Červen 2007

Expedice oksroN PLUS

28. června 2007 v 22:00
To je fofr!Sotva jsem zveřejnil poslední blog,hned následuje další.Připravil jsem vám v něm dvě překvapení s jednou fotografií,několika slovy a soutěží,protože přátel,kteří se zajímají o Norsko a i o osudy Expedice oksroN stále přibývá.
Tak tedy:dnes po třinácté hodině vyjela Expedice dvěma auty směr Oslo,Trondheim a za polární kruh do Bodo.Toto jsou oni.
nástup
Odjelo jich však pouze pět.Honzu přiberou v Brně a já s Janou máme letos z časových důvodů tu výsadu,že přes Kodaň a Oslo odletíme do Bodo až ve středu.To už auta budou v kempu Kjellingstraumen a jedno z nich nás odveze z letiště.A tak budeme všichni pohromadě abychom si užili pár dnů v kempu a pak hurá na slavnou pobřežní silnici č.17.
A soutěž?Je jednoduchá.Sdělte e-mailem na adresu: nostalgiafilm@seznam.cz jakou barvu trička měla Expedice oksroN v letech 2003,2004,2005,2006 a 2007.Prvních pět čtenářů,kteří správně uvedou barvy triček v jednotlivých letech,obdrží dvouhodinové DVD z Expedice oksroN 2005 s názvem PÍSEŇ SEVERU.Tak se snažte,já si jdu připravit kameru,foťák,různé propriety a realisovat nekonečně dlouhý seznam prací,který mně připravila moje žena.Zvládnout je mám za pět dní.Tak nevím.Co však vím určitě: V srpnu nashle.

Expedice oksroN rybařící

28. června 2007 v 21:02
Než jsem se tentokrát pustil do psaní,přelétl jsem v rychlosti stránky cestovních kanceláří,které vozí naše rybáře do Norska,abych nebyl úplně mimo mísu.Je jich hodně a nabízejí ještě víc.Samé nej.Nejrybnatější pstruhové a lososové řeky,největší ryby,nejseverněji položené rybaření,nejlevnější lov ve slaných vodách,který je až na pstruhy a lososy prakticky zadarmo atd.A když už na ryby jedete,dovezte pořádnou porci domů,připravíme,zamrazíme,přepravíme!Tak to není naše parketa.Pruty ssebou máme,to jo,ale patří mezi běžné vybavení tak jako na příklad dětský gumový balonek,kterým si hrajeme třeba na palubě trajektu jako malé děti.I ony slouží pro zábavu.Až na vyjímky,všichni drželi před šesti lety,kdy jsme poprve vyrazili do Norska,rybářský prut prvně v ruce.Žádné příručky,žádný trening,jenom oči na pozorování Norů ve věku od tří do sedmdesáti let,jak do fjordu za přílivu mrskají kovové rybičky a pak prutem poškubávají,aby za pár vteřin vytáhli na břeh kilovou tresku.Nebo tříkilovou.Jak se podaří.
šéf přemýšlející
Šéf to dobře vymyslel.Postupně jsme na rybách zakotvili vždy blízko opravdové kuchyně.První úlovek se kryl s první návštěvou v kempu Kjellingstraumen Fjord Camp.O něm bude ještě řeč,nechte se překvapit.Zde nás majitel kempu zavedl k fjordu,který se vyhřívá na slunci jen nějakých 200 m od chat,vysvětlil nám,jak prut složit,držet v ruce,navázat rybičku,vhodit do vody a nikoliv na břeh atd.Po půl hodině tenkrát šéf /jak jinak/ ulovil za soustavného cvakání spouští a vrnění kamery první tresku ne větší než sedmdesár deka.Zatím co my jsme pokračovaki v lovu,majitel kempu s ochotou jemu vlastní odskočil do kuchyně a za dvacet minut už volal: "Come in here,boys!".Neopakoval se biblický příběh s rybou a nysycením davů,ale sousto na každého vyšlo a bylo skvělé.Přirovnávat mražené tresky z našich supermarketů k této lahůdce nelze ani náhodou.A tak vznikl precedens.Kemp = rybaření ve fjordu.
zkušební provoz
Úspěchy v jednotlivých letech se stupňovaly.Aby bylo jasno.Do tohoto kempu jezdíme každý rok,protože je jednoduchý,rázovitý,levný,pohodlný a hlavně,zvyk je železná košile.Majitel je osamělý vlk,který se v březnu nedostane dál,než dvacet metrů před svoje obydlí,měl už při prvním setkání s námi velmi dobré znalosti o České republice,protože vzpomínál na Husáka,televizi Prima a pražské Jezulátko.Postupem let se značně propracoval a nyní pravidelně sleduje dění v Česku,chválí české tvarůžky a utopence,umí tři základní české pozdravy atd.Ale zpět k těm stupňujícím se úspěchům.Tak jo.Když jsme v kempu,a to bývá tak tři,čtyři dny,živíme se převážně rybami a tak se stalo každovečerním rituálem,že čast osazenstva mrská vodu a druhá část zpracovává úlovky a chystá krmi.Jak?Smažením,pečením,vařením.
kuchám,kucháš,kucháme
To koukáte.Očistit deset kilo tresek neni jen tak.Dá to pořádně zabrat a to nemluvím o tom,že občas některá "uplave" a musíte ji honit po podlaze.
Vložení obrázku
dnešní úlovek
Když se dílo podaří,výsledek zaručí,že se celá Expedice a přizvaní hosté nasytí na doraz.
servis
Smažení je ovšem nekonečné a výsledek rovnice jedna plotýnka+jedna pánev+dvě menší ryby=8 minut je nutno násobit počtem hladových krků.Jedinou radostí kuchaře je uždibovat kousky a zapíjet je pivem z plechovek,které nakupujeme za hříšný peníz.Holt smažení je smažení.A abychom nepropadli stereotypu,tak jeden norský recept,který je prý nejčastěji používán při úpravě tresek.
Vezmeme pětilitrový hrnec který neteče a nabereme do něj tak tři až čtyři litry vody,nejlépe z ledovce.Vodu uvedeme do varu na jakémkoliv zařízení,které je toho schopno a mezitím očistíme několik menších tresek /stačí vykuchat a vyloupnout oči/.Jakmile voda zabublá a dá tak najevo,že byla uvedena do varu sundáme ji ze zdroje tepla na připravenou dřevěnoou podložku,případně stůl,do vody vložíme ryby,vodu osolíme a počkáme cca 10 minut.Ryby jsou v takto odstavené vodě měkoučké a tak je opatrně vyjmeme na talíř,lehce pozvedneme ocasní ploutev a celá páteř jde od těla jedna radost.Norové považují takovou přípravu tresky za ukončenou a rozhodně ochutnejte,než začnete s další úpravou,která může spočívat v přikořeňováním různými druhy koření.Při takové úpravě posedíte,počtete si nebo pokecáte s nejhladovějšími.A dieta na vás zírá z každého sousta uvařené ryby.
S našim rybařením úzce souvisí jedna hvězná turistická lokalita.Je jí věhlasný průliv Saltstraumen,který je od našeho kempu tak 15 km a pokud odbočíte z E6 ve Fauske vlevo na Bodo a pak v Lodengenu opět vlevo na silnici č.17 /také o ní bude někdy řeč,protože je to turisticky nejatraktivnější pobřežní cesta v Nosku/,po dvaceti kilometrech tam dorazíte také,ale z druhé strany.
Saltstraumenské víry
Takový pohled se vám naskytne někdy kolem půlnoci a tak si ůpočkejte na denní světlo a vychutnejte si z mostu saltstraumenské víry se všim všudy.
pohled z mostu
Kousek se projdete po mostu a když budete skoro uprostřed,naskytne se vám tento pohled.To skalnaté pobřeží vlevo je obvykle doslova "poseto" rybáři a tak vás jistě napadlo,že tady je spojnice mezi tímto místem a našim rybařením.
Rozhodně nelitujte nejméně čtvrthodinku věnovat pozorování měnících se vírů a je-li právě příliv,překvapí vás obrovská hejna ryb,které unáší proud do fjordu a stovky racků,kteří obratně tahají z vody jednu ryby za druhou.
vírySamozřejmě vám nemohu zůstat dlužen vysvětlení,jak saltstraumenské víry vznikají.Turistické příručky tvrdí,že se díváte na největší mořský vír na světě.Vzniká,vidíte,to jsem vám zapoměl zdůraznit,při přílivu a odlivu.Průliv je široky asi 150 m a spojuje velmi dlouhý Skjerstadfjord s volným mořem.Při přílivu a odlivu jím proudí voda rychlostí 40 km v hodině a vzniká tak vír o průměru kolem 10 m a hloubce 5 m.Velikost víru je závislá na měsíčních fázích a jedna rada: v místním informačním středisku požádejte o přesný rozpis přílivu a odlivu a jste v suchu.
A takhle se nám dařilo jedné červencové noci.
jdeme na to
A protože jsme už zítra z kempu odjížděli směr Oslo,tresky "zakonzervované" ve stavu opracovaném leč osmaženém vydržely v ledničce tak dlouho,než nezbyla ani kostička.
bohatý úlovek
Dobrodružství kolem ryb neberou konce.Jen pohlédnětě na výpravu,které se dopustili někteří členové Expedice pod vedením norského přítele Thora.Jen příprava na tuto spanilou plavbu v nočních hodinách zabrala několik hodin.Šéf co chvíli zvedal po indiánském způsobu nasliněný prst za účelem zjištění kolik fouká a jakým směrem.
konečná fáze
Dobrá věc se podařila a dobrodružství bylo dokonalé.Vítr foukal směrem k pevnině a tak obavy z přistání někde na pustém ostrově se nenaplnily.
v půlném fofru
Naplnil se však pohár nevšedních zážitků,ze kterého členové Expedice rádi pijí plnými doušky.A naplnilo se i vyprávění o našem rybaření.Pokud jste dostali chuť na rybu,i třeboňský kapr je skvělý.

Expedice oksroN dosáhla vrcholu

12. června 2007 v 15:24 | Old Boy
Vybaveni ujištěním,že dosáhnout vrcholu je možné již v základním táboře,vydali jsme se tentokrát dobýt nejvyšší horu Norska,Galdhopinggen,která se chválí výškou 2469 m.Přístup na tuto horu je prý tak snadný,že lze přímo na vrcholu zřídit základní tábor.A tím je splněno kriterium,uvedené v úvodní větě.
Počátkem července se loudáme mezi Bergenem a Lomem a tak proč ne?V Helle jsme sjeli z trajektu a najeli na silnici č.55 a neuhli jsme z ní ani o píď.A byli jsme patřičně odměněni.
pohoří
Cesta je vpravo i vlevo lemována dvoutisicovkami a po pár kilometrech si můžeme vrcholky,kterých před námi vyrostlo jako hub po dešti,nebo lépeřečeno jako hub po ranní sněhové vánici prohlédnout a přiblížit díky technice,umístěné na vyhlídce.Přes techniku tu máme Milana a co neumíme,brzy se naučíme,případně pochopíme.I tady bylo poučení třeba,alespoň pokud se mne týče.
vyhlídka s technikou
Popojedem.Ovšem jen pár kilometrů.Bylo třeba znovu zastavit,protože Jenda si nevšiml,že Zdeněk,vyveden z míry pohledem na neskutečná panoramata,nechal na sedadle rozjezené tvarůžky.Jenda se na ně pohodlně usadil a jenom se trochu zavrtěl,byl doma.
odpočívadlo
Kraťasy jsme prali na tomto odpočívadle v tichosti po dobu 15 minut,sedadlo auta postupně několik dní a bezpočet hodin.Tu jsme také spotřebovali všechny intimspreje,které nám manželky nabalily.Nakonec definitivní tečku za problémem udělala lahvička s nápisem Moskovskie cvety,přídavek to od jednoho sovětského vojáka z vděku,když mně před dvaceti lety vnutil za mrzký peníz fén na vlasy.Prosím,abyste tuto příhodu dále nešířili,protože je to poprve,co jsem ji prozradil.Kromě nás čtyř,kteří jsme tvořili osádku tohoto auta to do této chvíle nikdo nevěděl.Tajili jsme to zejména proto,že tvarůžky byly součástí českých lahůdek,určených k večeru česko-norského přátelství,který každoročně v kempu Kjellingstraumen organizujeme.Jenda holt nevydržel a podléhl volání po domácí stravě.
dvoutisícovky
Trochu jsem pozapoměl na to,že jedeme po silnici,která,pokud věříte mým chabým až nicotným překladatelským schopnostem,se nazývá Národní turistická cesta.Skutečně si vyjímečné pojmenování zaslouží,protože od konce Lustrafjordu,který je orientován k městečku Skolden je těch zhruba devadesát kilometrů do Lomu opravdu vyjímečných.
hor bez konce
"Už tam budem"ozývá se z vysílačky a letmý pohled na hodinky říká,že je krátce po poledni.To "tam" je zřejmě místo,odkud by měla vyrazit výprava na Galdhoppigen.Skutečně přijíždíme za chvíli do vesnice a už před ní hlásají tabule možnost několika kempů.U prvního zastavujeme.Pěkný.
drahý kemp
Ale drahý.Děkujeme a popojíždíme.V dalším kempu v rychlosti zaplatíme dvě chaty,každá pro čtyři osoby a jako bonus si přidáváme tři přistýlky na podlaze.Nervozita stoupá a tak se není čemu divit,že z báglů mizí pouze vybavení na následující výstup.No výstup.Část cesty je možná ještě autem za patřičný poplatek a pak opravdu už po svých.V chatách jsou zavazadla a vybavení naházená páté přes deváte a nad tím smutně sedím a přemítám,proč jsem byl tak vyznamenán a mám se postarat o večeři,která prý po návratu bodne.Jakby ne.Někdo se poškleboval,že stejně zapoměli vzít ssebou nosítka.Kretén.
To co nyní následuje,vzniklo z vyprávění těch,kteří na Galdhoppingen vystoupili i těch,kteří se o to pokusili.Obojí: žádný problém!Tak se pojďme podívat.
základní tábor
V "základním táboře" jsou skoro všichni,někteří se ještě courají na chvostu.Dobytí nejvyšší norské hory Galthopiggen bylo pojato ryze nacionalisticky a Janík ani neprotestoval,že byla použita pouze česká vlajka.Starý Čechoslovák!
kupředu
To se vám to směje.Prozatím jste jakžtakž v suchu,ale příjdou horší časy.No co jsem říkal.
břečka
A nepomůže ani snaha,natrénovaná ve dvaceti letech v skoku do dálky.Že,Jirko?
skokan
Že jim teče do bot údajně ani nevnímali.Není se čemu divit,stačí se porozhlédnout po okolí a kdo by se zabýval takovou malicherností,že může nastydnout.Konec konců medicína byla v placaté nádobě pernamentně po ruce a počítám,že ji měli naši "horolezci" častěji v ruce,než kameru,kterou jsem jim dal ssebou.
odpočívadlo
Objevují se ledová pole,která nevědí,jak se mají tvářit.Je tu teplota kolem 15 stupňů,voda se však určitě blíží k nule.A je opravdu osvěžující.Napít se vody z jezera,potůčku či řeky v této oblasti a oblastech odsud na sever,nevěští žádný problém.Doporučuji však nesplést si jezero s fjordem.
balzám pro oko
A tohle není hospoda,ale horská chata,která poskytne unavenému tělu vše potřebné včetně informací,jak dál.A pozor.Jsou tu zvyklí i na Čechy a když tak cestujete po světě,potká vám málokdy informační nápis v češtině.
varovná cedule
A že to varování neni jen tak,dokazuje následující snímek.
záchranáři v akci
Po půl hodině je nasnadě,že to,co jsme ve vybavení zapoměli vzít ssebou,jsou lyže.I pod červencovým sluncem by tu bylo možno vytvořit hezkých pár lavórů a možná i cesta k vrcholu by byla,alespoň pro některé,snazší.Pozdě honit bycha.
zapoměli jsme lyže
Vrchol se zřejmě kvapem blíží a Vojta už netrpělivě k němu vzhlíži.Čas je dobrý,nikdo však hodinky nesleduje.Odhadnout čas podle slunka je tu maličkost.Pokud je zamračeno,je to problém.
už vrchol?
Když se otočil,viděl kolem sebe jen hrstku statečných.Dopadlo to jako v parlamentu,vznikli odpadlíci,kteří ovšem v tomto případě nediktovali další postup.A ten byl už rychlý.Na vrcholu,pokud mám pravdivé zprávy,stanul Pepa a Jirka v podvečeru onoho dne a vrchol se jim odměnil výhledem,na který jen tak nezapomenou.
na vrcholu
Třeba tenhle.
pohled z vrcholu
Nebo tenhle.
vrcholný pohled
No když se tak na ty fotky dívám,cloumá se mnou vztek.Kdyby nebyli zapomněli ta nosítka,mohl jsem také dosáhnout vrcholu.Pepa s Jirkou by mně nesli a já bych mával vlajkou.Teď už jdou dolů,o ostatních ani slechu,ani dechu.Mají patřičný náskok.Nebo že by uvízli v tomto horském doupěti?horské doupě
Slunce si zas hraje s krajinou a to je známka,že končí večer a blíží se kouzelná noc.
sluníčko nezapadá
No a v tuto dobu se všichni objevili v kempu,vrhli se na gulášovku a šest dní starý chleba,dorazili se těstovinami se vším,co bylo po ruce,zuli boty,dali je k plynové troubě,aby brzy uschly a na hygienu jsem se ani nevyptával.
Ráno bylo skutečně moudřejší večera.Bylo nemoudré sušit boty u plynové trouby.Postupné vyměňování bot skončilo fiaskem pro ty ,kterým nohy urostly do nejvyšších čísel.Na ně se pochopitelně nedostalo,protože se boty seschly o jedno až dvě čísla bez rozdílu jestli byly pořízeny s renomovanou značkou nebo made in Wiet-nam.
Znovu jsem je vydatně nakrmil a pokud jste to dnešní povídání přečetli,i vás.Tentokrát však spoustou fotografií.Nevadí?

Expedice oksroN mezi Trolly

8. června 2007 v 6:57
Jedeme si po silnici č.63 nazývané Zlatá cesta z Andalsnes do Geirangeru a její nejúchvatnější části - Cestě Trollů/Trollstigveien/.
pozor Trollové
Hned za výstražnou značkou "Pozor Troll" nás vítá uvítací trollí výbor.
uvítací výbor
Plynulou češtinou:
"Dobrý den.Vítejte v naší zemi a dovolte,abychom se zeptali,z které oblasti České republiky jste přijeli."Jsme překvapeni."Z Moravy",ujelo Petrovi."A z kterého kraje,prosím?"Překvapení narůstá."Tož,my zme Valaši" vypíná prsa Jura."No ano,slivovice.Moment."Nebylo slyšet,že by v Trollech nějak hrklo nebo co,ale pokračovali plynulou valaštinou.Až mnohem později jsme se dověděli,že jednou z vlastností Trolů je umění mluvit všemi možnými jazyky a dokonce i nářečími.
"Tož to si budem dobře rozuměť"střihl valaštinu jako s partesu jeden z nich."Istě nevíte,co zme zač.Jak nám říkajú ste si pámbu zaplať už jistě přečetli a tož mňa huba nebude tak boleť.Narodili zme sa v hlavách našich předků už je temu moc dávno a od tej doby sa túláme po horách,lesoch a aji od dědiny k městu.Najdete nás,gde sa podíváte,ale nic neuvidíte.Tož uvidíte,ale enem na obrázkách,v obchodoch,gde si strýc kúpí neco,čím by sa moh pochváliť,až sa vrátí z Noska,v televizii,na pivě,na klobási,před hospodú a kdoví gde eště.Ináč zme neviditelní.Ste už v naší Zemi a dávajte pozor,aby sa vám neco nestalo.Nekeří dyž jedú týma serpentýnama navrch majú púlky přitlačené k sobě,aby sa strachy ,šak víte co.Ostatní si přečtěte na tejto ceduli"ukazuje nosatý Troll na tabuli u silnice "a tož sa mějte."
Díváme se údolím směrem k sedlu,které je o osmset metrů výš mezi dvěma patnáctistovkami a z části vidíme,z části tušíme oněch pověstných jedenáct serpentin,které jsou postrachem všech motoristů,kteří projíždějí po Zlaté cestě.No nic.Zařadíme dvojku a vyjíždíme.Povahy měkké konzistence se raději dívají na špičky bot,ale za chvíli jim to přece jen nedá a sledují tu nádheru vpravo,kde se vzdaluje zelené údolí s řekou uprostřed,i tu nádheru vlevo,kde z horských stěn pohoří Romsdal padají malé i velké vodopády.Ze zatáčky zvané Bispesvingen /Biskupská/ máme město Andalsnes jako na dlani a můžete zavzpomínat na návštěvu Horolezeckého muzea.Ostatně Andalsnes je považováno za jedničku norského horolezectví.Převislou Stěnu Trollů /Trollstigen/ slezli Norové a Angličané až v roce 1965.Přihořívá.Před námi se objevuje koule vodní tříště,která vzniká nárazy vody vodopádu Stigfossen na most,přes který projedeme k závěrečné etapě stoupání.Řveme nadšením a možná i strachem.Pět minut a jsme v sedle Stigora tedy v cíli našeho dnešního snažení.Ani nedýcháme.
serpentiny
Tak to že jsme projeli?Kabrňáci.Hlava se nám točí ze všech těch pohledů kolem dokola.Jsme u jezírka,kterému dávají napít okolní zasněžené vrcholy hor a které naopak hasí žízeň u něj začínajícího vodopádu.
jezírko na sedle Stigora
Kousek vlevo je cedule,na které jsou nalepeny nálepky se značkou snad všech států v Evropě, které jinak slouží k označení příslušnosti automobilů.Mezi nimi jména hloupých,které se vyskytují po celém světě na všech sloupích.A když popojdeme několik desítek metrů k chatě Trollstigheimen jsme vlastně už na vyhlídkové cestě,která končí terasou.
k vyhlídce
Pro ty,kteří zápasí se smyslem pro orientaci ještě jeden snímek cíle - vyhlídkové terasy.
ještě pár schodů
Slunce a mraky míchají stíny do neskutečných koktejlů a jejich chuť je víc než fantastická.
slunce kouzlí
Počasí je dnes na kraťasy,jako je ostatně na počátek červěnce obvyklé.Je přes dvacet stupňů a pokud se nám chvějí kolena,tak to jen při pohledu do výšek nad námi a propastí pod námi.Není nám jaksi do řeči a kocháme se a kocháme....
Půlhodina a dost.Oksronovské stádo se rozprchlo a každý míři za svým cílem.Petr mne ovšem vehnal do úzkosti.
bobřík odvahy
Cíle jsou různé.Od hledání toho pravého suveníru až po dvouhodinovou tůru na sněžná pole.Kolem se pohybují rafťáci,a podívejme,tamhle ti mluví česky."Ahoj kluci.Kam v tom parnu?" navazaje rozhovor Zdeněk."Dem si lízat rány,volové,ten kámen,na který sem narazil kokosem,nebyl placatej."Skutečně nebyl.Šrám na čele málem od ucha k uchu vydává jasné svědectví.Další hovor směřuje že je tady fajn,kdy jedeme domů,jestli nepadl Paroubek a že nás povozí na raftech.S díky rychle bereme roha.
Pár hodin a tolik zážitků.Dnes jsme tu už potřetí a rozhodně není všem dnům konec.Začínáme být na tomto místě Zlaté cesty závislí.Tak popojedem směr Geiranger a zastavíme v kempu,dáme tělu co jeho jest a uklidíme to,co už nepotřebuje.
směr Geiranger
A teď mně omluvte,musím pokračovat v itineráři pro Expedici oksroN 2007.Držte mně palce,brífing je už v sobotu.

Horká jehla,špatná jehla.

6. června 2007 v 8:32
Vezme li krejčí do prstů horkou jehlu je možné,že se popálí a ze saka,na které přišívá knoflíky se začne kouřit.Zrovna to se stalo Honzovi Vyčítalovi a ministryni Vlastě Parkanové."Před třemi dny mně napadlo.."svěřuje se Honza novinářům a popisuje,jak ve spolupráci s mrštným Karlem Wágnerem celou píseň "Dobrý den,prapore hvězd a pruhů..." nahráli.Honza napsal text a použil melodii z oslavné písně Dobrý den majore Gagarine,která vznikla v roce 1962 v dílně Gustava Broma a jejímž autorem je Jaromír Hnilička,jako poděkování za vstup prvního člověka do vesmíru.Bývalý ministr kultury Jandák ji nazval "starou socialistickou peckou."Jiná verze praví,že nápad byl paní ministryně.Že by tak významná a všeobecně oblíbená žena měla tak slabou chvilku.Měla a přidala se svým jistě sympatickým zpěvem k poslední sloce.
Zářný příklad,že cesta dobrých úmyslů je dlážděna kočičímí hlavami,z nichž mnohé vyčnívají natolik,že lze o ně zakopnout.A tak se paní ministryně ocitla pod palbou kritiky a sama přiznává,že "mám průšvih."Novináři spolkli tuto lahůdku s obrovským apetitem,komerční rádia vymýšlejí další texty,opozice v parlamentu vyzobává z natvrdlého koláče třešničky a žongluje s nimi ostošest.
Pravda,za pár dní tento šumivý bombónek vyšumí do ztracena,ale dnes a v tuto chvíli se národ baví a prezident Bush si někde hluboko pod svými zavazadly možná veze na CD anglickou verzi písně,která obletěla celou naši republiku mnohokrát na nejrůznějších křídlech a možná nebude stát Američanům ani za přehrání,tak jako nestojí náš prezident Klaus Topolánek za nehlédnutí do Naučného slovníku.I srandou živ je český člověk,nebo zejména srandou?