Prosinec 2007

Expedice oksroN a kuriozity

28. prosince 2007 v 11:13
Vážení,
račte vstoupit do panoptika kuriozit Expedice oksroN a naladit se tím pádem na bujarou silvestrovskou strunu. Nevnucujeme vám jednu, nevnucujeme vám dvě ba dokonce ani pouhé tři kuriozity z Norska,ale přímo tolik, kolik se mi jich podaří vylovit z pytlíku s nápisem fotoarchiv. A začneme hned něčím lechtivým.
Žen horemdolem bez je v Norsku jako hub po dešti.Potkáte je na ulici, v parku, v galerii, v přístavu i na autobusovém nádraží. Nijak se nestydí a nabízejí se každému,kdo projeví zájem. Bohužel jsou z kamene jako mnohdy naše ženy, když je bolí hlava. Po deseti dnech odloučení od svých rodných manželek /slečen,přítelkyň,obdivovatelek/ jsme se rádi pozastavili v němém zamyšlení s výsledkem "Dočkej času,jako husa klasu."
Pokud vás láká pestrý výběr žen ve všech možných a nemožných polohách vtělených do kamene, spěchejte v Oslu do Vigeland parku.Mrkněte do mapky a vyhledejte zadní vchod. Už brána vás přesvědčí, zač toho bude loket.
Tuto velkou šou můžete shlédnout nad kaňonem mnoho desítek metrů hlubokém ve Vemorku, kousek od Rjukanu a jezera Tinn. Jak vidíte, jedná se o masné plemeno, vemena nic moc. Přechod je natolik náročný, že jedné provazolezkyni narostla strachem křídla.
Ještě jsem ani nestiskl spoušť a před očima mně vyvstal náš parlament. Bohužel, nemohu posloužit zvukem, aby byl dojem dokonalý. Mohu však prozradit o čem je hádka. Zřejmě o to, kdo, co a kolik urval pro sebe.
Tato značka, i když málo čitelná,je hojná po celém Norsku. V testech pro získání norského řidičského průkazu je označena jako "Zákaz vstupu se zavřenýma očima." Už po několika dnech jsme pochopili, že zákaz je vlastně upozorněním, že nevidět všechny ty přírodní skvosty by byl smrtelný hřích.
Tato treska si v klidu odpočívá ve stínu pod kamenem. Voda je tak čistá,že ji ani nemůžeme vidět a umožňuje nám prohlédnout si každý detail. Všimněte si, jak má zakulacené břicho. Proč asi?
Když jsem ji, neschopnou pohybu, vylovil podběrákem a podíval se do břicha, příčina byla víc než jasná. Poškrabal jsem se za uchem. Také po vydatné krmi zalehnu. Nedopadne to se mnou podobně i když v jiném smyslu?
Nástup v Kjellingstraumen fjordcampu nevěstí nic neobvyklého, i když... Všichni mají ruce v pohotovostní poloze až na třetího a čtvrtého zleva. Jak to vlastně ve skutečnosti bylo si nevzpomínám.
Pokud se dobře pamatuji,požádal mne Bastien o vyhlídkovou jízdu podél fjordu a aniž čekal na můj souhlas, usadil se pohodlně na zadním sedadle. Je to fešák, že? Měl už kolem patnácti let, a tak byl už jeho život vepsí. Holt fešáci se nezapřou ani v pozdním věku neníliž pravda?
Tyto zásnuby moře s pevninou jsou stvrzeny prstenem, který je navléknut na neobvyklém místě. Možná se mýlím a není to prstýnek, ale nevěstin věneček, o který co nevidět příjde.
Pěkně si to architekt prozpěvoval a zedníci pobrukovali "Postavím schody do nebe..." Kdo to však má šlapat. Ještě že toto schodiště na ochoz katedrály Nidaros v Trondheimu vede pouze na ochoz, nikoliv do nebe a bylo o malinko širší, než nejširší partie mého těla.
Nakoukněte ještě na moment do přírodního zrcátka a potěšíte oči. Letos už nebudete mít další příležitost.
Na Silvestra kolem půlnoci a vůbec do časných ranních hodin se do zrátka nedívejte. Mohlo by to dopadnou jako v tomto případě.
Bágl mám už pro příští rok zabalený, jen tu kšiltovku vyměním a dá-li kapsa, ocitnu se opět za polárním kruhem. No a pero je stále schopné semtam něco napsat a fotek je, jak by Janko řekl, neurekom. Tož šťastný a veselý!

K+M+B

26. prosince 2007 v 10:01
"My tří králové /Klaus,Mirek a Baudyš/ jdeme k vám,štěstí,zdraví vinšujem vám...."Jejich předchůdci,Kašpar,Melichar a Baltazar byli věhlasní mudrcové z Východu což konečně jsou i jejich letošní představitelé.Jen namátkou: kontraverze v ochraně životního prostředí,kyselá jablka,do kterých se nechce skoro nikomu kousnout, pohyby ve zvěrokruhu....
V tomto roce rozhodně nepřivezou zlato,kadidlo a myrhu a tím pádem jsou jim k ničemu velbloudi a sloni.Úplně jim postačí sdělovací prostředky a aby je nikdo nepřehlédl nezřeknou se ani lupy,kterou jim ochotně poslouží náš bulvár.Nakoukněme jim pořes rameno a přečtěme si,jaké že to dary letos předkládají na stříbrném podnose.
Jak se sluší a patří,první dar nám k nohám položí Václav.Bude určitě zabalený do novoročního projevu,převázaného třpytící se mašličkou a mezi řádky jistě najdeme decentní výzvu,kam máme tlačit naše poslance a senátory před volbou prezidenta.
Mirek má s darem podstatně víc starostí.Valí před sebou balvan ekonomických reforem a na postroji ještě táhne poloprázdnou káru na které sedí Melčák s Pohankou a hrají licitovaný mariáš,aby ji ušla dlouhá chvíle.Lidovci a Zelení "na oko"vypadají,že rovněž tlačí ze všech sil,leč občas některý hupne na káru,aktivně odpočívá tím,že se dá do kibicování.Zleva lítají klacky,které soustavně metají pod Mirkovy nohy socdemáci a komunisté.Dávají při tom pozor,aby některý neměl tvar bumerangu a prozatím se jim to daří.
Dar od Tondy lze nazvat když už tak pouze dárečkem.Sestavil horoskop jak to s náma bude v příštím roce.Když nic nestojí,stojí alespoň za přečtení:
berani - zkusí to hlavou proti zdi a když se nezadaří,požádají o dotaci na její zkrášlení /zkušenost viz umístění amerického radaru/
býci - budou tvrdit,že mají vysoko do koryta a tak se začnou houfovat a bučet střídavě na té či oné pastvině
blíženci - nakoupí modrou a červenou barvu,případně jejich odstíny aby byly po ruce kdyby bylo třeba
raci - spolehnou na svůj krunýř s pokud se jim směr jejich chůze bude zdát příliš stereotypní,udělají čelem vzad
lvi - budou řvát na plné pecky,že je bude slyšet až v Bruselu.Někteří se budou pohybovat po salonech,obklopeni skupinkami nezištných žen /panny,kororožky/,které se budou prohrabovat v jejich značně prořídlé hřívě nebo přímo hladit jejich holé hlavy,připomínající svou hebkostí poněkud níže položenou část jejich těla na jeho odvrácené straně.
panny - založí nadaci pro uspokojování potřeb panen nad 35 let /sexshopová lobby/
váhy - po prudkém poklesu levé misky bude patrný ještě chvíli další slabý pokles,který se zastaví buď aby stagnoval,začal vzestup nebo miska narazila na podložku.V posledním případě by začal obrácený proces.Jistě jste si povšimlí,že pokles má na misce vah vlastně plusové znaménko.
štíři - zůstanou věrni své pověsti.Budou hlavně vylézat z děr.Mrknou vpravo,mrknou vlevo a zase zalezou.
střelci - hojně se budou vyskytovat v mediích /odstřelovači/ a v parlamentu a senátu /použití ostrých avšak převážně slepých nábojů/.
kozorozi - v tomto nenápadném převlečení budou pokračovat po už dlouho vyšlapaných cestičkách,na jejichž konci je tunel a na konci tunelu se třpytí zlatá hrouda/možnost zákazek pro střelce/.
vodnáři - budou trpělivě chodit kolem rybníka,aby jim někdo neodpustil část vody nebo,nedej pámbu,dokonce nevypustil celý rybník.Žijí v něm kapři /momentálně i mentálně jich značně ubylo/,štiky /česká voda jim příliš nevyhovuje/,úhoři /vyskytují se také na tiskových konferencích,jelikož snášejí po určitou dobu pobyt na vzduchu/,okouni /okounějí na každém rohu a chodí pro podpory/,líni/výskyt viz okouni/,hlavatky/celkem se o nich ani nic neví,jen občas se mihnou na pět minut televizním bahnem nebo je vyhodí z renomovaného ústavu/,sumci/spokojeně si kroutí fousy a zaberou jenom na pořádné sousto/,perlíni/plavou v jednom přítoku s názvem blogy.novinky.cz/ a karasi/jeden plave v poslaneckém jezeře a zakuseje se do registrovaného partnerství/.Jinak je v rybníku bezpočet žoužele o nichž výše vyjmenované ryby tvrdí,že jsou to plevelné ryby.Cha,chááá.Čím by se asi dravci živili,kdyby jich nebylo.Už teď se požírají mezi sebou.
ryby - viz vodnáři
Dar od Václava stojí za zvážení,dar od Mirka za zděšení a zprávy Tondova zvěrokruhu za pohopouhé přečtení.Než však zvážíme,zděsíme se a začnou nás bolet oči vzpomeňme na některá přísloví,z nichž alespoň jedno vyhoví každému z vás.Tak jdeme na to: "Žádný učený z nebe nespadl","Nechval dne před večerem","Na každém šprochu je pravdy trochu","Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...","Lež má krátké nohy","Nikdy není tak zle,aby nemohlo být hůř","Třikrát měř a jednou řež","Kdo se směje naposled,ten se směje nejlépe","Kdo jinému jámu kopá...","Líná huba,hotové neštěstí".Vybírejte pečlivě.A co jsem si vybral já?No přece "Já nic,já muzikant!"
Kašpara,Melichara a Baltazara vedla k cíli hvězda a potkávali spoustu jásajících pastýřů,kteří vítali příchod nového spasitele.Tak to se těm našim nedaří,dary nedary.

Kapr na různý způsob.

19. prosince 2007 v 14:48
Nastal čas zamyslet se jak to uděláme letos s kaprem.Z uvažování na toto téma můžeme předem vyloučit masožravce,kteří rybí maso nemají za maso a smaží řízky jako každou neděli.To my,tradicionalisté,konzervativci a obdivovatelé jihočeských rybníků do toho půjdeme.Tak na jaký způsob?
Kapr vařený na modro.
Vezmeme ceny,zdravotnické služby a daně,vložíme je do kotlíku a už za krátkou chvíli můžeme sledovat,jak to v něm vaří.Mediálně přikořeníme,otevřeme skleničku s medem aby bylo čím mazat kolem huby.Dáváme pozor,aby obsah kotlíku nepřekypěl přes okraj a neopařil naše povážně klesající preference a proto ochutnáváme a podle situace zvyšujeme nebo snižujeme teplotu.Jakmile kapr změkne,zabalíme jej do jídelního lístku a opatříme poetickým názvem Labužnický pelmel.
Kapr na oranžovo.
Vezmeme vařeného kapra na modro,vložíme jej do parlamentního rendlíku,prudce zahřejeme a čekáme,až se začne kapr připalovat.Mírný puch je neklamnou známkou,že jsme použili ten správný recept.Vyštipujeme z kapra jednotlivé zčernalé kousky a dáváme ochutnat.Koštéři se šklebí a převlékají kabátky,potřísněné prskajícími budoucími výpečky.Vana,ve které měl být kapr k přípravě na oranžovo je prázdná.
Kapr na červeno.
Nevezmeme kapra,kapra netřeba a když už,tak jej udusíme na červené paprice.Lépe použít raka.Jednak po uvaření zčervená a jak známo kráčí tím správným směrem.Masa má sice poskrovnu,ale na každého se jedno klepeto dostane.
Kapr na černo.
Kousky kapra vařeného na modro,pečeného na oranžovo,červené klepeto a zelené nic skládáme na talíř jako puzzle,zalejeme rosolem a po vychladnutí lámeme a sytíme touto anirybouanirakem tisícihlavé davy.
Kapr na zeleno.
Nebude.Ani ryba,ani rak.Kapra vhodit zpět do rybníka a rak je chráněn.Při dopadu kapra do rybníka se po hladině rozběhnou větší a větší kruhy.Ty nám budiž náhradou za chutnou večeři.Až kruhy zmizí docela,obraťte zrak k louce,která v tuto roční dobu neskýtá ani pastvu pro oči,ne tak pro žaludek.
Nuž nepropadejme panice.Dva rybáři,jeden zkušený a druhý zkoušející už rozhazují sítě a tak se možná dočkáme i sólokapra.

Expedice oksroN naděluje

16. prosince 2007 v 6:42
Rok s rokem si podají ruku coby dup a předtím máme Vánoce.Expedice na ně narazila v roce 2005 věřte nevěřte v červenci,když si zkracovala cestu přes Finsko a Švédsko zpět do Norska z návštěvy Kirkenes.Ano,v Rovaniemi.
Zašli jsme na tuto poštu,kde je možno poslat blahopřání k Vánocům i několik let dopředu a prý vždy dojde včas.
Neváhal jsem ani chvíli,vstoupil a "zlámanou" finštinou jsem požádal o zaslání pozdravu čtenářům mých budoucích blogů.Přijali bez reptání balíček fotografií a ty před několika dny došly na vaši adresu.A tak si je můžete prohlédnout jako dárek k letošním Vánocům.Jsou zabaleny do trošky povídání a chtějí nevtíravým způsobem vklouznout škvírou pode dveřmi do vašeho svátečního domu.
"Za hory,horečky,zahnal jsem ovečky,běž mně milá pro ně,mňa boĺá nožičky"... zpívá se v jedné valašské písničce.A tady v Norsku je oveček nepočítaně.Tyto dvě si zřejmě chtějí popovídat,jak už to u oveček chodí.Než to povídání skončí budou stíny určitě až na druhé straně údolí a tak máme čas se trochu porozhlédnout.
"Chodníčkem blíž,cestičkou spíš" mně napadlo,když jsem na odpočivadle vedle asfaltky pozoroval,jak si ovce dovedou vyhledat stín před ostrým,i když večerním sluncem.Mrkl jsem vpravo a bylo mně jasné,že se dívám na původní cestu,používanou před desítkami let.To ovšem Norsko ještě patřilo do skupiny chudých evropských zemí,ropa netušila,že jí vezmou míru a turistický ruch byl ještě v bavlněných plenkách.
Byly,žily dvě krasavice pěkných,zaoblených tvarů,popíchaly se na růžové keři a teď tady spí a čekají na svého prince.
"Policajt jdou,jdou,jdou,na mně si nepříjdou"... neplatí už dnes ani v Norsku.I když tu mají policajti podstatně méně práce než u nás,pracují dokonce v trojicích.
Když měsíc rozline,světlo své po kraji... tu za polárním kruhem v červnu a červenci neplatí.Vládne slunce a parádně.A Petr to ví a užívá si to.
Škoda,že nemám po ruce verše,které chtěl Petr napsat a uchvácen sílou okamžiku,oněměl.
Zátoka poseta kousíčky zlata,obloha sluníčkem rozesmátá a objímá nás krása,v níž klíčí naše spása.
"To snad není pravda".Moderní budova kostela v areálu Vikingského muzea v Borgu na Lofotech kopíruje skoro přesně horu v pozadí.Pane architekte,klobouk dolů.
"Roztrhaná chalupa,vítr do ní fouká"....Kdysi byla domovem,z komína voněl kouř březovým dřevem a z plotny smažený losos.Tradice velí NEBOURAT!Nestavěls,nebourej.A tak vedle vždy dřevěné vilky stojí opodál stavení po prapradědečkovi.Úcty hodné!
"Šly panenky silnicí" a my je potkali ve městě s neobvyklým názvem Mo i Rana.Krásné domy,vyšperkované ulice a všude plno květin.Panenky nám ukázaly cestu k fjordu a slibovaly překvapení.Tu je.
Tento ztrážce pobřeží vzhlíží panovačně k Rana fjordu a přitom si zapoměl nasadit klobouk a tak jeho hlava je poněkud pomazaná,což mu ubírá na důstojnosti."Jelene,oči máš zelené"...a potkat tě na rohu ulice v Trondheimu není nic neobvyklého.Potkal jsem tě tam už po několikáté a vždy v dobré náladě.Kolegové si obvzlášť prohlíželi tvoje parohy."Tam za vodou v rákosí"...není ukrytý prám,ale vodní svět se svými zvláštnostmi,proměnami,obyvateli a korálky nedotknuté přírody.
"Až ráno,až ráno,až bude bílý den"...zní kempem jako ozvěna na noční radovánky těchto dvou "ponocných" a vypadá to,že je tak honem nedostaneme na kutě.
"Život je krásný,daleko od lidí"...a v Norsku zvlášť.A my to už víme.A šetříme si penízky i dovolenou a vyměňujeme je za čtrnáct až dvacet dní pohody,sladkého nicnedělání,tuláctví po světě příjemného ticha,světlých nocí,hučení peřejí a vodopádů,střídmého jídla a nestřídmého soužití s přírodou.A když si tiskneme ruku s novým rokem už vzápětí začínáme psát další itinerář....
A je řada na vás.Že na to nemáte?Co takhle típnout poslední cigaretu.Kalkulačka vám potvrdí,že za rok máte celou částku na "čundr" po Norsku pod střechou.Že nekouříte?Co takhle zkusit hod do dálky nenasytným mobilem,nebo jej alespoň "přidusit" natolik,aby nespolkl tolik tisícovek?Pár by jich určitě zbylo a když by se z konzumace škrtly dvě piva denně,vyšla by opět kýžená částka.A kdo nemá chuť vzdát se těchto "rozmařilostí" pak je tu ještě možnost nějaké té fušky.
A když se trochu porozhlédnete,dáte dohromady partu,jako je naše.Ta právě nastoupila k slavnostnímu přání vám všem,lidem dobré vůle,aby vaše Vánoce byly ve zdraví,štěstí a všeobecném veselí.Nemračte se,nenaříkejte,neutápějte se v závisti a sázejte na přátelství.A zítra bude krásný den.....

Dárek pro psa

13. prosince 2007 v 17:17
Štědrý den přede dveřmi,potím seznam dárků a vyhlížím z okna,kdy už konečně zklidní krajinu to bílé pápěří,které má dodat Vánocům ten správný šmrnc.Na Ladově návsi vpravo na stěně pobíhá pejsek a tváří se jakoby čekal,kdo mu hodí jitrnici.To psisko mně inspirovalo.Připisuji do seznamu dárek pro kolegu a hned listuji ve všech složkách a ne a ne ho najít.Konečně.Exkluzivní bouda pro psa,už podle střechy zaručený export a pracuje se na jeho úpravě.
Už na první pohled je jasné,že to není bouda pro nějakého podvraťáka,ale pro pořádného hafana,který si libuje v komfortu a pohodlí.Stylová střecha,která se po dešti zazelená,nikde žádný řetěz a tak se o obyvateli nedá říci,že lítá jako urvaný z řetězu,prostor uvnitř skýtá dostatečný prostor i pro případnou fenku,rovněž tak výběh,parta právě montuje osvětlení a vyhřívání pelechu,dojde i na kolečka a tak bude možnost přejíždět z Čech na jih a zpět.Vybavení,které nevidíte: pravý zadní roh /WC/,uvnitř prostřeno pro strukji,copatý bochník chleba a po ruce je i láhev vína ze Slovenské Gorice.Ve spíži je připravena mouka,ovesné krupky a všechny možné pochoutky ze zabíjačky.Na stolku notebook s domovskou stránkou "blogy.novinky.cz".Co víc si přát?No aby dárek došel do správných rukou.Haf,haf.

Vánočka s rozinkami

12. prosince 2007 v 6:48 | Old Boy
Tak jsem prolistoval spoustu stránek v novinách, časopisech, na internetu a kdoví kde ještě a o vánočce s rozinkami se píše všude, ale nikde ani jeden recept, jak ji upéct tak, aby chutnala všem. A tak jsem šáhl mezi moje osvědčené recepty a máte možnost si vybrat:
Vánočka po starosvětsku.
Zajdeme k mlynáři pro pytel mouky, cestou se zastavíme u žida pro kilo cukru ,sesbíráme vejce na kurníku, nalejeme smetanu do máselnice a 15 minut ztloukáme. Hotové máslo ponoříme do chladné vody ve sklepě aby vydrželo čerstvé a počkáme, až přijdou děti ze školy. Jakmile se přestanou dohadovat o to, kdo má větší krajíc a víc bramboračky na talíři, ženeme je do práce. Mařku pošleme pro kvasnice, které jsme zapomněli koupit /dítěti spíš dá žid na dluh/, Pepa utíká do sklepa pro hrnek mléka a máslo, Matěj rozbíjí vajíčka do dřevěné mísy, Lidka přisypává mouku a špetkuje sůl, Pepa už je zpátky a přihřává mléko na plotně, přiběhla i Mařka a drobí do mléka kvasnice a ukrajuje másla, Francka ječí, že chce obsah hrnku vylít do mísy a je jí to dovoleno. Na řadu přichází Tonda, který už chodí na měšťanku a má řádnou páru. Míchá a míchá, až skákají bubliny. Jarek a Filoménka čekají až těsto vykyne a budou moct šoulet "hady", z kterých maminka uplete vánočku. Když tatinek přišel z práce a usedl ke stolu s krajícem chleba a talířkem na bramboračku, byla už vánočka dozlatova upečena a tatínek maminku poplácal po zadku a řekl:"Tož maminko, ta bude!"A byla. Na Štědrý den po protrpěném půstu dostaly děti po dvou tenkých kouscích vánočky a na tatínka s maminkou zbylo po jednom.
Vánočka po socialisticku.
Ze spíže doneseme mouku, sůl a vejce a nasypeme vše do připravené mísy. Pokud jsme vysypali i vajíčka, musíme z mísy vyndat skořápky.Počkáme až se vrátí Péťa s Jednoty, kam jsme ho poslali pro máslo a rozinky. Rozinky nebyly a máslo naštěstí právě přivezli. Lenka je v Pionýru a Radek se učí básničku "A hrdý buď,žes...". Maminka si povsteskne, že už toho má od pěti ráno až až a před chvílí přišla z práce. Zamíchá těsto, nechá vykynout a nacpe je do formy a ještě chvíli počká, než vánočku vyklopí na plech a vloží do trouby. Za půl hodiny je jak zlatem malovaná. Když tatínek přišel z práce a zasedl ke stolu s talířkem vonící polévky a z kuchyně dávala vůně tušit vepřo, knedlo, zelo, na kredenci chládla vánočka a tatínek pochválil: "Tož maminko, už teď mám na ni chuť." A skutečně. Na Štědrý den ráno si po uzeném s křenem pořádně zakrojil a připoměl: "Ne aby tě napadlo tahat děti do kostela. Už tak mám v práci průser, že nechci vstoupit do milice."
Vánočka polistopadová.
Vydáte se do obchodu a nakoupíte mandle, rozinky, citonovou kůru a láhev rumu, pardon Tuzemáku. Mouku a máslo nekupujte, bude příští týden v Akci. Můžete nakoupit ovšem za výhodnou cenu pekáč, mašlovačku, plastovou kost pro Bobíka, cukřenku,domino atd.,atd. Až najdete ve schránce těsně před vánocemi leták s akční nabídkou na mouku a máslo /nepíši o letošních vánocích/, vypravte se znovu do supermarketu a zjistíte, že i vánočka je v akci. Nezaváháte a zbyl vám čas na 197.díl seriálu Velmi křehké vztahy na Letišti v růžové zahradě. Když tatínek přijel z práce, zaparkoval v garáži a usedl ke stolu se sáčkovanou polévkou a rýží se sojovým masem v duchu zaklel, pokecal lžíci a příbor a vyjádřil se k situaci při pohledu na nesklizenou vánočku: "Jako od maminky." Pak se ještě zeptal, kde je ten spratek Patrik, otevřel láhváč,šoupl nohy na konferenční stolek a naprogramoval ČT 1. Fííííí ha! Kluci v akci. Právě pekli vánočku.

První tři recepty jsem vyzkoušel. Podle prvního chutnala vánočka božsky. Ke srovnání sloužil krajíc chleba a brambory na loupačku. Chuť vánočky podle druhého receptu jsem ani moc nevnímal. Byl jsem mladý a byly jiné chutě. Ale už tenkrát jsem se těšil, že ochutnám vánočku podle třetího receptu. Dočkal jsem se. Výborně chutná, když se procházím našim městem a dívám se kolem sebe. Po jednom soustu mně narostla křídla a tak se toulám po Norsku, Finsku, Švédsku a mnoha dalších zemích, částečně spíš prstem po mapě než ve skutečnosti. V peněžence mám semtam díru a honem honem přemýšlím, jak bych ji zašill. Nijak mne nepřekvapilo, že občas kousnu do mdlého nebo připáleného místa. Polknu a těším se, že další kousek bude vonět rumem a mandlemi. Tak to je ta moje vánočka s mandlemi. Doporučuji také okoštovat.

Expedice oksroN na houbách

4. prosince 2007 v 6:13
Tak dnes vítám u displeje všechny houbaře a o tom, že je jich v Čechách,na Moravě a ve Slezsku habaděj nemusím nikoho přesvědčovat.Košíky plné hub jsou pravidelnými návštěvníky televizních obrazovek v určitých,předem neidentifikovatelných obdobích.Pokud známe příměr,že toho nebo onoho bylo "jako hub po dešti" nepřekvapí nás tvrzení,že houby rostou právě tenkrát.A když se přidá teplo,můžeme vyrazit.
Stejně tak v Norsku.Tam jsou podmínky ovšem daleko lepší.Prší co chvíli a v červenci a srpnu teplota vzduchu přímo vybízí k růstu bohaté úrody hub.Sběr hub je zde bezkonkurenční.Norové všechny houby naházeli do jednoho pytle,tvrdí o nich,že jsou jedovaté a tím pádem po nich ani pes neštěkne.Poslechněte si náš příběh z roku 2004,kdy jsme přijeli do našeho Kjellingstraumen Fjord Campu a při vystupování z auta jsem přímo šlápl na statného kozáka a vedle něj se potulovalo,nelžu,dalších sedm kozáčků.Tato událost předznamenala celý náš čtyřdenní pobyt v kempu.
Do kempu jsme i v tomto roce dorazili po více než osmistech kilometrech v pneumatikách.Tuším jsme přejížděli z Trondheimu.Výskyt kozáků bezprostředně u auta poněkud narušil uvítací ceromoniál a majitel kempu pan Olsen nás zavedl k chatě pro nás už jako vždy rezervované.
Poděkovali jsme lámanou českoangličtinou,předali tričko a čepici,plastovou láhev Dobré vody /kamufláž/,střihli si,kdo byde spát v chatě a kdo před ní a podle toho rozdělili věci z auta.A pak by nás už nikdo neudežel ani na řetězu.Vyrazili jsme na houby.
Když jsem ušel padesát metrů nabyl úlovek již takového počtu,že vyvstal problém,kam s nimi.A tak jsem se vrátil na cestu,pochlubil se kameře a zamířil do chaty,kde kuchyň skýtala všechny možnosti pro vznik chutné krmě,zvané smaženice.
To už se trousili i ostatní a předváděli svoje nejpěknější kousky.
Jednoho praváka přidal také náš specialista na Dánsko.
Znáte to.Když se na houbách daří,přestanete vnímat všechno ostatní a jste přímo posedlí lovem,za chvíli přestanete houby okrajovat,když už není do čeho sbírat,začnete dělat hromádky /hub/ a zapomenete úrodu dokumentovat.Přesně to se nám stalo a tak na stole je jen pár kozáků a křemeňáků z prvopočátku,kdy jsme byli ještě při smyslech.Po půl hodině byl stůl málem pokryt a vášeň nasycena.Kdo tak asi měl zbavit hladu vyhladovělé členyExpedice?Určitě jste uhodli a pokud ne,bude to patrné z následujícího textu.
Hoši,nakaženi loveckou vášní dílem zalehli,dílem si odskočili na tresky do fjordu necelých sto metrů za chatu.Než jsem očistil houby a rozhodl,které budu připravovat hned a které budou muset posečkat v ledničce,přinesl Petr vaničku s treskami již vykuchanými /?!/ a játra skončila na talíři.Obojí jsem uložil v ledničce a připravil klasickou smaženici v množství,které pojal kastrol o průměru 30 cm a síle vrstvy hub 12,5 cm.Vejce,která tehdy nefigurovala v našich zásobách přestala figurovat i v zásobách majitele kempu.Toho zajímalo k čemu tolik vajec /6ks/ a tak jsem jej za odměnu pozval do kuchyně ochutnat.Tvářil se jako delikvent před soudní stolicí a úsměv mu ztuhl na tváři.Jako dobrý kamarád nemohl hodit zpátečku a tak jsem do něj dostal dvě lžičky smaženice.Pochválil,jak by ne,ale ihned se odporoučel."Povinnosti volají" naznačil rukama a byl fuč.
Zpracování hub z ledničky pokračovalo příští den.To předznamenala šťástná náhoda: do kempu přijel pojízdný prodavač potravin,Sám,chcete-li Laponec /obojí je správně/ a nabídl nám svůj artikl.Petr pravil,že mu připomíná tex písně "Já jsem švarný,já jsem švarný..." a jal se s ním vyjednávat.Což vejce,těch měl dost,krásně bílá,velíká a podobala se jako vejce vejci.Cena za kus nás však vyvedla z míry.Poměr jedno sámské vejce = tucet českých vajec nás šokoval.Šokováni byli i kuřáci a to je co říct.Když došly zásoby a vajgly přestaly chutnat kupovali dvacítku cigaret za našich 350 Kč.Smlouvání jak vidíte z fotografie nemělo úspěch a tak jsme přece jen se zaťatými zuby plato 30 vajec koupili.V poledne jsem připravil krmi podle už osvědčeného receptu z minula a rád se o něj s vámi podělím.Tak tedy:
Houbová smaženice na tresčích játrech: do již zmíněného kastrolu /jiný nebyl/ dáme přiměřeně rostlinného tuku a na něm zesklovatíme 2 až 3 větší cibule a jednu hlavičku /nezaměnit se stroučkem/ rovněž na drobno nakrájeného česneku.Přidáme misku čerstvých tresčích jater a v několika minutách je orestujeme.Tresčí játra začnou velmi silně pouštět tuk a proto je nutné směs cibule,česneku a jater z pánve přemístit do připravené misky.Na pánvi,kde jsme ponechali trochu tuku pak smažíme cca 2 kg nakrájených hub tak dlouho,až se skoro všechna voda odpaří,přidáme 10 vajec,důkladně promícháme a počkáme,až se vejce z tekutého skupenství přemístí do skupenství alespoň trochu pevného.V tomto okamžiku z misky přemístíme na pánev orestovaná játra s cibulí a česnekem,přidáme sůl,koření,zvané Sedm pepřů,krátce prohřejeme a provedeme poslední ochutnávku,kterou jsme v průběhu přípravy použili již několikrát."Hotovo!" voláme ke stolu a servírujeme na jakýchkoliv miskach,papírových táccích,plastových talířcích a vůbec na všem,co je po ruce.Jako přiloha poslouží cokoliv chlebem počínaje a rýží konče.Výsledek práce kuchaře nejlépe vyjádří ten,který jako poslední získal zbytek smaženice v kastrolu a důkladně ji vytřel chlebem,případně přímo vylízal.
Houby nás provázely ještě několik dní a vlastně nerostly až na lodi,kterou jsme pluli do Německa.Vyskytovaly se i na výšlapu,na který jsme vyrazili příští den.Kolem kempu máme už svoje místa,kde se vracíme na místo různých činů a hlavně vzpomínek.Jedním z nich je jezero v horách,ke kterému se dá dojet autem,protože je tam kaskáda vodních elektráren.A od jezera je pak možný několikahodinový výšlap do nitra hor.
No fakt,nic není přikrášleno.Tak to jezero v tuto dobu a za tohoto světla skutečně vypadalo.
A tak když se chtěl šéf pochlubit dalšími houbami,které našel dva metry od břehu,neuspěl.Oči nás všech se vpíjely do každého detailu této nezapomenutelné scenerie.
Výšlap stojí za to.Tři hodiny nahoru,dvě hodiny zpět a zážitek na mnoho let.Bludných kamenů v krajině jako máku v makovici,ostrůvky štíhlých bříz,sněhová pole,kaluže,jezírka,jezera.
A milá překvapení.
Možno posedět v křesle,na které by se vešla celá Expedice a meditovat nad smyslem všehomíra.
Chodníčkem k jinému jezeru spanilým lesem,kde lidská ruka si neříká pane a člověka potkáte jen zcela náhodou.Ticho se prolíná s kudrlinkami ptačích not a vodní zrcadlo neskryje ani jednu vrásku krajiny.
Umíte se pozorně dívat?Tak určitě odhalíte pod stříškou z kamene onoho strážce jezera v nazelenalé ušance jak se na vás tázavě dívá a čeká pár pochvalných slov.
Ještě jeden pohled a ubezpečení se slovy básníka: "Já se tam vrátím".Od té doby se tam vracíme skoro každý rok.
I já se vrátím s nějakým tím vyprávěním a fotkou,abych se vloudil do časů pohody a vánočního klidu ve vašich domovech.