Listopad 2007

Expedice oksroN na Atlantické cestě

29. listopadu 2007 v 6:17 | Old Boy
Když už jste jednou na Zlaté cestě Mezi Geirangerem a Andalsnes bylo by přímo hříchem neprojet se po Atlantické cestě.První orientací je číslo silnice,jejíž část tvoří právě Antlantická cesta.Je to silnice číslo 64.Možná jsem vám neřekl,že město Andalsnes je kolébkou norského horolezectví a můžete zde navštívit velmi zajímavé muzeum horolezectví.Občas se i do naší party připlete nějaký ten horolezec,třeba předloni Pepa a ten šel při projíždění Zlaté cesty přímo do vývrtky.Projížděli jsme kolem Stěny trollů /Trollstigen/,která je převislá a položily ji na lopatky společně Norové a Angličané až v roce 1965.Celá oblast pohoří Romsdal,které při cestě máte jako na dlani je mekkou horolezců.Po Zlaté cestě jsme však už jednou jeli v některém z předešlých blogů a tak popojedem.
A nejdříve do města Molde,které bylo za druhé světové války zdevastováno německým bombardováním jako ostatně mnoho norských měst na pobřeží.Odtud už vjíždíme do oblasti s velmi zajímavou vegetací a po necelých sto kilometrech pokračuje silnice po soustavě mostů a mostků,které spojují mezi sebou desítky ostrůvků na úseků dlouhém bezmála 8 km.
jako houby po dešti
Napsal jsem,že mosty spojují desítky ostrůvků,ale když teď prohlížím a hledám fotky pro vaše oko,musím říct,že je jich bezpočet.A to jsme teprve na začátku cesty.
a jsme tu
Konečně i tento snímek to potvrzuje.Přijíždíme k soustavě mostů,které si vůbec nejsou podobné a tak na nich můžeme oči nechat.Krásně zapadají do krajiny,nijak neruší a jako by tu byly odedávna.Opak je ovšem pravdou.Jenom se pozorně dívejte na kvalitu silnice.
tady se to frčí
Je podvečer,dlouhá cesta za námi,před námi objednaný kemp,mírný,leč chladivý vítr od moře a představa,že po ubytování ještě stihneme ulovit nějakou tresku a doplnit tak "konzervovou" kuchyň o lahodné sousto.Přesto se však nemůžeme odtrhnout od šumění moře a nezapomenutelných výhledů.
vešli jsme se na parkoviště
Zastavujeme na parkovišti poblíž výhlídky,která ční do výše bezmála dvaceti metrů a šplháme na vrchol.Podařilo se.
je libo na výlet lodí?
A to je on,vrchol,který neodolal našemu snažení.Bez kyslíkových přístrojů s pouhou placačkou slivovice jsme na něm byli během pár minut.A tak jsme se mohli přesvědčit,že na výlet lodí už nepojedeme,jelikož právě vyplouvá. Zanotovali jsme"Už vyplouvá loď Jambí" a dívali se za ní,až zmizela za jedním větším ostrůvkem.
cesta není zarubaná
Z vyhlídky zpátky na parkoviště a pokračovat v cestě.Tam vpravo od hor na pobřeží je náš vytoužený kemp.Všichni potřebujeme dobít baterky.My,kamery,fotoaparáty i notebook.
břichatec
Trochu jsme se zhoupli,ale v osmdesátikilometrové rychlosti to skoro nebylo ani znát.Loučíme se s Atlantickou cestou a vymýšlíme různá přirovnání a potkáváme skupinu cyklistů v dresech,kteří pilují formu k budoucím závodům.Jedou směrem na Kristiandsund /pozor - nezaměňovat s Kristiansandem/ a pokud budete v těchto místech i vy,Kristiansund rozhodně navštivte.Budete překvapeni přístavem i dalšími zajímavostmi a můžete pak pokračovat třeba na Trondheim.
Hoši už z hladu uštipují kousky chleba a cucají k tomu kyselé bombony.Tak promiňte,musíme přidat plyn.

Holaj duša,pekla není

19. listopadu 2007 v 16:30 | Old Boy
Pěkně vypasení tlouštíci,ti malí,kteří vystrkují hlavičky z našich schránek na poštu,přes ty větší,kteří za statisícový peníz se na nás sladce usmívají z obrazovky až po ty s puncem renomovaných bank,ti všichni se vemlouvají do naší přízně a tvrdí,že za tisíc korun můžeme mít statisíce.Korunu tomu nasadili už snad třetím rokem v tomto předvánočním období a horempádem nabízejí půjčky na vánoční dárky.A že nachytají další desetitisíce a možná statisíce těch,kteří ve škole v matematice buď často chyběli nebo chytali lelky o tom není žádných pochyb.
Nedivím se tomu.Mají zářný příklad v deficitu hospodaření našich vlád,kdy si "konečně" ověříme,s kolikati nulami se píše jeden bilion.A konec konců jde jen o pokračování zakulacování částky zadlužení našich obyvatel na 700 miliard /pane bože,nemýlím se?/.
Takže vážení neuvážení spoluobčané.S chutí do předvánočních půjček,abyste svým bližním udělali na dva dny radost a případně jim v budoucnosti poskytli možnost poznat,co je to žalost.Trochu vám pomohu prolistováním útlé knížečky s názvem Česká přísloví.
"Opatrnost,matka moudrosti" ovšem na druhou stranu "Risk je zisk".Pravda "I mistr tesař se utne" a pokud si myslíte že "Těžko kozla dojiti" pak vám připomínám,že to exekutor dokáže obouruč.Pak bude "Dobrá rada nad zlato" a "Pozdě bycha honit"."Nějak bylo a nějak bude" zbude jako slabá útěcha a z "Holaj duša,pekla není" se vyklube pravý opak.
Šťastné a veselé!

Expedice oksroN a norská krajina

18. listopadu 2007 v 8:24
Rok s rokem se sejde a zase přijedeme do Osla nebo se vylodíme v Kristiansandu a nejvíce se těšíme na norskou krajinu.Expedice miluje norskou krajinu.Pepa je vysazený na hory,Jirka na vodu,Jarda je myslivec a tak hltá faunu,Jeník nespustí oči z moře a tisíce ostrůvků v něm rozsetých,někteří se shýbají k rostlinám a Milan nepřehlédne ani jeden dřevěný kostel v krajině.Ať jedeme kam jedeme,krajina nás obklopuje a láká,hladí,provokuje...
Jste mými hosty a co bych to byl za hostitel,kdybych nenabídl nějaké to dobré občerstvení.A mrkněme rovnou na hory.Je jich v Norsku bezpočet a není snad člověka,kterého by nefascinovaly.
Tak tady si v ranním slunci přišel na své každý z nás.To jsme byli tak 200 km před polárním kruhem a ovce,neodmyslitelná součást horských oblastí Norska zvědavě nakukukují,kdo zas se to courá tak brzo ráno po jejich teritoriu.
Vyjeli jsme v kraťasech.Chlupy na nohách nám však stojí v pozoru.
Sněhových polí je každý rok v červenci bezpočet.Někdy jsou menší,jindy větší,vždy však lákají k "sněhovým radovánkám".Lyže sebou netáhneme,ale koulovat se dá i bez nich a sjezd je možný po zadku na igelitové tašce.
Tam kde jsou hory,jsou i údolí.Z ledovců a sněhových polí vytéká neskutečné množství "čůrků".
které se spojují do bystřin,ty pak do říček a řek.To jste určitě nevěděli,cha,cha.
A co ten zákaz kouření na fotografii vpravo,ptáte se.Vesničku jsem "vyblejskl" z okna vlaku.To mně připomělo,že jsem vám asi neřekl,že v Norsku jsou kuřáci mimo mísu.Mnohde ani v její blízkosti nelze směšovat dva zcela odlišné smrady.Ale to jsem odbočil.
Krajina nabízí divoké peřeje,vodopády i zrcadla jezer.A protože jsou to mistrovské kousky,zdržím se komentáře.
Po krajině je roztroušeno desetitisíce samot,vesnice v našem pojetí neexistují a nahrazují je osady,které mají jen pár stavení v údolí a věnec několika dalších v horách.Jen tu a tam narazíte na městečko a velkých měst nad 30000 obyvatel je suma sumárum něco přes dvacet.Tady se živí lidé jak se dá.Obživu poskytují především kousky polí na rovinkách a pastviny na úpatí hor,na kterých se pasou krávy,kozy,koně a naše oči při průjezdu kolem.K lékaři až 50 km,nemocnice cca 100 km,lékárny posílají léky po řidičích linkových autobusů,obchody i 50 km atd.Žádné remcání.Zvyk je železná košile.
Tady se asi živí lidé prací v kaskádě vodních elektráren,ke které vede cestička vzhůru do kopce.
Rybářskými vesničkami je pobřeží moře a fjordů poseto.Něco dají ryby,něco turisté,také domácí zvířectvo přispěje a tak i tito lidé se podílejí na skutečnosti,že Norsko je se svou životní úrovní na špici v Evropě.
Kam oko dohlédme krásná krajina.A že oko dohlédne někdy až do vzdálenosti kolem 200 km pokud je na nějaké rozhledně nebo pod vrcholem vysoké hory,jako v tomto případě.Při výstupu na Gaustu /1883 m/ jsme předem věděli,že nás čeká,jak praví průvodce,jeden z nejkrásnějších výhledů.A díky počasí se to potvrdilo.
Tak to byla myslím ta správná tečka za dnešním vyprávěním a uznáte,že jsem dnes sáhl do archivu fotografií až na samé dno.Však mně to také trvalo.Důkazů o kráse norské krajiny tam však zůstalo bezpočet.

Přešlap

17. listopadu 2007 v 7:47
Skok do dálky,ke kterému se rozhodl Jarek Nohavica dosáhl rekordní hodnoty.Byl tu však,jak už to bývá,také nejeden přešlap.Bude tu řeč o tom,který ve svém textu popisuje Jaroslav Hutka.Udavač z Těšína/?!/.
Nejsem přítel překotných,účelových soudů a myslím si,že do této kategorie text pana Hutky patří.Zrovna od něj bych to nečekal.Stalo se.Informace,které pronikly na veřejnost o údajné spolupráci Jarka Nohavici s STB považuji za z části pravdivé a jejich závažnost za celkem málo významnou.Pomyslné misky vah,kde na pravé straně leží přešlap našeho nejlepšího písničkáře a na levé straně úzká,mnohaletá spolupráce a podpora minulého režimu celou plejádou zpěváků a umělců buď vůbec nezareagují,nebo se vychýlí na pravou stranu.A mohla by vzniknout nová píseň s názvem "Vyžírka z Prahy."Nevznikne.Napsal bych jej levou rukou,noty by doplnil můj vnuk.Je to prosté.Kdo jsi bez viny,hoď po mně kamenem!