Květen 2007

Expedice oksroN se baví

30. května 2007 v 9:08
Ne jenom hltáním kilometrů a přírodních krás Norska živ je oksroNista.Když dojedeme do našeho "domovského" kempu v Kjellengstraumen pár hodin oddechneme a nastává časové bezvládí.Dvacetčtyři hodin,což i tady reprezentuje jeden den,se slunce předvádí nebo hraje na schovávanou a semtam sprchne,vítr je vlídný a když už se dají s deštíkem dohromady,pak je tu světnice vzdělávání mužstva a tam je vždy útulno.Z toho plyne,že otázka z hitu Co s načatým večerem bývá často vyslovena už po obědě,pokud si jej někdo nespletl s večeří.Gulášovka,tresčí filety a la Old Boy,8 dní starý chleba a slušný apetit se postarali o nasycený žaludek,leč tělo žízní.
račte si posloužit
Žádný problém.Ujelo s námi přes 3000 km a příjde k chuti.Pravá,nefalšovaná Plzeň 12 a ještě k tomu točená!Však jsme ji před chvílí vytáhli z moře,kde visela na laně a nabírala tu správnou teplotu,srovnatelnou se čtvrtým schodkem.Tak ještě jedno,husle,kytaru a jdeme na to.
náš fjord
Jistě jste nepoznali,že toto je náš fjord v Kjellingstraumen.Někdy jej proplujem aby byly splněny vaše představy o fjordech vůbec.Teď je ospalý,v odlivu a vodopád vzadu se mu posmívá,jeho hukot je slyšet až sem.Na ryby políčíme někdy jindy a v dnešním počasí je tu místo ke společné zábavě jako stvořené.
fjord party
Tentokrát je Expedice vybavena dvěma muzikanty,dvěma hudebními nástroji,jednou zpěvačkou a několika členy,kteří se rovněž snaží zpívat.Repertoár je mišmaš,slepený dohromady dílem okamžiku a tak se ze skal ozvěnou vrací Dajána,My zme Valaši,songy Honzy Vyčítala,Pramínek vlasů i písně pijácké a dokonce i sviňácké.Nálada se mění kolem půlnoci tak jako barvy po okolních horách.Slunce visí nad obzorem a vychutnává si náš obdiv.
nezápad
Ve čtyři ráno máme se zábavou vystaráno.
Ne tak,když venku prší.Dospává se,kecá,pátrá se po tom,jestli už rostou,procházka neuškodí.Nakonec všechny cesty vedou do vzdělávací světnice a rád přijde i majitel kempu,říkáme mu Toni.
jen pojďte blíž,pane
Tak jo,ale kam si sedneme?Výprava jako jeden muž si přivezla ssebou ze svých domácností alergii na úzkostlivý pořádek a tady si vyhazují z kopýtka.A tak věci,teré se nevejdou do chaty nebo stanu kupí se v této světnici a je jich požehnaně.Rádi fandíme Zdeňkovi,když v té změti hledá rybičku,coby návnadu na tresky.Půlhodina sem,půlhodina tam.
tak spusťte
A tak se kola roztáčí,repertoár si nic nezadá s tím od fjordu,Plzeň už není a tak cucáme opatrně norské pivo,které nám hořkne v puse.Později jsme přišli na to,proč.To když Milan vyslovil částku,kterou vysolil za karton piva v nedaleké /12 km / samoobsluze.
Místo Pějme píseň dokola kolují vtipy,každý si nějakým přisolí a primášem je v tomto smyslu Zdeněk,který slaví největší úspěch vtipem O psu koulařovi.Od té doby žebráme co chvíli: "Zdeňku,ten o koulalařovi!"Po dvou třech hodinách podstrčím na stůl pět,šest kilových tresek nebo tresčích jater.Ty mimochodem konzumujeme na kila a jsou zde opravdu levné.Stačí nachytat tresky,vykuchat je,játra vydloubnout, pro opatrné povahy umýt a?Ten otazník jsem si položil několikrát za sebou a přesvědčil se na vlastní pánvi,že tepelná úprava vám dodá tak akorát spoustu rybího tuku nevalné chuti.Přímo na břehu moře je nejlépe mít u sebe sůl,vydloubnout,posolit a bez mlaskání pozřít.Naučili nás to Němci.Jednoduché,rychlé,bezproblémové.Lepší než z konzervy.A když už jó nejste pro vikingské způsoby,pak lehce osmahnout na cibulce,přidat přiměřeně vajec,dochutit solí a vším,co ještě ve škatulce na koření zbylo.Aby jídlo lépe chutnalo,je nutno je pojmenovat.V tomto případě předkládám Tresčí játra na čemkoliv.Ale to jsem už zas někde v jíné kapitole,na kterou ještě nedošla řada.
Naštěstí mám před sebou předchozí text,tak mohu plynule navázat.Ano,hýříme vtipem.A takhle se tomu smějeme.
cha,cha,chaáááá
Zábava nás sice neživí,ale dodává nám chuť do života.A tak se bavíme nejen takto,ale prostě vším pod heslem "Za vším hledej srandu".Dlouhou cestu si krátíme Cimrmanem,pořádáme "brífingy" na které dosud nepřišel ani jeden novinář,šéfovi každý rok "osladíme" narozeniny,hledáme to,co už bylo dávno nalezeno,učíme se nazpaměť Milionařa,dopřáváme si navzájem habaďůry a jinak rádi chodíme,řídíme,ležíme,spíme,jíme,hledíme,pijeme,milujeme,žijeme....
Držíme vám palce,aby vás provázela také taková pohoda a na zdraví připíjáme pravú valaskú slivovicú.Esli máte,tož si dajte Po kalíšku,po kalíšku....
po kalíšku,po kalíšku
...po kalíšku dáme,pak si zazpíváme....

Expedice oksroN káže z kazatelny

27. května 2007 v 8:49
Vztah oksroNistů k náboženstvím je věcí každého jednoho a zřejmě záleží na tom,kolik provinění má každý na kontě.Ta si nejlépe zkontrolujeme,když vezmeme v potaz Přikázání.Proč ne.Myslím,že jeden Bůh docela stačí a tak tudy cesta k hříchu nevede.To brát jeho jméno nadarmo má v naší řeči frekvenci docela častou,tak jako nesvěcení dne svátečního.Ctít otce svého je možno vidět v praxi dnes a denně přímo v Expedici a není výhrad.Členové Expedice by ani mouchu nezabili a s tím nezesmilněním to zas až tak žhavé nebude,ale zásadně nekrademe,i když nás minulý režim naučil přikrádat.Rozhodně nepoužíváme křivého svědectví proti bližnímu svému,leda tak ze srandy a požádat manželku téhož bližního?Shodli jsme se na tom,že všeho moc škodí.Takže jedna a dost.Zbývá se zamyslet nad tím,zda jsme křivým svědectvím nepřipravili našeho bližního o manželku a dokonce i statky jeho.Už předešlý text to vyloučil.
Tak to je ovšem pouze naše úvaha.Chtělo by to oponenturu.A naskýtá se možnost.V Norsku existuje hojně navštěvované místo s názvem Preikestolen,což v překladu je "Skála Kazatelna".Co se z ní ozývá?
charakteristika tůry
Nejdřív tam ale musíme dojet,nejlépe ze strany,kde je na západním pobřeží velké město Stavanger.Mají tam také fotbalovou ligu a je to rok,dva,co tam naši fotbalisté shaněli slušný výsledek.Před Stavanger jsme dojeli už po poledni a to jsme vynechali možnost vidět Kazatelnu z Lysefjordu,nad kterým se ve výšce 605 metrů nalézá.Mimochodem,tuto míru jsme si chtěli ověřit,protože každý pramen ji uvádí jinak,neměli jsme však tak dlouhou olovnici.Třicet kilometrů do Lauvviku,kde je krátký trajekt přes Fratfjord zvládneme jedna dvě,čtvrthodina na vyvenčení,zmrzlinu a prohlídku informační tabule,na které zjišťujeme,zda do Stavangeru můžeme dojet i jinak,než se vrátit po stejné cestě a trajekt nás spolkl a za čtvrt hodiny zase vyplivl.Na parkovišti,kde je umístěna výše uvedená cedule jsme za dvacet minut.
Nastává čilý shon a nohy s radostí přijímají přijatelnou obuv,kšilty nastranu a šéf nasazuje klobouk,aby bylo poznat,kdo je tady šéf.Stojím u tabule,přemítám a počítám.Vzdálenost vzdušnou čarou 3800 m překonám snadno i když pravda se štreka ve skutečnosti poněkud protáhne.Převýšení 334 m překonám nesnadno,ale překonám.A už je tu tu otázka: jít či nejít?A co kdyby se po cestě změnila v hamletovskou: být či nebýt?Uvidíme.Kamera mně bloncá po boku a hltám první metry,pak desítky metrů a po stovce tisknu milenku k oku a konzervuji nejbližší okolí.Třeba:
podruhé a dost
Ještě jeden?Přesvědčil jsem vás.
zasněženo suchopýrem
Prostě jsem trochu zblbnul.V mozku mně začal poskakovat Klíč k určování rostlin,který tam nainstalovali profesoři na gymnaziu před x lety a já se nechal nést krásou přírody...
Tím pádem se moje putování na Preikestolen scvrklo na pár stovek metrů a tak pokud si chcete poslechnout,co kázal šéf na kazatelně nezbývá,abych vám posloužil vyprávěním přešťastných,ale na doraz vyplivnutých kolegů.
cestou,necestou
Turistů jako much a naši oksroNisti na nich dokumentují,že pořádné boty si na této cestě,necestě přišly na své.Soutěživost,jejichž počátky sahají ke hrám o kuličky a cvrnkání koruny na čáru se opět projevila se vším všudy i na tomto výstupu.Soutěž,ač nevyhlášená,měla své vítěze i poražené.Ti první stanuli dva metry od šestisetmetrové propastí a pili adrenalin plnými doušky,ti druzí hledali v batohu doušek na posilnění a na plošinu nedosáhli nebo dosáhli později.
šlapat a šlapat
Prozatím je nutno šlapat a šlapat a nasávat scenerie,které lze jen těžko popsat bez použití obligátních superlativů.Už brzy se dočkáme.
v celé své kráse
Ano,to je ona,skála Kazatelna v plné své kráse.Obrovský skalní masiv nad zrcadlem Lysefjordu.Ten mraveneček na jejím vrcholu se k okraji skály příliš nehrne.
Preikestolen
To našim čtyřem hrdinům narostla křídla,ovšem k létání to ještě není.První tísnivý pocit v podbřišku se jistě dostavil i když to nikdo z nich nepřiznal.
adrenalinová kostka
Nastal čas,kdy jsou už všichni,kterým bude vepsána do deníku Expedice návštěva Kazatelny,seskupeni na plošině,aby mohl být pořízen důkaz.
do památníčku
Hotovo.Šef zdolán dojmy,nebyl schopen slova a tak se omezil na prostá slova: "To bylo príííma."Tím vás určitě zklamal,protože podle titulku jste určitě počítali s alespoň desetiminutovým kázáním,které by vás přivedlo na lepší cestu.Pak rozhodl,kdo koho bude podpírat a šlo se zpět.Cesta zpět je obvykle horší,než cesta vpřed.Ani tento výšlap nebyl výjimkou.Všichni si jej pochvalovali a ani mně nezáviděli,když mně našli po pěti hodinách ležícího,spícího.....
A to už je večer i když o soumraku nemůže být ani řeč.Hodiny v přístavu,odkud se vracíme do Stavangeru,ukazují něco po dvacáté hodině.Plni optimismu,že sehnat kemp bude snadné frčíme do Stavangeru.Kempů v okolí tohoto města je několik a tak babo raď.Ten je drahý,ted daleko,tam bude hluk,je u silnice.A tak kroužíme kolem jako mořský orel,kterého jsme dopoledne viděli nad skalami.V jednom momentu jsme se ocitli na letišti a to už jsme řádně "kufrovali" a byl jednohlasně odmítnut návrh přespat v písečných dunách u moře.A pakjsme přece jen kolem půlnoci nalezli otevřený kemp ponořený do spánku,včetně personálu.Pokusili jsme se postavit stany,ale když Jirkovi při snaze zatlouct kolík vypadla sekerka únavou z ruky,vzdali jsme to a takto to dopadlo:
pod širákem
Než jsme stačili zbalit,stačila pracovnice kempu vybrat s úsměvem částku 300 NOK za místo v kempu.Tak a jedem.

Třikrát a dost!

25. května 2007 v 20:59
Tak se konečně máme zase na co těšit.Televize Prima spustila reklamní humbok kolem uvedení třetí části Vyvolených.Báječné.Tentokrát pravděpodobně nebude soutěžení a přetahovaní s nevlastní sestrou,televizí Nova,ale rozhodně je možné očekávat,že třetí díl bude mít "šmrc".Autoři scénáře však budou muset oproti minulým dílům pořádně přitlačit,aby sledovanost splnila očekávání majitelů televize.
I když šla podstatná část Vyvolených 1 a 2 naštěstí mimo mne,risknu to a doporučím do scénáře "pecky",které si myslím,že dosud nebyly použity.Určitě bych použil dva,tři vězně ze třetí nápravné skupiny,kteří by ve společnosti soutěžících sehráli určitě nezastupitelnou roli.Jedna výkonná prostitutka by ve skupině asi postačila,ale pokud by vězňové brzy nevypadli,byly by spíše vhodné dvě.Prostředí.Co takhle spávat v rakvích,nebo pobývat po určitou dobu po vzoru Houdiniho v hrobě?O zvukomalbě mám vážné pochybnosti,žádná až tak vhodná hudba mně nenapadá.Zato s odměnou bych byl hotov razdva.Přidat pár melounů a jako premii stáž v některých bulvárních novinách,třeba v těch,kde po jejich přečtění budou mít maturitu a budou sami se sebou spokojeni.A abych nezapoměl.Deset dílů je málo.Je nutno vzít si příklad z nekonečných seriálů a čekat,až se i ti nejvěrnější nabaží a kývnou na můj titulek: "Třikrát a dost!"

Devalvace celebrit v Čechách

24. května 2007 v 6:47
V poslední době se s celebritami roztrhl pytel.Ve všech mediích se objevují jako houby po dešti.A protože je jich čím dál víc,nějak se mně to nezdálo a abych se ujistil,že zdání neklame,otevřel jsem slovník cizích slov a čtu: celebrita - znamenitost,vážená,proslulá osoba,potentát.Znamenité,vážené a proslulé osoby a potentáty jakbysmet jistě máme a šly by zařadit do několika kategorií.To ovšem nechám jiným a využiji ušetřeného času k tomu,abych si odpověděl na několik otázek.
Jak vzniká celebrita?Rozhodně je to běh na dlouhou trať a člověk,který tento běh podstoupí musí tvrdě pracovat,udivovat výsledky své práce,být skromný a trpělivý.
Co celebrity "rychlokvašky?Je jich dnes celá plejáda,tancují na stránkách bulváru,válí se v postelích u Velkých bratrů,bojují o statut celebrity s Hvězdnou pěchotou,trhají ušní bubínky svých posluchačů gulášem z kraválu a několika málo tónů nebo slaví narozeniny ve společnosti "dám" po prohraném důležitém utkání.
A skutečné celebrity?Ty,které jsou nejvíce na očích,bojují nekonečný boj s bulvárem ,jiné pilně pracují,aby přinesly lidem nové objevy,pomohly udržovat jejich zdraví,hladily po duši pěknou hudbou nebo slovem.
Media?Pochutnávají si vesměs na "rychlokvaškách",čím ostřejší,tím lepší a pokud mokvají,nevadí.Samy pilně ukládají nové do sklenic a raz,dva další jsou k ochutnání.Vyjímky potvrzují pravidlo /ČT 2/ a zařazení desetiminutového dokumentu České hlavy na ČT 1 bylo určitě velmi zajímavé.Také jste neměli tušení,kolik kolem nás žije "šikulů" a budoucích celebrit?
Co na to lidé?Není celebrita jako celebrita.
Co na to vy?

Je libo přihřát si polívčičku?

21. května 2007 v 5:29
Jakby ne,vždyť studená polívčička nechutná i když jí nechybí žádné ingredience.V případě Národní politiky,měsíčníku nechvalně známé extrémistické organizace Národní strana rozhodně nebude chutnat ani polívčička,přihřátá na kauze blokády hranic podobnými extremisty na rakouské straně.Tento měsíčník organizuje podle servru Novinky.cz na 2.června trucblokádu na hranicích s Rakouskem na prozatím nejmenovaném přechodu.Postiženými mají být pouze rakouští řidiči.
Přiznám se,že mně při přečtení této zprávy oblilo horko.Před pár dny jsem totiž podobný návrh uvedl ve svém blogu,který se zabýval protestními blokádami proti jaderné elektrárně Temelín.Rozhodně si nemyslím,že jsem Národní straně nahrál na smeč.Taková akce by napadla každého s alespoň průměrnou inteligencí a to je to jediné,co Národní stranu a mne spojuje.Nelze napsat,že se v posledních dnech "děly věci."Pan ministr zahraničí Schwanzenberk se vyjádřil,že ty rakouské "magory" zná a že podle toho vypadají jejich akce.Alespoň to.Vysloužil si za to pokárání od některých vládních a jiných činitelů za to,že nazval organizátory pravým jménem,což si člověk jeho formátu může dovolit.
Mám smůlu.Asi jsem také trochu magor.A tak přemýšlím,jak z toho vybruslit.Nekupovat benzin od ÖMV se mně také nezdá a jediné,co mně napadá je,aby stát prostřednictvím svého balíku akcií v ČEZu přerušil dodávky elektřiny do Rakouska.Jestli jsem zase nechtíc zanotoval kuchařům z Národní politiky,pak se omlouvám.

Expedice oksroN hltá poučení

17. května 2007 v 21:28
Norsko je země,kde narazíte na muzeum kdekoliv,třeba i uprostřed stráně nad zálivem.Za 2.světové války tu stála děla a kulomety,která chránila přístup lodím do nacisty ukořistěného zálivu.Kolem pár betonových krytů a pozorovatelna.Majitel pozemku neváhal.Přistavěl opodál jednoduchou budovu,naplnil ji zbraněmí a různými předměty z té doby,informacemi o nich,na dveře vyvěsil provozní dobu a výši vstupného,na bednu od hangranátů dal misku na peníze a hotovo.Návštěvníci mohou přijít.A přicházejí.
Jsou věci,o kterých nemáme ani šajn a jiné,kde šajn nechybí a rádi jej podpoříme.Muzea v Oslu nám vždy vyšly v obou případech maximálně vstříc.Máte jeden den čas?Tak pojďte se mnou.Nemusíte stávat brzo,před devátou jsou všechna muzea pro návštěvníky tabu.A pozor na neděle,tam se otvírací doba značně liší.
Pokud jedeme autem,zamíříme na poloostrov Bygdoy,zakotvíme na parkovišti před muzeem Framu a Kon -Tiki a jsme v dobrodružstvích až po uši.
Tak uvnitř je uložena slavná polární loď Fram,v překladu
Kdo neví co je loď Fram,má jen mlhavé představy kdo to byl Nansen,Amundsen a Svendrup.Tak si trochu osvěžíme paměť.Tito tři objevitelé po roce 1892 podnikali s touto lodí průzkumné cesty do Arktidy a v roce 1911 Amundsen i do Antarktidy.Loď Fram drží prvenství v tom,že doplula nejdále na sever i jih zeměkoule.Muzeum vzniklo tak,že loď vytáhlí na břeh několik destítek metrů od moře a kolem ní vystavěli halu.A právě tam,pokud věnujete tomuto muzeu dostatek času, se můžete podrobně seznámit s dobrodružnými cestami zmíněných objevitelů.
loď Fram
Když vyjdete z muzea Fram a uděláte vpravo bok,čtete nad vchodem další budovy nápis Kon-Tiki.Kdo si okamžitě vzpomena na jméno Thor Hayerdal je v obraze.
muzeum Kon - Tiki
Ano,toto muzeum je poklonou slavnému norskému vědci,dobrodruhovi a mořeplavci,který svými cestami na primitivních plavidlech Kon - Tiki,RA - 1 a RA - 2 udivil svět.V muzeu najdete spoustu podrobností o těchto projektech i zrekonstruovaná plavidla.A nespěchejte.
Kon Tiki
Trochu jsem vybočil a snažil se vás navigovat za poznáním,ovšem mám-li být upřímný my,co spolu jezdíme na Expedice vydržíme uvnitř muzeí tak dvě,tři hodiny a to ještě musí venku alespoň sychrat.Samozřejmě,vždy máme ssebou nějaké nováčky a tak machrujeme,co všechno už víme,pošleme je na prohlídku a sami sedíme a nemohu říct,že bychom se otáčeli za každou sukní.Nemá každá stejnou délku a ty kratší vynecháme jen ojediněle.Holt dolňáci.Kolem je ještě několik dalších muzejí,třeba Muzeum noského námořnictva a coby kamenem dohodil Muzeum vikingských lodí nebo Norské lidové muzeum.Koukneme ještě na legendární polární loď Gjøa,která provázela Amundsena v letech 1903 až 1906 při jeho marném hledání Severozápadního průlivu.Je umístěna jen několik desítek metrů od Framu a vystavena slunci,větru i dešti,nicméně perfektně udržovaná,určitě lépe,než při jejích plavbách.Další podrobnosti si laskavě najděte v odborné literatuře,protože my už spěcháme.Těšíme se na soutěž.
polární loď Gjoja
Na ptákoviny to my jsme legionáři.Protože se musíme přesunout do přístavu a auta máme tady na parkovišti,šéf vyhlašuje soutěž,kdo bude v přístavu první.Milan se Zdenkem jedou auty a my,co jsme zbyli nasedáme na loď místního přívozu,která míří tamtéž.
Vzduch,nasáklý mořskou solí,vůně ryb a přístav jako na dlani,to je jízda přívozem.Nalevo doky,napravo nad přístavem pevnost Akershus,pod ní obrovská výletní loď se staronovým názvem Aurora.Čtvrthodinka a jsme v přístavu.Milan se Zdeňkem dorazili za pět minut a tak nevyhráli soutěž a přišli o možnost sedět večer vedle šéfa při oslavě jeho narozenin.
Je už kolem šesté a nezbývá,než to pro dnešek zabalit.Koncipient Expedice ještě odškrtává v diáři,kam příště za dalším poznáním.Nahlédl jsem mu přes rameno a čtu:
- muzeum Eduarda Muncha,slavného,ne-li nejslavnějšího norského malíře.Nevynechat,fantazie!
- Vigelandův park.Kdo tam nebyl,jako by nebyl v Oslu.A ve městě je i Vigelandovo muzeum a v nejjižnější části Norska i vesnice s jeho jménem.
- olympijský můstek Holmenkolen: alespoň dvě hodiny.Odpočinek na těle i na duši.Bohužel,už se tam také platí.Když už tam budem,nezapomenout na vyhlídkovou věž Tryvannstarnet.Kochando grando!
- botanická zahrada s tisícem rostlin a skleníkem,kde tropy hrají prim.Opalování možné i v deset večer,leč neúčinné.
- ještě jsme nebyli: Vojenské muzeum,Muzeum města Osla,Muzeum národního odboje,Poštovní muzeum,Historické muzeum,Zoologické muzeum,Geologické muzeum atd.
Jestli vyjde čas: Parlament,Národní divadlo,Románská bazilika,Národní galerie a železniční nádraží.
Zaklapli jsme diář a startujeme k našemu kamarádovi Zdeňkovi,kde nás čeká pohodlí,které se blíží tomu u maminky.A co hlavně,dnes večer popřejeme šéfovi k jeho cátinám.Budu sedět vedle něj,protože jsem složil vtipný blahopřejný verš.
živijóóó
Mnoga leta zdravi byli!

Co já na to.

16. května 2007 v 20:15
Manželka mně podstrčila přílohu jedněch úterních novin s názvem "Styl pro ženy" na místo,kde konám každý den tu nepřístojnost,že při obědě čtu noviny.V rubrice "Vztahy" pod názvem "Nesmrtelná romantika" si manžel stěžuje,že všech pět žen v domácnosti /dvě babičky,manželka a dcery/ postupně propadly sledování rmantických filmů a seriálů a nepokládá to za normální.
Odpovídá známá psychložka a abych byl stručný,budu pouze používat zkrácené citace s rizikem,že mně autorka nařkne z vytrhávání vět ze souvislostí.Tak pojďme na to.
- romantické filmy a seriály jsou něco jako pohádky pro dospělé ženy.Mají pro ně přímo terapeutický a očistný efekt.
Pátrám v textu od čeho se mají ženy očistit.Hřebíček,na který klepnu je zřejmě ukryt v následující větě:
- mnoho českých žen žije většinou neveselý život - věčný kolotoč práce,domácnost,nákupy,děti,příbuzní,starosti,peníze.
Jistě většina z nás přeje ženám radostný život.Jak toho ale dosáhnout?Vraťme se k výše uvedené citaci.Hlavní zádrhel je zřejmě "věčný kolotoč práce".Navrhuji vedle postavit ještě "věčný kolotoč činnosti".Je totiž rozdíl mezi prací a činností.Obvykle "prací" především rozumíme naše zaměstnání a tady většina žen rozhoduje,jak se na tomto kolotoči sveze,už po absolvování pro ni odpovídajícího vzdělání.Mnoho českých dívek vybere jízdu,při které vítr čechrá vlasy,nevoní kuchyně a nepáchnou dětské pleny.Jízda trvá do třiceti let a pokud se jim z ní zatočí hlava,kolotoč se vrtí dál.A dívkami zůstanou třeba i napořád.Zatleskat?
Jsou i další práce.Domácnost: většina žen považuje její stav za svoji vizitku a právem.A dokonce se s ní ráda chlubí.Proč,když jí zabere tolik volného času?Nákupy: dávno jsou pryč ty hodiny shánění a postávání ve frontách.Nákup na celý týden pořídíte s drobnými vyjímkami za dvě hodiny a výběr je nepředstavitelný.Děti: myslím,že i dnes platí u většiny žen,že to je jejich největší životní úspěch,radost a bohatství..Proč je tedy vkládat jako součást "neveselého" života.Příbuzní: pokud je tím míněna péče o dožívající rodiče je to spíše povinnost.A starosti: jsou a budou.Malé i velké.Život není peříčko a nikdy nebude.Peníze nejsou rozhodující pro šťastný,chcete-li veselý život,i když k němu přispívají.Zavolat Avon Lady vyžaduj mobilní telefon, ˇ"krmený" pětistovkovými kredity kolikrát za měsíc?A Avon Lady poradí nevolat a koupit raději vstupenky do divadla?
A co ten druhý kolotoč,nazvaný "kolotoč činnosti"?Do toho jsme nasedli už když nás poprve plácli přes zadek a s chutí jsme si zařvali.A točíme se a točíme.Občas kolotoč zpomalí,tu zas zrychlí,vrže a skřípá,ale stále se točí.Když se nám to nelíbí,podívejme se na super kolotoč,ale pozor.Když to přeženeme,mohlo by se stát,že to vrzání a skřípání přehluší náš dobrý pocit z jízdy.
A ještě jedna rada: vytrhněte ze zpěvníku tu stránku,která vás nabádá zpívat ten mnohokrát obehraný hit z posledních třiceti let minulého století s textem o nešťasných ženách,které spěchají ze směny na směnu,upachtěné,vynervované,s pocitem křivdy,žijících v nepříliš radostné realitě.Někdo z vás chce udělat hříčku osudu.A to dnes ženy nejsou ani náhodou.
Vidíte,začal jsem o voze a skončil o koze.Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Vrať se do hrobu!

15. května 2007 v 17:43
Riskuji,že právě tak mohou začínat na konci tohoto povídání komentáře k němu.Včera večer jsem navštívil koncert Traditional Jazz Studia Pavla Smetáčka a byl to dobře investovaný čas.Znovu jsem si potvrdil,že Jazz a Traditional zvlášť žije a nikoliv jen živoří.Pravda,hlavy v hledišti i na jevišti byly vesměs prokvetlé až bílé,ruce muzikantů však tiskly klávesy nástrojů s virtuozitou,která vyvolávala nadšení a ruce v hledišti je za to bohatě odměňovaly.
A teď sedím a přemítám,proč tato hudba leží na samém okraji zájmu medií rozhlasem počínaje a televizí konče.Můj vnuk si určitě raději oblékne Kabát než by si poslechl Armstronga.O jazzu sice cosi ví,ale nezajímá jej.Co nenaservírují media jako by nebylo.Servis medií se řídí nabídkou a poptávkou,kterou sama vytváří.Kolo kolo mlýnský,za čtyři rýnský...
Přiznám se,že na vystoupení současných skupin,které jsou zaškatulkovány do různých stylů,nechodím.Nicméně sleduji je z povzdáli přes televizi i rozhlas.Neoslovují mne.Neslyším v nich perfektní výkony muzikantů které nahrazují bombastické světelné efekty a vyumělkovaná scéna,pozornost odvádí i stereotypní pohybové kreace sice pohybově náročné,ale nic neříkající.A tak se nezlobte,že to tak vidím.
Včera jsem slyšel klarinet,který mně připomínal potůček na okraji lesa a ptačí švitoření v něm,trubku střídal s kytarou muzikant,který obojí zvládal na hranici virtuozity,tahový pozoun se chechtal,nadával a vztekal se,bubny triumfovaly svižným i podmanivým rytmem a k tomu přikyvoval starý bručoun kontrabas.Slyšel jsem radost,blues se konalo v improvizacích na téma dominujícího Saint Louis Blues.Nehráli známý Traditional "Svatí pochodují", který hrávaly černošské kapely po smutečním obřadu při odchodu ze hřbitova.Dobře.Dříve nebo později mně ten hrob čeká.Nebudu se tam však vracet.To ne.A doufám,že ta pomyslná kapela zamíří ze hřbitova přímo do hospody a tam smaže chmury z tváří všech,kterým budu chybět.A až si to odbude vyrazí staletími s poselstvím o tom,že ve dvacátém století vznikla hudba,které obšťástnila svět a porodila mnoho stylů z nichž ty poslední se tváří,jako by byly bez prarodičů.

Protest proti protestu

12. května 2007 v 7:00
Podle sdělovacích prostředků včera zablokovalo přibližně 150 rakouských odpůrců jaderné elektrárny Temelín 12 hraničních přechodů mezi Rakouskem a naší republikou na dvě hodiny.Nějakých 150 osob omezilo hrubým odhadem minimálně 2000 osob z jedné i druhé strany hranice ve volném pohybu,zvýšilo náklady na jejich cestu a opět nahlodalo vzájemně dobré vztahy dvou sousedů.Pokud bychom posuzovali počet protestujících /na některých přechodech to zvládlo i šest osob/ pak chuť protestovat takovýmto způsobem je minimální.To ovšem neplatí o názoru rakouské veřejnosti,která se cítí jedernou elektrárnou Temelín ohrožena.Protestující se nechali slyšet,že bude hůř.A tak mám pro ně nápad.Aby protesty byly jó pohodlné,můžete zřídit v nejbližší vesnici u každého přechodu šestičlennou buňku profesionálů, blokujících přechody hranic: dva traktory s vlekem,malíř písma s vybavením pro psaní transparentů,dva nosiči transparentů a jeden mluvčí protestujících.Vleky by měly být naloženy uleželým hnojem,aby každý poznal,čím celá akce zavání.
A co my?Udělejme protest proti protestu.Po ukončení protestu na rakouské straně ať nastoupi na naší straně šest borců /když to zvládli Rakušané,tak my určitě také/ a stačí blokovat pouze všechna vozidla s rakouskou SPZ.Na transparent napišme: Jak se do lesa volá,tak se z lesa ozývá.Abychom nejitřili dále už stejně pocuchané nervy řidičů,limitujme čas protestu proti protestu na cca jednu hodinu.
A co naše vláda?Hin sa ukáže.

Expedice oksroN ve víru velkoměsta

8. května 2007 v 21:33
Do víru velkoměsta,jehož název zní Oslo se dostanete snadno a rychle.Záleží na tom,jaký dopravce se o vás postará.Naše Expedice volí zásadně samoobsluhu a tak to trvá zhruba 24 hodin jízdy,přerušené vzorkováním /jídlo z bohatého sortimentu/,výměnou řidičů,návštěvou oných místností,nikoli však spánkem.Co oksroNista,to řidič.Chválím,i když jsem nebyl k volantu připuštěn.Pokud se cesta protáhne o pět,šest hodin,je v tom vždy nějaký ten bombónek.Jako v předminulém roce.Milan vymyslel,že bychom se po šestistech kilometrech mohli osvěžit v Tropics Islands,což je jakýsi vodní svět pár kilometrů od dálnice před Berlínem.Zbudovali jej údajně v hangáru pro obrovskou vzducholoď,jejíž stavba se nerealisovala.Parkoviště rovněž obrovské,ale po desáté večer skoro prázdné.Hala září přívětivě do všech stran a láká.Tak jo.Sedmapůl eura v noční době je za vstup celkem přijatelných.
Tropics Islands
Umělé tropy.Voda neslaná leč příjemná a osvěžující,mnoho bazénů,vířivek,mochito,perfektní servis,příjemná noční hudba.Usnul jsem na lehátku sotva jsem vylezl z vody a tak co dělali ostatní celé tři hodiny vám neřeknu.A asi by to bylo nezajímavé.Na ruském kole uvnitř haly se určitě nesvezli.
Bombónek se rozpustil a zanechal po sobě sladkou příchuť.Z Německa volíme tentokrát cestu s použitím dvou krátkých trajektů v Puttgardenu do Dánska a pak v Helsingöru do Helsinborgu ve Švédsku.Po dálnici přes Göteborg cesta ubývá tak rychle jako obsah půllitru piva ze čtvrtého schodku v parném létě.
No a jsme v Oslu.Řekl jsem velkoměsto,ale ti,kteří testovali New York nebo Mexico City se ironicky pousmějí.Oslo má zhruba půl milionu obyvatel,kteří,představte si,hýří všemi barvami.Malé,ale čisté,vlídné a krásné.Přístav voní dálkami,skýtá molo pro loď Jeho Veličenstva Haralda V a mnoho zajímavých a inspirujících míst a zákoutí.Jistě se tam podíváme,ale nejdříve musíme jako vždy nabrat sil u přátel v Lilleströmu,kterým každý rok v tuto dobo obrátíme život naruby.
Druhý den brzy ráno kolem jedenácté hodiny vyrážíme do Osla.Ostražití jako ostříži,abychom špatně nezaparkovali a nedopadli jako v předcházejícím roce,kdy jsme zaparkovali na parkvovišti policejního prezidia.Byl tam sice nějaký nápis v norštině,ne však značka,že parkování může způsobit průvan v našich peněženkách.Ani ne po pěti minutách jsme měli za stěrači lakonickou výzvu,abychom se dostavili.....To nám přeložil náš přítel a zároveň po telefonátu vyťukal na telefonu příslušnou částku ve prospěch Norského království.
Jsme v přístavu.Vzpomeneme jak to bylo "Když Jackovi kvapem táhlo na črnáctej rok" a co mu táta řek na cestu do života.Nejsme sice v Hamburku,ale taková vzpomínka se vždycky hodí.A také jsme si ji zanotovali.
Přístav je to sice malý,ale rušný.V celé své majestátnosti na něj vzhlíží radnice,která je známá po celém světě obřadem,při které se v jejím hlavním sále předává každoročně Nobelova cena míru.Kdo by se neprošel místy,po kterých kráčela noha leckteré světově známé osobnosti.Hlavní sál si můžete prohlédnout zdarma /doufám,že i dnes/ a celková prohlídka vyjde na 25 NOK.Těch sálů,obrazů,dřevorytů,zajímavostí a lahůdek pro objektiv co vás čekají!
vstupní část radnice
K návštěvě radnice láká i fontána a bohatá výzdoby reliefy v podloubích na obou stranách.A důležitý detail: vchod dovnitř je vpravo vzadu.
Dvě hodiny jsme si užívali radnice a teď hajdy na promenádu.Jmenuje se Aker Brigge a kopíruje pobřeží.Tu nikdy nevynecháme.Je tu k vidění mnoho jachet,zábavných lodí,lidí jako much všech možných národů a zemí,kotva z potopené nacistické lodi,skupina Poláků,kteří vyhrávají jako o život.Když už jsme u těch pouličních umělců,najde se jich po městě hodně a v mnoha žánrech,od muzikantů až po žonglery.Už šest let se chystáme,že rozšíříme jejich řady.Repertoár by byl,odvaha však prozatím nezvítězila nad ostychem.A ostýchaví to my jsme.
Kdo se neprošel po této promenádě,nebyl v Oslu.Zapamatujte si to.
Zamilované dvojice sedí na dřevěných schůdcích a dívají se vzájemně do očí jako na lavičce u Máchova pomníku v petřínských sadech,dědkové pokuřují a hádají se o bůhvijaký problém,kousek dál vyhrává kapela na hausbotu poslední rockové šlágry a ze zájmem je pozoruje mladík s krabičkou,z níž loví nijak neupravené oranžovo růžové krevety a zřejmě si pochutnává.Travnatá plocha před radnicí je poseta opalujícími se lidmi bez rozdílu věku,melanom,nemelanom.Jak je kdekoliv kousek trávníku a nad hlavou zářící slunce,Norové neodolají,šup a už vzývají boha slunce.
na procházce
A to už jsme na konci promenády zahnuli podél vody doprava a pozdravili extravagantního turistu,který byl navíc nafoukaný a ani na pozdrav neodpověděl.Nevěnujeme mu proto bližší pozornost a pokračujeme na náměstíčko,kde skotačí všichni,staří,mladí i děti.
náměstíčko
I my se přidali.Podívali jsme se do černé,skleněné koule.No nazdar!Na ledního medvěda bylo dost vysoko a nikdo nás nechtěl na něj vysadit,v rohu jakýsi mladík pohazoval kužely v takovém spěchu,že jsme ani nestačili spočítat ,kolik jich vlastně létá vzduchem.Vlastně nic pro nás.
To na pravé straně,do které prozatím nedohlédnete,je zajímavější štace..Spousta volných míst a pozvánka na orosený mok a rybí poochoutky.S upozorněním o zákazu kouření se ani neobtěžují,vždyť je na to zákon.A hospůdkapivo?Uvidíme.
Podobný šok jsme zažili pouze jednou.To když šéfovi došly cigára,které si přivezl z domu.Za pivo dáte v restauraci majlant a ani se neptejte kolik /stejně je to všude jinak/.Když nám dojdou zásoby od maminky,kupujeme pivo v supermarketech.Ale pozor!Ve 20:00 přijdou dva Srilančané,natáhnou přes láhve a plechovky s pivem plachtu a šmitec.Všechno ostatní se prodává vesele dál,ale prohibice je prohibice.
Protáhneme se kolem Národního divadla,které je obstoupené mnoha sochami známých norských dramatiků,herců a hereček a míříme ke královskému paláci s vidinou odpočinku.Bez problémů.Trávník je volný a nemá nic proti tomu,že si na něj chvíli rozložíme svá už bezmála čtyřhodinovým putováním nalomená těla.
chvilka odpočinku
Vidíte,jak šéf intenzivně přemítá,co dál?Do večeře daleko a míst,které jsme ještě letos nenavštívili,požehnaně.Muzea si necháme na zítřek a stejně je všechny nestihneme.Nadílka je bohatá.
"Tož poďme" velí šéf po půlhodině a kráčíme zpátky do přístavu.Odtud bez problému najdeme cestu na pevnost Akershus.Vracíme se kolem nádraží,které letos už asi nenavštivíme.Škoda.Je zajímavé srovnávat s našimi ČD.Jízdní řády zadarmo,kolik chcete.Perzonál je z nás vždycky na větvi,protože máme trička stejné barvy,i když v každém roce jiné.Identifikici obstarává nápis na nich.No nic.Není čas.
pevnost Akershus
Už z nábřeží pod pevností jsme zahlédli neobvyklé hosty.Obvykle tam kotví nějaká velká luxusní loď,jejíž pasažeři obeplouvají Evropu buď aby zabili nudu,nebo si vyplňují svůj životní sen.Tentokrát je to však jiná.Když přijdeme na "dostřel" svitne nám: dvě válečné lodi a japonské.
japonské válečné lodi
Japonci nedělají žádné tajnosti.S úsměvem od ucha k uchu nás zvou plynnou japonštinou k návštěvě.Máme svoje zkušenosti z námořního muzea v Göteborgu,takže nás hned tak něco nepřekvapí.No ale tohle!Můžeme kamkoliv,prohlédnout a vyzkoušet cokoliv,vyptávat se a sami si odpovídat,protože i angličtina nás ponechává chladnými.Původní doměnka,že miniflotila přijela získávat další členy posádky se nepotvrdila.Podpořila ji skutečnost,že nám jeden z japonských důstojníků nabídl vyzkoušení přilby a to už zavánělo zkoušením výstroje.No neměli by jste stejný dojem?Na výzbroj však nedošlo,takže obavy byly skutěčně liché.
nový člen posádky
Na pevnosti,která nyní slouží k reprezentačním účelům,je vždy co vidět.I tentokrát nechybí stráž,kterou vám bohužel nemohu představit se vším všudy.Fotografie poskutuje pouze vzhled a bohužel ne pohyb.A ten je u tohoto borce nejzajímavější.
u kanónu stál
Z ničeho nic vykročí,namíří směrem brána,projde jí,udělá čelem vzad způsobem,který připmomíná jednoduchého salchova a vrací se zpět.Neměřili jsme dobu,kterou pak odpočívá,znovu však vykročí a dá nám repete.
Moc jsme se nezdrželi.Nejsme natolik reprezentační hosté,aby nás pozvali do některé z budov na večeři a tak si pochvalujeme parkovou úpravu,malý amfiteátr,čistotu prostředí,kterou neznásilňují ani odhozené vajgly a vycházíme na ulici.Že je už večer nám signalizuje slečna v minisukních a s červenou kabelkou,roztočenou do ladné křivky."Nemáme prachy,puso" odmítá zřejmý zájem Jaryn."Proše pana.Sex.Ex!"Upalujeme,jako kdyby nám hořela koudel u té části těla,kde končí páteř.A co večer?Budu stručný.Večeře,krevety,tvarůžky,utopence a co více?Každému kapka slivovice.