Leden 2008

Expedice oksroN a Kjellingstraumen Fjordcamp

7. ledna 2008 v 7:12
Slunce se usadilo nad obzorem a pošklebuje se nám,ostříleným borcům z Expedice oksroN,že nemáme kde hlavu složit.Kdo zaváhá....Návštěva Saltstraumenských vírů,na které jsme zírali z mostu,ze stran a vůbec odkud se to dalo,nás natolik zaujala,že jsme zapomněli na jídlo i spaní.A tak jedeme po silnici č.17 a hledáme vhodný palouček,kde bychom spočinuli.Stany stavět rozhodně nebudeme,na to jsme příliš líní.Na širák je poměrně teplo a dá sestabilizovat patřičným douškem.No moment!Cedule u silnice hlásá: KJELLINGSTRAUMEN FJORD CAMP ....3 km.Že by?
Obrat vlevo na opotřebovanou asfaltku a po kilometru jsme tam.Kemp nám padl do oka svou jednoduchostí,neokázalostí,stylem a vybavením.Když jsme zavedli řeč na ceny v duchu jsme si pogratulovali.Nastaly zásnuby s tímto kempem a během dalších šesti let se vytvořilo pevné pouto.
A tak tu máme už pravidelně k disposici nově postavenou chatičku a růžový keř,který tu vysadila norská Šípková Růženka,aby přilákala prince,který by ji probudil do manželství.
Tato budova skýtá vše pro očistu těla /vlevo/ a spokojenost duše/vpravo/.Jak to tam vypadá?
Někdy takto,to když domácí pán s Petrem čekají až vyletí ptáček,přičemž Petr nechce ukázat svou pravou tvář.
A někdy takto,to když se vrátíme ve tři hodiny ráno z procházky za nezapadajícím sluncem neschopni už ani rozpomenout se na to,k čemu nás manželky vedly drahná léta.
Tento průhled nám dovoluje podívat se na most,po kterém se každý rok blížíme ke kempu a nabízí fjord,při přílivu plný tresek.
Bečka s plzeňským je natolik velká,že se do lednice nevejde a tak moře poslouží jako kvalitní náhrada.
Po výlovu je pivo jako křen a tak je servírujeme k zavařeným klobásám případně párkům z konzervy.V kempu se vyskytujeme několik dní a jsme již natolik aklimatizovaní,že nerozlišujeme den a noc,obojí nám splývá v jednu šňůru perel,k nimž rozhodně patří výlety do okolí.A tak vás zvu na dva z nich.
Ten první vede do místa,které je vzdáleno coby kamenem dohodil.Autem jsme tam za 15 minut jsme na pláži.
Pláž je obrovská,několik kilometrů dlouhá a kromě jedné norské rodinky a nás po lidech ani vidu ani slechu.Za chvíli se začnou čvachtat v šestnáctistupňovém moři a brada se jim chladem ani nezatřepe.To my pouze smočili nožku a žasneme nad množstvím škeblí,z nichž některé jsou větší než dlaň a klidně nám poslouží jako žabky k házení po hladině klidného moře.Jako malí kluci!
Ještě jsme se proběhli sto metrů tam a zpátky,norská rodinka nasedla do loďky a veslovala co jí síly stačily kdo ví kam a my popojeli.Nastal opět klid,jen vlny šplouchaly a povídaly si o tom,že bude potřeba zacelit stopy po našich bosích nohou v písku.
"Tak tady by to šlo" povídal Honza a hned začal s přípravou na koupání.Jen kousek od pláže jsme našli přírodou vytvořený bazén a v něm vodu,no hádejte,dáte se poddat?Určitě o deset stupňů teplejší než v moři.Poslední bouře jej přikrmila,teplota ovzduší je kolem pětadvaceti a slunce svítí na plné pecky.Připadali jsme si jako v Karibiku,pravda pouze pokud se teploty vody týče,jinak bez palem a mulatek.
A další den jsme vyrazili z kempu znovu.Tentokrát do hor a na jídelníčku byla pěší tůra /beze mne/.Tentokrát stačilo půl hodiny k tomu,abychom "přistáli" u jezera ve výšce možná 800 m a nastoupili v řad.Šéf pravil,že někdo musí hlídat auto,jelikož půjdeme tam 4 hodiny a zpět 3 hodiny a že je to dlouhá cesta a dlouhá doba,a kdo že není ve formě atd.,atd...Dobrovolně jsem se přihlásil i když mně bylo jasné,že jsou to jenom kecy,vůči mně velmi milosrdné.Za šest let nám nikdo nic neukradl i když auta nezamýkáme,foťáky necháme pohozené,kamera nocuje v kempu pod stolem před chatou a dokonce ani z flašky na stole není upito.Holt chudý sever.Rozdal jsem sendviče a popřál plodnou cestu.Odešli,za šest hodin se vrátili a kromě hřibů přinesli několik puchýřů,hlad a žízeň,spoustu zážitků,znalosti o turistických chatách v horách a fotky na nulách a jedničkách.Tady jsou:
A šli a šli,krajina jednotvárná,detaily v ní neskutečné.Jenom těch tvarů časem,mrazem a vichry vytvarovaného živého i mrtvého dřeva.
Cestou,necestou,hlavy se točí na všechny strany,oči se nemohou vynadívat a není se co divit,že zabloudili.Jako v pohádce.Klopýtají nejen Jeníček a Mařenka,ale dalších pět zabloudilců a marně hledají strom,na který by se dalo vylézt a rozhlédnout.Ještě že tu není žádná tma.A tak chvíli chodili v kruhu až najednou....
Sláva!To určitě není hraniční kámen mezi Norskem a Švédskem,ale turistická značka,která je někam dovede.
Ráz krajiny se mění.Kdoví,který čert tu zanechal ty bludné kameny.
Obloha se mračí a perníková chaloupka nikde.Chtělo by to natáhnout nohy,sáhnout po sendviči,zapít vodou z jezera a schovat se před deštěm,který tu bude co nevidět.
No néééé.Přece jenom.A jako ze škatulky.
Dveře dokořán,ale ježibaba nikde.A nikde také ani živáčka.Test prstíčkem netřeba a tak vstupujeme a Milan se hned hrne ke stolu a prvně mu padla do ruky kniha o tom,kdo tu byl,jak se měl,co tu nechal,co si odnesl a jestli zase příjde.Jazyků a typů písma nepočítaně.Je to jasné.Tak to je ta pověstná "samoobslužná" turistická chata,kterých je po skandinávskách luzích a hájích bezpočet a v norských horách zvláště a provozuje je Svaz norských turistů.Dobře se podívejte.
Hoši hleděli s pusou dokořán.A tak je ani nenapadlo udělat pořádnou fotodokumentaci.Později mně vyprávěli: kuchyň,společenská místnost,umývárna,záchod.Vše čisté,vkusné,dostupné.Ve vybavení nechybí ani zápalky.Diskrétní pokyny a kasička,aby návštěvník mohl příslušnou sumu zaplatit.Pro Čecha neskutečné a zneužitelné.Časopis Severské listy /vydává Severská společnost/ ve svém loňském 4.čísle pod titulkem "Ostuda až za polární kruh" popisuje katastrofální chování českých turistů ve finských "autiotup".Doporučuji přečíst si na www.severskelisty/cesty/cest0093.htm
To snad ani není pravda.
Když jsem zvedl hlavu od čištění plné bedýnky hříbků a uviděl vracející se Janu s Jirkou bylo mně jasné,že to zvládli všichni a že budou povídat.A povídali,jeden přes druhého.
Přihřál jsem polívčičku /gulášovou/,nasytil hladové krky a pak jsme se ještě jednou podívali na jezero pod námi.V duchu jsme je zapsali do rubriky "naše místo"/kolikáté už/ a odstartovali do kempu.
Cestu přes krásné údolí nám překřížilo jen hejno koroptví/?/,kterému jsme překazili siestu na kamenité cestě.Za půl hodiny budeme doma,v Kjellingstraumen Fjord Campu.