
Kandidát na prezidenta prof.Švejnar ač ekonom vyzná se i v jiných oblastech a protože mu to pálí,vypálil svým oponentům rybník v tom smyslu,že by se na poslední chvíli před volbou mohli vytasit s minulostí jeho rodiny.Získal z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra svazky o své rodině a zjistil v nich,že jeho otec podepsal v roce 1961 spolupráci s STB a tuto skutečnost s dalšími podrobnostmí uvedl na svém webu.Chytré a poctivé.Rybník se ovšem brzy opět naplní,možná ještě zavlní a vzhledem k jeho podstatnému znečištění vydá i nějaký ten smrad,na který je naše životní prostředí již léta zvyklé.A tak si nelze přát nic víc,než čerstvý vítr.